84 Co 121/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 narozenou dne Anonymizováno 2) Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 3/0 o zřízení práva nezbytné cesty ve formě služebnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. prosince 2022, č. j. 21 C 174/2021 - 265,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaná 1) nemají ve vzájemném poměru právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud povolil za náhradu právo nezbytné cesty v podobě služebnosti ve prospěch vlastníka stavby garáže bez čp/če stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a vlastníka stavby přístavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kdy zatíženými pozemky měly být pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) částku , částka, a žalované 2) částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a III.).

2. Žalobce se povolení práva nezbytné cesty domáhal s tvrzením, že je vlastníkem samostatných staveb garáže a přístavby, neboť je nechal postavit za své výlučné finanční prostředky, stojících na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví žalovaných – garáž stojí na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a přístavba na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, - které s výstavbou garáže a přístavby na svých pozemcích souhlasili, přičemž obě stavby nejsou spojeny s veřejnou cestou, která se nachází buď na pozemku parc. č. , hodnota, , kdy přístup k této veřejné cestě by vedl přes pozemky žalovaných parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , anebo na pozemku parc. č. , hodnota, , kdy přístup k této veřejné cestě by vedl přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, , který je ve výlučném vlastnictví žalované 1), a parc. č. , Anonymizováno, , který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Žalobce v průběhu řízení doplnil, že se stal vlastníkem ideální poloviny pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, (včetně součásti tohoto pozemku v podobě rodinného domu č. p. , Anonymizováno, ), parc. č. st. , Anonymizováno, (na kterém stojí předmětná garáž, o níž žalobce tvrdí, že je v jeho výlučném vlastnictví), dále parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny v podílové spoluvlastnictví žalovaných), neboť původně byl vlastníkem těchto pozemků, vlastnictví k nim na žalované převedl jednak kupní smlouvou, kterou žalobce považuje za zastřenou smlouvu darovací, ze dne 1. 2. 1999, jíž na žalovanou 1) převedl vlastnické právo k ideální polovině pozemků, a jednak kupní smlouvou, kterou rovněž považuje za zastřenou smlouvu darovací, ze dne 9. 4. 2021, jíž převedl vlastnické právo k ideální polovině pozemků na žalovanou 2). Vlastníkem ideální poloviny pozemků se stal dnem 12. 8. 2021, kdy se vůči žalované 2) dovolal nároku na vrácení daru.

3. Žalované se žalobou uplatněnému požadavku bránily tvrzením, že stavby garáže a přístavby jsou v jejich podílovém spoluvlastnictví, respektive, že přístavba je součástí věci hlavní, tj. domu č. p. , Anonymizováno, , který je součástí jejich pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , neboť přístavba stavebně na tento dům navazuje a tvoří společně s ním jednu bytovou jednotku. Poukázaly na skutečnost, že obě stavby byly žalobcem vystavěny jako tzv. černé stavby (bez stavebního povolení) a že žalobce vlastnické právo k pozemkům na žalované převedl dvěma kupními smlouvami ze dne 1. 2. 1999 a 9. 4. 2001 proto, aby ochránil své děti před případnými negativními dopady svého podnikání (skutečnost, že důvodem uzavření obou smluv byla ochrana dětí žalobce před případnými negativními dopady jeho podnikání, byla mezi stranami nesporná – žalobce tento důvod potvrdil např. v průběhu jednání odvolacího soudu či v listině, jíž se dovolal vrácení daru).

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalované jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kdy každá z žalovaných vlastní ideální ½ těchto pozemků. Žalovaná 1) nabyla ideální ½ pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, do vlastnictví od žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 1999 s právními účinky vkladu ke dni 3. 2. 1999, žalovaná 2), matka žalované 1) a bývalá tchyně žalobce, nabyla druhou ideální ½ pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, do vlastnictví od žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2001 s právními účinky vkladu ke dni 11. 4. 2001. Posléze byl od pozemku parc. č. , Anonymizováno, oddělen pozemek parc. č. , Anonymizováno, a od pozemku parc. č. , Anonymizováno, oddělen pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, (na kterém je nyní garáž). Žalovaná 1) je dále výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který nabyla do vlastnictví od , jméno FO, na základě kupní smlouvy ze dne 24. 10. 2016 s právními účinky vkladu ke dni 28. 11. 2016. Žalobce je bývalým manželem žalované 1), jejich manželství trvalo od 12. 8. 2000 do 11. 7. 2021. Žalobce a žalovaná 1) uzavřeli za trvání jejich manželství dne 4. 4. 2001 formou notářského zápisu dohodu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, z níž mimo jiné plyne, že každý z nich bude počínaje dnem následujícím po uzavření dohody nabývat do svého výlučného vlastnictví nemovité věci. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná 1) nabyla od žalobce ideální ½ pozemků, nyní evidovaných pod parcelními čísly st. , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , před uzavřením jejich manželství, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, do svého výlučného vlastnictví za trvání manželství v době, kdy již bylo společné jmění žalobce a žalované 1) zúženo.

5. Okresní soud se dále zabýval okolnostmi vzniku předmětných staveb. Vzhledem k tomu, že právní režim staveb je v režimu starého a nového občanského zákoníku odlišný, snažil se nejprve zodpovědět otázku, kdy předmětné stavby garáže a přístavby vznikly.

6. Ve vztahu ke stavbě garáže okresní soud provedeným dokazováním (výslech svědka , jméno FO, , čestné prohlášení tohoto svědka, spis městského úřadu , adresa, , stavebního úřadu sp. zn. , Anonymizováno, , který obsahuje dokumentaci k dodatečnému povolení stavby garáže a její kolaudaci) zjistil, že stavba garáže byla dokončena za účinnosti starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), a to nejpozději na začátkem roku 2001, což vyplývá z toho, že stavební úřad dne 22. 2. 2001 zahájil řízení o jejím odstranění, tedy předmětná stavba již k tomuto datu musela existovat. , právnická osoba, s tím svědek , jméno FO, vypověděl, že stavbu garáže prováděl na objednávku žalobce v letech 1999 až 2001, sám žalobce tvrdil, že stavba garáže byla dokončena v roce 2001 (srov. výpověď žalobce) a to předtím, než uzavřel manželství s žalovanou 1) (srov. podání žalobce ze dne 14. 12. 2022), žalované tvrdily, že garáž byla vystavěna před uzavřením smlouvy ze dne 9. 4. 2001 (srov. prohlášení žalovaných při jednání konaném před okresním soudem dne 26. 8. 2022 či v rámci jejich podání ze dne 30. 8. 2022).

7. Jelikož stavba garáže byla nejpozději ke dni 22. 2. 2001 zcela dokončena, okresní soud uzavřel, že garáž, jakožto samostatná věc (§ 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.), náleží do vlastnictví zhotovitele (toho, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe), aniž by bylo rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení, či, vzhledem k tomu, že v režimu starého občanského zákoníku není stavba součástí pozemku, aniž by bylo podstatné vlastnictví pozemku, na němž je stavba umístěna. Poněvadž žalobce a žalovaná 1) byli od 12. 8. 2000 do 11. 7. 2021 manželé, stala se stavba garáže, byla-li postavena po 12. 8. 2000 (po uzavření manželství a vzniku společného jmění žalobce a žalované 1), součástí společného jmění žalobce a žalované 1) a v současné době je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Pokud byla garáž postavena před 12. 8. 2000 (před uzavřením manželství žalobce a žalované 1), patřila by do výlučného vlastnictvím žalobce. Obě popsané situace vedou k závěru, že současný zápis v katastru nemovitostí týkající se garáže (jako součást pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných) neodpovídá skutečným vlastnickým vztahům.

8. Požadavek žalobce na zřízení nezbytné cesty ke garáži okresní soud posoudil podle nyní platné a účinné právní úpravy, tedy dle § 1029 odst. 1 odst. 2 a § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle níž vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused, resp. soud za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek, ledaže si vlastník nemovité věci nedostatek přístupu způsobil z hrubé nedbalosti či úmyslně. Žalobu v tomto směru shledal nedůvodnou s odůvodněním, že, byť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že stavba garáže ve výlučném vlastnictví žalobce nebo v nevypořádaném společném jmění žalobce a žalované 1) není spojena s veřejnou cestou a je zcela obklopena – jak plyne z ortofoto mapy – pozemky v podílovém spoluvlastnictví žalovaných a pozemkem ve výlučném vlastnictví žalované 1), tento stav si žalobce způsobil sám hrubou nedbalostí. Okresní soud na tomto místě odkázal na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž je na překážku povolení nezbytné cesty takové závadné jednání, z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímého či nepřímého) či ve formě hrubé nedbalosti. Hrubou nedbalostí ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) nového občanského zákoníku je typově situace, kdy vlastník nemovité věci měl k nemovité věci zajištěno spojení na veřejnou cestu, o které následně hrubě nedbalým či úmyslným jednáním přišel. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , na němž byla nejpozději ke dni 22. 2. 2001 postavena (bez stavebního povolení) předmětná garáž, a dále i pozemků sousedních parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž ideální ½ těchto pozemků prodal kupní smlouvu ze dne 1. 2. 1999 žalované 1) a zbývající ideální ½ pozemků kupní smlouvou ze dne 9. 4. 2001 žalované 2). Žalobce se tedy sám dobrovolně zcela zbavil svého vlastnického práva k pozemkům, přes něž měl přístup k předmětné garáži, a to v době, kdy předmětná garáž již stála. Uvedeného si musel být žalobce nepochybně vědom, přičemž dle § 4 nového občanského zákoníku lze presumovat, že žalobce má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Toto jednání, včetně skutečnosti, že žalobce stavbu garáže prováděl bez stavebního povolení a stavbu začal legalizovat až poté, co stavební úřad nařídil její odstranění, okresní soud vyhodnotil jako hrubě nedbalé mající za následek nepovolení nezbytné cesty k předmětné garáži.

9. Jde-li o přístavbu domu č. p. , Anonymizováno, , okresní soud ze spisu , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu, sp. zn. , Anonymizováno, ve věci Dodatečné povolení stavby „Stavební úpravy a přístavba rodinného domu , adresa, “, zjistil, že dne 22. 6. 2020 podal žalobce jako žadatel a vlastník stavby stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavby a o povolení jejího užívání, kdy tato se týkala přístavby stávajícího objektu rodinného domu č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , právnická osoba, žádosti žalobce přiložil projektovou dokumentaci pro dodatečné povolení stavby vypracovanou v březnu 2020 projektantem , jméno FO, , jejíž součástí je i studie přístavby, kterou vypracoval v únoru 2005 T. Brejník. Z těchto listin a výpovědi svědka , jméno FO, zjistil, že stavba přístavby započala nejdříve někdy v roce 2005, kdy byla dokončena, nebylo spolehlivě prokázáno, zejména z toho důvodu, že stavba byla prováděna „načerno“ bez stavebního povolení a řízení o dodatečném povolení stavby není dosud skončeno. Okamžik doby dokončení přístavby okresní soud nepovažoval pro rozhodnutí ve věci za relevantní, neboť z místního šetření a projektové dokumentace vypracované , jméno FO, vyplynulo, že předmětná přístavba není samostatnou stavbou, nýbrž je součástí stavby jiné, a to domu č. p. , Anonymizováno, . Přístavba bezprostředně navazuje na původní dům č. p. , Anonymizováno, , z něhož zbylo toliko obvodové zdivo směrem do ulice a do dvora a část střechy, přičemž obvodová zeď směrem na jih byla zcela zbourána a nahrazena zděnou přístavbou, na níž je dále přímo napojena dřevěná přístavba myslivny, což nejlépe ilustruje fotografie č. , hodnota, pořízená okresním soudem při místním ohledání (pohled směrem ze dvora), kdy světle zelená část stavby vpravo je původní stavba domu č. p. , Anonymizováno, , šedá část stavby uprostřed je zděná přístavba a dřevěná část vlevo je další přístavba tzv. myslivny. Všechny tři části (původní dům, zděná přístavba a tzv. myslivna) jsou přitom stavebně propojeny, na sebe bezprostředně navazují a interiérově jsou volně bez jakýchkoli překážek průchozí. Stavebně tak jde o stavbu jedinou tvořící jeden funkční celek určený k bydlení jedné domácnosti.

10. Okresní soud zdůraznil, že jak podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), tak účinné od 1. 1. 2014 (§ 505 zákona č. 89/2012 Sb.) platilo a platí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož nová stavba, postavená na místě odstraněné části původní stavby, se stává částí původní stavby v případě, že je stavebně funkčně propojená s původní stavbou, která jako věc nezanikla. Může-li jak část původní stavby, která nebyla odstraněna, tak i nová část plnit samostatně svou funkci a také samostatně existovat, jde o dvě samostatné stavby jako věci v právním smyslu. Ke stavbě však nelze nabýt vlastnictví její přestavbou („přepracováním“ či zpracováním - § 135b zákona č. 40/1964 Sb.), tudíž nebylo-li mezi vlastníkem původní stavby a stavebníkem přístavby dohodnuto něco jiného, je třeba při posuzování vlastnického vztahu k takové nemovitosti zpravidla vycházet z toho, že to, co přirostlo k původní (neodstraněné) stavbě, náleží vlastníku této původní stavby. Na základě uvedeného dospěl okresní soud k závěru, že jelikož z původní stavby domu č. p. , Anonymizováno, v podílovém spoluvlastnictví žalovaných zůstalo obvodové zdivo a část střechy vyjma jižní zdi, kdy do této stavby byla přímo stavebně ukotvena a interiérově zakomponována zděná přístavba, původní stavba domu č. p. , Anonymizováno, nezanikla, ale byla přestavěna tak, že byla rozšířena směrem na jih o zděnou přístavbu a následně dřevěnou přístavbu myslivny. Horní patro původní stavby a zděné přístavby tvoří jeden společný prostor, jenž slouží, jak bylo zjištěno při místním šetření a vyplývá z při místním šetření pořízených fotografií, jako obývací pokoj s kuchyňským koutem. Předmětná přístavba tak není samostatnou věcí, nýbrž je součástí, resp. přírůstkem stavby jiné, a to domu č. p. , Anonymizováno, . Z tohoto důvodu nelze k této přístavbě zřídit právo nezbytné cesty, neboť žalobce není vlastníkem této stavby.

11. Závěrem okresní soud, k žalobcem v průběhu řízení předloženému dovolání se nároku na vrácení daru a odstoupení od kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2001, doplnil, že pokud by se opravdu žalobce platně dovolal vůči žalované 2) vrácení daru, stal by se spoluvlastníkem pozemků, přes ně má být cesta zřízena, pro což by podaná žaloba nemohla mít šanci na úspěch, protože se nelze domáhat zřízení nezbytné cesty přes vlastní pozemky.

12. O nákladech řízení rozhodl na základě § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého přiznal úspěšným žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení, tvořených paušálními náhradami hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že jde-li o předmětnou garáž, bylo prokázáno, že žalobce je buď jejím výlučným vlastníkem (to žalobce od počátku řízení tvrdí), nebo je vlastníkem její ideální poloviny, nesouhlasí však s tím, že si svou hrubou nedbalostí zapříčinil nedostatek přístupu ke garáži. Uvedl, že majetkový transfer proběhl jednak v roce 1999 mezi ním a jeho partnerkou (následně manželkou, žalovanou 1) a dále v roce 2001 mezi ním a jeho tchýní. Empiricky bylo prokázáno, že žalobce se transferem svého majetku na tyto osoby mu (tehdy) blízké fakticky ani právně nezbavil přístupu ke (své) garáži, neboť i nadále až do cca roku 2021 zde panoval pokojný stav v podobě výkonu práva „nezbytné cesty“, se souhlasem obou žalovaných, a to dokonce v takové rovině, že „se lze bavit i o vzniku takového práva jeho vydržením“, neboť ve vztahu ke garáži bylo realizováno po dobu více jak 20 let. To, že manželství žalobce a žalované 1) bylo stabilní a pevné je zřejmé i z jeho délky, neboť trvalo téměř 21 let. Nepřiznat ochranu v podobě zřízení nezbytné cesty je dle žalobce v rozporu s dobrými mravy, resp. základními zásadami nového občanského zákoníku, kdy například podle § 6 odst. 1 „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“ Žalobce odkázal na závěry Nejvyššího soudu České republiky, vyplývající například z jeho rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. , spisová značka, , kdy Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že nezbytnou cestu lze povolit i za předpokladu, že je splněna některá z negativních podmínek bránicích povolení nezbytné cesty, lze-li aplikační dopad dané podmínky zúžit za pomoci teleologické redukce. Obdobně odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky zachycené v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud proto nesprávně považoval převod majetku žalobce na osoby jemu blízké za „hrubou nedbalost“, neboť žalobce neměl žádný objektivní důvod předpokládat, že by se jeho manželství mohlo či mělo rozpadnout. Tím méně pak mohl či měl předpokládat, že jeho bývalá manželka a tchýně zdarma získaný majetek žalobci nevrátí, odmítnou jej dokonce převést na děti žalobce a žalované 1), ba dokonce se jej budou snažit prodat. Jde-li o předmětnou přístavbu domu č. p. , Anonymizováno, , okresní soud podle žalobce nesprávně posoudil otázku (ne)samostatnosti věci, dále se řádně nezabýval zjištěním skutkového stavu co do vlastnického práva domu č. p. , Anonymizováno, , resp. jeho přístavby. Ačkoli okresní soud zjistil, že přístavba bezprostředně navazuje na původní dům č. p. , Anonymizováno, , z něhož zbylo toliko obvodové zdivo směrem do ulice a do dvora a část střechy, přičemž obvodová zeď směrem na jih byla zcela zbourána a nahrazena zděnou přístavbou, na níž je dále přímo napojena dřevěná přístavba myslivny, a že všechny tři části jsou přitom stavebně propojeny, na sebe bezprostředně navazují a interiérově jsou volně bez jakýchkoli překážek průchozí, tudíž že stavebně jde o stavbu jedinou tvořící jeden funkční celek určený k bydlení jedné domácnosti, faktem zůstává, že myslivna má samostatný vchod, má a plní zcela odlišný účel, než zbytek domu č. p. , Anonymizováno, , přičemž je i stavebně-technicky oddělená a oddělitelná od domu č. p. , Anonymizováno, , resp. může být samostatně užívána, neboť v ní je vybudováno sociální zařízení, ložnice, terasa atd. Dle žalobce proto lze na myslivnu vztáhnout závěr, že může-li jak část původní stavby, která nebyla odstraněna, tak i nová část plnit samostatně svou funkci a také samostatně existovat, jde o dvě samostatné stavby jako věci v právním smyslu. Dále žalobce namítl, že okresní soud se řádně nevypořádal s listinným důkazem dovolání se nároku na vrácení daru a odstoupení od kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2001. Žalobce se vrácení daru vůči žalované 2) dovolal v průběhu řízení, nechtěl však podat žalobu na určení vlastnického práva k předmětu darování, neboť vyvolání sporu o vlastnické právo k nemovitosti se mj. promítne poznámkou spornosti do veřejného rejstříku (katastru nemovitostí) a vyvoláním meritorního sporu by se zřejmě již nadobro uzavřela cesta smírnému vyřešení věci. Závěry okresního soudu, které učinil ve vztahu k dovolání se vrácení daru, nejsou správné, neboť pokud by se soud skutečně řádně zabýval provedeným důkazem (dovolání se nároku na vrácení daru a odstoupení od kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2001) a uzavřel v rámci řešení předběžné otázky, že žalobce je skutečně vlastníkem ideální ½ předmětných nemovitostí, výsledkem by skutečně bylo zamítnutí žaloby na zřízení služebnosti, ale též zásadní (byť nemeritorní) právní závěr o vlastnickém právu ve vztahu k předmětným nemovitostem. To by mohlo následně vyústit v posun co do vedení smírných jednání – nebo by to alespoň soudu v následném řízení o určení vlastnictví nemovitých věcí „ušetřilo práci“ s dokazováním. Okresní soud se však řádně s uvedeným důkazem nevypořádal, tudíž v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje právní závěr, zda na základě daného dokumentu došlo či nedošlo ke změně ve vlastnickém právu k dotčeným nemovitostem, což je klíčové i pro posouzení (ne)důvodnosti žaloby na zřízení služebnosti. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

14. Žalované k odvolání žalobce uvedly, že v případě garáže mohl okresní soud vycházet ze zápisu v katastru nemovitostí, neboť ten je ovládán zásadou materiální publicity, tudíž ve vztahu ke garáži bylo namístě uvést i třetí variantu jejího vlastnictví, a to, že ideální ½ polovinu garáže od žalobce zakoupila žalovaná 2). Žalovaná 2) považuje tvrzení žalobce o tom, že kupní smlouva ze dne 9. 4. 2001 není smlouvou kupní, nýbrž je smlouvou darovací, za lež, když vlastní kupní smlouva nemá znaky darovací smlouvy, obě strany smlouvu svobodně a vážně podepsaly, okresní soud smlouvu přezkoumal a podrobně se vyjádřil k dovolání žalobce s nárokem na vrácení daru. Jde-li o přístavbu domu č. p. , Anonymizováno, , z dokumentace je zřejmé, že stavebně jde o stavbu jedinou, tvořící jeden funkční celek určený k bydlení jedné domácnosti, tedy se jedná o jednu bytovou jednotku o velikosti 4+kk. Žalované proto navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v plném rozsahu potvrdil.

15. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

16. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí.

17. Jde-li o posouzení věci samé, odvolací soud konstatuje, že okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé, odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu tak, jak je učinil po skutkové i právní stránce, pro stručnost proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Podle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (odstavec 1). Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty (odstavec 2).

19. Podle § 1257 odst. 2 o. z., vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.

20. V případě pozemkových služebností existuje služebná věc (služebný pozemek) a pozemek panující, v jehož prospěch je služebnost zřízena. V případě zatížení nemovité věci anebo určení oprávněného prostřednictvím vlastnictví k takové věci je nutné respektovat právní vývoj, kdy sice platí superficiální zásada, ale mnohde je vyloučeno její retroaktivní působení. Proto i po 1. 1. 2014 budou existovat stavby na cizích pozemcích jakožto samostatné věci. Není tedy vyloučeno, aby předmětem služebnosti byl nejen pozemek ale i stavba. Z výše citované zákonné úpravy vyplývá, že zřídit nezbytnou cestu lze jen ve prospěch nemovité věci (pozemek anebo stavba, je-li samostatnou věcí v právním slova smyslu), nikoliv jen k součásti nemovité věci.

21. V poměrech projednávané věci to znamená, že v případě tzv. přístavby bylo zcela jednoznačně zjištěno, že její výstavbou (ve smyslu stavebních předpisů) nevznikla nová samostatná věc, nýbrž jí došlo k rozšíření již existující nemovité věci – byla-li přístavba dokončena do 31. 12. 2013, potom jejím provedením došlo k rozšíření domu č. p. , Anonymizováno, , jakožto samostatné věci ve smyslu § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, byla-li přístavba vystavěna po 31. 12. 2013, došlo tím k rozšíření domu č. p. , Anonymizováno, , jakožto součásti pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (§ 506 o. z.), na kterém tento dům stojí (přesněji řečeno, došlo k rozšíření pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , neboť počínaje 1. 1. 2014 dům č. p. , Anonymizováno, přestal být samostatnou věcí v právním slova smyslu - § 3054 o. z.). Ať tak či tak, z provedeného dokazování vyplývá, že provedením zděné i dřevěné přístavby došlo jen k přepracování domu č. p. , Anonymizováno, , aniž by tento dům jako samostatná nemovitá věc přestala (před 31. 12. 2013) existovat. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že stavba domu č. p. , Anonymizováno, nezanikla, tedy byla v souvislosti s výstavbou přístavby zachována, resp. zachovány byly obvodové zdi ze tří z celkových čtyř stran domu, pouze jedna z obvodových zdí byla zčásti (na jižní straně) odstraněna a v místě takto vzniklé proluky byla napojena (přistavěna) zděná část přístavby, na kterou pak stavebně navazuje přístavba dřevěná. V této souvislosti je třeba zejména zdůraznit, že z projektové dokumentace vztahující se k přístavbě vyplývá, že přípojky inženýrských sítí byly zachovány stejně jako před provedením, jak zděné tak i dřevěné, přístavby, pouze v zimní zahradě (dřevěná přístavba) je vytápění provedeno samostatně krbovými kamny. , právnická osoba, užitkové vody, studené vody a elektřiny ve zděné i dřevěné přístavbě jsou napojeny na rozvody v původním rodinném domě č. p. , Anonymizováno, (původní přípojky). Jinými slovy, nově dostavěné části stavby (přístavba) jsou funkčně a provozně technicky propojené s původní stavbou, která jako věc nezanikla (rodinný dům č. p. , Anonymizováno, ), jsou její součástí ve smyslu § 120 zákona č. 40/1964 Sb., resp. § 506 o. z., a nepředstavují proto samostatný předmět občanskoprávních vztahů a neupírají identitu původní stavbě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. , spisová značka, ). Dále platí, že pokud by přístavba byla vystavěna až po 31. 12. 2013 jako „samostatně stojící stavba“, stala by se bez dalšího vždy součástí pozemku, na němž by byla vystavěna, a nestala by se samostatnou věcí v právním slova smyslu (samostatnou nemovitostí) – počínaje 1. 1. 2014 jsou nově vystavěné stavby součástí pozemku, na němž jsou postaveny – srov. § 506 odst. 1 o. z.

22. Podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá.

23. Odvolací soud dále souhlasí se skutkovými zjištěními, jež okresní soud učinil ve vztahu k požadavku žalobce na zřízení nezbytné cesty ke garáži postavené na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , i s právním posouzením zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud souhlasí jednak se závěrem okresního soudu, že garáž není součástí pozemku, na němž stojí, neboť byla vystavěna před 31. 12. 2013 (odvolací soud považuje za správný závěr okresního soudu, že garáž byla zcela postavena, tedy existovala jako věc v právním slova smyslu nejpozději do 22. 2. 2001), tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a ke dni 1. 1. 2014 (první den účinnosti nového občanského zákoníku) nebyly totožné vlastnické poměry garáže a pozemku, na němž garáž stála – garáž byla ve výlučném vlastnictví žalobce, nebo ve společném jmění manželů – žalobce a žalované 1), kdežto pozemek pod garáží (ke dni 1. 1. 2014 šlo o pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebo od něj oddělený pozemek parc. č. , Anonymizováno, ) byl v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Pro úplnost, vzhledem k námitce, kterou v průběhu řízení vznesly žalované [že ideální polovina předmětné garáže byla předmětem kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2001, kterou uzavřeli žalobce a žalovaná 2), tj. že žalobce žalované 2) prodal ideální polovinu garáže], odvolací soud doplňuje, že žalobce na žalovanou 2) spoluvlastnický podíl na garáži smlouvou ze dne 9. 4. 2001 nepřevedl, neboť nic takového není v dané smlouvě, byť jen naznačeno (garáž není v kupní smlouvě ze dne 9. 4. 2001 vůbec zmíněna, přestože ostatní převáděné nemovitosti jsou zcela přesně – pozemky parcelními čísly a dům číslem popisným – popsány).

24. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem, že nedostatek přístupu ke garáži z veřejné cesty si žalobce způsobil sám tím, že v době, kdy garáž již bezpochyby existovala (22. 2. 2001), byl spoluvlastníkem pozemků, přes které měl přístup ke garáži, tj. vlastnil ideální ½ pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² byl později rozdělen na pozemek stejného parcelního čísla o výměře , Anonymizováno, m², pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 62 m²). Ke dni 22. 2. 2001 tak měl žalobce přístup ke své garáži z veřejné cesty nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , tehdy o výměře , Anonymizováno, m² (nyní se jedná o pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m², který ze všech stran obklopuje předmětnou garáž a současně na své severní straně bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. , hodnota, ), o tento přístup se úmyslně (viz dále) připravil tím, že dne 9. 4. 2001 smluvně převedl své vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, přes který měl přístup ke garáži, na žalovanou 2). Žalobce se vlastnictví k pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m², pozemkům dalším a rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, „zbavil“ proto, jak bylo mezi účastníky nesporné, aby tento svůj majetek uchránil před svými případnými věřiteli, neboť jinak vyjádření, že tak učinil proto, aby ochránil své děti před případnými negativními dopady podnikání, nelze chápat. Žalobce tak, vědom si skutečnosti, že z právního hlediska pozbude přístupu ke své garáži, převedl vlastnické právo k pozemkům, přes které měl ke garáži přístup zajištěn, na třetí osobu (v dubnu 2001 na žalovanou 2), aniž by si takový přístup ke garáži zajistil jinak – například zřízením věcného břemene cesty (to neučinil patrně ze stejných důvodů, které jej vedly k převodu vlastnictví nemovitostí na žalované, neboť předpokladem zřízení věcného břemena by byl zápis garáže do katastru nemovitostí, čímž by žalobce dal veřejně najevo, že vlastní majetek, jenž by mohl sloužit případným věřitelům k jejich uspokojení). Tím, že se žalobce nyní domáhá zřízení přístupu ke své garáži, se snaží napravit, a to skrze rozhodnutí soudu, důsledky svého nemorálního (pokud v té době již měl dluhy, pak protiprávního) jednání, jež spočívalo v ukrytí majetku před svými (případnými) věřiteli.

25. Dalším důvodem, který brání zřízení nezbytné cesty ke garáži, je skutečnost, že žalobce tvrdí, že se v průběhu řízení stal vlastníkem ideální poloviny nemovitostí, kterou převedl na žalovanou 2) smlouvou ze dne 9. 4. 2001. Žalobce v průběhu řízení prokázal že žalované 2) dne 12. 8. 2021 doručil listinu datovanou dnem 11. 8. 2021, v níž jí vyzval k vrácení daru s odůvodněním, že darování učinil písemně smlouvou formálně označenou jako kupní ze dne 9. 4. 2001, když jde o zastřenou darovací smlouvu, neboť kupní cena byla „ve zjevném nepoměru k hodnotě převáděných nemovitostí“, kupní cena byla formálně stanovena na částku , částka, , uhrazeno z ní však nebylo ničeho, když opět zdůrazňuje, že k převodu majetku na žalované došlo kvůli případným problémům žalobce v jeho podnikání, resp. proto, aby zabezpečil své děti tak, aby „za každých okolností“ měly střechu nad hlavou a nějaký majetek. Ve stejné listině žalobce dále popisuje jednání žalované 2), v němž spatřuje důvody vrácení daru. Žalobce se tak domáhá zřízení cesty ke své nemovitosti (garáži) při současném tvrzení skutečností, z nichž dovozuje, že se dnem 12. 8. 2021 (případné vrácení daru je třeba zkoumat podle právní úpravy plynoucí z § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť za účinnosti tohoto zákona mělo dojít k žalobcem tvrzenému darování) stal spoluvlastníkem pozemků, přes které má být cesta zřízena.

26. Z vyložených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Potvrdil jej rovněž ve správných výrocích o nákladech řízení.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých úspěšné žalované mají právo na náhradu nákladů spojených s touto částí řízení. Jelikož žalované 1) náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žalobce a žalovaná 1) nemají ve vzájemném poměru právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované 2) náklady v odvolacím řízení vznikly, tudíž jí jejich náhradu odvolací soud vůči žalobci přiznal – náklady odvolacího řízení žalované 2) jsou tvořeny dvěma paušálními náhradami hotových výdajů ve výši , částka, za příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem (§ 1 odst. 3 písm. b/ a písm. c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a náhradou cestovného za užití motorového vozidla pro dvě cesty z Žitenic do , adresa, a zpět (k nahlížení do spisu a k jednání soudu) v celkové délce 80 km, kdy při průměrné spotřebě 4,6 litru benzinu Natural 95 na 100 km v ceně , částka, (§ 4 vyhl. č. 467/2022 Sb.) činí náhrada za spotřebované palivo , částka, a náhrada za použití vozidla při sazbě , částka, za každý ujetý kilometr (§ 1 vyhl. č. 467/2022 Sb.) činí , částka, .