95 Co 158/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 107 213,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. ledna 2025 č. j. 16 C 181/2024-56,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. zrušuje v rozsahu, v němž okresní soud žalobu zamítl pro úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 237,23 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, a jinak se v napadené části výroku II. a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 237,23 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu pro částku 20 976,60 Kč, úrok ve výši 7 820,36 Kč, úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 218,42 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.971,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.)

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 107 213,83 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 218,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7 820,36 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení. Podle žaloby účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2022 smlouvu o úvěru na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 96 měsíčních anuitních splátkách po 1 828 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje od 15. 5. 2022. Žalovaný začal splácet dne 15. 4. 2022, kdy uhradil částku 528 Kč. První pravidelnou splátku jistiny žalovaný uhradil dne 15. 5. 2022. Žalovaný uhradil na jistině částku 15 226,17 Kč, na obchodním úroku částku 15 934,60 Kč a na poplatcích částku 2 602 Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 19. 9. 2023. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy, a proto žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 3. 2024. Jelikož žalovaný dlužné splátky do 8. 5. 2024 neuhradil, žalobkyně úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 20. 3. 2023 ke dni 8. 5. 2024 zesplatnila. Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 30. 5. 2024 činí 116 252,61 Kč a skládá se z jistiny 104 773,83 Kč, poplatků ve výši 2 440 Kč (poplatek za pojištění 7/2023 až 4/2024, tj. 10 x 144 Kč, celkem 1 440 Kč, poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč, tj. 2 x 500, celkem 1 000 Kč), obchodního úroku ve výši 7 820,36 Kč (za období od 16. 8. 2023 do 30. 5. 2024 činila 7 907,07 Kč, avšak žalobkyně požaduje pouze částku 7.820,36 Kč) a úroku z prodlení ve výši 1 218,42 Kč (úrok z prodlení ke dni 30. 5. 2024 činí 1 604,91, avšak žalobkyně požaduje pouze částku 1 218,42 Kč). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

3. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela nejen z informací poskytnutých žalovaným (spotřebitelem), ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to jak zdrojů veřejně dostupných, tak především ze zdrojů neveřejných. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. V BRKI a NRKI žalobkyně zjistila, že u žalovaného nebyl evidován žádný negativní záznam. V registru SOLUS ani v interní databázi žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. V CEE žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Následně žalobkyně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022 žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrnou výši čistého měsíčního příjmu za období 8 měsíců ve výši 18 180 Kč. Pokud jde o výdaje, posuzovala žalobkyně nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaným uvedenou částku na bydlení porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu a započítala částku vyšší, vyplývající ze statistických údajů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 13 195 Kč, které se skládaly z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2 516 Kč, výdajů na bydlení 5 156 Kč a částky představující životní minimum 3 860 Kč, dále uvedl výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a výdaje na závazky u žalobkyně ve výši 1 663 Kč. Žalobkyně porovnala částku ověřených příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 17,36 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevná. Žalovaný také uhradil 17 splátek, tedy byl schopen úvěr splácet, a proto má žalobkyně za to, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena řádně.

4. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal dne 29. 3. 2022. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20. 3. 2024, odeslaným dne 21. 3. 2024, celý dluh ke dni 8. 5. 2024 zesplatnila. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně prověřila dle prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 18 180 Kč (který žalobkyně ověřila z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022). V případě příjmů tyto doloženy byly, avšak žalobkyně měla žalovaného podrobit podrobnějšímu prověřování, kdy ze žádosti žalovaného vyplývá, že jeho pracovní poměr byl uzavřen pouze na dobu určitou, a to do 30. 6. 2022. Samotná smlouva o úvěru stanovila splacení úvěru do 15. 3. 2030. Žalovaný nedoložil a žalobkyně ani netvrdila, že by jí žalovaný prokázal jistotu nebo alespoň možnost dalšího zaměstnání. Skutečnost, že žalovaný měl v době sjednání úvěru uzavřený pracovní poměr pouze na dobu určitou a nedoložil možnost dalšího prodloužení či zaměstnání měla mít dozajista vliv na podrobnost zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením 5 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč a pojištění 2 016 Kč, tj. 7 516 Kč. Žalobkyně počítala s celkovými výdaji 11 532 Kč. Okresní soud uzavřel, že mu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Podle okresního soudu se žalobkyně nezajímala o faktické výdaje žalovaného (který uvedl výdaje ve výši 7 516 Kč), kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými doloženými výdaji žalovaného. Žalobkyně pro žalovaného vedla bankovní účet, kdy tak měla k dispozici případné výpisy z bankovního účtu žalovaného. Tyto bankovní výpisy dozajista poskytují personifikovaný přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně však údaje z bankovních výpisů žalovaného nepoužila (žádné okresnímu soudu ani nepředložila) a zvolila obecnou, a především podpůrnou metodu za využití statistických dat. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U výdajů žalovaného se podle okresního soudu žalobkyně nezajímala o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobkyně zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Žalobkyně tak poskytla žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Podle závěru okresního soudu tak ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

5. Okresní soud shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Okresní soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 33 762,77 Kč. Okresní soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 86 237,23 Kč (částka poskytnutá 120 000 Kč mínus částka žalovaným zaplacená 33 762,77 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 6. 12. 2024. Nárok se stal splatným 7. 12. 2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 8.12.2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 8. 12. 2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb., a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

6. Proti rozsudku, a to proti výrokům II. a III. podala žalobkyně odvolání. Podle žalobkyně okresní soud v žádném bodě svého rozsudku nevysvětluje zamítnutí zákonného úroku z prodlení za období od 9. 5. 2024 do 7. 12. 2024. Okresní soud přitom nezohlednil výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne 20. 3. 2024, jejíž součástí je i doklad o dodání a ze které vyplývá, že výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 3. 2024 na adresu žalovaného na Slovensko. Výzva k okamžitému splacení dluhu byla přiložena k žalobě. Okresní soud v žádném bodě řízení nevyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a důkazy ohledně data zesplatnění případného bezdůvodného obohacení a neavizoval, že má nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 9. 5. 2024 do 8. 12. 2024 za neprokázaný. Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 20. 3. 2024 byla zaslána na kontaktní adresu žalovaného. Protože byla pohledávka zesplatněna ke dni 8. 5. 2024, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. za celé období od 9. 5. 2024 do zaplacení, tedy i od 8. 12. 2024. Žalobkyně připomněla, že úrok z prodlení za dobu od 9. 5. 2024 do 30. 5. 2024 byl kapitalizovaný ve výši 768,58 Kč. Podle žalobkyně okresní soud pochybil, když ve výroku I. žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení přiznal, avšak ve výroku II. žalobu pro tentýž úrok z prodlení zamítl. Žalobkyně navrhuje, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. změněn potud, že žalobkyni bude přiznán kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 764,58 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,76 % p. a. z částky 86 263,23 Kč od 1. 6. 2024 do 7. 12. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % p. a. z částky 86 263,23 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém II. výroku i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

8. Krajský soud předně plně odkazuje na řádně zjištěná skutková zjištění a na správné právní posouzení provedené okresním soudem. Krajský soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že posuzovaná smlouva o úvěru je neplatná podle § 86 z. s. ú., neboť žalobkyně jako úvěrující nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Plnění bez právního důvodu dopadá na absolutně neplatné smlouvy. Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci [srov. obdobně Petrov, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský 23 Cdo 2042/2020 17 zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1919-1921, dále též Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 293-294, nebo Eliáš, J., Adamová, H., Brim, L. in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Systém ASPI, Wolters Kluwer, komentář k § 2993; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020].

11. Výši bezdůvodného obohacení zjistil okresní soud správně.

12. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný z. s. ú., byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

13. Výrok I. rozsudku okresního soudu již nabyl právní moci a není předmětem odvolacího přezkumu. Tímto výrokem bylo rovněž pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 237,23 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Krajskému soudu proto nezbylo než zrušit výrok II. rozsudku v tomto rozsahu, neboť zamítnutí žaloby pro tento úrok z prodlení brání překážka věci pravomocně rozhodnuté.

14. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. zrušil jen v rozsahu zamítnutého nároku na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 237,23 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, a jinak rozsudek v napadené části jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal nesprávnost ani nákladového výroku III., i tento výrok potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů před odvolacím soudem rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalobkyně převážně neúspěšná, přičemž žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.