16 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 107.213,83 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný , Jméno žalovaného, je povinen zaplatit žalobci částku 86.237,23 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8.12.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 20.976,60 Kč, úrok ve výši 7.820,36 Kč, úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 104.773,83 Kč od 31.5.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.218,42 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 104.773,83 Kč od 31.5.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.971,40 Kč k rukám , Jméno žalobce C, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 107.213,83 Kč se smluvním úrokem ve výši 1.218,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7.820,36 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 104.773,83 Kč od 31.5.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 104.773,83 Kč od 31.5.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 29.3.2022 smlouvu o úvěru na základě, které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 120.000,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, kdy neplnil své závazky řádně a včas a žalobce úvěr ke dni 28.5.2024 zesplatnil. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 30.5.2024 činí 116.252,61 a skládá se z jistiny 104.773,83 Kč, poplatků ve výši 2 440,- Kč, obchodního úroku ve výši 7.820,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 1.218,42 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.V podání ze dne 7.11.2024 a ze dne 20.11.2024 žalobce doplnil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný prostřednictvím této služby požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření a žalobce návrh akceptoval opatřením smlouvy elektronickým podpisem. Na základě smlouvy pak žalobce poskytl žalovanému částku 120.000,- Kč, kdy k čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 29.3.2022. Počínaje 15.5.2022 měl žalovaný povinnost splácet žalobci vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se tedy zavázal splatit jistinu úvěru 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 1.828,- Kč. Žalovaný začal splácet dne 15.4.2022, kdy uhradil částku 528,- Kč. První pravidelnou splátku jistiny žalovaný uhradil dne 15.5.2022. Žalovaný uhradil na jistině částku 15.226,17 Kč, na obchodním úroku částku 15.934,60 Kč a na poplatcích částku 2.602,- Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 19.9.2023. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy, a proto žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20.3.2024. Jelikož žalovaný dlužné splátky do 8.5.2024 neuhradil byl úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 20.3.2023 ke dni 8.5.2024 zesplatněn. Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný měl také povinnost hradit poplatky dle platného Sazebníku, kdy žalobce žalovanému vyúčtoval poplatky ve výši 2.440,- Kč (poplatek za pojištění 7/2023–4/2024, tj. 10 x 144,- Kč, celkem 1.440,- Kč, poplatek za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč, tj. 2 x 500, celkem 1.000,- Kč). Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal i k hrazení úroků, kdy celková částka úroku naúčtovaná v neprospěch konta žalovaného za období od 16.8.2023 do 30.5.2024 činila 7.907,07 Kč. Žalobce však požaduje pouze částku 7.820,36 Kč. V důsledku prodlení vznikl žalobci také nárok na uhrazení úroků z prodlení, kdy ke dni 30.5.2024 byl žalovanému naúčtován úrok z prodlení ve výši 1.604,91 Kč. Žalobce však požaduje pouze částku 1.218,42 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, dostupných veřejně, a především i neveřejných. Žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. V BRKI a NRKI žalobce zjistil, že u žalovaného nebyl evidován žádný negativní záznam. V registru SOLUS žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. V interní databázi žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku žalobce zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. V CEE žalobce zjistil, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24.3.2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22.3.2022 žalobce zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrnou výši čistého měsíčního příjmu za období 8 měsíců ve výši 18.180,- Kč. Pokud jde o výdaje žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaným uvedenou částku na bydlení porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu a započítal částku vyšší vyplývající ze statistických údajů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 13.195,- Kč, která se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2.516,- Kč, výdajů na bydlení 5.156,- Kč a částky představující životní minimum 3.860,- Kč, výdajů žalovaného za závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0,- Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 1.663,- Kč. Žalobce porovnal částku ověřených příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 17,36% pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevná. Žalovaný také uhradil 17 splátek, tedy byl schopen úvěr splácet, a proto má žalobce za to, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena řádně.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem Okresný súd , adresa, v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 z 25. 11. 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností v občanských a obchodních věcech v členských státech. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny označené jako „návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“ soud zjistil, že podle zkoumání žalobce žalovaný má příjem 18.180,- Kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti – 11.532,- Kč (prohlášené výdaje domácnosti ve výši 7.516,- Kč, tj. bydlení 5.000,- Kč, pojištění 2.016 Kč). Žalovaný neuvedl žádné další výdaje. Žalobce zjistil výši půjček a spotřebitelských úvěrů u , banka, v částce 28.861,19 Kč a měsíční splátky 1.497,- Kč.Z žádosti o úvěr ze dne 24.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr v celkové výši 178.822,- Kč, s účelovou částkou ve výši 28.822,- Kč na konsolidaci dluhů, 96 splátek úvěru s čerpáním do 13.4.2022. Žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem – 18.180,- Kč, zaměstnán jako operátor výroby u společnosti , právnická osoba, , pracovní poměr od 8.7.2021 do 30.6.2022. Měsíční výdaje domácnosti: výdaje spojené s bydlením – 5.000,- Kč, pojištění – 2.016,- Kč, ostatní výdaje – 500,- Kč. Žalovaný uvedl dluhy určené ke konsolidaci ve výši 28.821,66 Kč, s měsíční splátkou 1.497,- Kč. Předložil prohlášení o zdravotním stavu. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bytové poměry – ostatní, vzdělání středoškolské bez maturity.Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , a to na dobu určitou od 30.6.2022 s průměrným čistým příjmem za posledních 8 měsíců ve výši 18.180,- Kč.Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného.Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 12.1.2022 bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytovat žalovanému bankovní služby, a to mimo jiné vedení účtu č. , č. účtu, , spořícího účtu č. , č. účtu, a debetní kartu , hodnota, .Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 12.1.2022 bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr (povolený debet) do výše 2.000,- Kč na dobu neurčitou s dobou čerpání 360 dnů, zápůjční úrokovou sazbou 19,99% s celkovou splatnou částkou 2.387,62 Kč.Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem, a to na spotřebitelský úvěr ve výši 120.000,- Kč za účelem konsolidace dluhů, kdy účelová část tvoří částka 28.822,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 1.828,- Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 9,90 %, RPSN činí 11,16 %. Celková částka splatná spotřebitelem činí 178.294,62 Kč. Cena pojištění činí 120,- Kč. V rámci smlouvy žalovaný uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, bytové poměry označil jako ostatní, má středoškolské vzdělání bez maturity, pracuje u společnosti , právnická osoba, jako operátor výroby s průměrným příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 18 180,- Kč, zaměstnán je od 8.9.2021 do 30.6.2022, nemá žádné vyživovací povinnosti, výdaje spojené s bydlením má žalovaný 5.000,- Kč, pojištění 2.016,- Kč a ostatní výdaje 500,- Kč. Závazky u žalobce má žalovaný ve výši 28.861,19 Kč s měsíční splátkou 1.497,- Kč, možnost přečerpání zůstatku do 2.000,- Kč.Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto obsahují základní parametry úvěru, kdy se má jednat o spotřebitelský úvěr ve výši 120.000,- Kč s jednorázovým čerpáním, konec lhůty k čerpání 6.4.2022. Doba trvání úvěru je 96 měsíců a bude hrazen ve formě anuitních měsíčních splátek na počátku se splátkou úroků ve výši 528,- Kč a dále splátkami ve výši 1.828,- Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce.Z výpisu z účtu ze dne 12.4.2022 a historického výpisu bylo zjištěno, že dne 29.3.2022 byla žalovanému žalobcem poukázána částka ve výši 28.861,19 Kč částka 91.138,81 Kč (celkem částka 120.000,- Kč).Z interní tabulky žalobce má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částku 33.762,77 Kč.Z výzvy ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení nedoplatku a částky za zaslání upomínky ve výši 1.376,42 Kč.Z výzvy ze dne 1.11.2023 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení nedoplatku a částky za zaslání upomínky ve výši 2.771,23 Kč.Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 25.10.2023 bylo zjištěno, že žalobce informoval žalovaného, že na jeho běžném účtu je stále nepovolený debet a vyzval jej k okamžité úhradě minimální částky ve výši 1.086,54 Kč a upozornil jej na možnost požadovat okamžitého splacení vyčerpané částky.Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 7.12.2023 bylo zjištěno, že žalobce informoval žalovaného o zrušení bankovního účtu č. , č. účtu, ke dni 7.12.2023, a to z důvodu že dne 4.12.2023 zanikla smlouva na základě které byl účet veden. Žalobce dále žalovanému oznámil, že konečný zůstatek – 3.284,91 Kč bude převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu.Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 20.3.2024 bylo zjištěno, že žalobce vzhledem k neplnění podmínek smlouvy o úvěru žalovaného naposledy vyzval k okamžitému splacení všech dlužných částek, které činí k 19.3.2024 ve výši 13.896,24 Kč. V případě, že dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 8.5.2024, vyzývá žalobce žalovaného ke splacení celé úvěrové pohledávky. Splatnost celé pohledávky nastane dne 8.5.2024 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně. Dle dodejky byla výzva žalovanému odeslána dne 21.3.2024.Z předžalobní upomínky ze dne 20.5.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 115.377,59 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla dle potvrzení o podání žalovanému odeslána dne 23.5.2024Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud žádná skutkový zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 120.000,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr načerpal dne 29.3.2022. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20.3.2024, odeslaným dne 21.3.2024, celý dluh najednou ke dni 8.5.2024 zesplatnil.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24.3.2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22.3.2022. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 18.180,- Kč (který žalobce ověřil z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22.3.2022). V případě příjmů tyto doloženy byly, avšak žalobce měl žalovaného podrobit podrobnějšímu prověřování, kdy ze žádosti žalovaného vyplývá, že jeho pracovní poměr byl uzavřen pouze na dobu určitou, a to do 30.6.2022. Samotná smlouva o úvěru stanovila splacení úvěru do 15.3.2030. Žalovaný nedoložil a žalobce ani netvrdil, že by mu žalovaný prokázal jistotu nebo alespoň možnost dalšího zaměstnání. Skutečnost, že žalovaný měl v době sjednání úvěru uzavřený pracovní poměr pouze na dobu určitou a nedoložil možnost dalšího prodloužení či zaměstnání měla mít dozajista vliv na podrobnost zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet.Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením 5.000,- Kč a ostatní výdaje 500,- Kč a pojištění 2.016,- Kč, tj. 7.516,- Kč. Žalobce počítal s celkovými výdaji 11.532 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného (který uvedl výdaje ve výši 7.516,- Kč), kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými doloženými výdaji žalovaného. Žalobce pro žalovaného vedl bankovní účet, kdy tak měl k dispozici případné výpisy z bankovního účtu žalovaného. Tyto bankovní výpisy dozajista poskytují personifikovaný přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce však údaje z bankovních výpisů žalovaného nepoužil (žádné soudu ani nepředložil) a zvolil obecnou, a především podpůrnou metodu využité statistických dat. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U výdajů žalovaného se žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 120.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 120.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 33.762,77 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 86.237,23 Kč (částka poskytnutá 120.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 33.762,77 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 6.12.2024. Nárok se stal splatným 7.12.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 8.12.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 8.12.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb., a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 239.386,78 Kč (částku 107.213,83 Kč + úrok 7.820,- Kč + 6.394,- Kč – úrok 9,9% ročně 104.773,83 Kč od 31.5.2024 do 10.1.2025 + úrok z prodlení 1.218,42 Kč + 9.526,70 Kč – úrok z prodlení 14,75% ročně z částky 104.775,83 Kč od 31.5.2024 do 10.1.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 87.261,43 Kč (jistina – 86.237,23 Kč + 1.024,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 86.237,23 Kč od 8.12.2024 do 10.1.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 63,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 36,5%. Poměr úspěchu tedy činí 27% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 5.361,- Kč, mimosoudní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl.č. 177/1996Sb. – příprava a převzatí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 10.1.2025) po 5.420,- Kč (§7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§11 odst. 1 písm. a), d) vyhl.č. 177/1996Sb. – příprava a převzatí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996Sb.) a jednu náhradu hotových výdajů zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996Sb. – účast na jednání soudu dne 10.1.2025) po 450,- Kč (§13 odst. 1,4 vyhl.č.177/1996Sb.), s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 4.836,30 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 33.227,30 Kč z toho 27 % činí částka 8.971,40 Kč, které soud žalobci přiznal.