84 Co 211/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77 802,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. ledna 2025, č. j. 7 C 337/2024-115,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku III., jakož i ve výroku IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ke zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do částky 150 Kč (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 72 092,22 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 71 727,46 Kč za dobu od 21. 12. 2024 do zaplacení (výrok II.). Dále (výrokem III.) zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky 5 560,68 Kč, zaplacení specifikovaného úroku z úvěru, a zaplacení úroku z prodlení v sazbě 14,75 % z částky 57 288,14 Kč od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 477,14 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v sazbě 12,75 % z částky 20 000 Kč od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 2 083,54 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 960,84 Kč.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky, Anonymizováno, 77 802,90 Kč s příslušenstvím, sestávající se z- částky 57 288,14 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala s tím, že s žalovaným k jeho žádosti ze dne 23. 10. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 57 355 Kč (dále jen „smlouva o úvěru“ či „úvěrová smlouva“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 868 Kč. Žalovaný podle žalobních tvrzení splátky řádně nehradil, na jistině dluží žalobkyni částku 57 288,14 Kč. Na příslušenství tohoto nároku žalobkyně požadovala zaplacení smluvních úroků z úvěru, a úrok z prodlení v sazbě 14,75 % od 5. 9. 2024 do zaplacení;- částky 20 000 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala z titulu porušení smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu žalovaného, uzavřené dne 23. 10. 2023. Žalobkyně dne 26. 8. 2024 úvěr tzv. zesplatnila. Na příslušenství tohoto nároku požadovala žalobkyně smluvní úroky z úvěru, jakož i úrok z prodlení v sazbě 12,75 % od 5. 9. 2024 do zaplacení;- částku 514,76 Kč z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Tento nárok vzala žalobkyně zpět o částku 150 Kč, zaplacenou žalovaným po zahájení řízení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení byl nečinný.

4. Okresní soud nařídil ve věci jednání, k němuž se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

5. Okresní soud po provedeném dokazování rozhodoval ve věci na základě zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru a smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalovanému celkem částku 77 355 Kč. Dále žalovaný neoprávněně čerpal prostředky ze svého běžného účtu, ve výši 514,76 Kč.

6. Uzavřené úvěrové smlouvy posuzoval okresní soud z hlediska toho, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala řádně, ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) úvěruschopnost žalovaného. S odkazem na judikaturu Soudního dvora EU a Ústavního soudu dospěl okresní soud k závěru, že tyto smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně v průběhu kontraktačního procesu porušila princip zodpovědného úvěrování a poskytla žalovanému úvěry, aniž by řádně prověřila jeho schopnost dostát povinnostem plynoucím z uzavřených úvěrových smluv.

7. Vzhledem k tomuto závěru posoudil okresní soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle principů bezdůvodného obohacení zakotvených v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 77 355 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze 5 627,54 Kč, uložil okresní soud žalovanému povinnost zaplatit z úvěrových smluv žalobkyni částku 71 727,46 Kč.

8. Do prodlení s vrácením částky 71 727,46 Kč se podle okresního soudu žalovaný dostal až v návaznosti na doručení žaloby (19. 12. 2024), když žalobkyně neprokázala doručení předžalobní výzvy žalovanému. Výši úroku z prodlení určil okresní soud podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

9. Z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu uložil okresní soud žalovanému povinnost k zaplacení částky 364,76 Kč.

10. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř.), když uvedl, že žalobkyně byla v řízení - s přihlédnutím k uplatněnému nároku a jeho příslušenství – úspěšná v rozsahu 80,9 %.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla toliko v části zamítavého výroku III., a v nákladovém výroku IV. a požadovala, aby odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 53 811 Kč v sazbě 14,75 % ročně od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, úrok z prodlení z částky 53 811 Kč v sazbě další 2 % ročně od 21. 12. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 17 916,46 Kč v sazbě 12,75 % od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024 a dále aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení odpovídající jejímu úspěchu ve věci.

13. Odvolatelka namítala, že okresní soud rozhodl rozporně, když jednak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala doručení předžalobní výzvy žalovanému, na druhé straně pak shledal splněnými podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, spočívající v odeslání předžalobní výzvy žalovanému. Zdůraznila, že o zesplatnění obou úvěrů informovala žalovaného prostřednictvím dopisu ze dne 26. 8. 2024 a dále také – v souladu s obchodními podmínkami – zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Odkázala na znění obchodních podmínek v části upravující doručování dokumentů a uvedla, že v řízení označila předžalobní výzvu podacím číslem, pod nímž byla prostřednictvím poštovní služby odeslána. Doplnila, že předžalobní výzva byla dne 30. 8. 2024 žalobkyni vrácena s tím, že adresát je na uvedené adrese (, adresa, ) neznámý. Podle obchodních podmínek tedy byla předžalobní výzva doručena žalovanému dnem, kdy se zásilka vrátila žalobkyni (30. 8. 2024). Podle odvolatelky jí tedy měly být přiznány úroky z prodlení za celé žalované období. Odvolatelka dále nesouhlasila s výší úroku z prodlení přiznaného z úvěru č. , anonymizováno, . Uvedla, že žalovaný se do prodlení se splácením úvěru dostal již dne 25. 6. 2024, když neuhradil splátku splatnou dne 24. 6. 2024.

14. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

15. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku III., pokud jím byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení z částky 53 811 Kč v sazbě 14,75 % ročně od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, úroku z prodlení z částky 53 811 Kč v sazbě další 2 % ročně od 21. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 17 916,46 Kč v sazbě 12,75 % od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, jakož i ve výroku o nákladech řízení. Ve věci samé vyhovující výrok II., jakož i zbývající část výroku III. rozsudku a výrok I. o částečném zastavení řízení, se nestaly předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu a nabyly již samostatně právní moci (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř.). Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Splatnost nároku z bezdůvodného obohacení se odvíjí od požadavku věřitele k zaplacení, neboť si strany neujednaly, kdy má dlužník bezdůvodné obohacení zaplatit (§ 1958 o. z.). Takovým ujednáním není ani splatnost jednotlivých splátek úvěru sjednaná ve smlouvě, a to z důvodu neplatnosti smlouvy. Okresní soud se tedy při řešení otázky, kdy se žalovaný dostal do prodlení s placením přiznané částky, správně zabýval otázkou, kdy byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení.

18. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

19. Je třeba zdůraznit, že výzva k úhradě dluhu vzniklého dlužníku z bezdůvodného obohacení je adresným právním jednáním, které musí být dlužníku doručeno, musí tedy ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. dlužníku dojít. Jak konstatoval Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 5 Cmo 161/2009, princip doručení právních jednání jako podmínka jejich účinnosti vyplývá nejen z § 45 obč. zák. (nyní § 570 o. z.), ale je jednou ze stěžejních zásad soukromého práva vůbec. Je přece zcela nemožné, aby byly zakládány, měněny, rušeny i třeba jen zachovávány práva a povinnosti účastníků na základě projevů vůle, které jednající činil zcela skrytě, aniž by se vůbec na koho obracel, anebo kdyby tuto vůli projevoval vůči osobám třetím v daném vztahu nijak nezainteresovaným. Tedy má-li být určité právní jednání učiněné jednou osobou významné pro jinou osobu, musí se o něm dozvědět, musí jí dojít. Přitom je jistě zcela v souladu s principem smluvní volnosti, když si účastníci určitého právního vztahu upraví pro sdělování zpráv obsahujících právně významná jednání určitý režim. Tak je zcela běžné, a také jistě zcela přípustné, když si sjednají kontaktní adresy nebo osoby s tím, že doručení zprávy je účinné již tím, že se doručí do smluveného místa nebo sjednané osobě. Tím se dostane do sféry adresáta a pak skutečně nemusí být důležité, zda se adresát s obsahem zprávy seznámil nebo nikoliv.

20. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdila, že žalovaného vyzvala k zaplacení svého nároku dopisem ze dne 26. 8. 2024, zprávami na jeho e-mailovou adresu, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou.

21. O tom, zda a kdy byl žalovanému dopis ze dne 26. 8. 2024 doručen, žalobkyně nenavrhla ani nepředložila žádný důkaz, stejně tak jako nenavrhla důkazy o zaslání zpráv e-mailem, do internetového bankovnictví žalovaného či SMS zprávy.

22. V obchodních podmínkách žalobkyně účinných od 28. 11. 2022, části označené „Doručování dokumentů“, je v bodě 3. uvedeno, že dokumenty zasílané poštou jsou doručené v okamžiku, kdy je adresát přijme. Nepodaří-li se dokument doručit, je okamžikem přijetí den, kdy se zásilka vrátí odesílateli. V ostatních případech platí, že se dokumenty považují za doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání.

23. Jelikož žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že se předžalobní výzva, zaslaná žalovanému prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, vrátila jako nedoručitelná, ani neoznačila důkaz k prokázání takové skutečnosti, nemohl soud prvního stupně při posuzování otázky, kdy byl žalovaný vyzván k plnění dluhu, mít za to, že k tomu došlo vrácením předžalobní výzvy žalobkyni. Bylo rovněž vyloučeno, aby okresní soud považoval předžalobní výzvu za doručenou desátý den po jejím odeslání, neboť toto ustanovení smluvních podmínek je zcela v rozporu se shora vymezeným principem doručení právních jednání a nelze jej proto považovat za platné.

24. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohlo jí být ze strany soudu prvního stupně poskytnuto poučení o povinnosti důkazní podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k tvrzení, že žalovanému předžalobní výzvu (dopis ze dne 26. 8. 2024) doručila.

25. Okresní soud proto dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně neprokázala, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena. V odvolacím řízení je pak doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k této otázce nepřípustné (§ 205a písm. d/ o. s. ř.).

26. Pokud žalobkyně tvrdila, že zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu zprávami na jeho e-mailovou adresu, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou, nenavrhla k tomuto svému tvrzení žádné důkazy a vzhledem k tomu, že se nedostavila k jednání soudu prvního stupně, nemohlo jí být poskytnuto poučení o povinnosti důkazní podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Není proto třeba se zabývat otázkou, zda by odeslání uvedených zpráv mohlo přivodit splatnost žalovaného nároku.

27. Okresní soud proto správně určil počátek prodlení žalovaného v návaznosti na doručení žaloby žalovanému (19. 12. 2024) a správně také určil sazbu úroků z prodlení, na něž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z.

28. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil. Potvrzen byl rovněž výrok o nákladech řízení, v němž odvolací soud neshledal nesprávnosti.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., za aplikace § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, jemuž by náleželo právo na plnou náhradu nákladů této části řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému takové náklady nevznikly.