95 Co 114/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudců JUDr. Václava Beneše a Mgr. Anonymizováno Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 549 032,54 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 26. března 2026, č. j. 11 C 336/2025-145,

I. Rozsudek okresního soudu se:a) ve výroku I., v části lhůty k plnění, mění potud, že výše měsíční splátky činí 10 000 Kč, jinak se v této části potvrzuje,b) ve výroku III., o nákladech řízení před soudem prvního stupně, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 494,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jako „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 375 639,34 Kč, to vše ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu do částky 173 393,2 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 915,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 549 032,54 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 531 186,85 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 269,50 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozsudek odůvodnil tím, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, původní věřitel řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, když nezohlednil faktické výdaje žalované, ačkoli byla značně zadlužena a své výdaje hradila z půjček a úvěrů. Úvěrovou smlouvu považoval za absolutně neplatnou, přičemž odkázal na judikaturu k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyni, která pohledávku nabyla postoupením pohledávky, přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 375 639,34 Kč podle ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z., když žalovaná uhradila 139 338,66 Kč (514 978 Kč – 139 338,66 Kč). Pokud jde o lhůtu k plnění, v řízení byl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. S poukazem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, za použití rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) určil okresní soud lhůtu plnění ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, když sama žalovaná uvedla, že je schopna tuto částku splácet a odpovídá její současné majetkové situaci, která byla v řízení prokázána. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle cca stejného úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.

3. Proti rozsudku okresního soudu, do výroku I. v části lhůty k plnění a do výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém navrhovala, aby odvolací soud změnil lhůtu k plnění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 375 639,34 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a aby žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, eventuálně, aby žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 375 639,34 Kč, to vše ve splátkách ve výši 10 435 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení, a aby žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu podaného odvolání, tj. v části výroků o lhůtě k plnění (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v závislém nákladovém výroku III., k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

6. Výroky napadeného rozsudku v částech, které nebyly odvoláním dotčeny, nabyly již samostatně právní moci a nebyly předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3, § 212 o. s. ř.).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Odvolatelka napadá rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo žalované umožněno splácet dluh žalobkyni ve splátkách ve výši 4 000 Kč a poukazuje na to, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, v odůvodněných případech nejvýše 36 měsíčních splátkách. Pokud by byla dodržena výše splátek stanovená okresním soudem, žalovaná by svůj dluh uhradila za 8 let, nikoliv do 3 let. Žalovaná přitom nespadá do žádné ohrožené skupiny – netvrdí nemoc, nejedná se o matku samoživitelku, nespatřuje tak žádný relevantní důvod, proč by takto mladé zdravé ženě měla být poskytována silně extenzivní výhoda nepřiměřeně nízkých splátek.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro uložení povinnosti žalované zaplatit celou částku jednorázově ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Takové rozhodnutí by neodpovídalo účelu § 87 z. s. ú., jímž je ochrana spotřebitele před nepřiměřeným důsledkem neplatnosti smlouvy spočívajícím v okamžité povinnosti vrátit celou dosud nesplacenou jistinu. Soud proto musí hledat takové řešení, které na jedné straně respektuje možnosti žalované jako spotřebitelky, na straně druhé však nepřenáší důsledky neplatnosti smlouvy nepřiměřeně dlouho na žalobkyni jako věřitelku.

11. Soud prvního stupně sice při umožnění splátek žalované aplikoval § 87 odst. 2 z. s. ú., ovšem přihlédl pouze k možnostem žalované jako spotřebitele, k jejímu příjmu a okrajově k dalším poměrům. Nezohlednil, že podle citovaného ustanovení soud určí lhůtu k plnění také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran. Odvolací soud nepovažuje 8 let předpokládaného splácení žalovanou za spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran ve vztahu k žalobkyni jako věřiteli. Tato lhůta (nadto bez ztráty výhody splátek) je lhůtou zjevně nepřiměřenou.

12. V dané věci úvěr žalované poskytla , právnická osoba, dle smlouvy ze dne 7. 11. 2023, výše úvěru činila 514 978 Kč, sjednaná splátka byla ve výši 9 459 Kč měsíčně a úvěr byl sjednán na dobu 10 let. Žalovaná uhradila celkem 139 338,66 Kč.

13. Při posouzení možností žalované odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná je osobou mladého věku (r. 2000), bez zjištěných zásadních zdravotních omezení, která je od února 2026 zaměstnána s čistým měsíčním příjmem přibližně 24 000 Kč. Bydlí u matky, jíž přispívá na nájem částkou 5 000 Kč měsíčně. Náklady na dopravu do zaměstnání činí 3 000 Kč měsíčně a výdaje na léky/pojistky rovněž 3 000 Kč měsíčně.

14. Odvolací soud vzal v úvahu i tvrzení žalované, že přispívá svému příteli částkou 6 648 Kč měsíčně na jeho půjčku ve výši 500 000 Kč. Tento výdaj však nelze při určování schopnosti žalované splácet vlastní dluh hodnotit stejně jako její nezbytné osobní a životní náklady. Nejde o výdaj bezprostředně související se zajištěním základních potřeb žalované, nýbrž o plnění ve prospěch třetí osoby. Takový výdaj nemůže mít přednost před povinností žalované vrátit vlastní dluh odpovídající dosud nesplacené jistině úvěru, který jí byl skutečně poskytnut.

15. Přiměřená výše splátky činí podle odvolacího soudu 10 000 Kč měsíčně. Odpovídá nejen současným příjmovým a majetkovým poměrům žalované (3 000 - 4 000 Kč měsíčně dle vlastního tvrzení žalované + cca 6 000 Kč příspěvek na půjčku příteli), ale i skutečnosti, že původně sjednaná splátka úvěru činila 9 459 Kč měsíčně. Stanovená splátka se tedy pohybuje v částce, kterou žalovaná podle původní smlouvy měla dlouhodobě hradit, avšak při neplatnosti smlouvy bude touto cestou hrazena již pouze nesplacenou jistinu bez dalšího úvěrového příslušenství. Při splátce 10 000 Kč měsíčně bude dluh uhrazen přibližně za 38 měsíců (37 x 10 000 Kč + 38. poslední splátka ve výši 5 639,34 Kč), což je doba přiměřená jak možnostem žalované, tak oprávněnému zájmu žalobkyně na vrácení poskytnutých prostředků v rozumné době (sama žalobkyně se domáhala zaplacení v době 36 měsíců).

16. Odvolací soud současně neshledal důvod vázat povinnost vrátit jistinu na ztrátu výhody splátek. V poměrech věci, v níž je doba vrácení jistiny určována podle § 87 z. s. ú. s ohledem na možnosti spotřebitele, by automatická splatnost celého zbytku dluhu při prodlení byť s jedinou splátkou představovala nepřiměřený zásah do ochranného účelu tohoto ustanovení. Nebude-li žalovaná stanovené splátky řádně hradit, má žalobkyně k dispozici zákonné prostředky k vynucení splatných částek.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil podle § 220 o. s. ř. potud, že výši měsíční splátky stanovil v částce 10 000 Kč, ve zbývající části – pokud jde o umožnění splátek a splatnost jednotlivých splátek – rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž by byla stanovena ztráta výhody splátek.

18. Dále odvolací soud změnil ve výroku I. písm. b) usnesení i závislý nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu týkající se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. Okresní soud nesprávně dospěl k závěru, že žalobkyně měla stejný úspěch jako neúspěch. Procesní úspěch žalobkyně činil 57 %, její neúspěch 43 %, rozdíl a výsledná náhrada ve prospěch žalobkyně tedy činí 14 %. Při tarifní hodnotě 549 032,54 Kč je odměna za 1 úkon 10 500 Kč dle a. t. Žalobkyně v řízení učinila 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, účast na jednání před okresním soudem dne 26. 3. 2026), celkem 4 úkony x 10 500 Kč = 42 000 Kč, dále jí náleží paušální náhrada hotových výdajů 4 x 450 Kč = 1 800 Kč, náhrada DPH ve výši 9 198 Kč, náhrada za zaplacený soudní poplatek 21 962 Kč, tj. celkem 74 960 Kč, resp. 14 % z této částky = 10 494,40 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebylo žalobkyni vyhověno v primárním (hlavním) požadavku na zaplacení dluhu do 3 dnů a v eventuálním jí bylo vyhověno pouze částečně (ve výši splátek, nikoliv v doložce pod ztrátou výhody splátek). Proto odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.