84 CO 210/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 6. 2021, č. j. 10 C 82/2021 - 45,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu mění tak, že se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobkyni další částku [částka] s 10% úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně se požadovaného plnění domáhala s odůvodněním, že k vozidlu tov. zn. Mercedes Benz 814, [registrační značka] (předmětné vozidlo), jehož byl žalovaný vlastníkem, nebylo sjednáno v období od 14. 3. do [datum] (171 dní) povinné pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, v důsledku čehož vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni příspěvek dle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v sazbě [částka] za každý nepojištěný den, když předmětné vozidlo je nákladním automobilem od 3,5 do 12 tun (dle § 2 odst. 1 písm. p/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalovaný souhlasil s tím, že v žalobkyní uvedeném období povinné pojištění svého vozidla neměl sjednáno, nesouhlasil však s tím, že se jedná o nákladní automobil, bránil se tím, že jde o automobil obytný, pro který je stanovena sazba příspěvku ve výši [částka] za každý den bez povinného pojištění (dle § 2 odst. 1 písm. j/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.).

3. Z osvědčení o registraci předmětného vozidla (velký technický průkaz) vyplývá, že v části osvědčení týkající se druhu vozidla je uvedeno, že se jedná o„ nákladní automobil, speciální obytný“ a jeho kategorie je označena zkratkou N2. V osvědčení je též uvedeno, že počet lůžek je 0, a dále že„ počet míst k sezení je 2 nebo 3 v přední řadě kabiny řidiče, při použití prodloužené kabiny řidiče je počet míst k sezení 7, v prodloužené kabině mohou být 2 lůžka“.

4. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný byl nejméně v období od 14. 3. do [datum] vlastníkem předmětného vozidla, k tomuto vozidlu nebylo v uvedené době sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho provozem. Žalovaný proto měl povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za každý den absence pojištění dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tuto povinnost však ani přes písemnou výzvu ze strany žalobkyně ve stanovené třicetidenní lhůtě ani zčásti nesplnil. Okresní soud dospěl dále k názoru, že zejména z osvědčení o registraci předmětného vozidla vyplývá, že předmětný automobil nelze zařadit do kategorie podle § 2 odst. 1 písmeno p) vyhlášky č. 205/1999 Sb. jako„ jiný nákladní automobil než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg“, nýbrž že se jedná o obytný automobil dle písmene j) téže vyhlášky, kdy výše příspěvku činí [částka] denně. Okresní soud rovněž dovodil, že předmětné vozidlo není„ obyčejným nákladním automobilem“, ale jedná se o automobil„ jiné charakteristiky“, a to o automobil„ obytný“. Z těchto důvodů uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], která je tvořena paušální náhradou nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši [částka] a příspěvkem ve výši [částka] denně za 171 dní. Rovněž mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši 10 % ode dne [datum], neboť se žalovaný„ po výzvě“ k zaplacení příspěvku žalovaný dostal do prodlení. V zbytku – co do částky [částka] s úroky z prodlení - žalobu jako nedůvodně podanou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud na základě skutečnosti, že úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení nevznikly.

5. Proti zamítavému výroku II. a výroku III. tohoto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž vyslovila nesouhlas se závěrem okresního soudu o tom, že předmětný automobil není automobilem nákladním. Uvedla, že osvědčení o registraci vozidla je ve smyslu vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, dokladem, který osvědčuje a stvrzuje vlastnictví vozidla, jeho technický popis a identifikační údaje, uvádí se do něj i druh a kategorie vozidla. Nelze-li jednoznačně z druhu vozidla vyvodit, zda se jedná o osobní či nákladní automobil, použije se při určení údaji o kategorii vozidla, jako například N2 pro nákladní automobil. Uvedla rovněž, že obytný automobil má být dle nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/858 označen kódem SA a kategorií M, neboť se jedná o vozidlo zvláštního určení; v případě předmětného vozidla tomu tak není. Žalobkyně dále uvedla, že v projednávané věci nešlo ani o přestavbu silničního vozidla, neboť žalovaný by v takovém případě musel podat žádost o schválení přestavby vozidla příslušnému obecnímu úřadu, což neučinil. V daném případě by se jednalo o přestavbu nákladního auta N2 na osobní automobil M1. Jde-li o okresním soudem zmiňovanou prodlouženou kabinu předmětného vozidla, žalobkyně uvedla, že právní předpisy Evropské unie specifikují, jakým zařízením musí být vždy obytný automobil vybaven, konkrétně jde o sedadla a stůl, uspořádání pro spaní, zařízení pro vaření, skladové prostory, všechna zařízení musejí být v obytném prostoru pevně upevněna, stůl musí být snadno odstranitelný. Taková výbava však v části„ další záznamy“ v osvědčení o registraci předmětného vozidla není vyznačena. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

6. Žalovaný se k odvolání, ačkoliv mu bylo doručeno, nevyjádřil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (výroky II. a III.), včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších změn a doplnil (dále již jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Podle § 4 odst. 1, odst. 3, odst. 4 a zákona o pojištění odpovědnosti, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

10. Podle § 2 odst. 1 písm. j) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších změn a doplnění, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro obytný automobil ve výši [částka].

11. Podle § 2 odst. 1 písm. p) stejné vyhlášky, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg včetně ve výši [částka].

12. Podle § 2a téže vyhlášky, výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí [částka].

13. Odvolací soud je toho názoru, že při stanovení výše příspěvku, respektive při posouzení toho, do jaké kategorie vozidel z hlediska ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. konkrétní vozidlo náleží, je předně třeba vycházet ze zápisu v registraci vozidla, resp. z osvědčení o registraci vozidla, jež obsahuje totožné informace. Jestliže to není možné, případně umožňuje-li zápis zařazení vozidla do vícero kategorií, potom je třeba vyjít - při zohlednění, byť například neurčitého či rozporného, zápisu v osvědčení o registraci vozidla - z účelu příslušné právní úpravy, která provozovateli a vlastníku motorového vozidla, který nesplnil svou zákonnou povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z jeho provozu, zahrnující povinnost hradit pojistné pojišťovně, s níž bylo pojištění odpovědnosti sjednáno, ukládá povinnost zaplatit zvláštní příspěvek [obec] kanceláři pojistitelů. 14. [název žalobkyně] na základě zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 24 odst. 1) spravuje garanční fond, z kterého poskytuje zejména plnění poškozeným na náhradu škody, způsobenou jim provozem vozidla bez pojištění odpovědnosti. Financování garančního fondu bylo do přijetí zákona č. 293/2017 Sb., kterým byla do zákona č. 168/1999 Sb. účinností od [datum] nově vložena úprava příspěvku, založeno jednak na příspěvcích členských pojišťoven provozujících pojištění odpovědnosti a dále na vymožených pohledávkách na regresní náhradu od osob, povinných k náhradě újmy způsobené provozem nepojištěného vozidla. Za takové právní úpravy (před přijetím zákona č. 293/2017 Sb.) docházelo při financování garančního fondu k situaci, kdy prostřednictvím příspěvků poskytovaných příslušnými pojišťovnami se fakticky na poskytování plnění z garančního fondu místo vlastníků vozidel, kteří nesplnili svou povinnost sjednat povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podíleli prostřednictvím hrazení pojistného ti vlastníci vozidel, kteří svou uvedenou povinnost řádně splnili (pojišťovny příspěvky do garančního fondu získávali z pojistného zaplaceného vlastníky vozidel, kteří v souladu se zákonem splnili svou povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu svého vozidla). Takovýto stav byl pro vlastníky, kteří řádně plnili své povinnosti, zjevně diskriminující. K přijetí zákona č. 293/2017 Sb. přistoupil zákonodárce z důvodu, že bylo celospolečensky žádoucí (spravedlivé), aby se na financování garančního fondu podíleli především ti, kdo svou povinnost sjednat a udržovat pojištění odpovědnosti neplní, neboť z garančního fondu jsou hrazeny především škody způsobené vozidly, k nimž tzv. povinné ručení nebylo sjednáno (§ 24 odst. 2). Z důvodové zprávy k zákonu č. 293/2017 Sb. dále vyplývá, že výše příspěvku by vždy měla být podstatně vyšší než běžné pojistné u komerční pojišťovny, neboť je nutné zachovat dostatečnou motivaci k uzavírání standardního povinného pojištění odpovědnosti.

15. V projednávané věci je v osvědčení o registraci předmětného vozidla uveden zápis o tom, že vozidlo je nákladním automobilem a současně automobilem speciálním obytným, který by bylo možno bez dalšího hodnotit jako zápis svědčící oběma skutkovým verzím (verzím žalobkyně i žalovaného), při zohlednění dalších v osvědčení o registraci uvedených skutečností a výše popsaného účelu příslušné právní úpravy je však namístě dospět k závěru, že správnou je skutková verze žalobkyně. V řízení předložené osvědčení o registraci předmětného vozidla (velký technický průkaz) bylo jako duplikát vystaveno dne [datum], kdy platila vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle přílohy [číslo] která je součástí této vyhlášky, se písmenem N (N2), jež je v osvědčení použito k označení kategorie předmětného vozidla, označovaly nákladní automobily, přičemž vyhláška neznala nákladní automobil, který byl současně automobilem speciálním obytným. Speciální obytný automobil se dle uvedené vyhlášky označoval písmeny SA, toto označení není v předloženém osvědčení o registraci použito.

16. Dále je z hlediska posouzení věci samé nutno zdůraznit, že výše příspěvku, který je povinen hradit vlastník (provozovatel) nepojištěného vozidla zapsaného v registru silničních vozidel, se obdobně jako v případě pojistného (v případě, že vlastník či provozovatel splní svou povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) odvíjí od zdvihového objemu válců motoru (v případě motocyklů a osobních automobilů) a nejvyšší povolené hmotnosti vozidla (v případě autobusů a nákladních automobilů, resp. přípojných vozidel) v tom smyslu, že čím vyšší je zdvihový objem válců motoru, respektive nejvyšší povolená hmotnost vozidla, tím vyšší je příspěvek stanovený vyhláškou č. 205/1999 Sb., to však s výjimkou vozidel, u nichž se předpokládá omezený způsob využití, od něhož lze očekávat vznik škod v nižším rozsahu (jedná se o traktory, tj. motorová vozidla využívaná převážně mimo veřejné komunikace, a trolejbusy, tj. motorová vozidla využívaná zásadně jen v městském provozu, tedy v provozu, ve kterém je výrazně omezena rychlost). Jinými slovy platí, že čím vyšší je zdvihový objem válců motoru vozidla či jeho nejvyšší povolená hmotnost, tím vyšší je povinen hradit vlastník (provozovatel) nepojištěného vozidla příspěvek [obec] kanceláři pojistitelů.

17. Byť to není ve zmiňované vyhlášce [číslo] Sb. výslovně uvedeno, ze zařazení příspěvku stanoveného pro obytný automobil i ze samotné výše tohoto příspěvku je zřejmé, že příspěvek ve výši [částka] denně je hrazen na obytný automobil, který je svou podstatou automobilem osobním. Jednak je výše příspěvku pro obytný automobil zařazena ihned za příspěvky hrazené za osobní automobily, dále samotná výše příspěvku spadá mezi výše příspěvků stanovené pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců 1 351 cm³ až 1 850 cm³ a 1 851 cm³ až 2 500 cm³ (výše příspěvků pro tyto dva typy osobních automobilů je stanovena částkami [částka] a [částka], výše příspěvku na obytný automobil v částce [částka]).

18. Konečně z osvědčení o registraci předmětného vozidla vyplývá, že jeho nejvyšší povolená hmotnost je 10 990 kg a zdvihový objem jeho motoru je 4 250 cm³, tedy i tyto jeho parametry, nahlíženo pro účely vyhlášky č. 205/1999 Sb., svědčí závěru, že se jedná o nákladní automobil, pro nějž je stanovena výše příspěvku § 2 odst. 1 písm. p) této vyhlášky v částce [částka] za každý den nesplnění povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

19. Z vyložených důvodů proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni za období od 14. 3. do [datum], v němž nesplnil svou povinnost sjednat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla, tj. za 171 dní, částku [částka] denně na příspěvek stanovený § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu, a dále částku [částka] jako paušální náhradu nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy celkem částku [částka]. Jelikož okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost k úhradě toliko částky [částka], změnil odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek v zamítavém výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku [částka]. Dále změnil rozsudek okresního soudu potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z uvedené částky desetiprocentní úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že žalovanému dne [datum] odeslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (Česká pošta s. p.) výzvu k úhradě příspěvku, přičemž dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka takto odeslaná došla adresátu (žalovanému) třetí pracovní den po odeslání - [datum], a tudíž třicetidenní lhůta k zaplacení příspěvku žalovanému marně uplynula dnem [datum], tedy přede dnem, od něhož žalobkyně úhradu úroku z prodlení požadovala ([datum]). Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Částku [částka] s úrokem z prodlení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit v běžné třídenní lhůtě plynoucí od právní moci rozhodnutí soudu, stanovené podle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když odvolací soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.

20. Vzhledem ke změně napadeného rozhodnutí odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, současně rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v celém řízení byla zcela úspěšným účastníkem řízení žalobkyně, přiznal jí odvolací soud vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení.

21. Prvostupňové náklady řízení žalobkyně jsou vedle soudního poplatku z žaloby ve výši [částka], tvořeny odměnou advokátky zastupující žalobkyni, počítanou z tzv. tarifní hodnoty - předmět řízení bez příslušenství ([částka]), za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) v celkové výši [částka], včetně paušální náhrady hotových výdajů k těmto třem úkonům právní služby ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2, odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále odměnou advokátky za tři úkony právní služby učiněné po zahájení řízení (podání písemného vyjádření, účast u dvou jednání okresního soudu) ve výši [částka] za každý z těchto úkonů, včetně paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům v celkové výši [částka] dle § 7 a § 14b odst. 3 a odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. Dále jsou tvořeny cestovným v částkách [částka] a [částka] vzniklým v důsledku použití osobního automobilu zástupkyní žalobkyně pro dvě cesty k jednání okresního soudu z [obec] (ze sídla kanceláře zástupkyně žalobkyně) a zpět v délce každé z cest 161,6 km podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas při těchto cestách ve výši [částka] (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka] počítané z odměny, režijních paušálů a náhrady za promeškaný čas.

22. Náklady odvolacího řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem z odvolání ve výši [částka] (přeplatek na tomto soudním poplatku ve výši [částka] žalobkyni vrátí okresní soud), odměnou advokátky za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení (podání odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) ve výši [částka] za každý z těchto úkonů (tarifní hodnotu představuje předmět odvolacího řízení, tj. částka [částka]) a paušální náhradou hotových výdajů k těmto úkonům ve výši [částka] dle § 7 a § 14b odst. 3 a odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, cestovným ve výši [částka] vzniklým v důsledku použití osobního automobilu zástupkyní žalobkyně pro cestu k jednání odvolacího soudu z [obec] a zpět v délce 204 km podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas při této cestě ve výši [částka] (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka] Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

23. Pro úplnost odvolací soud dodává, že rovněž zkoumal to, zda jsou splněny podmínky pro částečné či úplné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni podle § 150 o. s. ř., a dospěl k závěru, že žalovaným nebyly tvrzeny ani z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit existenci důvodů (hodných zvláštního zřetele) pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení.