84 Co 462/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o projednání žaloby na zaplacení 106 938,64 Kč, o níž bylo dříve rozhodnuto správním orgánem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno ,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem, vydaným v řízení podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala změny rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 938,64 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106 938,64 Kč s tím, že jde o dluh žalovaného na úhradě dodávek teplé vody uskutečněných žalobkyní v roce 2017, na základě smlouvy o dodávce tepelné energie č. 03/DOD/TB/10.12.2001, uzavřené dne 24. 1. 2002 mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně, a dodatků k této smlouvě, vyčíslený provedením opravného vyúčtování.

3. Žalovaný v průběhu řízení namítal, že žalobkyně provedla opravné vyúčtování dodávek teplé užitkové vody za rok 2017, aniž k tomu byl dán důvod, dále namítal nesprávnost způsobu provedení opravného vyúčtování a bránil se též vznesením námitky promlčení uplatněného nároku.

4. Okresní soud vycházel ze zjištění, že dne 24. 1. 2002 uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o dodávce tepelné energie č. 03/DOD/TB/10.12.2001 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly ve prospěch žalovaného prováděny dodávky teplé užitkové vody z centrální výměníkové stanice (G780-, adresa, ) do čtyř odběrných míst, a toG780-001/002 - , adresa, -, Anonymizováno, ,G780- 001/003 - , adresa, -, Anonymizováno, ,G780-001/004 - , adresa, -, Anonymizováno, ,G780-001/006 - , adresa, -, Anonymizováno, .

5. Dne 1. 10. 2010 byl mezi společností , právnická osoba, , žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. 3 ke Smlouvě, na jehož základě do všech práv a povinností dodavatele vstoupila žalobkyně, která následně prováděla dodávky teplé užitkové vody do shora označených odběrných míst žalovaného.

6. Z centrální výměníkové stanice G780-, adresa, (dále jen „centrální výměníková stanice“) byla dále teplou užitkovou vodou ve prospěch dvou dalších odběratelů zásobována další dvě odběrná místaG780-001/001 - , právnická osoba, (reklamující odběratel),G780-001/005 - , Anonymizováno, , adresa, -, Anonymizováno, .

7. Celková spotřeba teplé užitkové vody byla měřena fakturačním měřidlem umístěným v centrální výměníkové stanici. Všech šest odběrných míst zásobovaných teplou vodou z centrální výměníkové stanice bylo vybaveno patními měřidly odebrané teplé užitkové vody, na základě jejichž náměrů docházelo k rozdělení nákladů na teplou užitkovou vodu a nákladů na vodné a stočné mezi jednotlivá odběrná místa.

8. Za spotřebu tepelné energie pro přípravu teplé vody za rok 2017 byla žalovanému vystavena faktura č. 9217012099, kterou řádně uhradil. Na začátku roku 2019 bylo odběratelem s odběrným místem G780-001/001 reklamováno vyúčtování dodávek teplé užitkové vody za roky 2017 a 2018. Žalobkyně provedla přezkoušení měřicího zařízení (patního měřidla osazeného v odběrném místě reklamujícího odběratele), jehož výsledkem bylo zjištění závady tohoto měřidla, které nevyhovělo metrologickým požadavkům.

9. Žalobkyně dospěla k závěru, že vada měřidla u reklamujícího odběratele musela nastat v září roku 2014, neboť právě v tomto měsíci došlo ke skokovému zvýšení naměřených hodnot, a to o 65 % oproti měsíci září roku 2013. Uvedla, že poté, kdy bylo opravené měřidlo v červenci 2019 umístěno zpět, naměřená spotřeba opět klesla.

10. Z protokolu o přezkoušení přesnosti měřící sestavy z 22. 2. 2019 okresní soud zjistil, že měřidlo SCYLAR II – Skalar III, OS výrobní č. 06000127 (patní měřidlo reklamujícího odběratele) nesplňovalo požadavky na přesnost stanovené metodickým pokynem číslo MPM 22–07. Přitom stejné měřidlo bylo již dne 10. 2. 2016 přezkoušeno, avšak s vyhovujícím výsledkem.

11. Vzhledem k nevyhovujícímu výsledku přezkoušení měřidla umístěného na patě odběrného místa reklamujícího odběratele přistoupila žalobkyně k náhradnímu způsobu zjištění množství dodané teplé užitkové vody do odběrného místa reklamujícího odběratele za roky 2017 a 2018 a provedla přepočet spotřební složky nákladů na dodávku teplé užitkové vody u všech odběrných míst zásobených z centrální výměníkové stanice. Způsob provedení opravného vyúčtování popsal okresní soud v bodě 28. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Žalobkyně předala žalovanému opravné vyúčtování za roky 2017 a 2018, provedené opravným daňovým dokladem č. 4217012099. Žalovaný uhradil vzniklý nedoplatek z vyúčtování za rok 2018, částku 150 965,09 Kč, vyúčtovanou opravným daňovým dokladem za rok 2017 žalovaný neuhradil.

13. Za souhlasu obou účastníků se žalobkyně se svým nárokem obrátila na Energetický regulační úřad, který shledal svou pravomoc věc rozhodnout, na základě § 17 odst. 7 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EZ“). Po provedení opravy opravného vyúčtování – v průběhu řízení před Energetickým regulačním úřadem – požadovala žalobkyně zaplacení částky 106 938,64 Kč. Rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , Anonymizováno, byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že byť úřad shledal, že žalobkyně prokázala nutnost reparace ve vztahu ke spotřebě tepelné energie za rok 2017, nevznikl jí nárok na zaplacení žalované částky ze Smlouvy, která takové právo nezakládá. K přiznání žalované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení Energetický regulační úřad nepřistoupil, neboť shledal nedostatek své pravomoci rozhodnout o nároku vyplývajícím z bezdůvodného obohacení.

14. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jímž byl zamítnut rozklad podaný žalobkyní. Rada Energetického regulačního úřadu v rozhodnutí uvedla, že z pohledu plnění smlouvy nelze odůvodnit požadavek na úhradu rozdílu odvozovaného od předtím nesprávně zjištěné spotřební složky ceny za dodávku tepelné energie pro přípravu teplé vody v důsledku nesprávného měření v odběrném místě reklamujícího odběratele. Důsledky jednání žalobkyně jakožto podnikatele při nesprávném vystavení vyúčtování dodávek tepelné energie za situace, kdy v rámci smlouvy nebyl sjednán postup pro obdobné situace, nemůže podle rozhodnutí rady Energetického regulačního úřadu nést žalovaný. Rada Energetického regulačního úřadu uzavřela, že není v kompetenci Energetického regulačního úřadu posuzovat, zda požadovaná částka nepřipadá žalobkyni z jiného titulu, který nesouvisí s plněním závazku, především tedy z titulu bezdůvodného obohacení.

15. Okresní soud konstatoval, že žaloba byla podána včas ve smyslu § 247 odst. 1 o. s. ř. a následně se zabýval otázkou promlčení žalovaného nároku. Přitom konstatoval, že opravná faktura byla vystavena dne 4. 3. 2019, žaloba byla podána dne 22. 8. 2022, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty běžící k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 621 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Okresní soud proto dospěl k závěru, že nárok z titulu bezdůvodného obohacení, jejž se žalobkyně nemohla domáhat v řízení před správním orgánem, je promlčen.

16. Uplatněný nárok pak okresní soud neshledal oprávněným ani na základě Smlouvy, když konstatoval, že se o smluvní nárok nejedná. Doplnil že „nemá za prokázané, že by vodoměr, jehož měření bylo v roce 2019 reklamováno, a který byl přezkušován v roce 2016 s výsledkem, že vyhověl, a až v roce 2019 s výsledkem, že nevyhověl, měřil vadně i v roce 2017, když v roce 2016 byl přezkoušen se závěrem, že je v pořádku. … V tomto směru se žalobkyni i přes poučení soudu nepodařilo unést důkazní břemeno“. Uvedl dále, že nelze souhlasit se způsobem přepočtu, který pro provedení opravného vyúčtování žalobkyně zvolila, když vycházela z referenčních hodnot spotřeby reklamujícího odběratele zjištěných v letech 2013 a 2014.

17. S uvedeným odůvodněním shledal okresní soud rozhodnutí Energetického regulačního úřadu správnými a žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl okresní soud vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný, který by jako úspěšný účastník řízení měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení právo, se tohoto práva výslovně vzdal.

19. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním. Namítala, že závěr vyslovený v rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, jehož nahrazení se v tomto řízení domáhá, spočívající v tom, že úřad není oprávněn přiznat uplatněné právo z jiného titulu než ze smlouvy, není správný a vede k absurdním výsledkům, kdy navrhovatelův nárok je sice po právu, ale nemůže být přiznán. Žalobkyně zdůraznila, že ji nelze nutit k tomu, aby předem s ohledem na možná právní hodnocení zvažovala, zda bude nárok uplatňovat u soudu či správního orgánu. Za absurdní označila odvolatelka závěr okresního soudu, že pokud v žalobě podané k soudu – na rozdíl od žaloby podané u správního orgánu - poukazovala i na možnost posouzení uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení, nezachovala totožnost předmětu řízení před správním orgánem a před soudem. Žalobkyně svá skutková tvrzení nijak nezměnila, naznačila pouze možné právní posouzení věci, jímž soud není nijak vázán. Za nesprávný označila odvolatelka závěr soudu prvního stupně o neexistenci titulu, který by z pohledu smlouvy odůvodňoval uplatněný nárok, když zdůraznila, že její postup při provedení opravného vyúčtování má výslovnou oporu ve smlouvě a rovněž právní předpisy (vyhláška č. 70/2016 Sb.) znají institut opravného vyúčtování. Odvolatelka s odkazem na § 78 EZ ukládajícího dodavateli tepelné energie vyúčtovat odběrateli dodávku podle skutečného odběru, uvedla, že závazky zanikají pouze ze zákonem stanovených důvodů, přičemž žádný zákon, ani Smlouva, nestanoví, že pohledávka žalobkyně vůči žalovanému zanikne, pokud nebude předmětem řádného vyúčtování. Dále odvolatelka okresnímu soudu vytýkala nesprávné posouzení otázky promlčení žalovaného nároku, když v řízení před správním orgánem uplatnila nárok na základě totožných skutkových tvrzení a v průběhu tohoto řízení promlčecí doba neběžela. K dalším skutkovým otázkám odkázala žalobkyně na to, že již v řízení před správním orgánem velmi podrobně uvedla důvody vedoucí k závěru, že patní měřidlo reklamujícího odběratele měřilo vadně už v roce 2017. Soud prvního stupně se však bez bližšího odůvodnění odchýlil od hodnocení správního orgánu v této otázce, když správní orgán dospěl k závěru o poruše měřidla již k září 2014. Žalobkyně rovněž doložila, že reklamujícímu odběrateli vrátila plnění, které na něm bylo neoprávněně požadováno, okresní soud příslušným výpisem z účtu provedl důkaz. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

20. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil s tím, že se s ním zcela ztotožňuje. Zdůraznil, že se pokoušel věc s žalobkyní vyřídit dohodou, nakonec případ předložili Energetickému regulačnímu úřadu s tím, že se budou řídit jeho rozhodnutím. Podání žaloby žalobkyní proto bylo pro žalovaného překvapivé. Žalovaný neporušil žádnou povinnost, ani se na ničí úkor neobohatil.

21. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas [§ 204 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., přičemž k projednání odvolání nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahu soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabyl rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednán na návrh v občanském soudním řízení.

23. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, tento návrh se nazývá žalobou.

24. Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu zmeškání této lhůty nelze prominout.

25. Podle § 250e odst. 1 o. s. ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.

26. Podle § 250e odst. 2 o. s. ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu, možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

27. Podle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

28. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

29. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

30. Podle § 648, věty prvé o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

31. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

32. V posuzovaném případě je vedeno řízení podle části V. občanského soudního řádu, v němž dochází k novému projednání soukromoprávní věci, o níž již bylo rozhodnuto jiným orgánem. Rozsah projednání věci je v takovém případě určován jednak tím, o jakém skutku správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být věc soudem znovu projednána a rozhodnuta, nejde-li o výjimky stanovené v § 250f o. s. ř.

33. Věc, o níž bylo jiným orgánem rozhodnuto, je definována vymezením skutku, který byl v řízení před tímto orgánem projednáván a který byl následně předmětem jeho rozhodnutí. Pojem skutku se odvíjí především od rozhodných skutkových okolností, kterými je – v řízení zahajovaném na návrh – navrhovatelem vymezen předmět řízení. Právní posouzení uplatněného nároku musí z vylíčení skutkových okolností vyplývat, nemusí však být součástí návrhu.

34. V řízení před Energetickým regulačním úřadem, zahájeném návrhem podaným dne 17. 3. 2020, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106 938,64 Kč na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení stávajícím. Totožnost skutku je tak nepochybně zachována, jinými slovy předmět řízení před Energetickým regulačním úřadem byl shodný s předmětem tohoto řízení.

35. Shora uvedené závěry jsou podstatné nejen pro řešení otázky, v jakém rozsahu se soud v řízení podle části V. o. s. ř. může věcí zabývat, nýbrž i pro posouzení otázky promlčení uplatněného nároku.

36. Nárok žalobkyně uplatněný nejprve u Energetického regulačního úřadu a posléze v tomto řízení je nárokem opírajícím se o čl. 2.1. a čl. 3.

1. Smlouvy, z nichž vyplývá závazek odběratele hradit za podmínek uvedených ve Smlouvě kupní cenu za dodávky teplé užitkové vody. Povinnost dodavatele tepelné energie dodávku tepelné energie měřit, vyhodnocovat a vyúčtovat stanoví § 78 odst. 1 EZ. Podle čl. 3.3. přílohy č. 3 ze dne 1. 10. 2007 ke Smlouvě byla žalobkyně povinna provést vyúčtování dodávek teplé užitkové vody po uplynutí kalendářního roku do 25. 1. následujícího roku. Vyúčtování dodávek teplé užitkové vody provedených ve prospěch žalovaného v roce 2017 byla tedy žalobkyně povinna vyúčtovat do 25. 1. 2018. Právo na zaplacení nedoplatku z vyúčtování dodávek teplé užitkové vody však mohla žalobkyně uplatnit u příslušného orgánu již po uplynutí příslušného kalendářního roku, v daném případě tedy 2. 1. 2018. Tento den je tedy dnem počátku běhu tříleté promlčecí lhůty (§ 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o. z.).

37. Na běh promlčecí lhůty nemělo v daném případě vliv zahájení řízení vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž žalobkyně dne 28. 6. 2019 uplatnila tentýž nárok, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět a v řízení tedy řádně nepokračovala.

38. Promlčecí lhůta byla však ve smyslu § 648, věty prvé o. z. stavena po dobu řízení před Energetickým regulačním úřadem, tedy ode dne 17. 3. 2020 do právní moci rozhodnutí rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tedy do dne 23. 6. 2022, kdy bylo rozhodnutí oznámeno účastníkům (§ 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Ode dne 24. 6. 2022 běžela promlčecí lhůta znovu, byla však stavena podáním žaloby u okresního soudu dne 22. 8. 2022.

39. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že žaloba byla podána v průběhu tříleté promlčecí lhůty stanovené v § 629 odst. 1 o. z. a nárok žalobkyně tedy není promlčen.

40. Jelikož právní předpisy ani smlouva nestanoví žádnou prekluzivní lhůtu pro uplatnění nároku na zaplacení dodávek teplé užitkové vody (ani pro provedení opravného vyúčtování), je uplatnění nároku u soudu omezeno toliko během promlčecí lhůty.

41. Přes (nesprávný) závěr o promlčení uplatněného nároku se okresní soud zabýval otázkou, zda bylo opravné vyúčtování dodávek teplé užitkové vody provedeno žalobkyní důvodně. Konstatoval, že se žalobkyni nepodařilo unést důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že vodoměr umístěný na patě objektu reklamujícího odběratele v období kalendářního roku 2017 neměřil správně a byl proto důvod pro provedení opravného vyúčtování dodávek teplé užitkové vody tomuto odběrateli podle pravidel obsažených v čl. 7.3. přílohy č. 1 Smlouvy ve znění čl. 7. dodatku č. 1 ze dne 1. 10. 2007 k příloze č. 1.

42. K uvedené otázce je třeba uvést, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok opřela o závěr, že vyúčtování dodávek teplé užitkové vody provedených na základě Smlouvy ve prospěch žalovaného v roce 2017 nebylo správné, neboť reklamující odběratel, zásobovaný teplou vodou z téhož centrálního místa (výměníkové stanice , adresa, ) ve skutečnosti za dodávky jemu uskutečněné zaplatil více, než by odpovídalo jeho podílu na nákladech na dodávku teplé užitkové vody do všech odběrných míst zásobených z téže výměníkové stanice. Důsledkem této skutečnosti bylo, že vyúčtování dodávek teplé užitkové vody provedených ve prospěch žalovaného v roce 2017 nesprávně znělo na částku nižší, než odpovídá skutečné spotřebě žalovaného. Závěr o nesprávnosti vyúčtování dodávek teplé užitkové vody provedených v roce 2017 učinila žalobkyně poté, kdy kontrolou, provedenou na základě reklamace, zjistila, že fakturační měřidlo na patě odběrného místa reklamujícího odběratele vykazovalo významnou odchylku v podobě skokově vyšších náměrů od září 2014, oproti předchozím obdobím. Po přezkoušení měřidla v roce 2019 bylo zjištěno, že toto nevyhovovalo z hlediska přesnosti měření metrologickým požadavkům.

43. Okresní soud při jednání konaném dne 20. 3. 2024 žalobkyni poučil o důkazní povinnosti a důkazním břemenu mj. ve vztahu k jejímu tvrzení, že u reklamovaného měřidla docházelo k chybnému měření i v roce 2017.

44. Žalobkyně podáním ze dne 24. 4. 2024 okresnímu soudu – stejně jako již dříve, ve vyjádření ze dne 3. 4. 2023 - sdělila, že porucha reklamovaného měřidla nastala v září 2014, což jednoznačně vyplývá (a je tedy prokázána) ze skutečnosti, že toto měřidlo, umístěné na patě objektu reklamujícího odběratele, vykázalo skok v naměřených hodnotách mezi srpnem a zářím roku 2014, přičemž v září 2014 došlo oproti stejnému měsíci roku 2013 o zvýšení naměřené spotřeby teplé užitkové vody o 65 %. Uvedla, že jelikož spotřeba teplé vody je hodnotou časově relativně stálou, která není nijak významně závislá na venkovních teplotách, nelze uvedený rozdíl vysvětlit jinak než vadným měřidlem, a to přesto, že v roce 2016 bylo předmětné měřidlo přezkoušeno s vyhovujícím výsledkem. Podle žalobkyně nelze skokové zvýšení náměrů mezi srpnem 2014 a zářím 2014 vysvětlit ani významným navýšením počtu obyvatel v daném domě či razantní změnou v používání teplé vody, neboť takové změny jsou v časovém období jednoho měsíce téměř nemožné. Kromě toho žalobkyně upozornila na to, že po opětovném umístnění opraveného měřidla na patu odběrného místa reklamujícího odběratele v roce 2019 došlo, od července 2019, k opětovnému ponížení naměřené spotřeby teplé vody u tohoto odběratele, když v červenci 2019 byla naměřena spotřeba teplé užitkové vody o 40 % nižší oproti témuž měsíci roku 2018. Žalobkyně setrvala na tom, že vada měřidla umístěného na patě objektu reklamujícího odběratele v roce 2017 je prokázána nárůstem naměřených hodnot, i při závěrečném jednání konaném před okresním soudem dne 22. 5. 2024.

45. Okresní soud žalobkyni o důkazní povinnosti ve vztahu k tvrzení, že měřidlo spotřeby teplé užitkové vody, umístěné na patě odběrného místa reklamujícího odběratele, měřilo chybně již v roce 2017, dále nepoučoval, poukázal na to, že předmětné měřidlo prošlo v roce 2016 přezkoušením se závěrem, že je v pořádku, a přijal závěr, že žalobkyně uvedené tvrzení neprokázala. Tento závěr byl jedním z důvodů zamítnutí žaloby okresním soudem.

46. V situaci, kdy žalobkyně tvrdila, že vada měřidla umístěného v objektu reklamujícího odběratele jednoznačně vyplývá z hodnot odběru teplé užitkové vody, naměřených v letech 2013 až 2019 u reklamujícího odběratele, bylo namístě, aby okresní soud žalobkyni poučil o tom, že i ohledně tohoto skutkového tvrzení tíží žalobkyni břemeno důkazní. Okresní soud tak však neučinil, přičemž neprokázání tohoto tvrzení žalobkyně bylo nepochybně jednou z příčin neúspěchu odvolatelky ve věci. Jelikož – jak vyplývá ze shora uvedených závěrů odvolacího soudu - závěr soudu prvního stupně o promlčení žalovaného nároku, na němž bylo rovněž založeno zamítnutí žaloby, nemůže obstát, jeví se neprokázání vymezeného tvrzení žalobkyně být zásadním důvodem jejího neúspěchu ve věci.

47. Odvolací soud dospěl k závěru, že není sám schopen posoudit, zda existence vady měřidla umístěného v objektu reklamujícího odběratele v roce 2017 jednoznačně vyplývá z hodnot odběru teplé užitkové vody, naměřených v letech 2013 až 2019 u reklamujícího odběratele. Vedly jej k tomu následující okolnosti.

48. Sama žalobkyně připustila, že zvýšení naměřených hodnot by mohlo být způsobeno i jinými okolnostmi (výrazným navýšením počtu obyvatel v daném domě či razantní změnou v používání teplé vody), byť uvedla, že v daném případě je prakticky nemožné, aby zvýšení naměřených hodnot bylo důsledkem takových skutečností. Ve vyjádřeních ze dne 15. 10. 2020 a 24. 6. 2020 učiněných v řízení před Energetickým regulačním úřadem žalobkyně sama připustila, že je nepravděpodobné, že by dané měřidlo v roce 2017 vykazovalo vadu. Přitom je třeba přihlédnout i k tomu, že předmětné měřidlo vyhovělo metrologickým požadavkům při přezkoušení dne 10. 2. 2016. Odvolací soud konečně nemohl pominout ani to, že z údajů uvedených v tabulce č. 1 obsažené ve vyjádření žalobkyně ze dne 24. 4. 2024 vyplývá, že např. v měsíci březnu 2014 došlo k navýšení naměřených hodnot dodávek teplé užitkové vody u reklamujícího odběratele o 59 % oproti stejnému měsíci roku 2013, přičemž se jedná o dobu, kdy měřidlo umístěné na patě objektu reklamujícího odběratele podle tvrzení žalobkyně měřilo správně. Mezi březnem 2013 a dubnem 2013, tedy opět v době, kdy lze předpokládat správnost měření, pak došlo ke zvýšení naměřených hodnot o cca 100 %. Nastala tedy situace, kterou žalobkyně považovala za velmi nepravděpodobnou, spočívající ve skokovém nárůstu spotřeby teplé užitkové vody u reklamujícího odběratele v období jednoho měsíce.

49. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že skutkové zjištění správního orgánu, vyjádřené v rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , nelze převzít, přestože § 250e odst. 2 o. s. ř. takovou možnost soudu dává. V uvedeném rozhodnutí sice Energetický regulační úřad přijal závěr, že „relevantními hodnotami pro přepočet jsou údaje z roku 2014“…“ovšem pouze za předpokladu, že nedošlo k zásadní změně ve struktuře obyvatel bytového domu či charakteru odběru.“, přičemž z něj vyplývá, že argumentaci navrhovatele v otázce chyby měření u reklamujícího odběratele v roce 2017 lze přisvědčit, avšak tento závěr není nijak podrobněji odůvodněn a soud z něj nemůže seznat, jakými úvahami správní orgán k uvedenému závěru dospěl, a tedy posoudit jejich správnost.

50. Odvolací soud proto podle § 213b odst. 1 o. s. ř. žalobkyni jak písemně, tak při jednání vyzval, aby označila či předložila důkazy k prokázání svého tvrzení, že u měřidla, umístěného na patě objektu reklamujícího odběratele z hodnot odběru teplé užitkové vody, naměřených tímto měřidlem v letech 2013 až 2019, jednoznačně vyplývá existence vady tohoto měřidla již v roce 2017, a poučil ji o následcích neunesení důkazního břemene.

51. Žalobkyně podáním ze dne 10. 2. 2025 sdělila, že z přehledů za roky 2016 až 2018 vyplývá, že u reklamujícího odběratele se náměr patního vodoměru významným způsobem liší od součtu náměrů bytových vodoměrů v domě. Uvedla, že jde o tak významné rozdíly, z nichž lze jednoznačně dovodit vadnost měřidla na patě objektu reklamujícího odběratele. Dále poukázala na rozdíl mezi součtem náměrů patních vodoměrů umístěných v objektech všech odběratelů zásobovaných z téže výměníkové stanice v roce 2017 a hodnotou naměřenou fakturačním měřidlem umístěným ve výměníkové stanici.

52. Uvedená tvrzení žalobkyně jsou v řízení nová. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že důkaz chybného měření patního vodoměru reklamujícího odběratele spočívá v nesouladu součtu náměrů bytových vodoměrů a náměru patního vodoměru, ani netvrdila, že uvedenou skutečnost prokazuje nesoulad mezi náměrem fakturačního měřidla a součtem náměrů všech patních vodoměrů. Naopak ve vyjádření ze dne 24. 4. 2024 uvedla, že rozdíl mezi náměrem na vodoměru na výměníkové stanici a součtem náměrů patních vodoměrů je běžný a není třeba se jím znepokojovat. Žalobkyně uvedená tvrzení uplatnila poprvé až v odvolacím řízení, a to v rozporu s § 205a o. s. ř., za aplikace § 245 o. s. ř., proto k nim odvolací soud nemohl přihlédnout.

53. Žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. odvolacím soudem neoznačila žádný důkaz k prokázání tvrzení, že z hodnot odběru teplé užitkové vody, naměřených měřidlem umístěným na patě objektu reklamujícího odběratele nelze učinit jiný závěr, než že toto měřidlo neměřilo v roce 2017 správně. Uvedené tvrzení proto žalobkyně neprokázala, byť ji ve vztahu k němu tížilo břemeno důkazní, o čemž byla odvolacím soudem poučena.

54. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že vodoměr umístěný na patě objektu reklamujícího odběratele v období kalendářního roku 2017 neměřil správně a byl proto důvod pro provedení opravného vyúčtování dodávek teplé užitkové vody tomuto odběrateli, potažmo odběratelům dalším. Žaloba na zaplacení nedoplatku vyčísleného žalovanému na základě opravného vyúčtování dodávek teplé užitkové vody za rok 2017 tedy není důvodná.

55. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Jako správný byl potvrzen i výrok o nákladech řízení, když v něm odvolací soud neshledal nesprávnosti.

56. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s ohledem na skutečnost, že zcela úspěšný žalovaný, který by jinak podle výsledku řízení měl právo na náhradu nákladů této části řízení, ze tohoto práva výslovně vzdal, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.