84 Co 61/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 7 385 Kč s příslušenstvím a 11 780 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. ledna 2026, č. j. 20 C 260/2025-53,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, činí 2 615 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 847 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně , jméno FO, , advokátky se sídlem v , obec, , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 165 Kč s vymezeným úrokem z prodlení (výrok I.) a zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 163 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto – po spojení souvisejících věcí - rozhodl o žalobách, jimiž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 19 165 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu neměl ve vymezených obdobích sjednané pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla a byl proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek do , Anonymizováno, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 2, § 4 a § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Úroky z prodlení přisoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Nákladový výrok rozsudku odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“ a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 163 Kč, která sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů nezastoupeného účastníka v rozsahu tří úkonů podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (náklady spojené s podáním žaloby a dvěma předžalobními výzvami) a částky 63 Kč představující náhradu daně z přidané hodnoty. Náklady právního zastoupení soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť na žalobkyni lze klást v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků do , Anonymizováno, vyšší požadavky než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny advokáta. Jde přitom o přesně vymezený nárok, žalobkyně používá formulářové výzvy i návrhy a tato agenda je svěřena žalobkyni po mnoho let. Zjištění stavu registru či šetření ke zjištění skutečného vlastníka je ostatně žalobkyně nucena činit svými silami a je za to také honorována paušální odměnou ve výši 300 Kč a rovněž denní sazbou příspěvku, která zahrnuje i sankční navýšení, neboť je násobně vyšší než komerční pojistné, čímž jsou pokryty náklady činnosti žalobkyně při správě takového fondu. Právní zastoupení žalobkyně nepřináší jinou hodnotu než pouhý administrativní přepis údajů do kvalifikovaných výzev či formulářových návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu s několika proměnnými údaji. Žalobkyně nepracuje se svým zákonným oprávněním podle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, přičemž často doručuje písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně je nejčastěji zastoupeným žalobcem v praxi okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízeních, a to v rozsahu násobně převyšujícím i počet řízení , právnická osoba, při vymáhání , Anonymizováno, poplatků. Činnost žalobkyně i její právní zástupkyně je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně. Reakce právní zástupkyně žalobkyně na výzvy soudu pak svědčí o zapojení administrativních pracovníků bez právnického vzdělání, když se jedná nejméně o vyšší desítky tisíc návrhů ročně, přičemž zástupkyně žalobkyně sdílí kancelář s jedním dalším advokátem a dvěma koncipienty. Je tedy nemožné, aby tuto agendu zvládly vyřizovat osoby s právnickým vzděláním. Alarmující je též míra četnosti nepřiznání uplatněných nároků. Žalobkyně by měla být schopna jednat vůči soudům vlastními silami, zejména pokud lze totéž požadovat od , právnická osoba, , která není primárně zřízena za účelem nakládání s finančními prostředky a není povinna vést agendu neuhrazených příspěvků, jak je tomu naopak u žalobkyně. Žalobkyni navíc svědčí právo na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, což , právnická osoba, proti žalobkyni znevýhodňuje.

4. Výlučně proti výroku II. rozsudku, o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení, které považoval za neúčelné. Žalobkyně je přitom soukromou právnickou osobou (podnikatelem) a má právo nechat se zastoupit advokátem, což je realizací práva na spravedlivý proces (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014). Otázkou nákladů právního zastoupení se přímo ve vztahu k žalobkyni zabýval také Ústavní soud, z jehož rozhodovací činnosti mimo jiné vyplývá, že nepovažuje , právnická osoba, za subjekt, který by z hlediska přiznávání nákladů řadil do stejné skupiny subjektů jako , právnická osoba, (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13 či ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13). Žalobkyně dále poukazovala na rozhodovací praxi odvolacích soudů (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 13 Co 148/2021-112 či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 71/2022), přičemž navrhla změnu výroku II. napadeného rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 099 Kč.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II. o náhradě nákladů řízení, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přičemž odvolání shledal důvodným.

7. Protože meritorní výrok I. rozsudku nebyl odvoláním napaden a nejde o výrok závislý na výroku o nákladech řízení, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nestal se předmětem přezkumu odvolacím soudem.

8. Podle § 24 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.

9. Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení.

10. Podle § 137 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 (odst. 1). Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odst. 2).

11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

12. V posuzované věci byla v řízení plně úspěšným účastníkem žalobkyně, neboť její nárok shledal soud prvního stupně zcela důvodným. Proto jí náleží, jak správně dovodil i soud prvního stupně, právo na plnou náhradu nákladů, které v souvislosti se soudním řízením účelně vynaložila (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Za účelně vynaložené náklady řízení však odvolací soud považuje také náklady právního zastoupení žalobkyně, v tomto směru tedy přisvědčil odvolací námitce žalobkyně.

13. Odvolací soud v prvé řadě nepovažuje za přiléhavý odkaz soudu prvního stupně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se týká nákladů právního zastoupení , právnická osoba, . Ostatně Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13 uvádí, že nepovažuje , právnická osoba, za subjekt, který by z hlediska přiznávání nákladů řadil ve výše naznačeném směru do stejné skupiny subjektů jako , právnická osoba, (srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13). Závěry judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ohledně náhrady nákladů řízení za zastupování advokátem týkající se zastupování státu, krajů, měst, městských částí a dalších subjektů hospodařících s veřejnými prostředky nelze rozšiřovat na subjekty, jejichž povaha je odlišná. , právnická osoba, přitom mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky nepatří (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016).

14. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení. Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (srov. § 140 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), jemuž může být za podmínek stanovených v § 142 a násl. o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníkovi. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka (k výše uvedenému srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016).

15. V posuzované věci o případ takového zneužití práva ve smyslu § 2 o. s. ř. nejde, když z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že žalobkyně udělila plnou moc advokátu ke svému zastupování nikoliv z toho důvodu, aby jí poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalovaný povinen zaplatit, a že by proto zneužila své právo dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor žalovaného. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016 nelze na závěr o zneužití práva účastníka v tomto směru usuzovat jen z toho, že žalobkyně je profesní organizací , Anonymizováno, a správcem , Anonymizováno, .

16. Skutečnost, že v případě vymáhání příspěvků do , Anonymizováno, ze strany žalobkyně jde o agendu ve větším množství se opakující, relativně jednoduchou, s využitím formulářových výzev a návrhů, jak popisuje soud prvního stupně, nemůže být sama o sobě okolností odůvodňující závěr o zneužití práva žalobkyně na zastupování advokátem. Tato se projeví v aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), které sazbu odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů pro případ řízení zahájeného podáním tzv. formulářové žaloby výrazně snižuje.

17. Za účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně tak odvolací soud považuje celkem částku 2 615 Kč, která sestává jednak z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátkou ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“ , (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 a. t., celkem 1 200 Kč, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ a. t.), a dále z náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu za zastoupení advokátkou za dvě předžalobní výzvy k plnění, neboť výzvy byly žalovanému zaslány dne 13. 5. 2025 a 6. 12. 2025, tedy po uplynutí období, za něž byl příspěvek do , Anonymizováno, požadován (16. 1. 2024 až 22. 10. 2024) a zjevně tak postačovala jedna předžalobní výzva.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. změnil za užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam potud, že výši nákladů řízení, které je žalovaný povinen nahradit žalobkyni, určil částkou 2 615 Kč, jinak, tedy co do základu uložené povinnosti, lhůty a místa k plnění, jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná v rozsahu 75 % a má tak právo na náhradu poloviny účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem při podání odvolání ve výši určené podle § 7, § 11 odst. 2 písm. c) a. t., tedy 950 Kč, paušální částky náhrady výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 294 Kč, celkem 1 694 Kč. Jedna polovina z této částky činí 847 Kč.