7 C 337/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 77 802,90 Kč s příslušenstvím, Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 Kč.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 72 092,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 811 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 916,46 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se co do zaplacení 5 560,68 Kč spolu s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 57 288,14 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 57 288,14 Kč od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 477,14 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 572,77 Kč od 24. 5. 2024 do 25. 8. 2024, dále s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 8. 2024 do 29. 9. 20214, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 9. 2024 do 20. 12. 2024, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 083,54 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 877,73 Kč od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2024, zamítá.Žalovaný se povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 960,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Odůvodnění1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 77 802,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, na základě rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 57 355 Kč (viz Smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Jelikož žalovaný splnil všechny předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl mu úvěr schválen a dne , datum, vyplacen na běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 868 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 13,4 %. Dne , datum, byl mezi žalovaným a žalobkyní uzavřen Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, na základě něhož byl sjednán odklad splátek předmětného úvěru splatných dne 24. 1. 2024 a dne 24. 2. 2024 s tím, že se po dobu odkladu splátek bude úvěr nadále úročit úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě. Splátky od 24. 12. 2023 do 24. 5. 2024 byly žalovaným uhrazeny. Žalovaný však od 24. 6. 2024 porušil povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 8. 2024 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 57 288,14 Kč, neuhrazených smluvních úroků ke dni předcházejícího dne zesplatnění ve výši 2 572,77 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy. Na základě výše uvedené Rámcové smlouvy byl mezi žalovaným a žalobkyní dále uzavřen Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu. Jelikož žalovaný splnil všechny předpoklady pro používání kontokorentu, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 23. 10. 2023 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu. Jelikož žalovaný neplnil své závazky vyplývající ze smlouvy, přistoupila žalobkyně dne 26. 8. 2024 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 877,73 Kč. Žalovaný na předmětný dluh ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě. Dále na základě výše specifikované rámcové smlouvy se žalovaný zavázal, že se na touto smlouvou zřízeném běžném účtu nikdy nedostane do debetu. Navzdory tomu se ovšem žalovaný do nepovoleného debetu ve výši 514,76 Kč dostal. Žalovaný ani na tento dluh ničeho neuhradil.

2. V podání došlém soudu dne 6. 1. 2025 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného (zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s příjmem , částka, ) žalobkyně si tyto tvrzení nijak neověřila, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registrech BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalovaný v žádosti o předmětné úvěry dále uvedl informace o příjmech a výdajích své domácnosti, tyto údaje žalobkyně zohlednila v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti. Žalovaný v žádosti rovněž uvedl, že hradí i jiné splátky/ úvěry. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěrů žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. Žalovaný tedy čerpal na úvěr č. , IBAN, částku 57 355 Kč, přičemž uhradil 3 468 Kč, a dále uhradil 76 Kč na pojistném. Žalovaný dále vyčerpal kontokorent v plné výši 20 000 Kč, na úroky kontokorent pak žalovaný uhradil 2 083, 54 Kč. Po podání žaloby uhradil žalovaný dne 21. 10. 2024 částku ve výši 150 Kč.

3. Podáním ze dne 6. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 150 Kč zpět, neboť žalovaný dne 21. 10. 2024 tuto částku uhradil, kdy tato byla zaúčtována na úhradu záporného zůstatku na účtu žalovaného.

4. Dle § 96 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.).

6. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

7. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do datové schránky), k jednání soudu rovněž nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

8. Z Rámcové smlouvy číslo , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo, že byl žalovanému aktivován u žalobkyně běžný účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena přes mobilní bankovnictví. Žalobkyně rovněž doložila Ceník účinný od 1. 2. 2023 a Obchodní podmínky.

9. Z Dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaný požádal o úvěr číslo , IBAN, ve výši 57 355 Kč. Z části se jednalo o účelový úvěr určený ke splacení původního úvěru vedeného u žalobkyně ve výši 17 355 Kč, ve zbytku, tj. 40 000 Kč se jednalo o úvěr neúčelový, který byl žalovanému vyplacen na jeho běžný účet. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 121 měsíců, s pravidelnou měsíční splátkou 868 Kč a měsíčním pojistným 76 Kč.

10. Z listiny označené jako Doklad o načerpání úvěru č. , IBAN, ze dne 30. 8. 2024 vyplynulo, že k vyplacení úvěru došlo dne 16. 11. 2023 ve výši 57 355 Kč. Čerpáno bylo na účet žalovaného.

11. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že celková výše spotřebitelského úvěru byla 57 355 Kč, kdy částka ve výši 17 355 Kč byla určena k úhradě převáděného úvěru a částka 40 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Tento formulář není datovaný.

12. Ze Splátkového kalendáře vyplynulo, že žalovaný načerpal dne 16. 11. 2023 půjčku od žalobkyně ve výši 57 355 Kč. Zároveň jsou v kalendáři uvedeny jednotlivé datumy splátek, vč. úrokové sazby.

13. Z Přehledu plateb vyplynulo, že žalovaný načerpal jistinu ve výši 57 355 Kč. Celková nesplacená jistina ke dni zesplatnění činila 57 288,14 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění činil 2 572,77 Kč.

14. Z Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 11. 1. 2024 vyplynulo, že žalovaný požádal o odklad splatnosti splátek splatných dne 24. 1. 2024 a 24. 2. 2024. Dodatek byl podepsán prostřednictvím mobilního bankovnictví.

15. Z Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 23. 10. 2023 vyplynulo, že žalovaný požádal o úvěr s možností přečerpání, takzvaný kontokorent s limitem 20 000 Kč. Dodatek byl podepsán prostřednictvím mobilního bankovnictví.

16. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že celková výše úvěru s možností přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, , takzvaný kontokorent činila 20 000 Kč.

17. Z listiny označené jako Přehled čerpání a splácení kontokorentu vyplynulo, že celková nesplacená jistina ke dni zesplatnění činila 20 000 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění činil 877,73 Kč.

18. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 19. 11. 2023 do 3. 10. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 6 495,61 Kč a konečný zůstatek činil -514,76 Kč.

19. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 26. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných závazků, a to do 4. 9. 2024.

20. Z přehledu žádostí o úvěr – aplikační data vyplývá, že na interní kartě žalovaného je uvedena schválená žádost o půjčku (, IBAN, ), žádost o kontokorent (KTK00240084) a žádost o převedení půjček (, IBAN, ), že žalovaný bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, splátky jsou 10 000 Kč, jeho příjmy činí 35 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 140 000 Kč, výdaje domácnosti činí 7 000 Kč (bydlení), léky, jídlo, doprava činí 10 000 Kč, splátky ostatních členů domácnosti činí 55 000 Kč.

21. Dále rovněž žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, v níž je zaznamenána bližší identifikace žalovaného (trvalá adresa, kontaktní adresa, e-mail, číslo mobilního telefonu). Zároveň z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný má existující 3 splátkové kontrakty a 1 nesplátkový kontrakt.

22. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, a smlouvu o kontokorentu č. , číslo, (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 77 355 Kč, dále z jeho strany došlo k nepovolenému debetu na účtu ve výši 514,76 Kč (po podání žaloby na tento debet zaplaceno 150 Kč). Na shora uvedené dluhy žalovaný uhradil pouze částky v celkové výši 5 551,54 Kč a 76 Kč uhradil na pojistném. Jelikož však soud shledal předmětné smlouvy jakožto neplatné, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

31. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

32. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

33. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

34. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka (žádosti o úvěr) a nahlédnutím na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy průměrná výše deklarovaného příjmu žalovaným činila , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činil , částka, . Pokud jde o náklady, výdaje a závazky domácnosti činily , částka, (částku , částka, tvořily výdaje na bydlení, , částka, činily léky - jídlo - doprava a , částka, tvořily splátky ostatních členů domácnosti). Žalovaný pak uvedl, že má sám jiné splátky a úvěrové rámce v celkové výši , částka, . Žádný z dokladů, potvrzující jak příjmy žalovaného či ostatních členů domácnosti, tak výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z jakékoliv dokladu nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení (např. cena energií). Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020).

36. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

37. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému celkem , částka, (, částka, + , částka, ), žalovaný vrátil pouze , částka, (, částka, + , částka, + , částka, , je třeba na rozdíl v obou částkách , částka, (, částka, – , částka, ) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 19. 12. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (21. 12. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok II.).

38. Ve výroku III. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 5 560,68 Kč spolu s příslušenstvím (viz výše).

39. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když měla žalobkyně v řízení většinový úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 891 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 6. 1. 2025) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 4 791 Kč (soudní poplatek 3 891 Kč + náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 72 092,22 Kč a částky 150 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 73 069,05 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 5 560,68 Kč spolu s úroky a zákonnými úroky z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 17 238,93 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 90 307,98 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 80,9 %, úspěch žalovaného 19,1 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 61,8 % svých nákladů, z částky 4 791 Kč, tedy ve výši 2 960,84 Kč.