13 C 344/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 465,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž součástí byly příslušné úvěrové podmínky. Žalovanému byl takto poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána na 17,75 %. Žalovaný takto na poskytnutý úvěr uhradil částku , částka, . Následně však žalovaný své závazky porušil, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě posouzení příjmů a výdajů žalovaného, jeho stavu, počtu dětí, způsobu bydlení.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný obdržel úvěr ve výši , částka, , který měl žalobkyni uhradit v 84 měsíčních splátkách po , částka, . Úrok byl smluven na 17,75 % ročně, RPSN pak bylo vypočteno na 19,4 %. Nedílnou součástí této úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně s kódem , číslo, . Žalovaný přitom dle textu úvěrové smlouvy byl výslovně upozorněn na to, že v případě, kdy žalovaný nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, žalobkyně jej vyzve k jednorázovému vrácení úvěru, tzv. zesplatnění.

4. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dní, a to s odůvodněním, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou závazků. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně dále žalovaného vyzývala k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

5. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný úvěr načerpal dne , datum, , a to ve výši , částka, , přičemž úvěr postupně splácel, kdy takto postupně uhradil celkem , částka, .

6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že k datu schválení úvěru dne , datum, měla žalobkyně o žalovaném tyto informace: u rodinného stavu je uvedeno svobodný, bydlení u rodičů, počet dětí 0. Jak zdroj příjmů je uvedeno zaměstnanec s příjmem , částka, ; výše příjmu ostatních členů domácnosti pak byla uvedena částka , částka, (bez bližšího doložení); u měsíčních výdajů domácnosti uvedené žadatelem byla uvedena částka , částka, . Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že žalobkyně žalovaného lustrovala v různých registrech s negativním výsledkem. Stran svého postupu při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele předložila žalobkyně metodiku „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, z níž vyplývá, že žalobkyně provádí tzv. credit scoring s využitím statistického modelu. V podání ze dne , datum, pak žalobkyně soudu doplnila, že při výpočtu MLS klienta dospěla k závěru, že příjem žalovaného činí , částka, , od kterého odečetla životní minimum klienta ve výši , částka, , splátky jiným společnostem z Nrki včetně HC , částka, , výše splátek konsolidovaných úvěru + , částka, a výši splátek schváleného úvěru – , částka, , tudíž MLS klienta je , částka, . U MLS domácnosti pak k příjmům připočetla částku , částka, představující příjem ostatních členů domácnosti (přičemž tento údaj byl přeškrtnut), od nichž odečetla , částka, coby splátky jiným společnostem z Nrki včetně HC úvěrů, k čemuž připočetla výši splátek konsolidovaných úvěru , částka, a odečetla životní minima členů domácnosti , Anonymizováno, a Buffer MLS domácnosti – , částka, a výši splátky schváleného úvěru, tudíž MLS domácnosti vyšlo , částka, .

7. Z úvěrové zprávy ve vztahu k žalovanému vyplývá, že měl 6 existujících splátkových operací, kdy takto měla mimo jiné zaplatit ještě úvěry za , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, .

8. Z výpisu obchodního rejstříku soud ověřil právní existenci žalobkyně.

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu na částku , částka, , která však dle výpočtu MLS měla být částečně použita na úhradu dluhu označeného jako , číslo, s měsíční splátkou , částka, , na který zbývalo uhradit jistinu , částka, a celkem částku , částka, . Nemá však za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila obsáhlé vyjádření ze dne , datum, , metodiku Posouzení úvěruschopnosti klienta a Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik ze dne , datum, , v nichž popisovala svou praxi posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr prostřednictvím statistického modelu, který vychází pouze z tvrzených údajů předložených žadateli, neboť požadavek na doložení příjmové stránky se ukázal být jako nedostatečný, jelikož doložení příjmů za minulé období nedokládá, že tyto příjmy bude dosahovat i budoucnosti, proto žalobkyně vychází ze statistických údajů, na jejichž základě bylo vypočteno kreditní skóre žalovaného, jež dovolilo závěr o poskytnutí předmětného úvěru, avšak z těchto dokumentů nevyplývá, že by žalobkyně v souladu s výše uvedenými závěry stran řádné praxe při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyžadovala reálné údaje o majetkové situaci žalovaného. Tyto informace přitom statistické modely nemohou nahradit.

25. Soud však má za to, že obecná, avšak velmi obsáhlá tvrzení o přípustnosti statistického modelu, aniž by žalobkyně soudu doložila a vysvětlila konkrétní parametry tohoto modelu, pouze maskují skutečnost, že žalobkyně fakticky vychází pouze z údajů, které o sobě při uzavírání příslušné úvěrové smlouvy údajně sdělí úvěrovaný (spotřebitel) sám, aniž by tyto vyjma kontroly v příslušných nebankovních registrech jakkoli kontrolovala. Takový postup soud nemůže akceptovat (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8).

26. Soud přitom má za to, že i kdyby soudu byly doloženy a prokázány jednotlivé aspekty žalobkyní používaného „statistického modelu“ (zejm. jak dopočítává pravděpodobnou výši příjmu v budoucnosti), musí poukázat na to, že žalobkyně z úvěrové zprávy věděla, že žalovaný má enormně vysoké úvěrové zatížení, kdy převážnou část svých příjmů vynakládá na úhradu dalších úvěrů (celkem takto měsíčně měl podle žalobkyně hradit , částka, , přičemž dosáhl příjmu , částka, ). Soud má přitom za to, že s ohledem na takovéto enormní zatížení bylo na místě situaci žalovaného více zkoumat a požadovat doložení jeho reálných příjmů a ověření, a zda žalovaný je schopen splácet další úvěr v nemalé výši. Soud k tomu doplňuje, že výpočty MLS klienta a domácnosti zjevně v tomto směru nepočítají s žádnými vysokými měsíčními náklady žalovaného na živobytí, ale pouze s životním minimem ve výši , částka, . Soud nemá za to, že takovýto model je správný a dostatečně opatrný při posuzování úvěruschopnosti osoby, která zjevně splácí řadu dalších úvěrů, přičemž na měsíční splátky vynakládá asi 65 % svých příjmů a který má mít dle „žádosti o úvěr“ měsíční výdaje , částka, , aniž by bylo za dané situace zkoumáno, jak takové výdaje mohl vynakládat a na co.

27. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na skutečnou majetkovou situaci žalovaného dotázat, aby tento vysvětlil, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá, nikoli vycházet ze svého „statistického modelu“. Soud sice nepopírá tvrzení žalobkyně, že statistické modely mohou při posuzování úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. být velmi nápomocné, ale to pouze za situace, pokud jsou do nich zadány relevantní údaje. Jestliže v projednávané věci podle soudu musely vyvstat pochybnosti o reálné situaci žalovaného, nelze vycházet z toho, že vše tento statistický model, který je neúspěšný dle tvrzení žalobkyně pouze v 1,5% případech, vyřeší. Ostatně to, že v projednávané věci došlo ke zjevnému pochybení při posouzení úvěruschopnosti žalované soudu vyplývá i z toho, že žalovaný nebyl schopen předmětný úvěr zaplatit.

28. Žalobkyně tedy dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila doklady o tom, že formálně toto hodnocení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo, avšak soud se v žádném případě nemůže s ohledem na výše uvedené ztotožnit s tím, že by toto hodnocení bylo řádné a úplné. S ohledem na tento závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná, tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat práva vyplývající z této smlouvy (smluvní úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuty atd.)

29. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od žalobkyně poskytnuta částka dle žaloby odpovídající jistině ve výši , částka, (po odečtení splátky na jiný úvěr označený jako L01 s měsíční splátkou , částka, , na který zbývalo uhradit jistinu , částka, a celkem částku , částka, , přičemž soudu ani před přípis ze dne , datum, nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno a doloženo, kolik bylo ve skutečnosti žalovanému reálně na předmětný úvěr vyplaceno), kterou žalovaný vrátil pouze ve výši , částka, , tudíž se žalovaný obohatil ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, přičemž soud žalobkyni přiznal výši zákonného úroku z prodlení v souladu s petitem žaloby.

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , dané k poštovní přepravě dne , datum, s tím, že žalovaný má plnit do 14 dnů. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím, že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 14 dnů, , datum, tak měl žalovaný plnit, a od , datum, je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby, resp. v kapitalizované výši, jak požadovala žalobkyně v žalobě ze dne , datum, .

32. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky , částka, , tudíž jí náhrada nákladů řízení nepřísluší, kdežto žalovaný, který byl převážně úspěšný, žádné náklady na vedení řízení nevynaložil.

34. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.