84 Co 299/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A : Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 750 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. května 2025, č. j. 7 C 105/2024-171, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 21. srpna 2025, č. j. 7 C 105/2024-198, ve znění usnesením téhož soudu ze dne 26. srpna 2025, č. j. 7 C 105/2024-203,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá rovněž co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 366 023,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 26. 12. 2023 do zaplacení.

II. Odvolání žalované podané proti výroku II. rozsudku okresního soudu se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalované, k rukámjejího zástupce , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem v Litoměřicích, náklady prvostupňové řízení ve výši 112 106,50 Kč.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na nákladech řízení částku 29 063,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni částku 366 023,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 366 023,27 Kč za dobu od 26. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 383 976,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 383 976,73 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 366 023,27 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do 25. 12. 2023 (výrok II.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Konečně (výroky IV. a V. rozsudku ve spojení s usnesením ze dne 21. 8. 2025 a ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2025) uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 12 031,96 Kč a žalované povinnost zaplatit státu ze stejného důvodu částku 17 031,96 Kč.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně, jako jediná dědička svého otce , jméno FO, , zemř. , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 750 000 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaná neoprávněně tuto částku v několika platbách ve dnech 23. a 24. 11. 2020 převedla z účtů otce žalobkyně na účty své, přičemž otec žalobkyně byl dne 23. 11. 2020 hospitalizován s rakovinou velmi těžkého stavu, z tohoto důvodu byl tlumen opiáty, pro což nebyl schopen řádně rozhodovat o svých právech a povinnostech. Žalovaná se žalobou uplatněnému nároku bránila zejména tvrzením, že finanční prostředky od otce žalobkyně (a svého druha) obdržela jako dar na základě ústní darovací smlouvy, kterou žalovaná s otcem žalobkyně uzavřela dne 20. 11. 2020; žalovaná tvrdila, že otec žalobkyně byl v té době až do své smrti schopen rozhodovat o svých právech a povinnostech, když mu opiáty v nemocnici podávány nebyly.

3. Okresní soud v rámci svého rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž otec žalobkyně a druh žalované , jméno FO, v době (20. 11. 2020) nikoliv vzdálené okamžiku jeho smrti dal pokyn své sestře , Anonymizováno, , jméno FO, k převedení finančních prostředků v celkové výši 750 000 Kč ze svých účtů na účet žalované s tím, že výslovně určil, že tyto peníze mají být použity na dostavbu domu ve , adresa, (domu stavěného na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve spoluvlastnictví , jméno FO, a žalované, při stejné velikosti spoluvlastnických podílů). , jméno FO, několika příkazy ve dnech 23. a 24. 11. 2020 převod provedla, žalovaná finanční prostředky na svůj účet obdržela. Z převedené částky 750 000 Kč žalovaná investovala do dotčené nemovitosti částku 383 976,73 Kč. V rámci dědického řízení po panu , jméno FO, (zemřelém dne 24. 11. 2020) žalobkyně jako jediná dědička nabyla ideální polovinu dotčených nemovitostí, které byly ve vlastnictví , jméno FO, , druhá polovina zůstala ve vlastnictví žalované, žalobkyně rovněž nabyla pohledávku (která je předmětem řízení v projednávané věci) za žalovanou ve výši 750 000 Kč z titulu neoprávněných výběrů peněz z účtů zůstavitele.

4. Dále okresní soud z jím zajištěného znaleckého posudku podaného , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že , jméno FO, v době od 20. do 24. 11. 2020 netrpěl žádnou duševní poruchou, která by mohla mít významný negativní vliv na jeho schopnost pochopit význam a důsledky svého jednání spočívající v nakládání s finančními prostředky. Z tohoto důvodu okresní soud právní jednání , jméno FO, (uzavření smlouvy s žalovanou dne 20. 11. 2020) hodnotil jako platné právní jednání.

5. Ve vztahu k tomuto právnímu jednání dále uvedl, že z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků , jméno FO, a , právnická osoba, (kteří dále uvedené výslovně potvrdili jak ve výpovědích podaných před soudem, tak v rámci výpovědí, které podali před orgány Policie České republiky), zjistil, že , jméno FO, před svou smrtí dal pokyn své sestře , Anonymizováno, , jméno FO, , aby převedla z jeho účtů částku 750 000 Kč na účet žalované za účelem dokončení stavby domu ve Vrbici, která byla v podílovém spoluvlastnictví pana , jméno FO, a žalované. Ani jeden ze svědků však nepotvrdil, že by , jméno FO, vyjádřil jasnou vůli, že by si v případě neinvestování těchto finančních prostředků do stavby domu – dobudování nemovitosti v obci Vrbice, mohla žalovaná poskytnutou částku ponechat pro své osobní účely. Okresní soud proto dospěl k závěru, že , jméno FO, jako spoluvlastník dotčených nemovitostí ve smyslu § 1126 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku vyjádřil svou vůli, aby další z podílových spoluvlastníků – žalovaná – tyto finanční prostředky využila výlučně na investice do dotčené nemovitosti a žalovaná s tímto (byť mlčky) souhlasila. Jednání , jméno FO, okresní soud posoudil jako pokyn podílového spoluvlastníka druhému podílovému spoluvlastníku k účelovému nakládání (investování do společné věci) s poskytnutými finančními prostředky. Okresní soud proto poskytnutí částky 750 000 Kč , jméno FO, žalované nehodnotil jako dar dle § 2055 odst. 1 a násl. občanského zákoníku, neboť dovodil, že „nešlo o převod předmětných finančních prostředků do vlastnictví žalované“.

6. Z těchto důvodů a dále proto, že žalovaná z , jméno FO, poskytnuté z částky 750 000 Kč do dotčené nemovitosti investovala jen 383 976,73 Kč, resp. proto, že „listinné důkazy předložené žalovanou neprokazují, že by do nemovitosti investovala částku vyšší“, okresní soud v rozsahu investovaných finančních prostředků (383 976,73 Kč) žalobu zamítl, co do částky, kterou žalovaná neproinvestovala, tj. částky 366 023,27 Kč, žalobě vyhověl, současně žalované uložil povinnost na základě § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vedle této částky žalobkyni zaplatit též úrok z prodlení z této částky, na nějž nárok žalobkyni vznikl v návaznosti na doručení výzvy k úhradě žalované a marné uplynutí lhůty v této výzvě stanovené za účelem splnění vymáhané povinnosti.

7. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi řízení okresní soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého s přihlédnutím k téměř totožnému (ne)úspěchu obou účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení žádné z nich.

8. Dále dle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, které vznikly úhradou znalečného z rozpočtových prostředků okresního soudu. S ohledem na v podstatě stejný úspěch účastnic v řízení dospěl k závěru, že každá z nich má státu nahradit polovinu nákladů řízení, přihlédl přitom ke skutečnosti, že žalobkyně na náhradu nákladů řízení státu složila zálohu ve výši 5 000 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, neboť zejména nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu, že právní jednání, na základě kterého , jméno FO, dne 20. 11. 2020 udělil pokyn své sestře k převedení částky 750 000 Kč ze svých účtů na účet žalované za účelem dostavby domu ve Vrbicích, představuje dohodu podílových spoluvlastníků o investicích do společných nemovitostí. Dle názoru žalované se jednalo o darování s účelovým určením, které spočívá v tom, že dárce stanoví účel, k jehož naplnění má darovaná věc „směřovat“. Nenaplnění účelu darování ze strany obdarovaného není právně relevantní, jedná se spíše o morální závazek. Podle žalované je nepochybné, že úmyslem , jméno FO, bylo darovat žalované předmětné finanční prostředky, a to za účelem dostavby zmíněného domu. Žalovaná dále uvedla, že v rámci řízení bylo dokazování vedeno za účelem „prokázání, zda se jednalo o darování“. V případě, že okresní soud posoudil právní jednání jinak než dle názoru účastníka řízení, měl postupovat dle § 118a odst. 2 o. s. ř., to se však nestalo. Dále poukázala na ust. § 556 občanského zákoníku a uvedla, že okresní soud měl při výkladu právního jednání zohlednit nejen skutečnost, že žalovaná a , jméno FO, byli podílovými spoluvlastníky, ale především skutečnost, že se jednalo o osoby v družském soužití, resp. že převod finančních prostředků ve výši 750 000 Kč byl proveden za účelem dostavby společného domu tak, aby tento dům byl zkolaudován a žalovaná v něm mohla bydlet a rovněž aby byla zabezpečena v případě smrti , jméno FO, . V případě slyšených svědků – sestry , jméno FO, a jejího manžela – mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že se jedná o osoby bez právního vzdělání, stejně jako tomu bylo v případě , jméno FO, , tudíž nebylo možno předpokládat, že by měli jasné povědomí o právní povaze a důsledcích institutu dohody spoluvlastníků o společné investici do nemovitosti. Naopak dle žalované lze „důvodně dovozovat“, že úmyslem , jméno FO, bylo žalované, jako své družce, jednoduše darovat finanční prostředky s určitým záměrem. Takový výklad právního jednání odpovídá jak výpovědím svědků, tak logice partnerského vztahu i běžnému vnímání takového jednání osobami bez právní erudice.

10. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že z její strany bylo na dokončení stavby domu vynaloženo pouze 383 976,73 Kč. Žalovaná doklady o investicích předložila pouze pro ilustraci a potvrzení faktu, že stavba není zatím dokončena, ve svých vyjádřeních zdůrazňovala, že se nejedná o kompletní přehled investic. Za takové situace měla být ze strany okresního soudu poučena o potřebě nezbytnosti prokázání použití předmětných finančních prostředků, to se však nestalo. Žalovaná zdůraznila, že dům doposud nebyl zkolaudován a k jeho dostavbě bude nezbytné vynaložení dalších finančních prostředků. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že obsahem právního jednání , jméno FO, nebylo určení doby, do jaké mají být finanční prostředky ze strany žalované na stanovený účel použity. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání.

11. Žalobkyně s podaným odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se se zjištěním skutkového stavu a jeho právním posouzením ze strany okresního soudu, zdůraznila, že mezi účastnicemi byla nesporná částka 383 976,73 Kč, jakožto investice žalované z finančních prostředků poskytnutých jí , jméno FO, do jejich společného domu, žalovaná měla v řízení před okresním soudem dostatek prostoru tvrdit skutečnosti ve vztahu k investicím a prokázat je. Dále poukázala na skutečnost, že svědci manželé , jméno FO, stojí na straně žalované, s žalobkyní se nestýkají, přesto potvrdili, že , jméno FO, částku 750 000 Kč žalované poskytl na investice do domu. Z tohoto důvodu je částka 366 023,27 Kč stále bezdůvodným obohacením žalované, které je povinna vydat jediné dědičce , jméno FO, , tj. žalobkyni. Žalobkyně poukázala rovněž na skutečnost, že předmětná pohledávka byla předmětem dědění po panu , jméno FO, . Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

12. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované směřovalo i proti zamítavému výroku ve věci samé (žalovaná odvolání směřovala proti celému rozsudku okresního soudu), zabýval se odvolací soud nejprve tím, zda je žalovaná legitimována k podání odvolání proti tomuto výroku. Jelikož z tohoto výroku na právech žalované nevzešla žádná újma (tímto výrokem bylo částečně přisvědčeno stanovisku žalované, která navrhovala zamítnutí žaloby), není oprávněna podat proti němu odvolání a odvolací soud jej v souladu § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl (viz výrok II. tohoto rozsudku odvolacího soudu).

13. Odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku okresního soudu již směřovalo proti výroku, kterým mohla vzniknout újma na jejích právech, žalovaná tak k podání odvolání proti tomuto výroku (stejně jako proti výrokům závislým, tj. výrokům o nákladech řízení) již subjektivně legitimována je. Odvolací soud proto výrok I. a rovněž výroky o nákladech řízení rozsudku okresního soudu přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř., včetně řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání žalované podané v tomto rozsahu je důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž skutkové závěry, které učinil okresní soud, považuje odvolací soud za správné, když okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé a ani při hodnocení důkazů se nedopustil pochybení. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci ze strany okresního soudu.

15. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále již jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle obsahu.

16. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. Odvolací soud po provedení přezkumu správnosti napadeného rozsudku (ve vztahu k vyhovujícímu výroku o věci samé) dospěl k závěru, že okresní soud v posuzovaném případě dospěl ke správným skutkovým závěrům, podle nichž , jméno FO, , v té době v postavení druha žalované a spoluvlastníka nemovitosti, uzavřel s žalovanou dohodu, na základě jí přenechal finanční prostředky, resp. udělil (20. 11. 2020) několik dní před svou smrtí (24. 11. 2020) pokyn své sestře , Anonymizováno, , jméno FO, , v přítomnosti manžela svědkyně a žalované, k převedení finančních prostředků v celkové výši 750 000 Kč ze svých účtů na účet žalované. , jméno FO, tento pokyn ve dnech 23. a 24. 11. 2020 splnila. , jméno FO, při udělování tohoto pokynu výslovně určil, že finanční prostředky mají být použity na dostavbu domu, který byl zbudován na pozemku, jenž měl v podílovém spoluvlastnictví se svou družkou – žalovanou (spoluvlastnické podíly obou byly stejné). S převzetím finančních prostředků i s uděleným pokynem žalovaná souhlasila (akceptovala jej).

18. Jde-li o právní posouzení věci, neuplatní se právní posouzení předestřené žalobkyní, neboť ta je založila na jiném skutkovém stavu, než byl v řízení okresním soudem zjištěn. Žalobkyně žádala vydání částky 750 000 Kč s tím, že byla z majetku , jméno FO, , tj. jejího právního předchůdce, žalovanou odčerpána bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), z provedeného dokazování však bylo bez pochybností zjištěno, že k převodu uvedené částky došlo na základě smlouvy (dohody), kterou uzavřeli , jméno FO, a žalovaná, přičemž se nejedná o dohodu neplatnou, a to především proto, že , jméno FO, byl v okamžiku jejího sjednání (20. 11. 2020) plně svéprávný, resp. v té době nejednal v duševní poruše, která by jej učinila neschopného právně jednat (§ 581 o. z.), jak správně okresní soud dovodil na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .

19. Okresní soud zjištěný skutkový stav právně hodnotil zejm. dle § 1126 odst. 1 a odst. 2 o. z., kdy dospěl k závěru, že , jméno FO, při udělování pokynu jednal v postavení spoluvlastníka nemovitostí, jež spoluvlastní s žalovanou. Oproti tomu žalovaná považovala přesun finančních prostředků za darování (§ 2055 a násl. o. z.).

20. Odvolací soud z následujících důvodů má, na rozdíl od okresního soudu, za to, že předmětné právní jednání je darováním za současného udělení příkazu ze strany dárce o tom, jak má být s předmětem daru naloženo (§ 2064 o. z.). Dohoda mezi , jméno FO, a žalovanou o převodu finančních prostředků za účelem dostavby společného domu byla uzavírána za situace, která svědčí tomu, že se nejednalo o dohodu spoluvlastníků o správě společné věci (nebyla uzavírána za účelem správy společné nemovitosti), nýbrž o dohodu uzavíranou životními partnery (druhem a družkou) v okamžiku, kdy jeden z partnerů se nacházel v bezprostředním ohrožení života. V projednávané věci bylo prokázáno, že , jméno FO, v listopadu 2020 trpěl rakovinou v termálním stadiu, kdy při hospitalizaci dne 23. 11. 2020 (tři dny po uzavření smlouvy) s ohledem na jeho zdravotní stav mu již nebyla, jak plyne z propouštěcí zprávy Krajské zdravotní, a. s., žádná onkologická ani jiná léčba ze strany ošetřujících lékařů indikována (lékaři tak v případě , jméno FO, učinili odborný úsudek, že pro dosažení případné léčby již nelze činit žádná lékařská opatření). , jméno FO, si byl zřejmě vědom skutečnosti, že se žalovaná v případě jeho úmrtí nestane jeho dědičkou (věděl, že má dceru, když je obecně známo, že ze zákona jako první v pořadí dědí potomci zemřelého), a proto se rozhodl poskytnout žalované ze svého finanční prostředky za účelem dostavby společného domu tak, aby měla i pro případ jeho smrti zajištěno bydlení.

21. Z provedeného dokazování (výpovědí svědků , jméno FO, ) vyplynulo, že , jméno FO, pokyn (návrh na uzavření smlouvy), akceptovaný žalovanou, nedoplnil jakýmkoliv dodatkem pro případ, že by poskytnuté finanční prostředky nebyly zcela či zčásti žalovanou využity k zamýšlenému účelu – , jméno FO, na případné (částečné) nevyužití finančních prostředků pro daný účel nevázal povinnost k jejich vrácení. , jméno FO, převedl na základě smlouvy finanční prostředky do vlastnictví žalované, aniž by se se žalovanou dohodl, že mu oproti tomu poskytne jiné protiplnění (aniž by po žalované požadoval poskytnutí vzájemné plnění). Pro darování je přitom pojmově významný úmysl dárce bezúplatně převést vlastnické právo ke konkrétní majetkové hodnotě na obdarovaného, pohnutka (motiv) dárce není významná.

22. Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že , jméno FO, měl v úmyslu bezúplatně (bez požadavku na vzájemné protiplnění) převést na žalovanou vlastnictví k předmětným finančním prostředkům, přičemž, jelikož tak činil z důvodu, aby žalovaná měla dostatek finančních prostředků na dostavbu jejich společného rodinného domu, tento svůj úmysl doplnil o pokyn, aby darované finanční prostředky byly použity právě pro tento účel. Koneckonců skutečnost, že se jednalo o darování ve své výpovědi výslovně zmínila i svědkyně , jméno FO, .

23. Z vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že , jméno FO, a žalovaná uzavřeli darovací smlouvu, kdy , jméno FO, darování spojil s příkazem. Nesplněním příkazu závazek založený darovací smlouvou nezaniká, nýbrž dárce, popř. jeho dědic, může požadovat splnění příkazu (§ 2064 odst. 1 o. z.). Jelikož nesplněním příkazu závazek (darování) nezaniká (nesplnění příkazu nemá za následek odpadnutí právního důvodu – zrušení darovací smlouvy), není nesplnění příkazu důvodem vzniku bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanou proto, bez ohledu na to, zda příkaz , jméno FO, splnila či nikoliv, nestíhá povinnost k vrácení té části darovaných finančních prostředků, které případně (zatím) nepoužila v souladu s příkazem dárce. Žalobu je tudíž namístě v plném rozsahu jako nedůvodně podanou zamítnout.

24. Odvolací soud pro úplnost dodává, že i kdyby , jméno FO, a žalovanou nebyla uzavřena darovací smlouva, nýbrž smlouva jiná, neznamenalo by to, že by za zjištěného skutkového stavu byla žalovaná povinna právní nástupkyni , jméno FO, vydat tu část finančních prostředků, která (zatím) nebyla použita na určený účel. Takováto případně jiná smlouva totiž nebyla zrušena (resp. právní vztah smlouvou založený nezanikl, doba provedení investic nebyla časově omezena), závazek z ní plynoucí (použít finanční prostředky na určený účel) proto stále trvá, přičemž žalovaná je i nadále spoluvlastnicí nemovitosti, do níž mají být finanční prostředky investovány (nic jí proto nebrání investice do nemovitosti provádět i v současné době).

25. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku I. dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu i co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 36 023,27 Kč s úrokem z prodlení zamítl (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

26. Vzhledem ke změně výroku ve věci samé bylo třeba rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu též o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.).

27. V řízení před okresním soudem byla zcela úspěšnou účastnicí žalovaná, proto má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení. V řízení před okresním soudem žalované vznikly náklady v souvislosti s jejím zastoupením advokátem, tj. paušalizované hotové výdaje advokáta (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč ke každému úkonu učiněnému do konce roku 2024, 450 Kč v případě úkonů učiněných od 1. 1. 2025) a odměna advokáta, která se stanoví podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty, představované hodnotou předmětu sporu (750 000 Kč), pro což odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 11 300 Kč (§ 7 bod 6. advokátního tarifu).

28. Náklady vzniklé žalované v řízení před okresním soudem jsou tvořeny odměnou advokáta za provedení sedmi úkonů právní služby – převzetí věci, podání odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, sepis vyjádření k žalobě (za opakované písemné vyjádření k žalobě již žalované odměna advokáta nenáleží, neboť obsahovalo stejnou argumentaci, případně nová argumentace mohla být použita již ve vyjádření původním), účast u čtyři jednání proběhlých před okresním soudem (v případě jednání konaného dne 25. 9. 2024 náleží odměna ve dvojnásobné výši, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny) – v celkové výši 90 400 Kč, dále šesti paušálními náhradami hotových výdajů v celkové výši po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a jednou paušální náhradou dle téhož ustanovení vyhlášky, avšak účinného od 1. 1. 2025, a náhradou za DPH počítanou z odměny a paušálních náhrad hotových výdajů v celkové výši 19 456,50 Kč; celková výše nákladů účelně vynaložených žalovanou v řízení před okresním soudem činí 112 106,50 Kč.

29. V odvolacím řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované v podstatě stejný, neboť bylo odmítnuto odvolání žalované, pokud směřovalo proti zamítavému výroku ve věci samé (co do částky 383 976,73 Kč s příslušenstvím), pro což by v tomto rozsahu měla nahradit náklady řízení žalobkyni (§ 146 odst. 3 o. s. ř.), ve zbytku, pokud podala odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé, byla žalovaná úspěšná (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Z těchto důvodů odvolací soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

30. V případě nákladů vzniklých v řízení státu odvolací soud na základě § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k jejich náhradě v řízení neúspěšné žalobkyni (její žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta), když z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně splňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny tou částí znalečného, které bylo hrazeno z rozpočtových prostředků okresního soudu.

31. Náklady řízení žalobkyně žalované zaplatí k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolací soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek; ve stejné lhůtě proto žalobkyně zaplatí rovněž náklady státu.