20 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresou Anonymizováno pro 7 385 Kč s příslušenstvím a 11 780 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 165 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 152,64 Kč a dále sazbách:12,75 % ročně z částky 11 180 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení,12 % ročně z částky 7 085 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení,a to ve splátkách po nejméně 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 1 163 Kč, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne 4. 7. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (7 085 Kč) za nepojištěné období od 6. 7. 2024 do 22. 10. 2024 (109 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou , SPZ, , Anonymizováno, ) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Žalobkyni by soud i v této věci musel vyzvat k předložení výpisu z registru vozidel, neboť ze soudu neznámého a nepochopitelného důvodu jej k četným návrhům přikládá jen někdy. Zřejmě jí tento způsob neustálé a nepochybně zbytečné komunikace se soudem z nepochopitelného důvodu vyhovuje více, než úprava postupů pro laickou administrativu, která zjevně masu návrhů vyřizuje. Jelikož však žalovaný vozidlo nerozporoval, soud neměl v této věci (a spojené věci) důvod vlastnictví vozidla ověřovat.

2. Současně se žalobkyně návrhem domáhala pod sp. zn. , spisová značka, vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (4 095 Kč a 7 085 Kč) za nepojištěné období od 16. 1. 2024 do 18. 3. 2024 (63 dní) a 19. 3. 2024 do 5. 7. 2024 (109 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou , SPZ, (, Anonymizováno, ) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). Žalobkyni by soud i v této věci musel vyzvat k předložení výpisu z registru vozidel, neboť ze soudu neznámého. Jelikož však žalovaný vozidlo nerozporoval, soud neměl v této věci (a spojené věci) důvod vlastnictví vozidla ověřovat.

3. Soud řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí (č. l. 28).

4. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soudu se však podařilo jej kontaktovat, sdělil adresu pro doručování jak shora a na té dne 22. 12. 2025 převzal do vlastních rukou. Nevyjádřil se. Soud jej obeslal i na jím sdělenou emailovou adresu (, e-mail, ).

5. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného v každém dalším řízení adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud sám zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.

6. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu , Anonymizováno, se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 81 kW a maximální hmotností 2 450 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 27. 11. 2024, 14. 5. 2024 a 29. 8. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek jak výše. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne 18. 2. 2025, 30. 8. 2024 a 20. 11. 2024, doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne 7. 10. 2024, 30. 10. 2024, 20. 11. 2024, 6. 1. 2025, 28. 1. 2025, 18. 2. 2025, 13. 3. 2025, 4. 4. 2025 a 25. 4. 2025, zasílána upomínka od inkasní agentury , právnická osoba, ., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Přitom tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Je však věcí žalobkyně (a jak vykonává péči řádného hospodáře), jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne 6. 12. 2024, 7. 3. 2025 a 13. 5. 2025 zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastnil, či v rozhodné době bylo fakticky zničeno (o čemž poplatníky ve výzvách povinně poučuje žalobkyně), žalovaný procesně promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Výše těchto nákladů pak sestává z ekvivalentu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a dále z 3x 100 Kč, coby náhrady nezastoupenému účastníkovi dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. odpovídajících nákladům, spojených s podáním jednoho žalobního návrhu a se dvěma předžalobními výzvami, neboť mezi nárokem z vedoucí sp. zn. uplynulo více času a je tak důvodné o jednu náhradu více přiznat (ve spojené věci sama žalobkyně vymáhala jen jednu předžalobní výzvu). Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak částka 3x 121 Kč, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně.

9. Více soud nepřiznal, neboť podání dvou návrhů nebyl účelné a náklady řízení nad tuto částku (včetně soudního poplatku 400 Kč) tak nebyly vynaloženy účelně. Žalobkyně vede zdlouhavý proces upomínání, který je z pohledu soudu zcela zjevně neúčelný, resp. samoúčelný. Zasílání 4, 5 či 6 písemností na tutéž adresu nelze v kontextu stovek řízení, které žalobkyně uplatňuje každoročně jen u zdejšího soudu, vnímat jinak, než jako snahu o velký počet nároků, které může uplatňovat prostřednictvím advokáta. Přitom je slučování nároků u některých osob schopna, senát 20C však ani po několika letech jejich projednávání nepochopil, co rozhoduje o tom, zda bude u některé osoby žalobkyně nároky koncentrovat, zatímco u jiné nikoliv. Zavinění neúčelnosti na straně žalobkyně se pak nutně přenáší i do sféry zastupování právní zástupkyní, byť ta již pouze rutinně generuje předžalobní výzvy – poslední pokus v dlouhé řadě předchozích. Žalobkyně přitom ve vedoucí spisové značce doručila výzvu dne 27. 11. 2024, tedy v době, kdy na tutéž adresu již zaslal 6 obdobných písemností (jak výše) bez odezvy. Nárok ve vedoucí spisové značce tak byl splatný okolo konce ledna 2025. Pokud jej tedy neuplatnila u soudu společně s nároky ve spojené věci 14. 4. 2025, tedy v době, kdy měla dostatek času věc předat právní zástupkyni a ta odeslat předžalobní výzvu, nepostupovala účelně. Důvody, pro které v některých věcech používá upomínání skrze , právnická osoba, ., zatímco u jiných nikoliv, je soudu rovněž neznámý. Nemůže se však vyvázat z odpovědnosti za neúčelný postup jen tím, že jej někdy používá a je zdlouhavý. Nároky přitom neúměrně narůstají i osobám, které jsou ochotny je řešit, pouze některou z mnoha povinností zanedbali a nebyli na dané adrese dostupní (nebo jim pošta písemnosti jednoduše nedoručovala, jak zjistil soud po desítkách reklamací soudních písemností). Nadto jednání právní zástupkyně je vysoce rozporuplné. Právní zástupkyně by po tolika letech rutinní činnosti měla být schopna nastavit administrativní proces tak, aby byly rozlišovány situace, kdy vlastnické právo odpovídá stavu registru vozidel, a kdy je ze strany , právnická osoba, (tedy přes poskytováním právní služby advokátem!) zjištěno jinak. Ani toho však právní zástupkyně nebyla schopna. Tím brzdí i projednávání nároků u soudů. Ke spojování věcí tak prakticky již vůbec nedochází (senát 20C tak nicméně činí i nadále). V jednom z předchozích řízení soudci zaslala své kontaktní číslo s tím, že se na ni má soud v případě dalších problémů obracet. Pokud takové jednání považuje za projev vstřícnosti, soud jej považuje za projev neprofesionality. A především naprosto zbytečný projev, neboť výtky soudu jsou už po mnoho let stále totožné a k žádné nápravě nedochází. Ostatně i v těchto dvou věcech opět opomenula přiložit klíčový důkaz – výpis z registru vozidel.

10. K otázce zastoupení soud shodně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12, když na žalobkyni lze v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků do garančního fondu klást vyšší požadavky, než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací veškeré této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny za jeho služby. Jedná se o přesně vymezený nárok, žalobkyně bazíruje na přesné aplikaci vyhlášky (přesto, že ji soud prvního stupně považuje v kritériu zdvihového objemu motorů za archaicky koncipovanou a obsoletní), jsou používány formulářové výzvy i návrhy a jedná se o agendu, která je žalobkyni (s přestávkou) svěřena již po mnoho let. Zjištění stavu registru vozidel a případné šetření ke zjištění skutečného vlastníka je ostatně nucena činit žalobkyně svými silami a je za to také sama (teprve od roku 2018, což předchozí judikatura, na kterou žalobkyně v této souvislosti obvykle odkazuje, ještě nemohla zohlednit) honorována paušální odměnou 300 Kč, a současně i denní sazbou příspěvku, který nepochybně zahrnuje i sankční navýšení, neboť je násobně vyšší, než komerční pojistné. Obsahuje tedy i náklady, spojené s vymáháním příspěvků. Nic obdobného u poplatků za držení rozhlasového a televizního přijímače dáno není. Tím pokrývá náklady činnosti žalobkyně při správě takového fondu, resp. agendy spojené s výběrem či plněním poškozeným. Právní zastoupení (v žalovanými nesporovaných případech) pak již nepřináší jinou hodnotu, než pouhý administrativní přepis údajů, zpracovaných žalobkyní v podobě kvalifikované výzvy a upomínek, do podoby formulářového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, s pouze několika proměnnými údaji (značka vozidla, VIN vozidla, kategorie zdvihového objemu motoru vozidla, období absence pojištění, počet dnů v tomto období, aritmetický dopočet náhrady a konstatování, zda jde o osobu, zjištěnou dle registru vozidel, či šetřením u předchozího vlastníka). Žalobkyně dlouhodobě ani nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel (než došlo ke změně právní úpravy) a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel. Ignoruje tak již několik let poučení od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v , adresa, ) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se nelze spoléhat na jinou databázi, než na základní registr obyvatel – v četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Případně se žalobkyně odvolává na obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb., které má význam již jen pro aktuálnost údajů na osvědčení o registraci vozidla (které je s tímto hlášením nutno fyzicky vyměnit, neboť adresu obsahuje) a nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a které již není v praxi využíváno (jak soud výslovně ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města , adresa, v jiném obdobném řízení – sp. zn. , spisová značka, ). Přitom žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 již šlo o 158, resp. 1567 žalob. Je tak zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Soud se při vyzývání právní zástupkyně žalobkyně pravidelně setkává i s nepochopením (resp. ignorováním) smyslu procesní výzvy a dostává odpověď, složenou z obecných tvrzení, aniž by byla postižena podstata problému v příslušném řízení – což s největší pravděpodobností svědčí o zapojení administrativních pracovníků bez právnického vzdělání. Ostatně extrapolací počtu nalézacích řízení počtem okresních soudů v ČR je zřejmé, že se jedná nejméně o vyšší desítky tisíc návrhů ročně, obdobný počet pak platí i pro návrhy na provedení exekuce. Právní zástupkyně sdílí kancelář s jedním dalším advokátem a dvěma koncipienty (dle vyhledávače České advokátní komory). Soud tedy považuje za nemožné, aby tuto agendu stíhaly vyřizovat osoby s právnickým vzděláním. Soud proto opakovaně vyzývá žalobkyni, aby odpověď na výzvu soudu zpracovala osoba s právnickým vzděláním, neboť obsáhlé strojové odpovědi bez pochopení podstaty problému se v praxi této advokátní kanceláře stávají pravidlem. Alarmující je i míra četnosti nepřiznání uplatnění nároků navzdory širokým oprávněním žalobkyně při zjišťování údajů z úředních registrů a od jiných podnikatelů. Žalobkyně sama by tedy měla být schopna přinejmenším ve fázi, kdy nároku nikdo neodporuje, jednat vůči soudům vlastními silami, zejména pokud lze totéž požadovat od České televize, která dokonce ani není primárně zřízena za účelem nakládání s finančními prostředky a není povinna vést agendu neuhrazených příspěvků, jak je tomu naopak u žalobkyně, a které ani nesvědčí nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, což Českou televizi proti žalobkyni naopak znevýhodňuje (a soud prvního stupně se tak ztotožňuje s judikaturou, podle které již opět České televizi je přiznávána odměna za právní zastoupení dle § 14b advokátního tarifu).

11. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil již několik exekucí, a to i od žalobkyně. Zároveň čelí exekucím pro jistinu převyšující 300 tis. Kč a je tak zjevné, že i kdyby byla tato věc exekučně vymáhána, k rychlému uspokojení nedojde a nárok bude v pořadí. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o „nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

12. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí a na rozdíl od soudu k tomu má čas mnoha let.