84 Co 551/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A : Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. července 2024, č.j. 34 C 98/2024-80,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 409,50 Kč,k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovaným jako zaměstnavatelem žalobce dne 5. 12. 2023 (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 13 552 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru od 20. 8. 2016 na pozici řidič traktoru a mistr údržby. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 5. 12. 2023. Vyjádřeným důvodem, pro nějž žalovaný k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem přistoupil, bylo hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které mělo spočívat v tom, že žalobce v období od 24. 11. 2023 do , datum, provedl čerpání pohonných hmot v množství 833 litrů, z čehož 340 litrů odvezl svým soukromým vozidlem, aniž toto množství pohonných hmot použil v souvislosti s plněním pracovních povinností (jako pohonné hmoty do jemu svěřeného traktoru). Dále měl žalobce v období roku 2023 provést svěřeným traktorem neoprávněné jízdy.

3. Okresní soud konstatoval, že mu dne 4. 2. 2024 byla z datové schránky manželky žalobce , jméno FO, doručena žaloba obsahující návrh na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem a zároveň na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s manželkou žalobce. Žaloba neobsahovala žádný elektronický podpis žalobce. Řízení zahájenému uvedenou žalobou byla přidělena sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud žalobce vyzval k doplnění podpisu na předmětné žalobě (usnesení ze dne 4. 2. 2024, č. j. , spisová značka, ), žalobce dne , datum, zaslal totožnou žalobu ze své datové schránky a následně uhradil soudní poplatek. Žaloba podaná dne 28. 2. 2024 nebyla opatřena elektronickým podpisem manželky žalobce , jméno FO, , ani nebyla následně doplněna písemným podáním shodného znění. Okresní soud proto k žalobě podané dne 28. 2. 2024 v části obsahující návrh na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s manželkou žalobce nepřihlížel (§ 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). V části, obsahující návrh na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem bylo o žalobě vedeno stávající řízení (pod sp. zn. , spisová značka, ).

4. Dne 8. 7. 2024 žalobce okresnímu soudu předložil plnou moc datovanou dnem 31. 1. 2024, podle jejíhož obsahu zmocnil svou manželku , jméno FO, k podání žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem.

5. Okresní soud shora uvedené skutečnosti z právního hlediska posoudil podle § 42 odst. 2 o. s. ř. a § 55 odst. 1 písm. b) a § 72 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“). Jelikož žaloba podaná dne 4. 2. 2024 z datové schránky manželky žalobce neobsahovala elektronický podpis žalobce a nebyla ve lhůtě tří dnů doplněna předložením originálu ani písemného podání shodného znění či elektronickým podpisem žalobce, dospěl okresní soud k závěru, že v části, v níž bylo touto žalobou požadováno určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem, nebylo možno k podání žaloby přihlížet. O tomto závěru okresní soud žalobce vyrozuměl přípisem ze dne 15. 4. 2024. Okresní soud dále uvedl, že na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalobce byl soudem vyzván k doplnění podpisu na podané žalobě, že zaplatil soudní poplatek, ani to, že pět měsíců po podání této žaloby předložil žalobce plnou moc, jíž k podání žaloby zmocnil svou manželku.

6. Za den podání žaloby žalobcem tak okresní soud považoval den 28. 2. 2024, kdy byla žaloba podána z datové schránky žalobce. Konstatoval, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 12. 2023 splňuje veškeré formální náležitosti tohoto právního jednání. Jelikož k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem došlo dne 5. 12. 2023, považoval okresní soud žalobu za podanou opožděně, po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 72 zák. práce, z nějž vyplývá, že zaměstnanec může neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Uplynutím lhůty stanovené v § 72 zák. práce zaniklo právo žalobce domáhat se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Proto okresní soud žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, sestávajících z nákladů na zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž jej napadl v celém rozsahu. Namítal, že závěr soudu prvního stupně o tom, kdy byla podána žaloba, není správný. Podle odvolatele soud prvního stupně pochybil, jestliže jej vyzval k doplnění podpisu na předmětné žalobě, a to zejména proto, že měl namísto výzvy žalobci k doplnění žaloby o vlastnoruční podpis, zjistit, z jakého titulu jednala za žalobce jeho manželka. Bylo totiž evidentní, že byl dán nějaký druh zástupčího oprávnění. Okresní soud měl tedy vyzvat manželku žalobce k doložení oprávnění k jednání za žalobce. Okresní soud pak s žalobcem jednal jako kdyby žaloba byla jím podána, když jej dne 29. 2. 2024 vyzval k zaplacení soudního poplatku. Žalobce soudní poplatek uhradil a ve snaze soudu – přes nesprávné poučení - vyhovět, zaslal žalobu i ze své datové schránky a rovněž doložil plnou moc, kterou zmocnil svou manželku k podání této žaloby. Sdělení soudu prvního stupně, že žalobu považuje za podanou až dne 28. 2. 2024 tak bylo pro žalobce překvapivé. Soud prvního stupně podle názoru odvolatele zcela pominul skutečnost, že odvolatel je právním lajkem, který písemně zmocnil svou manželku k podání žaloby, přičemž je mezi manželi zcela běžné, aby se vzájemně při různých jednáních zastupovali. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že považuje za zcela správný a soudem prvního stupně pregnantně odůvodněný závěr, že žaloba byla podána až po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí. Takovou vadou není ani nevyhovění žádosti o odročení jednání, vznesené žalobcem při jednání konaném dne 16. 7. 2024 s odůvodněním, že by si chtěl obstarat právní zastoupení. Žalobce byl totiž okresním soudem podáním ze dne 15. 4. 2024 vyrozuměn o tom, že okresní soud nebude přihlížet k žalobě podané dne 4. 2. 2024 z datové schránky manželky žalobce v části týkající se žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem a bude mít za to, že žaloba byla žalobcem podána až dne 28. 2. 2024, kdy byla žaloba podána z datové schránky žalobce. Předvolání k jednání nařízenému původně na den 28. 6. 2024 bylo žalobci doručeno dne 15. 5. 2024, dne 23. 5. 2024 bylo žalobci doručeno předvolání k odročenému jednání nařízenému na den 16. 7. 2024. Žalobce tedy již od 15. 5. 2024 věděl, že se bude ve věci konat jednání o jím podané žalobě a měl k dispozici rovněž informaci o tom, jak okresní soud hodnotí podání z datové schránky manželky žalobce učiněné dne 4. 2. 2024. Měl tak k dispozici časový prostor dvou měsíců k tomu, aby si obstaral právní zastoupení. Žádost o odročení jednání z uvedeného důvodu, vznesenou žalobcem až při jednání dne 16. 7. 2024 tedy okresní soud správně vyhodnotil jako nedůvodnou a nevyhovění této žádosti tak neznamená porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

12. Okresní soud v posuzované věci vycházel ze správných skutkových zjištění, která následně správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud proto pro stručnost zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a k odvolacím námitkám dodává pouze následující.

13. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Podle § 72 zák. práce může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Podle § 42 odst. 1 až 3 o. s. ř. je možno podání učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem (odst. 1). Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem (odst. 2). V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2 (odst. 3).

16. Z § 18 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů vyplývá, že fyzická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky, přičemž úkon učiněný fyzickou osobou, pro niž byla datová schránka zřízena, prostřednictvím datové schránky, má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.

17. Okresní soud v projednávané věci posuzoval včasnost žaloby z hlediska shora citovaného § 72 zákoníku práce, v němž je k podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zakotvena lhůta 2 měsíců běžící ode dne, kdy měl pracovní poměr neplatným rozvázáním skončit. Přitom vycházel ze správného skutkového zjištění, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovaným doručeno žalobci dne 5. 12. 2023, lhůta k uplatnění neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u soudu tedy běžela do pondělí 5. 2. 2024.

18. Soudní judikatura se již opakovaně zabývala otázkou procesních podání účastníků učiněných prostřednictvím informačního systému datových schránek. Základní východiska posuzování takových podání poskytlo Stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu r. 2017, č. , hodnota, , pod poř. č. 1/2017. V bodech 20. a 21. tohoto stanoviska Nejvyšší soud k aplikaci § 42 odst. 1 až 3 o. s. ř. uvedl, že podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě, které nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podle § 6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. (resp. dříve podle § 11 odst. 1, 3 zák. č. 227/2000 Sb.), nebo které se nepovažuje za podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit podáním shodného znění buď v listinné podobě, anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Není-li podání obsahující návrh ve věci samé ve lhůtě 3 dnů doplněno způsobem stanoveným zákonem, pak se k němu podle zákona nepřihlíží, tedy hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a nezpůsobí proto zamýšlené procesní důsledky.

19. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 143/20201 uvedl, že "[a]čkoliv bylo [podání] učiněno z datové schránky určité fyzické nebo právnické osoby, je třeba ho vždy pokládat za procesní úkon toho, kdo podle obsahu podání učinil procesní úkon (tj. podatele)".

20. V nálezu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2583/21 Ústavní soud shrnul, že v obecné rovině lze považovat výklad Nejvyššího soudu vyjádřený ve stanovisku sp. zn. Plsn 1/2015 a vyžadující pro účinnost elektronického podání účastníka buď totožnost osoby odesílatele (držitele datové1 Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.schránky) a podatele, nebo připojení jeho uznávaného elektronického podpisu (liší-li se od osoby odesílatele) za ustálený, většinově přijímaný a ústavně konformní. Zdůraznil, že doručuje-li úkon účastník směrem k soudu, je třeba, aby jej se svým podáním nejen seznámil, nýbrž i přesvědčil, že je skutečně a nezpochybnitelně projevem jeho vůle. S odkazem na usnesení ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3511/16 Ústavní soud k formalizování náležitostí a postupů zakotvených právní úpravou pro komunikaci prostřednictvím elektronických médií včetně datových schránek konstatoval, že tato formalizace je nezbytná k tomu, aby měl soud vždy postaveno najisto, kdo podání činí, tedy k bezpečnému ověření autenticity odesílatele, nezbytnému k tomu, aby nemohlo dojít ke zneužití mj. osobnostních práv, jež náležejí mezi práva základní.

21. Z § 18 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jakož i ze shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu tedy jednoznačně vyplývá, že fikce podpisu ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. je vyhrazena pouze podáním držitele odesílající datové schránky.

22. Pro posouzení věci nyní rozhodované je podstatné, že dne 4. 2. 2024 bylo okresnímu soudu z datové schránky , jméno FO, doručeno podání, jehož přílohou byla fotokopie (scan) listiny obsahující dvě spojené žaloby – žalobu , jméno FO, na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k němuž došlo dne 17. 1. 2024 a žalobu žalobce , jméno FO, na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k němuž došlo dne 5. 12. 2023. Podání bylo odesláno z datové schránky , jméno FO, a neobsahovalo elektronický podpis žalobce , jméno FO, . Z obsahu podání nevyplývalo, že by jej , jméno FO, podávala v zastoupení , jméno FO, . Bylo z něj naopak patrno, že žalobu podávají oba žalobci svým jménem, aniž by byl jeden či druhý z nich jedním či druhým zastoupen.

23. Za této situace bylo zřejmé, že ve vztahu k žalobci , Jméno žalobce, byla žaloba podána elektronicky z datové schránky , jméno FO, . Žaloba tedy nebyla podána žalobcem, ale manželkou žalobce z její datové schránky, která byla využita též k tomu, aby soudu byla předána elektronická fotokopie (scan) písemnosti obsahující i žalobu žalobce.

24. Vzhledem ke způsobu podání žaloby mohly vzniknout (a rovněž vznikly) pochybnosti o tom, zda je žaloba - v části týkající se žalobce – skutečně autentickým úkonem žalobce a zda zachycuje vážný projev jeho vůle, směřující k zahájení soudního řízení.

25. Nebylo proto pochybením okresního soudu, pokud dospěl k závěru, že v daném případě bylo třeba, aby žalobce , Jméno žalobce, žalobu – jako písemné podání obsahující návrh ve věci samé – učiněnou v elektronické podobě, nejpozději do 3 dnů doplnil předložením originálu nebo písemného podání shodného znění (§ 42 odst. 2, 3 o. s. ř.), a to buď v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem nebo v podobě elektronické s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím informačního systému datových schránek z vlastní datové schránky žalobce zapodmínek uvedených v § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

26. Jelikož se tak v projednávané věci nestalo, nebyl soud oprávněn k žalobě podané dne 4. 2. 2024 ve vztahu k části týkající se žaloby , jméno FO, , přihlížet (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).

27. V daném případě se přitom nejedná o situaci, jíž se opakovaně zabýval Ústavní soud ve svých rozhodnutích (srov. např. nález ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 30/24; nález ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2583/21), v níž účastníci (či jejich zástupci) se soudy opakovaně stejně vadným způsobem komunikovali opakovaně bez nepříznivých procesních následků a kdy by tedy žalobci mohlo vzniknout oprávněné očekávání, že na jeho další podání ve věci samé bude soudem nahlíženo stejným způsobem jako na podání předcházející.

28. Na závěru o tom, že v důsledku nedoplnění žaloby , jméno FO, způsobem vymezeným v § 42 odst. 2, větě první o. s. ř., nebylo možno k jejímu podání přihlížet, nic nemění ani nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který žalobce usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. , spisová značka, vyzval k doplnění podpisu žalobce na žalobě ze dne 4. 2. 2024. V této souvislosti lze aplikovat závěry vymezené v usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 1827/20 a zejména v usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 1755/22, na která okresní soud správně poukázal.

29. Lze tedy shrnout, že vzhledem k tomu, že žalobce žalobu nedoplnil v zákonné procesní lhůtě tří dnů stanovené § 42 odst. 2 o. s. ř., nemělo její elektronické podání z datové schránky manželky žalobce ve vztahu k žalobci žádné procesní důsledky a hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno. Dnem podání žaloby je proto v případě žalobce den 28. 2. 2024, kdy byla žaloba podána z datové schrány , jméno FO, .

30. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že tento stav nelze zvrátit tím, že žalobce dne 8. 7. 2024 založil do spisu plnou moc datovanou dnem 31. 1. 2024, podle jejíhož obsahu žalobce zmocnil svou manželku , jméno FO, k podání žaloby ve věci. Doložení plné moci k podání, které z hlediska procesního práva nemělo žádné právní účinky, považuje se za neučiněné či neexistující, nemůže již mít žádné procesněprávní účinky.

31. K námitce žalobce uplatněné v odvolání, že okresní soud měl odstranit vady žaloby podané dne 4. 2. 2024 z datové schránky , jméno FO, , spočívající v nedostatku průkazu plné moci udělené žalobcem jeho manželce, je třeba uvést, že – jak bylo již shora konstatováno - z obsahu žaloby nevyplývalo, že by byla podávána manželkou , jméno FO, za žalobce , jméno FO, . Bylo z ní naopak patrno, že žalobu podávají oba žalobci svým jménem, aniž by byl jeden či druhý z nich jedním či druhým zastoupen. Soudní judikatura k otázce, kdy je soud povinen vyzvat účastníka k odstranění vad podání, resp. k odstranění nedostatku podmínek řízení spočívajících v nedoložení oprávnění k zastupování účastníka, vychází jednoznačně z toho, že takovou povinnost má soud v případě, že je zastoupení tvrzeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, publikované v časopise Soudní judikatura, č. 3, r. 2002, pod poř. č. 60). V posuzovaném případě proto nebyl dán důvod k tomu, aby okresní soud žalobce či manželku žalobce vyzýval k odstranění nedostatku podmínek řízení spočívajícího v neprokázání oprávnění , jméno FO, zastupovat žalobce při podání žaloby. Přitom se v dané věci nepochybně nejednalo o zákonné zastoupení manžela manželkou podle § 696 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť nejde o běžnou záležitost, když běžnými záležitostmi je třeba rozumět záležitosti obvykle, opakovaně se vyskytující. Podání žaloby jako výjimečná záležitost pod pojem záležitosti běžné tedy nespadá.

32. Ze shora uvedených důvodů je závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba nebyla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce správný. Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobu pro opožděnost zamítl, aniž by se jí věcně zabýval. Proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. Potvrzen byl rovněž výrok o nákladech řízení, když tento je věcně správný (§ 219 o. s. ř.), přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto výroku obsažené v bodech 24. a 25. napadeného rozsudku.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů této části řízení sestávajících z náhrady odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání ve výši 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za účast při jednání odvolacího soudu ve výši 3 700 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/ a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), dvou paušálních částek náhrady výdajů ve výši 300 Kč a 450 Kč, celkem 750 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 459,50 Kč, Celkem náklady vynaložené v odvolacím řízení žalovaným činí 8 409,50 Kč.