84 Co 37/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Leony Výborné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 505 043,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. října 2025, č. j. 20 C 304/2024-111,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky, Anonymizováno, 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 54 054,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 442 696,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 62 347,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 115,42 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 15% z částky 94 479,71 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 87 132,20 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 1 684 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 448,01 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 15 % z částky 410 564,28 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 11,49 % ročně z částky 387 474,34 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 11,49 % ročně z částky 3 832 Kč od , datum, (výrok II.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 54 054,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , Anonymizováno, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (, Anonymizováno, ) ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit první splátkou ve výši 1 390,05 Kč a dalšími 48 měsíčními splátkami ve výši 3 020 Kč a zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 27 514,03 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 4,8 % ročně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dále dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 391 010 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit jednou úrokovou splátkou a 120 měsíčními splátkami ve výši 5 963 Kč a zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 20 799,24 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 11,49 % ročně. V rámci schvalování úvěru ve výši 100 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou ve výši 19 464 Kč a z negativního záznamu vyhodnocení kontrol. V rámci schvalování úvěru ve výši 391 010 Kč právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou ve výši 22 232 Kč a z negativního záznamu vyhodnocení kontrol. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Vzájemný vztah účastníků proto okresní soudu vypořádal podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení obsažených v § 2991 a násl. o. z., jakož i ve speciálním ustanovení § 87 z. s. ú. Žalobkyně na základě neplatných smluv poskytla žalované 491 010 Kč a žalovaná vrátila 48 313,27 Kč, rozdíl, tedy částka 442 696,73 Kč, pak představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nárok na další žádaná plnění žalobkyně nemá. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni nepřiznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 z. s. ú. obsahuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěrů bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části, v rozsahu 75,2 %.

4. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III., a domáhala se jeho změny v napadeném rozsahu tak, že jí bude v uvedeném rozsahu úrok z prodlení přiznán a žalované uložena povinnost nahradit ji náklady řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že předpokladem zamítnutí jejího požadavku na zaplacení úroku z prodlení by byl závěr soudu o tom, že nebylo v možnostech žalované zaplatit dluh na výzvu žalobkyně. Žalovaná, která má stran svých možností břemeno tvrzení, v tomto směru nic netvrdila. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17 a nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 167/96. Dále odkázala na její argumentaci konvenující závěry , adresa, , pobočka , adresa, , vyslovené v rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jakož i na rozhodnutí dalších odvolacích soudů.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nebyly předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, , jakož i v dalších rozhodnutích odvolacích soudů, jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo namístě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud neřešil otázku speciální úpravy splatnosti dluhu podle § 87 odst. 1 věty třetí, nýbrž otázku rozložení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k otázce, jaké jsou možnosti spotřebitele dluh splnit. Nicméně z uvedeného rozhodnutí nelze dovodit, že neplatí, že žalovaný se nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Okresní soud správně poukázal na to, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaná zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalované uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití § 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

10. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalované doručen uložením na poště dne , datum, a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaná byla povinna povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do , datum, (§ 159 a § 204 odst. 1 o. s. ř.). Dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se tak žalovaná dostala s placením částky 442 696,73 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., v účinném znění).

11. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Jelikož byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná v rozsahu 87,60 %, má tedy vůči žalované právo na náhradu 75,20 % nákladů této části řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 202 Kč, odměny za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 10 340 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“, celkem 41 360 Kč, tří paušálních částek náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění od 1. 1. 2025) a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 969,10 Kč, celkem 74 881,10 Kč. Z této částky náleží žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně 75,20 %, tedy 54 054,60 Kč. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložené náklady na doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, , neboť tvrzení obsažená v těchto doplněních měla být již součástí perfektní žaloby.

13. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 165 374,51 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu na úroku z prodlení přiznáno 20 224,56 Kč (úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 442 696,73 Kč od , datum, do , datum, ), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaná, která by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaná v odvolacím řízení žádné úkony nečinila, žádné náklady jí nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.