84 Co 510/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. května 2024, č. j. 31 C 394/2023-34,

I. Rozsudek okresního soudu se mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (smluvní úrok z prodlení , částka, % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok , částka, % ročně ze stejné částky od , datum, do zaplacení) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na zaplacení peněžité částky s příslušenstvím z titulu nevrácené zápůjčky dle smlouvy uzavřené dne , datum, účastníky prostřednictvím systému na webu , Anonymizováno, provozovaného spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, .

3. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že na den , datum, nařídil jednání, k němuž se nedostavil žádný z účastníků, pro což rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů založených ve spise, Takto dospěl k závěru, že žalobce měl nejprve dne , datum, jako investor uzavřít smlouvu o spolupráci se spol. , právnická osoba, , která provozuje na webových stránkách , Anonymizováno, platformu pro uzavírání smluv o zápůjčce, přičemž touto smlouvou se spol. , právnická osoba, měla zavázat pro žalobce vykonávat prověřování zájemců o financování, vyhotovit smluvní dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce a v případě shodného projevu vůle zajistit její uzavření a poté přeposlat poskytnuté zápůjčky (po srážce provize) od investora dlužníkovi, od kterého by spol. , právnická osoba, následně v rámci správy zápůjčky vybírala splátky a tyto přeposílala investorovi, případně by , právnická osoba, zasílala upomínky. Uzavření smlouvy o spolupráci však neměl za prokázané, neboť není podepsána ani jednou smluvní stranou a z žádné důkazu nevyplývá, že by byla uzavřena jiným způsobem (např. prostředky komunikace na dálku).

4. Na podkladě smlouvy o spolupráci měla být mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce na částku , částka, za úrok , částka, % ročně, kterou se měl žalovaný zavázat splatit v , hodnota, měsíčních splátkách po , částka, , tato smlouva o zápůjčce měla být uzavřena elektronicky přes portál , Anonymizováno, na základě akceptačního kódu, který spol. , právnická osoba, zaslala na email žalovaného, nicméně z žádného důkazu nevyplývá, že by to byl právě žalovaný, komu byl akceptační kód zaslán, případně že to byl právě žalovaný, kdo by tímto kódem chtěl uzavřít předmětnou smlouvu o zápůjčce s žalobcem.

5. Společnost , právnická osoba, , dne , datum, zaslala na účet žalovaného částku , částka, a téhož dne zaslal žalobce na účet spol. , právnická osoba, částku , částka, .

6. Dále okresní soud uvedl, že ze strany žalobce nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by bylo provedeno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany zprostředkovatele zápůjčky (spol. , právnická osoba, ). Svou absencí při ústním jednání se žalobce vzdal možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy.

7. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobcem nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena konkrétně s žalovaným jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu v tomto znění uzavřít. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalovanému povinnost platit žalobci požadované smluvní úroky a smluvní úroky z prodlení. I v případě prokázání celého tvrzeného smluvního schématu mezi žalobcem, žalovaným a spol. , právnická osoba, (jako zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru) by se jednalo o neplatnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nebylo žalobcem tvrzeno, natož prokázáno, řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Okresní soud dále dospěl k závěru, že nelze žalobě vyhovět ani z titulu vydání obohacení, neboť bylo prokázáno, že finanční prostředky na účet žalovaného – částku , částka, – zaslala spol. , právnická osoba, , a nikoliv žalobce, čímž na straně žalovaného vzniklo z důvodu absence právního důvodu pro jejich přijetí bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat podle § 2991 odst. 1 a násl. občanského zákoníku společnosti , právnická osoba, (nikoliv žalobci).

8. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na skutečnost, že úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

9. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který uvedl, že písemná smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím webové platformy , Anonymizováno, kterou spravuje a provozuje spol. , právnická osoba, , kdy žalovanému byl na jeho elektronickou adresu, kterou sám uvedl do systému při své registraci na webu , Anonymizováno, zaslán unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce ve tvaru , spec. symbol, Obdobně postupoval i žalobce, kterému byl vygenerován unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce ve tvaru , spec. symbol, , jímž smlouvu podepsal. K uzavření smlouvy o zápůjčce tak došlo v elektronické formě, tj. zákonem povoleným způsobem. Pro řádnou identifikaci jednajících osob zcela v souladu se zákonem i praxí jednoznačně dostačuje uvedení jména, příjmení, data narození a údaje o trvalém bydlišti, kdy se má za to, že osoba, která se takto identifikuje, je také osobou jednající. S přihlédnutím ke všem identifikačním údajům a ověřovacím postupům, které žalobce či spol. , právnická osoba, , coby poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, použili k ověření totožnosti, není možné bez dalších důkazů či tvrzení, které by to vyvracely, učinit závěr o tom, že jednající osobou nebyl žalovaný. Je přitom třeba vycházet z obecné úpravy tzv. elektronického podpisu definovaného v čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, kdy ,,elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Podle konstantní judikatury je také rozhodující to, zda lze v konkrétní situaci podle poskytnutých údajů jednající osobu určit a zda pod uvedeným označení není jednoduše zaměnitelná s jinou osobou. V daném případě se soud dopustil hrubě nesprávné aplikace norem civilního práva a zasáhl nad rámec své pravomoci do vůle jednajících stran tím, že dotvořil vlastní domněnku o tom, že procesy, které smluvní strany použily k uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, s jejímž textem vyslovily souhlas zadáním unikátního klíče, nejsou dostatečné k uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Okresní soud se nijak nevypořádal s důkazy předloženými žalobcem a nikterak nereflektoval obchodní realitu a obvyklé postupy ověřování při poskytování služeb a zboží online, tedy při uzavírání smluv elektronicky. V daném případě byla totožnost žalovaného ověřena kopií občanského průkazu, potvrzením o vedení účtu, telefonickým hovorem a unikátním SMS kódem. K předání zapůjčené částky došlo dne , datum, bezhotovostním převodem, a to prostřednictvím spol. , právnická osoba, , předání zapůjčené částky proběhlo tak, že žalobce dne , datum, odeslal částku ve výši , částka, na bankovní účet spol. , právnická osoba, , kdy téhož dne byly tyto finanční prostředky, snížené o provizi ve výši , částka, %, tedy ve výši , částka, zaslány na bankovní účet žalovaného, a tímto došlo k jejich předání žalobcem žalovanému a k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným. Skutečnost, že k předání zápůjčky došlo prostřednictvím spol. , právnická osoba, neznamená, že nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným, nýbrž že jako způsob plnění byla zvolena forma bezhotovostního převodu, a to prostřednictvím třetí osoby, která postupovala plně v souladu s licencí, udělenou jí ze strany České národní banky, a to jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu. Jak dlouhodobě dovozuje i ustálená judikatura soudů, způsob pro předání peněz ze zápůjčky zapůjčitele vydlužiteli je mnoho, při peněžité zápůjčce může dojít k předání peněz v hotovosti i bezhotovostním převodem. To, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným včetně předání zapůjčené finanční částky žalovanému, tak dokládá jak samotná skutečnost, že žalobce i žalovaný vložili do systému na stránkách , Anonymizováno, unikátní podpisový kód, kterým byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce, tak také to, že žalobce a žalovaný v návaznosti na podpis této smlouvy o zápůjčce v souladu se smlouvou postupovali. Žalobce zaslal finanční hotovost v částce , částka, dle čl. , Anonymizováno, smlouvy o zápůjčce ve lhůtě , hodnota, pracovních dnů od účinnosti smlouvy na bankovní účet spol. , právnická osoba, pod variabilním symbolem odpovídajícím unikátního podpisovému kódu žalobce, téhož dne byly z téhož účtu spol. , právnická osoba, v souladu s čl. , Anonymizováno, smlouvy o spolupráci finanční prostředky odpovídající částce zápůjčky, snížené o , Anonymizováno, odměnu, poukázány na bankovní účet žalovaného, který uvedl při registraci na stránkách , Anonymizováno, a ke kterému doložil potvrzení o vedení účtu. Žalovaný tím, že smlouvu o zápůjčce podepsal vložením unikátního kódu, souhlasil s celým obsahem smlouvy o zápůjčce, která jednoznačně vymezuje žalobce jako zapůjčitele. Žalobce nepovažuje za logické, pokud by nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným, aby žalovaný přijal na svůj bankovní účet finanční částku odpovídající výši zápůjčky, aniž by se zajímal, proč mu byla daná částka zaslána. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že nebylo prokázáno, že byla platně uzavřena smlouva o spolupráci mezi žalobcem a spol. , právnická osoba, , když žádný z účastníků této smlouvy její uzavření nerozporoval. K závěrům stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo skrze několik zdrojů informací o finanční situaci žalovaného, konkrétně se jedná o výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce , Anonymizováno, z nichž bylo možno zjistit příjmovou i výdajovou stránku žalovaného (průměrný měsíční příjem žalovaného činil cca , částka, , výdaje byly „nezávazné, plně regulovatelné žalovaným“, konečné zůstatky na bankovním účtu žalovaného byly vždy v plusových hodnotách), dále o lustraci žalovaného v databázi insolvenčního rejstříku (žalovaný v tomto rejstříku nebyl evidován), o informace zadané žalovaným do systému , Anonymizováno, při registraci. Dále žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva o zápůjčce má charakter smlouvy uzavřené mezi dvěma fyzickými osobami – spotřebiteli, pro což na ni nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru, přesto byla v duchu tohoto zákona úvěruschopnost žalovaného posouzena. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, příp. aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaný se k odvolání žalobce, ačkoliv mu bylo řádně doručeno, nevyjádřil.

11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo, k projednání odvolání nařídil jednání a odvolání žalobce shledal zčásti důvodným.

12. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí.

13. Jde-li o posouzení věci samé, odvolací soud konstatuje, že se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak tvrdil v návrhu na zahájení řízení, i se závěrem, že pokud by uzavření smlouvy o zápůjčce prokázal, nejednalo by se o platné právní jednání, neboť by se na ně vztahovala ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle nichž by byla dána neplatnost smlouvy z důvodu neprovedení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením.

14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

18. Podle čl. 25 bod 1 eIDAS, elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

19. Žalobce v projednávané věci tvrdil, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce v písemné formě, smlouva však neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Tvrdil, že smlouva o zápůjčce byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena „zadáním unikátního kódu“ na internetové platformě spravované spol. , právnická osoba, , Anonymizováno, , a to tak, že unikátní kód byl žalovanému zaslán na jeho e-mailovou adresu uvedenou při registraci žalovaného na uvedeném webu, žalovaný tento kód elektronicky vepsal do klientské karty, čímž došlo z jeho strany k uzavření smlouvy; obdobně byl unikátní kód vydán žalobci. Žalobce dále uvedl, že totožnost žalovaného byla ověřena telefonicky, při registraci byl od žalovaného vyžádán oboustranný scan nebo fotografie platného dokladu totožnosti.

20. Na základě uvedeného se odvolací soud zabýval otázkou, zda dokument v elektronické podobě (smlouvu o zápůjčce žalobce uzavíral bez fyzické přítomnosti žadatele o úvěr v tzv. online prostředí), v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy a v němž je uvedeno, že jej žalovaný podepsal autorizačním kódem nahrazujícím jeho fyzický podpis, umožňuje určení osoby, která s žalobcem jednala jako žadatel o zápůjčku.

21. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, při právním jednání učiněném elektronickými prostředky musí být možné jednoznačné určení jednající osoby. Odvolací soud je toho názoru, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o zápůjčku. Žalobce, resp. spol. , právnická osoba, měla při uzavírání smlouvy k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného a fotokopii výpisu z účtu žalovaného. Na základě těchto údajů zaslala na „ověřenou“ e-mailovou adresu žalovaného, o níž však není zřejmé, komu patří, autorizační kód, jímž měla být smlouvy „podepsána“. Ze skutečnosti, že spol. , právnická osoba, byly zaslány fotokopie občanského průkazu a výpis z účtu žalovaného, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která tyto fotokopie elektronicky odeslala, byl právě žalovaný – spol. , právnická osoba, , resp. žalobce, ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně registraci provedl (zda žalovaný, jehož údaje byly při registraci použity, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila); spol. , právnická osoba, s jistotou věděla pouze to, že jí byly zaslány doklady týkající se žalovaného a že při podání žádosti o zápůjčku byly použity identifikační údaje žalovaného, neměla a nemohla mít však znalost o tom, kdo jí tyto údaje poskytl (nemohla vědět, kdo ve skutečnosti založil a má přístup k e-mailové adrese uvedené při registraci, resp. kdo je uživatelem při registraci zadaného telefonního čísla, ani s kým na takovém telefonním čísle „při ověřování totožnosti jednající osoby“ pracovník spol. , právnická osoba, hovořil). Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o zápůjčku. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že autorizační kód zaslaný osobou jednající se spol. , právnická osoba, při sjednávání smlouvy nemá náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód považovat za prostý elektronický podpis.

22. Vzhledem k tomu, že se žalobce, ač řádně prostřednictvím zástupce předvolán, nedostavil k jednání nařízenému okresním soudem, nepřicházelo v úvahu ani jeho poučení (v řízení před okresním či odvolacím soudem) ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. za účelem doplnění tvrzení či označení důkazů stran splnění podmínek pro uzavření smlouvy elektronickými prostředky, neboť důsledkem skutečnosti, že se žalobce (jeho zástupce) jednání, přestože mu v tom nebránily žádné závažné důvody (nic takového žalobce netvrdil), nezúčastnil, bylo vzdání se dobrodiní poučení ze strany soudu ve smyslu zmíněného zákonného ustanovení.

23. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů uzavírá, že v daném případě žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, neboť elektronické prostředky použité spol. , právnická osoba, při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby.

24. Žalobce v projednávané věci dále tvrdil, že s žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové platformy spravované spol. , právnická osoba, , která sloužila k uzavírání smluv o zápůjčce mezi blíže neidentifikovanými (navzájem se neznajícími) fyzickými osobami nepodnikajícími na straně zapůjčitele a vydlužitele, za což spol. , právnická osoba, inkasovala finanční odměnu; žalobce v žalobě uvedl, že tuto činnost spol. , právnická osoba, provádí na základě licence udělené jí Českou národní bankou. Ze žaloby vyplývá, že se žalobce zaregistroval na webové platformě , Anonymizováno, za účelem poskytnutí finančních prostředků jakožto zápůjčky třetí osobě, žalobce dále tvrdil, že se žalovaným měl rovněž z vlastní iniciativy zaregistrovat na stejné platformě za účelem získání zápůjčky ve výši , částka, . Na základě této vlastní aktivity měl žalovaný spol. , právnická osoba, sdělit své osobní údaje, včetně kopie občanského průkazu a z výpisu z bankovního účtu. Po sdělení a předložení uvedeného a současně po provedení telefonického pohovoru se žalovaným, spol. , právnická osoba, měla provést, jak tvrdil žalobce (nikoliv v žalobě, nýbrž až v odvolání) lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a následně zaslala žalovanému unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce v číselném tvaru; obdobně spol. , právnická osoba, postupovala i u žalobce, jakožto přihlášeného zapůjčitele. Na základě uvedeného žalobce dne , datum, zaslal částku , částka, na účet spol. , právnická osoba, , která si z ní strhla odměnu ve výši , Anonymizováno, % a zbytek ve výši , částka, téhož dne zaslala na účet žalovaného.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1. zákona o spotřebitelském úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

31. Jedním ze znaků spotřebitelského úvěru je jeho poskytnutí nebo zprostředkování spotřebiteli poskytovatelem nebo zprostředkovatelem, který tak činí v rámci své podnikatelské činnosti. To znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr vždy, pokud je věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel. Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel. V takovém případě jde o spotřebitelský úvěr, i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel podle zákona o spotřebitelském úvěru, ale jiná osoba, tak jako tomu mělo být v projednávané věci. Zprostředkovatelem zde měla být spol. , právnická osoba, (podnikatel, který za zprostředkování obdržel odměnu) a věřitelem (zapůjčitelem) fyzická osoba nepodnikající (žalobce), kdy spol. , právnická osoba, zprostředkovávala uzavírání smluv o poskytnutí zápůjček mezi fyzickými nepodnikajícími osobami. Za této situace, by tak na daný smluvní vztah dopadala (bylo-li by prokázáno, že vznikl) příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, proto, pokud by účastníci skutečně smlouvu o zápůjčce, jak tvrdil žalobce, uzavřeli, došlo by k uzavření spotřebitelské smlouvy, neboť by v tomto vztahu vystupoval jako zprostředkovatel podnikatel, který za uvedené zprostředkování měl obdržet odměnu. Za takové situace by zprostředkovateli, jako subjektu podnikajícímu v oblasti poskytování úvěru, muselo být známo, že i při poskytování zápůjčky mezi dvěma fyzickými osobami, jejíž sjednání zprostředkoval, je nutné zkoumat úvěruschopnost vypůjčitele.

32. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení před okresním soudem žádná tvrzení ve vztahu k případnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedl a, ač řádně prostřednictvím zástupce předvolán, se nedostavil k jednání nařízenému okresním soudem, v důsledku čehož se vzdal dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti, neunesl žalobce v této otázce břemeno tvrzení a důkazní břemeno; k tvrzením stran zkoumání úvěruschopnosti uvedeným v odvolání nesměl odvolací soud přihlížet, neboť byly uplatněny v rozporu s § 119a odst. 1 a § 205a o. s. ř. (jedná se o tzv. nepřípustné novoty).

33. Odvolací soud na základě uvedeného dále uzavírá, že i kdyby mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, nebylo by možno považovat nároky požadované žalobcem z takové smlouvy za důvodné, protože žalobce (případně zprostředkovatel) nesplnil svou povinnost, která musí být poskytovatelem zápůjčky, kterou je třeba v daném případě podřadit pod režim spotřebitelských úvěrů, podle zákona o spotřebitelském úvěru splněna, aby sjednaná smlouva mohla být považována za platnou, a to povinnost zkoumat a řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o zápůjčku (vypůjčitele – spotřebitele), tedy jeho schopnost poskytnutou zápůjčku řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je uvedeným zákonem sankcionováno absolutní neplatností takové smlouvy (§ 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

36. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že finanční prostředky, které žalovanému byly dne , datum, poukázány na jeho účet, byť byly zaslány z účtu spol. , právnická osoba, , nepředstavují plnění (bez právního důvodu) poskytnuté žalobcem. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že částka , částka, připsaná na účet vedený na jméno žalovaného , právnická osoba, ., pochází od žalobce, který týž den spol. , právnická osoba, právě za účelem poskytnutí této částky, po stržení , Anonymizováno, provizi, žalovanému (přestože nebylo najisto postaveno, že by smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný) poukázal částku , částka, . Za takové situace lze učinit závěr, že přijetím částky , částka, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení na úkor žalobce. Z tohoto důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla v rozsahu uvedené částky podána důvodně.

37. Z vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I. o věci samé rozsudku okresního soudu potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , včetně úroku z prodlení z této částky od prvního dne prodlení (žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky , částka, ve lhůtě , Anonymizováno, dnů od doručení výzvy, přičemž tato výzva byla odeslána dne , datum, , tudíž k jejímu doručení došlo nejpozději do , Anonymizováno, dnů, dne , datum, ) stanovených podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V ostatním, tedy pokud byla žaloba zamítnuta co do částky , částka, se zbylým (rozhodnutím odvolacího soudu žalobci nepřiznaným) příslušenstvím, odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Rozhodnutím odvolacího soudu přiznané plnění je žalovaný povinen žalobci zaplatit do , Anonymizováno, dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu, jak plyne z § 261a odst. 2 o. s. ř.

38. Vzhledem ke změně výroku ve věci samé bylo třeba rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu též o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.). Jelikož byl v řízení úspěšnějším žalovaný – žaloba byla zamítnuta vedle částky , částka, rovněž co do požadavku na zaplacení , Anonymizováno, smluvního úroku z této částky za dobu , datum, do zaplacení, představujícího k okamžiku vydání rozsudku okresním soudem (, datum, ) částku , částka, (v době vydání rozhodnutí odvolacím soudem se jednalo o částku ještě vyšší), rovněž úrok z prodlení byl zamítnut z více než poloviny – aniž by mu náklady řízení vznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).