84 Co 129/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Lukáše Krause a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 11 C 349/2023-73,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. o věci samé:a) pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným ročním patnáctiprocentním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení potvrzuje,b) pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný roční patnáctiprocentní úrok z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do 30. 4. 2023 mění tak, že se žaloba v této části zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech prvostupňového řízení částku 2 200 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 1. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % (výrok I.) a na nákladech řízení částku 1 900 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení peněžité jistoty (tzv. kauce), kterou žalovanému zaplatila na základě nájemní smlouvy, jejímž předmětem byl byt na adrese , adresa, . Nájem bytu byl ukončen k 1. 8. 2022, byt byl dle předávacího protokolu odevzdán bez závad, žalovaný však přes opakované výzvy odmítl jistotu vrátit. Žalovaný skutečně jistotu odmítal vrátit, a to s poukazem na skutečnost, že podle nájemní smlouvy měl být byt při vrácení bíle vymalován, což se nestalo, dále poukázal na nutnost výměny poškozeného WC, umyvadla a kuchyňské linky. Při jednání konaném před okresním soudem dne 10. 10. 2024 žalovaný, prostřednictvím svého zástupce a za přítomnosti žalobkyně, ústně jednostranně započetl náklady vynaložené na vybílení předmětného bytu [žalovaný odkázal na fakturu vystavenou , datum, , jméno FO, za „vymalování provedené v bytě , adresa, (po , jméno FO, ), včetně dopravy a materiálu ve výši 15 650 Kč“] na žalobkyní složenou jistotu.

3. Okresní soud po provedeném dokazování a právním posouzení věci uzavřel, že žalobkyně na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřela dne , datum, s žalovaným a jejímž předmětem bylo úplatné užívání bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, (dále též „předmětný byt“), uhradila žalovanému tzv. kauci ve výši 12 000 Kč, žalovaný se kauci zavázal žalobkyni vrátit po vyhotovení konečného vyúčtování za byt. Nájemní vztah byl ukončen k 1. 8. 2022, žalobkyně byt předala, aniž by jej bíle vymalovala, přestože se k tomu v nájemní smlouvě zavázala. Stran výmalby nová nájemnice , jméno FO, , v postavení svědkyně, uvedla, že její manžel sdělil žalobkyni, že se pokusí předmětný byt, který od žalobkyně přebírali, vymalovat sám, proto od ní převzal 10 kg bílé barvy. Žalovaný nechal byt dne , datum, vymalovat za částku 15 650 Kč, kdy v této souvislosti oproti žalované částce uplatnil v rámci řízení kompenzační námitku.

4. Po právním hodnocení věci dle § 570, § 1958, § 2021, § 2225 a § 2254 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku okresní soud shledal žalobu důvodnou, neboť dospěl k závěru, že žalovaný převzatou jistotu zadržuje bez „zákonného zmocnění“, když žalobkyně nic žalovanému nedluží ani na nájemném. Na tomto jeho závěru dle názoru okresního soudu nic nemění ani žalovaným uplatněná obrana, že předmětný byt nebyl při jeho vrácení po skončení nájemního vztahu bíle vymalován, ačkoli to dle předmětné smlouvy měla žalobkyně povinnost zajistit.

5. Okresní soud ke kompenzační námitce nepřihlédl s odůvodněním, že nebyla správně uplatněna. U dané (údajné) pohledávky žalovaného za žalobkyní není splatnost ujednána či jinak stanovena a žalovaný tuto pohledávku „rovnou“ uplatnil u soudu, aniž by předtím vyzval žalobkyni k plnění. Nejprve totiž bylo nutno vyvolat splatnost pohledávky, a to doručením výzvy k plnění jakožto hmotněprávního úkonu do dispoziční sféry žalobkyně dle § 570 ve spojení s § 1958 občanského zákoníku, v řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni k plnění vyzval. Na podporu svých závěrů okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, podle kterého „úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky“, a uzavřel, že pro uplatnění kompenzační námitky nebyly splněny předpoklady. Z těchto důvodů je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku odpovídající výši jistoty, včetně úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., na jehož základě úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení tvořených soudním poplatkem z žaloby ve výši 1 000 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v němž, jde-li o splatnost pohledávky, kterou má vůči žalobkyni, nejprve (v písemně podaném odvolání) uvedl, že okresní soud nezohlednil skutečnost, že žalovaný doručil žalobkyni oznámení (dopis) o zápočtu pohledávky, posléze (při jednání odvolacího soudu) uvedl, že takové oznámení neproběhlo. Dále byl žalovaný toho názoru, že okresní soud porušil svou povinnost dle § 118a odst. 2 o. s. ř. poučit žalovaného o svém předvídatelném právním názoru. Okresní soud „přistoupí“ ke zcela formálnímu poučení, kdy se omezil jen ocitování příslušných zákonných ustanovení. V projednávané věci tak „absentuje jakékoliv legitimní očekávání“. Přestože okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že kompenzační námitka žalovaného nebyla uplatněna správně, nebylo to žalovanému v průběhu řízení sděleno. Pokud by okresní soud tuto svou povinnost splnil, žalovaný by měl možnost adekvátně reagovat a vést spor k jinému výsledku. Nedostatek poučení je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, podle níž je soud povinen účastníky poučit o tom, jaká právní kvalifikace skutkového stavu přichází v úvahu, zejména pokud se tento právní názor odlišuje od názoru účastníka řízení. Další judikatura potvrzuje, že nedostatečné poučení může vést k porušení práva na spravedlivý proces, resp. zásady kontradiktornosti řízení. Žalovaný dále uvedl, že okresní soud „neprávem nepřihlédl“ k argumentaci žalovaného ohledně kompenzační námitky, když je zřejmé, že výmalba bytu a opravy, které byly provedeny žalovaným, převyšují částku kauce. Žalovaný má rovněž za to, že napadený rozsudek „neobsahuje dostatečné odůvodnění, proč nebylo přihlédnuto k důkazům předloženým žalovaným“, konkrétně k dokladům o vynaložených nákladech na výmalbu a k oznámení o zápočtu pohledávky. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, příp. rozsudek změnil tak, žalobu zamítne.

8. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila, považovala rozsudek okresního soudu za věcně správný a z tohoto důvodu navrhla jeho potvrzení.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

10. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž závěry, které učinil okresní soud a které jej vedly k závěru o důvodnosti podané žaloby, považuje odvolací soud za správné, když okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé, správným způsobem rovněž hodnotil provedené důkazy. K procesním vadám tvrzeným žalovaným odvolací soud uvádí, že nebylo povinností okresního soudu sdělit účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí o věci samé svůj právní názor na projednávanou věc, pokud současně nebylo třeba doplnit skutková tvrzení ze strany některého z nich.

11. Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. předpokládá poučení v situaci, kdy nelze návrhu účastníka řízení vyhovět, neboť ten se mýlí při právní kvalifikaci věci, avšak při uvedení jiných (než doposud tvrzených) skutečností by jeho návrhu vyhovět bylo možno. To však není případ projednávané věci, kdy bylo pro rozhodnutí o věci samé podstatné, že žalovaný žalobkyni doposud (nikdy) nevyzval k vybílení předmětného bytu či zaplacení nákladů, které za stejným účelem vynaložil sám žalovaný. Pokud by měl okresní soud „poučit“ žalovaného, tak jak naznačuje v odvolání, neznamenalo by to poskytnutí poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., tj. o potřebě tvrdit skutečnosti, které se v minulosti udály, avšak nebyly doposud v řízení uplatněny (tvrzeny), nýbrž by to znamenalo seznámení žalovaného s tím, že zatím dle hmotného práva nenastala splatnost jeho pohledávky (jakožto jeden z předpokladů jednostranného započtení pohledávek), když by „poučení“ v takovém smyslu představovalo nikoliv nestranné sdělení ze strany soudu adresované žalovanému, jaké skutečnosti má v řízení tvrdit, má-li být se svou procesní obranou úspěšný, nýbrž by se jednalo o návod, jak má žalovaný dle hmotného práva dále postupovat. Rozumí-li odvolací soud odvolacím námitkám správně, žalovaný se domnívá, že mu měl okresní soud sdělit, že je třeba, aby před započtením žalobkyni vyzval ke splnění jejího dluhu a až následně, aby provedl započtení.

12. Podle § 2254 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen „o. z.“), při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží.

13. Podle § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).

14. Sjednání jistoty je v nájemních vztazích běžným institutem sloužícím k zajištění dluhů nájemce a realizuje se úhradou peněžité částky nájemcem ve prospěch pronajímatele. Jistota slouží ke krytí nedoplatků vzniklých tím, že nájemce neplnil sjednané platební povinnosti řádně – obvykle slouží k tomu, aby se v případě, že nájemce nebude řádně a včas platit nájemné, služby či další platby spojené s užíváním předmětu nájmu nebo na předmětu nájmu způsobí škodu, mohl pronajímatel uspokojit z této jistoty a nemusel po nájemci vymáhat dlužnou částku jinak. Není-li tedy stranami ujednáno něco jiného, pronajímatel, který je osobou, v jejíž prospěch se kauce skládá (osobou, jejíž případná pohledávka se zajišťuje), započítá při skončení nájmu na složenou kauci, co mu nájemce z nájmu dluží (co nesplnil řádně a včas), a případný zbytek kauce mu vrátí. V případě, že v době skončení nájmu byly na předmětu nájmu vady, které nájemce – na své náklady – neodstranil, slouží jistota k tomu, aby pronajímatel – pokud tak neučinil sám nájemce při skončení nájmu (při odevzdání věci) – na „jeho náklady“, tedy ze složené kauce, vady odstranil.

15. Ustanovení upravující jistotu (§ 2254. o. z.) nestanoví žádná zvláštní pravidla pro započtení dluhů na kauci, je proto třeba použít obecná ustanovení (§ 1982 – § 1991 o. z.) o započtení závazků. Započtení pronajímatel realizuje jednostranným právním jednáním, z něhož nájemci musí být patrné, proč mu není kauce (zcela či zčásti) při skončení nájmu vrácena, forma prohlášení pronajímatele o započtení není zákonem stanovena (lze je učinit i ústně). Z ust. § 1982 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku vyplývá, že k jednostrannému započtení jsou způsobilé jen takové vzájemné pohledávky, které jsou v okamžiku provedení kompenzačního úkonu (jednostranné započtení) splatné. Jak již bylo uvedeno, účelem jistoty je zajištění splnění povinností nájemcem, nikoliv automatická úhrada budoucího dluhu – jistota, resp. hrozba jejího nevrácení, má přimět nájemce k tomu, aby řádně a včas plnil své povinnosti plynoucí mu z nájemního vztahu, z logiky věci vyplývá, že jistotu lze použít na úhradu peněžitého dluhu nájemce.

16. Mezi účastníky je nesporné (vedle skutečnosti, že žalobkyně žalovanému složila jistotu ve výši 12 000 Kč), že žalobkyně jako nájemkyně předmětného bytu nesplnila svou povinnost do okamžiku ukončení nájemního vztahu předmětný byt bíle vymalovat. Jelikož tak žalobkyně řádně a včas (do , datum, ) nesplnila svou smluvní povinnost, přistoupil k vymalování předmětného bytu žalovaný jako (bývalý) pronajímatel, v důsledku čehož mu vznikla škoda ve výši odpovídající (v místě a čase) obvyklým nákladům na vymalování – nárok na náhradu škody vznikl v důsledku porušení smluvní povinnosti žalobkyní. V okamžiku, kdy uhradil náklady spojené s vymalováním předmětného bytu, žalovanému vznikla vůči žalobkyni pohledávka (nárok na náhradu škody), jejíž splatnost nenastává ze zákona ani z dohody účastníků, nýbrž nastává (a nastává rovněž způsobilost takové pohledávky k jednostrannému započtení) v důsledku marné výzvy ke splnění dluhu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Teprve poté, co by dlužník (žalobkyně) přes výzvu věřitele (žalovaný) svůj dluh nesplnil (náhradu škody neuhradil), stala by se pohledávka věřitele splatnou (teprve tímto okamžikem by se stala způsobilou k jednostrannému započtení). Z uvedeného vyplývá, že předpokladem úspěšného započtení pohledávky žalovaného z titulu náhrady škody na kauci, kterou mu uhradila žalobkyně, bylo provedení výzvy žalovaným k úhradě škody před vlastním započtením.

17. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný za vymalování předmětného bytu zaplatil třetí osobě dne , datum, (srov. oznámení o provedení příkazu k úhradě vystaveného , právnická osoba, .), žalobkyni k úhradě nákladů spojených s vymalováním předmětného bytu nevyzval a přímo přistoupil k započtení takových nákladů na jistotu (kompenzační námitka byla žalovaným učiněna ústně při jednání okresního soudu dne 10. 10. 2024). Žalovaný tak přistoupil k započtení své nesplatné pohledávky proti pohledávce žalobkyně (na vrácení kauce), která se stala splatnou dne 1. 5. 2023 (k tomu viz dále).

18. K zániku započítávaných pohledávek dochází v okamžiku, ke kterému se naplní všechny předpoklady kompenzability u té ze započítávaných pohledávek, u níž nastaly později. Jde tedy o okamžik, kdy poprvé mohlo být z pohledu započítávajícího učiněno započtecí právní jednání; je-li rozhodující okamžik splatnosti (pozdější) pohledávky, lze k započtení přistoupit nejdříve první den prodlení dlužníka této pohledávky. Jelikož v okamžiku provedení kompenzační námitky nebyla jedna z pohledávek splatnou, nedošlo k jejich zániku; nezanikla tak ani pohledávka žalobkyně na vrácení složené jistoty.

19. Odvolací soud doplňuje, že je pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně irelevantní námitka žalovaného, že žalobkyně měla předmětný byt poškodit (žalovaný tvrdil, že poškodila WC, umyvadlo a kuchyňskou linku), neboť žalovaný v řízení netvrdil (ani neprokázal), že by o úhradu takto vzniklé škody žalobkyni požádal, a že by poté, co marně žalobkyni k náhradě škody vyzval, nárok na náhradu škody na složenou jistotu započetl. Navíc výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo žalovaným tvrzené poškození předmětného bytu vyloučeno.

20. Jde-li o splatnost pohledávky bývalého nájemce, jíž odpovídá povinnost bývalého pronajímatele k vrácení jistoty, ta nastala v jiném okamžiku, než je to běžné, tj. při skončení nájemního vztahu, neboť se tak (na jiném okamžiku splatnosti) účastníci dohodli. V části nájemní smlouvy označené „Vrácení kauce“ si žalobkyně a žalovaný sjednali, že žalovaný je oprávněn „ponechat si“ kauci až do konečného vyúčtování za byt, které bude následovat po skončení nájemního vztahu. Vzhledem k tomu, že nájemní vztah skončil k 1. 8. 2022 a nejbližší následující vyúčtování záloh na služby dodávané v souvislosti s užíváním předmětného bytu mělo být provedeno do 30. 4. 2023 (zúčtovacím obdobím je kalendářní rok a vyúčtování má proběhnout do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období – srov. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), vznikla žalovanému povinnost jistotu žalobkyni vrátit až k tomuto datu. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, dostal se dnem 1. 5. 2023 do prodlení s povinností jistotu vrátit, s čímž je spojen vznik povinnosti hradit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

21. Z vyložených důvodů proto odvolací soud přistoupil k částečné změně (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) rozhodnutí okresního soudu o věci samé a k zamítnutí žaloby v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 1. 8. 2022 do 30. 4. 2023. Jinak, tj. pokud byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s patnáctiprocentním úrokem z prodlení od 1. 5. 2023 do zaplacení, rozsudek jako věcně správný (§ 219 odst. 1 o. s. ř.) potvrdil.

22. Vzhledem ke změně, byť částečné, rozhodnutí okresního soudu o věci samé rozhodl nově odvolací soud o nákladech prvostupňového řízení (v důsledku změny rozhodnutí okresního soudu výrok o náhradě nákladů řízení tzv. „padl“), současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V obou těchto řízeních byla převážně úspěšnou žalobkyně, a proto jí odvolací soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a odst. 2, § 142 odst. 3 o. s. ř.). V prvostupňovém řízení žalobkyni vznikly náklady v podobě soudního poplatku za prvostupňové řízení ve výši 1 000 Kč a čtyř paušálních náhrad hotových výdajů (sepis žaloby a účast u tří jednání okresního soudu) a v odvolacím řízení v podobě jedné paušální náhrady hotových výdajů (za účast u jednání odvolacího soudu) po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil na základě § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.