84 Co 345/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a JUDr. Leony Výborné ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupení advokátem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zdržení se sledování, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. června 2025, č. j. 13 C 187/2023-90, I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výrocích I. a III. potvrzuje, b) ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku Anonymizováno 103 680 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18 355,21 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se sledování prostoru před vchodovými dveřmi do bytových jednotek Anonymizováno v budově č. p. Anonymizováno na adrese adresa, adresa, elektronickým zařízením pořizujícím zvukový a/nebo obrazový přenos a/nebo záznam sledovaného prostoru (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení 66 420 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich právního zástupce (výrok II.) a uložil žalobců povinnost uhradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Děčíně na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. V daném řízení se žalobci domáhali odstranění nebo úpravy instalace zařízení pořizujícího zvukový a obrazový záznam. Uvedli, že jsou vlastníky bytové jednotky Anonymizováno v budově č. p. Anonymizováno na adrese adresa, adresa, která se nachází v pátém (posledním) podlaží tohoto domu. Tato bytová jednotka je propojena s jednotkou Anonymizováno jejímž vlastníkem je paní jméno FO. Aktuálně v obou propojených jednotkách č. Anonymizováno bydlí žalobci. Žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky č Anonymizováno v téže budově na téže adrese, která se rovněž nachází v pátém podlaží domu. Žalovaní počátkem května 2023 nainstalovali na vstupní dveře do svého bytu č Anonymizováno záznamové zařízení (kameru opatřenou i funkcí záznamu a reprodukce zvuku), které dle žalobců pořizuje a případně i archivuje obrazový a zvukový záznam části společných prostor budovy č. p. Anonymizováno, a to konkrétně záznam prostoru před vchody do bytových jednotek žalobců a při otevření vchodových dveří do bytu i záznam vnitřních částí těchto bytů. Instalované zařízení obsahuje i mikrofon a reproduktor. Zvukový a obrazový záznam je pořizován v reálném čase a je zobrazován, resp. může být zobrazován, i na mobilních telefonech obou žalovaných. Žalovaní komentují dění na společné chodbě, a to i vulgárním způsobem. Zařízení dle žalobců umožňuje i archivaci pořízených dat. Záznamové zařízení spustí každý průchod jakékoliv osoby do prostoru pátého podlaží. Žalovaní uvedené zařízení používají k soustavnému sledování a obtěžování žalobců tím, že prostřednictvím instalovaného zařízení dochází ke sledování prostoru s možností používat zvukový a obrazový záznam dění v tomto prostoru, přičemž tento prostor zahrnuje i vchod do bytů žalobců a prostor bytů nacházející se za vchodovými dveřmi a viditelný při jejich otevření. Dochází tak k zásahu do soukromých prostor a soukromí žalobců. Nainstalováním a užíváním záznamového zařízení dochází k soustavným neoprávněným zásahům do práva na ochranu soukromí žalobců, a to formou soustavného sofistikovaného sledování a obtěžování. K umístění záznamového zařízení sledujícího společné prostory budovy č. p. Anonymizováno nebyl udělen souhlas společenství vlastníků domu, a ani souhlas žalobců, kterých se pořizování záznamů a sledování nejvíce dotýká. Záznamové zařízení neslouží ani k ochraně majetku žalovaných, neboť by jinak muselo být umístěno tak, aby zaznamenávalo výlučně prostor dveří žalovaných. S ohledem na výše uvedené se žalobci domáhají vydání rozhodnutí, jímž by byli žalovaní povinni zdržet se sledování prostoru před vchodovými dveřmi do bytových jednotek Anonymizováno v budově č. p. Anonymizováno na adrese adresa, adresa, elektronickým zařízením pořizujícím zvuková a/nebo obrazový přenos a/nebo záznam sledovaného prostoru.

3. Žalovaní se k žalobě vyjádřili a potvrdili, že jsou vlastníky v rámci společného jmění manželů bytové jednotky Anonymizováno v budově č. p. Anonymizováno na adrese Anonymizováno, adresa. Předmětný byt žalovaní užívají pokojným a běžným způsobem jako každý a jiný uživatel tohoto domu bez jakéhokoliv obtěžování sousedů, jak je tvrzeno v žalobě. Jsou to naopak žalobci, jejich sousedé, kteří žalované neustále slovně napadají a podávají na žalované neustále všemožná oznámení na všechny státní instituce. Chování popisované v žalobě se však nezakládá na pravdě. Žalovaní uvedli, že mají na vstupních dveřích do svého bytu klasické volně dostupné elektronické kukátko, které používají obdobně jako kukátko klasické, uvedeným kukátkem nepořizují jakékoliv záznamy, jedná se pouze o obrazový aktuální přenos, který se v případě zazvonění, žalovaným zobrazí na obrazovce patřící k digitálnímu kukátku. Žalovaní používají kukátko způsobem, který v žádném případě nemůže žalobcům podstatným způsobem omezovat jejich běžný způsob života, neboť k přenosu na mobilní telefony žalovaných nedochází, kdy je toho zařízení schopno, ale žalobci tuto funkci nevyužívají a k archivaci jakýchkoli záznamů nedochází. Na základě uvedených skutečností žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl a žalobcům uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.

4. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že na vstupních dveřích bytu žalovaných (jednotka č. Anonymizováno je instalováno digitální kukátko, které je technicky způsobilé k pořizování obrazových i zvukových záznamů, disponuje pohybovým senzorem a je napojeno na mobilní telefon žalovaných, přičemž zařízení při detekci pohybu odesílá notifikaci a umožňuje vzdálený náhled i komunikaci. Žalobci (vlastníci jednotky č. Anonymizováno i další vlastnice (jméno FO) s tímto zařízením dlouhodobě nesouhlasí a považují jej za zásah do soukromí ve společných prostorách domu. Úřad pro ochranu osobních údajů se věcí nezabýval, neboť kamera není provozována SVJ, ale soukromými osobami, a spadá do prostoru obydlí. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že zařízení dlouhodobě monitoruje dění na chodbě, dioda se rozsvěcí a slyšet je cvaknutí vždy při pohybu, včetně příchodů návštěv, což podle ní vede ke zhoršení mezilidských vztahů, omezení kontaktů. Žalobkyně uvedla konkrétní incident ze dne datum, kdy na ni měl žalovaný přes zařízení verbálně reagovat. Sama i další osoby (např. svědkyně jméno FO) pokládají instalaci zařízení za snahu o kontrolu nad tím, kdo k žalobcům přichází. Žalovaný Jméno žalované B sice přiznal technickou schopnost zařízení k online náhledu přes telefon a komunikaci, popřel však, že by cokoli nahrával, a uvedl, že zařízení bylo instalováno po předchozích problémech s nečistotami před dveřmi a verbálními útoky ze strany osob pohybujících se v domě. Okresní soud ze zvukového záznamu žádný zřetelný verbální obsah nezjistil. Z výpovědí účastníků vyplývá, že vztahy mezi sousedy jsou dlouhodobě napjaté a že žalobkyně se cítí monitorováním omezována. V rámci místního šetření bylo zjištěno, že displej kukátka je černý a obraz je přenášený až ve chvíli, kdy někdo stiskne tlačítko zvonku. Notifikace občas na telefon žalovaného přijde, občas ne. Při aktivaci zařízení je vidět společná vnější chodba, včetně dveří od bytu žalobců. Konkrétní skutečnosti, že by žalobci a jejich návštěvy byly omezeny v tom směru, že by žalobcům návštěvy chodit přestaly právě kvůli zařízení na dveřích žalovaných, nebylo prokázáno. Ukládání záznamů či jejich archivace se žalobcům prokázat nepodařilo, ačkoli je prokázané z tvrzení obou stran, že zařízení je ukládání záznamů schopno.

5. Při právním posouzení soud prvního stupně vycházel z judikatorních závěrů Nejvyššího soudu, dle kterých tzv. obtěžování pohledem, jehož specifickou verzí je sledování prostoru kamerou, je specifickou tzv. imateriální imisí, pro jejíž posouzení judikatura vytýčila speciální pravidla. Judikatura k § 130a odst. 1, resp. § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), ohledně imisí je v zásadě použitelná i pro posuzování imisí podle § 1013 odst. 1 o. z. V rozsudku ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1629/99, Nejvyšší soud uvedl: „Aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; zpravidla by šlo o případy, kdy vlastnické právo by bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů, anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl. Při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení.“. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 583/2011, dovodil, že uvedené pravidlo platí i pro fotografování a filmování osob; v takovém případě jde totiž v jistém smyslu o „obtěžování pohledem“, umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky. Lze proto konstatovat, že je-li fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti, jde o imisi ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. Ochrany proti takovému jednání se lze domáhat i žalobou na ochranu osobnosti, nicméně v závažných případech se tato ochrana částečně překrývá s ochranou poskytovanou ustanovením § 127 odst. 1 obč. zák. proti jednání vlastníka věci (fotoaparátu, kamery či jiného podobného zařízení). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že soustavné a závažné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele nemovité věci pořizováním obrazového nebo jiného záznamu může představovat tzv. imateriální imisi pohledem a lze se proti ní bránit žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1013 odst. 1 o. z.). Předmět žaloby na ochranu osobnosti se proto částečně překrývá s předmětem žaloby na ochranu vlastnického práva proti imisím (srov. rozsudek ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 22 Cdo 583/2011 či usnesení ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5264/2014). Pokud obecné soudy věc posuzují jako žalobu na ochranu osobnosti, jsou před samotným hodnocením přiměřenosti zásahu povinny zkoumat, zda vůbec jednání označené v žalobě představuje zásah do osobnostních práv (viz např. TŮMA, P. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 468). Jakkoli obecné soudy neprovedly ucelený test přiměřenosti zásahu podle § 81 a násl. o. z., nelze v tom spatřovat zásah do jejich ústavně zaručených práv. Obecné soudy dostály svým závazkům plynoucím z čl. 10 odst. 2 Listiny, popř. čl. 8 odst. 1 Úmluvy, použily-li na jejich věc § 1013 odst. 1 o. z., posoudily-li jejich návrh jako žalobu proti imisím a dospěly-li k závěru o nedůvodnosti žaloby (Ústavní soud, IV. ÚS 738/20, 23. 6. 2020).

6. Dle soudu prvního stupně se v posuzovaném případě nejedná o klasický kamerový systém, nýbrž o obdobu tradičního optického kukátka, rozšířenou o elektronický prvek umožňující komfortnější zobrazení situace před dveřmi, například prostřednictvím mobilního telefonu. V situaci, kdy nebylo prokázáno jakékoli ukládání záznamů soud prvního stupně žalobu posoudil podle obsahu jako žalobu na zdržení se imisí pohledem.

7. Soud prvního stupně neshledal, že by zařízení sloužilo k soustavnému sledování žalobců (nad míru přiměřenou) nebo bylo využíváno šikanózním účelům. Nebylo prokázáno, že by obrazový přenos směřoval dovnitř bytových jednotek žalobců, čímž by imise pohledem mohly vzniknout, nebo že by žalovaní pořizovali záznamy vnitřních prostor těchto jednotek, včetně žalobců, a tyto následně ukládali či jinak zpracovávali. Dále nebylo rovněž v řízení prokázáno, že by žalobci či jejich návštěvníci byli objektivně a trvale omezeni v obvyklém způsobu užívání bytu v míře přesahující rámec běžného sousedského soužití. Zařízení monitoruje veřejnou chodbu, kde se žalobci, žalovaní a jiné osoby pohybují a mají (takřka) volný přístup – pošta, návštěvy, vlastně kdokoli, koho obyvatelé celého domu vpustí do domu, jedná se o společný prostor s přístupem více osob, nikoli o prostor výlučně soukromé nebo intimní povahy pro žalobce. Dle závěru okresního soudu nelze krátkodobý náhodný náhled při otevření dveří žalobců považovat za zásah do jejich soukromí natolik intenzivní, aby bylo možné domáhat se ochrany prostředky soukromého práva a při tomto nevznikají imise nad míru přiměřenou poměrům, proti nimž by bylo možné se prostředky soukromého práva bránit. Nadto okolnost, že zařízení při otevření dveří žalobců krátce zobrazí prostor chodby v bytě žalobců anebo osoby, které se před ním pohybují, nelze považovat za protiprávní, neboť jde o důsledek běžného pohledu ze vstupu, který by byl jinak možný i okem bez technického zařízení, nebo klasickým analogovým kukátkem. Právo na ochranu soukromí je samozřejmě třeba respektovat i v rámci sousedských vztahů, nicméně samotná možnost, že osoba může být v určitém okamžiku sledována (např. když zvoní na dveře a tím aktivuje zařízení), nebo prochází kolem soukromého prostoru, ještě neznamená, že dochází k nezákonnému zásahu – tedy k imisi, která by přesahovala míru přiměřenou poměrům. Pokud žalobci tvrdí vznik imisí čistě na základě subjektivního pocitu diskomfortu z toho, že mohou být „pozorováni“, aniž by byl prokázán jakýkoli konkrétní faktický dopad – například pořízené záznamy, opakované zastrašování, dlouhodobé sledování či prokazatelné narušení běžného chodu života žalobců, pak nelze mít za to, že by šlo o vznikající imisi, nebo navíc nepřiměřenou poměrům. Okresní soud přitom přihlédl i k oprávněnému zájmu žalovaných chránit svůj byt, přičemž užití zařízení, které nepřenáší permanentní obraz a neukládá záznamy, není excesivní ani šikanózní. Žádná stavební změna neproběhla a výhled je obdobný jako z klasického kukátka, tedy totožný s výhledem z kukátek žalobců. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k jakémukoli soustavnému narušování soukromí žalobců, kdy co se děje u nich „za zavřenými dveřmi“ není zařízením zjistitelné, tedy skrz jejich dveře, do jejich soukromého prostoru žádné imise nevnikají. Aby bylo možné hovořit o imisi pohledem, muselo by jít o výjimečný a soustavný zásah narušující soukromí žalobců v míře podstatně omezující jejich obvyklé užívání nemovitosti. Takový zásah nebyl v daném případě prokázán.

8. Na základě všech provedených důkazů a jejich právního posouzení okresní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci se nejedná o imisi pohledem v intenzitě, která by podstatně omezovala obvyklé užívání nemovitosti žalobců a vymykala se běžným poměrům, jak předpokládá § 1013 odst. 1 o. z. a žalobu jako nedůvodnou zamítl a na základě principu úspěchu účastníků ve sporu, uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným.

9. Proti tomu rozsudku podali žalobci odvolání a uvedli, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jimi navrhované důkazy a věc nesprávně právně posoudil. Dle žalobců měl okresní soud provést navržený důkaz, tj. ztotožnění zařízení instalovaného žalovanými za účelem prokázání jeho technických vlastností a schopností. Žalobci nikdy nebrojili proti imisím pohledem, kdy na druhé straně v odvolání zdůraznili, že brojí proti sledování prostoru přede dveřmi svých bytů a společných prostor domu, kdy umístěné zařízení žalovaných je schopno zaznamenávat vše, co se v tomto prostoru odehrává, kdo a kdy a s kým přichází a v jakém stavu. Opětovně poukázali na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 C 45/2007, který uložil účastníku povinnost odstranit kameru sledující společný prostor před poštovními schránkami domu a uzavřel, že v určitém typu prostor je třeba ochránit soukromí osob pohybujících se v něm. Žalobci poukázali na skutečnost, že na výzvu okresního soudu změnili svůj návrh, tak že se domáhali zdržení se sledování prostoru před vchodovými dveřmi do bytových jednotek č. Anonymizováno a č. Anonymizováno v budově č.p. Anonymizováno na adrese adresa elektronickým zařízením pořizujícím zvukový nebo obrazový přenos nebo záznam sledovaného prostoru. Okresní soud se pak dle žalobců nesoustředil na otázku, zda sledovací zařízení je umístěno v prostorách, v nichž obyvatelé domu požívají vyšší míry soukromí a věc uzavřel tím, že se jedná o veřejný prostor. Dle žalobců byla skutečnost, že žalovaní disponují zařízením způsobilým sledování a pořizování záznamu takových prostor prokázána. Bez bližšího odůvodnění pak namítali žalobci nesprávnost stanoveného výše nákladů řízení. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

10. Proti nákladovému výroku II. ve vztahu mezi účastníky podali odvolání žalovaní a tito poukázali na nesprávně stanovenou tarifní hodnostu pro výpočet odměny, kdy dle jejich názoru činila tarifní hodnota částku 65 000 Kč dle § 9 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Ve svém vyjádření k odvolání žalobců, žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku, kdy poukázali na dle žalovaných relevantní judikaturu. Zdůraznili, že se ze strany nejedná o žádný soustavný a nadměrný zásah do soukromí žalobců.

11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212 a § 212a o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání žalobců nedůvodným, naopak odvolání žalovaných shledal důvodným.

12. Dle § 81 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

13. Dle § 1013 odst. 1 o. z., vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

14. V posuzovaném případě odvolací soud vycházeje z úplně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně sdílí i jeho právní posouzení a v podrobnostech může odkázat na srozumitelné a přesvědčivé odůvodněné napadeného rozhodnutí. Pokud žalobci namítali, že okresní soud neprovedl důkaz ,,ztotožněním zařízení žalovaných“, není zřejmé, jaká podstatná skutečnost by tímto důkazem měla být prokázána, kdy okresní soud vyšel ze zjištění, že toto zařízení je způsobilé sledovat dotčený prostor a je způsobilé pořizovat obrazové a zvukové záznamy, zařízení je napojeno na mobilní telefon a umožnuje vzdálený náhled a komunikaci. Žalobci neuvádějí, jaká další vlastnost by byla jimi navrhovaným důkazem zjištěna. Rovněž pak tvrzení žalobců, že nebrojí proti imisím pohledem, ale požadují zamezení sledování prostoru přede dveřmi žalobců, není zcela srozumitelné.

15. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že v daném sporu je třeba krom zásahu do práv žalobců pohledem (imise pohledem), se kterou se soud prvního stupně řádně vypořádal a neshledal intenzitu zásahu nad míru přiměřenou daným poměrům, zvažovat i možný zásah do soukromí žalobců, která požívá ochrany dle ust. § 81 o. z. I takové právní posouzení však nemůže vést dle závěru odvolací soudu k úspěšnosti žalobců ve sporu. Předně je třeba zdůraznit, že zásah do soukromí žalobců nebyl zjištěn, kdy tvrzení žalobců o tom, že se světlo na kameře rozsvítí při jejich pohybu a jednou měl žalovaný přes zařízení promluvit na žalobkyni, nedosahuje intenzity, která by mohla vést k závěru o zásahu do soukromí žalobců. Jak správně uvedl okresní soud, nelze přehlížet oprávněný zájem žalovaných na ochraně jejich majetku, kdy pomocí elektrického kukátka, jsou schopni zjistit osobu stojící před jejich dveřmi a reagovat na případné závadné jednání této osoby. Nebylo ani tvrzeno, že by žalobci měli informaci o tom, že žalovaní je dlouhodobě sledují, nahrávají, případně tyto záznamy někomu poskytují. Proto nemohou být žalobci úspěšní ani se žalobou na ochranu osobnosti, kdy při porovnání rozsahu možnosti sledování dotčeným zařízením a zájmu žalovaných na ochranu svého majetku nelze dospět k závěru, že je třeba v daném případě nařídit žalovaným povinnost zdržet se sledování v žalobě přesně vymezeného prostoru.

16. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené napadený rozsudek okresního soudu ve věci samé a ve výroku o nákladech státu, kterým byla dle výsledku sporu uložena žalobcům povinnost k jejich náhradě, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.)

17. Ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že činí částku 103 680 Kč, jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Okresní soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení sice správně stanovil počet účelně vynaložených úkonů právní služby advokáta, ovšem nesprávně vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč. resp. po 1. 1. 2025 ve výši 30 000 Kč. Tarifní hodnota u daného typu sporu činí do 31. 12. 2024 částku 35 000 Kč, resp. po 1. 1. 2025 částku 65 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), kdy je současně třeba přihlédnout k počtu zastupovaných osob na straně žalované (§ 12 odst. 4 AT) a povaze úkonu (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT).

18. V odvolacím řízení byli zcela úspěšní žalovaní, a proto byla žalobcům uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným částku 18 355,21 Kč, která sestává z odměny advokáta za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) právní služby po 6 660 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d), § 12 odst. 4 AT, z odměny za jeden úkon (odvolání proti výroku o nákladech řízení) právní služby ve výši 3 330 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c) AT a tří režijních paušálů po 450 Kč, cestovného na trase adresa (spotřeba 4,4 litru nafty motorové na 100 km, vzdálenost 48 km) a zpět k jednání odvolacího soudu ve výši 355,21 Kč. Žalobci jsou povinni náhradu nákladů odvolacího řízení uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.