95 Co 100/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Václava Beneše a soudkyň Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Jany Novákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 844 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. 10. 2024, č. j. 23 C 148/2024-26,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), co do částky , částka, s úrokem 27,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jakožto spotřebiteli na jeho účet částku , částka, , a současně vyplatit částku , částka, jako provizi na účet zprostředkovatele. Před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila žalobkyně majetkovou situaci žalovaného výplatními páskami za měsíce , datum, , z nichž plynul průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, , dále žalovaného lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v katastru nemovitostí, z něhož zjistila, že žalovaný byl ke dni , datum, vlastníkem bytu v , adresa, . Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že náklady na bydlení činí , částka, měsíčně a má tři vyživovací povinnosti, svůj příjem uváděl částkou , částka, měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve 36. měsíčních splátkách po , částka, , úrok byl sjednán 27,57 % ročně, ve smlouvě o úvěru byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a smluvní pokuta , částka, za prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalovaný vrátil celkem , částka, , následně přestal splácet a opakovaně tak porušoval své smluvní povinnosti, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovanému byly zaslány 3 upomínky, za které žalobkyně účtovala 3 x , částka, . Okresní soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí. Závěr o skutkovém stavu učinil okresní soud z listinných důkazů: smlouvy o úvěru, posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne , datum, , výplatních pásek žalovaného, výpisu z insolvenčního rejstříku, informativního výpisu z katastru nemovitostí, potvrzení , právnická osoba, o zaplacení verifikační platby, výpisem o uhrazení jedné splátky, dvou upomínek k úhradě dluhu a oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou ze dne , datum, . Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení nedoložila, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit, zejména stran jeho výdajů, k nimž nebyly předloženy žádné podklady. Okresní soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledně tomuto právnímu posouzení přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, , ke které dospěl tak, že od jistiny poskytnutého úvěru , částka, odečetl žalovaným uhrazenou částku , částka, . Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství – úroků z úvěru; zamítl rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který shledal jako předčasně uplatněný, neboť vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zákonnou třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti okresní soud shledal jako přiměřenou možnostem žalovaného, který byl v řízení pasivní a nijak se nevyjádřil ke svým majetkovým poměrům. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s ohledem na poměrný úspěch účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., za použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to pouze proti zamítavému výroku ve věci samé (výrok II.). Namítala, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, v důsledku dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a tato nesprávně právně posoudil. Okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně neověřila výdaje žalovaného, neboť nepředložila výpisy z bankovního účtu ani SIPO. Žalobkyně při ověření výdajů vycházela z porovnání žalovaným tvrzeného výdaje na bydlení a normativními náklady na bydlení ve vlastním bytě v dané lokalitě, přičemž zjistila, že tyto si odpovídají; současně si ověřila, že žalovaný je skutečně vlastníkem bytu. Povinnost opatřit si výpisy z účtu spotřebitele či dokladů SIPO v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti neplyne z žádného právního předpisu a nelze jejich absencí odůvodnit „neřádné“ posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně z uvedených důvodů namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v části, kde je hodnoceno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náklady odvolacího řízení, jakož i náklady řízení před prvním stupněm, eventuálně rozsudek v napadeném výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud jako soud odvolací ve věci nařídil jednání, při kterém přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadeném výroku II., a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Podané odvolání přitom shledal nedůvodným. Výroky I. a III. rozsudku okresního soudu, které nebyly odvoláním napadeny, nabyly samostatně právní moci.

6. Jednání konal odvolací soud v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci ve své nepřítomnosti; žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).

7. Okresní soud provedl řádné dokazování v rozsahu nezbytném pro právní posouzení věci s níže uvedenými výjimkami, odvolací soud proto na skutková zjištění okresního soudu, jak byla výše shrnuta, v celém rozsahu odkazuje. Zopakován byl toliko důkaz listinou „Posouzením úvěruschopnosti zákazníka“, z něhož bylo kromě žalovaným tvrzených příjmů, vyživovacích povinností a nákladů na bydlení zjištěno, že žalovaný přiznal splátky dalších závazků ve výši , částka, (bod 12 posouzení úvěruschopnosti nazvaný výdaje, pododdíl „úvěry“), dále že jeho příjem je jediným příjmem domácnosti (body 10 a 11 posouzení úvěruschopnosti), a dále že normativní náklady na bydlení činily , částka, . Dále odvolací soud zopakoval důkaz čtením listin výplatními páskami žalovaného za měsíce: , datum, z nichž zjistil, že žalovaný měl v září , rok, čistý příjem ze zaměstnání ve výši , částka, a uplatňoval daňové zvýhodnění na 2 děti a v říjnu , rok, pak ve výši , částka, (uplatňoval daňové zvýhodnění na 2 děti), a dále důkaz listinou Informace o jednotce pořízené nahlížením do katastru nemovitostí k datu , datum, , z nějž zjistil, že žalovaný byl k uvedenému datu vlastníkem bytové jednotky č. , adresa, s podílem na společných částech ve výši , hodnota, Z výpisu vyplývá omezení vlastnického práva věcným břemenem (podle listiny) a zástavním právem smluvním (se závazkem neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého, nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh, závazek zástavního věřitele nepožádat o výmaz zástavního práva).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za nákladem neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 84 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout, za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Okresní soud správně uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího přezkumu je otázka, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému řádně a dostatečně prověřila jeho úvěruschopnost.

16. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je jednou ze základních povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že tato povinnost chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. Současně chrání také pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům povinnost postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů s odbornou péčí, která předpokládá, že údaje uvedené spotřebitelem musí poskytovatel úvěru ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Za dostatečné informace pak nelze považovat informace získané výlučně od spotřebitele, poskytovatelé jsou povinni využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Míru, v jaké přistoupí k ověření úvěruschopnosti spotřebitele, ponechal zákonodárce na poskytovatelích spotřebitelských úvěrů a omezil ji pouze potud, že musejí jednat s odbornou péčí (srov. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Odborná péče je definována v § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Měli by přitom vycházet z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a tyto verifikovat v databázích informací či jiných zdrojích. Úvěr mohou spotřebiteli poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplývají důvodné pochybnosti o tom, že bude schopen úvěr splácet (§ 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru). Důsledkem porušení této povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. K otázce neplatnosti úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, dle něhož ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , spisová značka, ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , spisová značka, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice , spisová značka, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

19. V dané věci okresní soud na základě dokazování uzavřel, že žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, který uvedl svůj příjem částkou , částka, měsíčně, dále že žije v bytě v osobním vlastnictví s výdaji , částka, měsíčně a zjištění učiněných žalobkyní v tom smyslu, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti. Z těchto si žalobkyně ověřila příjem žalovaného dvěma výplatními páskami, lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v katastru nemovitostí, z nějž skutečně vyplývalo vlastnické právo žalovaného k bytové jednotce. Odvolací soud tato zjištění doplnil toliko o informace, že žalovaný dále uvedl, že jeho příjem byl jediným příjmem domácnosti, byl ženatý, měl vyživovací povinnost ke dvěma dětem a splácel jiné blíže neurčené úvěry splátkou , částka, měsíčně. Z výplatních pásek bylo dále zjištěno, že v září , rok, dosáhl žalovaný čistého výdělku ve výši , částka, a v říjnu 2023 ve výši , částka, . Vlastnické právo žalovaného k bytové jednotce č. , adresa, bylo omezeno věcným břemenem (podle listiny) a zástavním právem smluvním (se závazkem neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého, nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh, závazek zástavního věřitele nepožádat o výmaz zástavního práva).

20. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, který shora uvedeným způsobem doplnil, a uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splatit sjednaný úvěr. Kromě toho, odvolací soud podotýká, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky a k uzavření smlouvy došlo pomocí verifikační platby z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru, což samo o sobě neprokazuje totožnost osoby, která uzavřela smlouvu, když k uzavření smlouvy stačilo, aby smlouvu uzavřela osoba s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Za ověření totožnosti jednající osoby zásadně nelze považovat ani telefonické jednání. Ze stejného důvodu tak nelze mít za prokázané, že údaje rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyni sdělil skutečně žalovaný. Žalobkyně v této souvislosti měla od žadatele o úvěr k dispozici pouze výplatní pásky žalovaného za dva po sobě jdoucí měsíce (, datum, ), vůbec se nezabývala tím, že příjmy žalovaného v těchto dvou měsících byly zásadně odlišné, při stejném měsíčním tarifu , částka, zásadní rozdíl představovala výše odměn za září , rok, ve výši , částka, , za říjen , rok, ve výši , částka, . Již samotný výrazný rozdíl ve výši příjmu žalovaného v horizontu dvou měsíců nutně měl vést žalobkyni, aby v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného dále ověřila, ke které z částek se blíží reálný příjem žalovaného v běžných měsících, případně měla vycházet z příjmu nižšího. Byť průměr dvou zjištěných částek činí , částka, a žalobkyně při posouzení vycházela z částky , částka, , toto její východisko se jeví jako nesprávné v případě, že žalovaný běžně dosahoval čistého příjmu kolem , částka, a , částka, . Žalobkyně nezjišťovala příjem žalovaného za delší období, např. za jeden či dva další měsíce, aby bezpečně zjistila výši reálného běžného příjmu žalovaného tak, aby učinila závěr, zda žalovaný je v běžných měsících schopen úvěr splácet; to vše s přihlédnutím k tomu, že příjem žalovaného byl jediným příjmem domácnosti a jeho nedostatek tak nebylo možné jinak sanovat.

21. Tvrzení žalovaného, že žije ve vlastním bytě, bylo ověřeno informativním výpisem z katastru nemovitostí, žalobkyně porovnala žalovaným tvrzené náklady na bydlení s normativními náklady na bydlení v lokalitě bydliště žalovaného a uzavřela, že tyto dvě hodnoty si odpovídají. Žalobkyně neučila žádný závěr z jí známé okolnosti, že bytová jednotka žalovaného je zatížena zástavním právem, které vyplývá z předloženého informativního výpisu. Normativní náklady na bydlení obecně stanoví průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti, obce a počtu členů domácnosti. Zahrnují nájemné, resp. srovnatelné náklady a ceny služeb a energií, nezahrnují však splátky hypotečního či jiného úvěru na bydlení. Pokud zástavní právo k nemovitosti žalovaného zajišťovalo úvěr na bydlení, splátky tohoto úvěru by představovaly výdaj nad rámec normativně stanovených výdajů na bydlení. Žalovaný uvedl, že splácí úvěr částkou , částka, měsíčně, žalobkyně se v této souvislosti nezabývala ověřením, o jaký typ úvěru se jedná, zda souvisí se zástavním právem, kolik činí nesplacená jistina a zda jsou splátky řádně hrazeny. Ohledně dalších skutečných výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala ničeho, v této souvislosti si nezajistila ani vyjádření žalovaného a k určení jejich výše pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného užila hodnoty životního minima a nezabavitelné částky dle počtu členů domácnosti žalovaného, tj. , částka, .

22. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru patří získání dostatečných podkladů, přičemž za dostatečné je třeba považovat především údaje ověřené a tím i spolehlivé. To znamená, že poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Věřitel tedy musí ověřit údaje poskytnuté žadatelem, a to jak údaje o příjmech (např. potvrzením o příjmech ze zaměstnání), tak údaje o jeho výdajích a musí zvážit i případně zjištěné budoucí negativní okolnosti jako např. porucha zdraví, předpokládané ukončení pracovního poměru (byl-li sjednán na dobu určitou), odchod do důchodu apod. U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto mohou sloužit toliko k porovnání se známými, resp. od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného).

23. Ve shodě s okresním soudem lze dospět k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, aniž před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. V dané věci věřitel pouze s jistotou věděl, jaké částky za poslední dva měsíce činil příjem žalovaného ze zaměstnání, ale kolik činí a z čeho se skládají jeho konkrétní a nezbytné měsíční výdaje již zjištěno ani ověřeno (doloženo, postaveno najisto) neměl.

24. Žalobkyně v případě žalovaného přistoupila k ověření úvěruschopnosti toliko formálně, spokojila se s obecným ověřením tvrzených skutečností (pokud tyto byly tvrzeny skutečně žalovaným) a dostatečně neprověřila podklady, které měla k dispozici, případně tyto vyhodnotila účelově tak, aby se žalovaný jevil jako úvěruschopný. Tento postup žalobkyně odvolací soud nepovažuje za projev odborné péče v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který předpokládá obezřetnost a aktivitu poskytovatele úvěru stran ověření spotřebitelem tvrzených informací. Námitka žalobkyně, že požadavek okresního soudu prokázat výdaje žalovaného výpisy z bankovního účtu nebo doklady SIPO je nedůvodný a nevyplývá z žádného právního předpisu, je proto lichá. Stejně tak není důvodná námitka žalobkyně, že okresní soud neprovedl důkaz „scoringem žalovaného“ a tento nehodnotil, když informace obsažené v listině „Posouzením úvěruschopnosti zákazníka“ odpovídají okolnostem promítnutým do skutkových zjištění okresního soudu.

25. Ve shodě s okresním soudem odvolací soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému (spotřebiteli) finanční prostředky ve formě spotřebitelského úvěru, aniž před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. V dané věci neměla žalobkyně ucelený obraz o majetkových poměrech žalovaného, zejména neměla bezpečně zjištěn jeho (běžný) příjem, neměla ani za prokázané výdaje na bydlení a další závazky, které splácí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své povinnosti řádně zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak správně uzavřel okresní soud, absolutně neplatná.

26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy se okresní soud zabýval bezdůvodným obohacením na straně žalovaného se závěrem, že žalovaný obdržel dne , datum, částku , částka, , vrátil pouze , částka, , zbytek dosud nevrátil, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství – úroků z úvěru. Ohledně zákonných úroků z prodlení okresní soud uzavřel, že nárok na jejich zaplacení je předčasný, neboť vzniká až okamžikem prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud i v tomto ohledu postupoval správně v souladu s recentní judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Odvolací soud z výše vyložených důvodů shledal rozsudek okresního soudu ve výroku II jako věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku III. o nákladech řízení, o kterých bylo okresním soudem rovněž správně rozhodnuto dle poměru úspěchu účastníků ve věci.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že v řízení před odvolacím soudem úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).