95 Co 2/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 058 420 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. října 2025, č. j. 8 C 16/2023-411

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 659,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. V předmětné věci se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení 1 058 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od podání žaloby (tj. od , datum, ) do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky 44 000 EUR, kterou poskytla žalované, tehdejší přítelkyni svého syna, za účelem zakoupení domu v Řecku. Žalovaná částka odpovídala kurzu CZK/EUR ke dni podání žaloby. Žalobkyně tvrdila, že její syn a žalovaná se rozhodli zakoupit do spoluvlastnictví dům v Řecku, žalovaná na pořízení nemovitosti neměla dostatek vlastních finančních prostředků a požádala žalobkyni o pomoc. Koupi zařizovala žalovaná, která se následně po zakoupení domu a jeho rekonstrukci se synem žalobkyně rozešla, čímž odpadl právní důvod zápůjčky a žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení. Svá žalobní tvrzení žalobkyně prokazovala výpisem z účtu a potvrzením o platbě, u které byla uvedena poznámka „pujcka v rodine“ a dále výpověďmi svědků (syna , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, bránila se tím, že žalobkyně neprokázala poskytnutí zápůjčky, že žalované zápůjčku poskytnout nemohla, neboť finanční prostředky, které měly být předmětem zápůjčky, žalobkyni nepatřily. Tvrdila, že si nikdy žádnou půjčku s žalobkyní nesjednala, koupi domu měl od počátku financovat syn žalované, žalobkyní zaslané peníze byly syna žalované, který chtěl darovat žalované polovinu kupovaného domu. Účet žalované byl platebním místem, neboť syn žalobkyně nebyl schopen doložit svou solventnost a založit si řecký účet. Poznámka „pujcka v rodine“ se u platby ve výpisu z účtu neobjevila. K prokázání svých tvrzení označila žalovaná důkazy, a to svědeckou výpověď své dcery, záznamy SMS komunikace žalované a žalobkyně, výpis ze svého řeckého bankovního účtu a potvrzení o připsané platbě s absentující poznámkou. Žalovaná dále poukázala na to, že skutečným předmětem sporu je polovina domu v Řecku, kterou se syn žalobkyně snaží získat od žalované zpět; zneplatnění darovací smlouvy by nicméně i s ohledem na umístění nemovitosti bylo problematické. Žalovaná zejména poukázala na to, že v SMS komunikaci ze dne , datum, uvedla žalobkyně, že před převodem peněz musela část dodat ze svého, kteréžto tvrzení by bylo nelogické, pokud by se jednalo o peníze žalobkyně. Rovněž poukázala na to, že ve výzvě k vrácení dlužné částky (předžalobní výzva) žalobkyně uvedla, že žalovaná za dům ničeho neplatila. Dále tvrdila logický rozpor v žalobních tvrzeních spočívající v tom, že v případě sjednání půjčky za účelem úhrady 1/2 kupní ceny domu, zjevně nebyl důvod, aby jí byla převáděna částka vysoce přesahující polovinu kupní ceny, která dle smlouvy činila 60 000 EUR.

2. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného tak, že žalobkyně z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, (na němž byly zejména kumulovány prostředky pocházející z podnikání syna žalobkyně , jméno FO, , které žalobkyně se synem označovali za „rodinné prostředky“) dne , datum, převedla na svůj účet vedený v EUR částku 1 490 000 Kč a téhož dne (tj. , datum, ) na EUR účet převedla z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, 488 300 Kč, a dne , datum, dala příkaz k převodu 44 000 EUR na řecký účet žalované a 31 000 EUR na účet jejího syna, s poznámkou „půjčka v rodině“. Prostředky ve výši 44 000 EUR byly použity na koupi nemovitostí v Řecku, které na základě kupní smlouvy nabyli do spoluvlastnictví žalovaná a syn žalobkyně, každý v rozsahu ½. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že mezi ní a žalovanou vznikla ústní smlouva o zápůjčce 44 000 EUR, když svědky potvrzující tuto verzi, a to , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, hodnotil jako nevěrohodné, s ohledem na jejich dlouholetý vztah k žalobkyni, resp. jejímu synovi. Výpovědi žalobkyně a jejího syna okresní soud hodnotil jako rozporné a málo věrohodné, s ohledem na nekonzistentnost jejich tvrzení stran původu peněz shromažďovaných na účtu žalobkyně a důvodu převodů. Naopak okresní soud uvěřil tvrzení žalované, že její řecký účet byl jen platebním místem pro koupi nemovitosti v Řecku, kdy prostředky na koupi celého domu obstarával výlučně syn žalobkyně, dle dohody s žalovanou, které tak fakticky daroval polovinu nemovitostí. Výpověď žalované okresní soud považoval za konzistentní, detailní a podpořenou v řízení provedenými listinným důkazy a výpovědí svědkyně , jméno FO, . Okresní soud, když uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl právní titul, na jehož základě by žalobkyně mohla žádat vrácení 44 000 EUR, a to ani jako bezdůvodné obohacení, a žalobu zamítl.

3. V řízení zcela úspěšné žalované přiznal okresní soud náhradu nákladů řízení ve výši 189 576 Kč za čtrnáct úkonů právní služby po 12 540 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast u tří jednání soudu přesahujících dvě hodiny ve dnech , datum, , , datum, a , datum, a účast u jednání soudu dne , datum, , za vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, , které přesáhlo dvě hodiny a doloženou konzultaci právního zástupce žalované s žalovanou dne , datum, podle § 11 odst. 1 a. t. Náklady na konzultaci dne , datum, shledal účelnými, neboť ze strany žalované byla potřeba adekvátní reakce na rozhodnutí odvolacího soudu. Dle § 13 odst. 4 a. t. okresní soud přiznal žalované paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, resp. 450 Kč v případě úkonů učiněných po , datum, , kdy do , datum, bylo učiněno jedenáct úkonů, po , datum, tři úkony (jednání dne , datum, , které přesáhlo dvě hodiny a konzultace dne , datum, ). Okresní soud rovněž žalované přiznal náhradu za ztrátu času 4 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou její zástupce promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu (150 Kč v případě úkonů učiněných po , datum, ) v souvislosti s pěti cestami z , adresa, (k jednání) a zpět, když v prvních dvou případech byla vykonána osobním vozidlem, v následujících dvou případech hromadnou dopravou a v případě posledního jednání dne , datum, pak opět osobním vozidlem, a to 6 půlhodin v případě cesty osobním vozidlem tam a zpět a 10 půlhodin v případě jedné cesty tam a zpět při užité hromadné dopravy, tj. celkem , hodnota, půlhodin po 100 Kč a 6 půlhodin po 150 Kč (v případě cesty dne , datum, ). Náhradu cestovného stanovil okresní soud za 2 cesty z , adresa, a zpět v délce 187 km osobním vozidlem s průměrnou spotřebu 7,3 l motorové nafty/100 km ve výši 2 884 Kč za 2 vykonané cesty v roce , rok, (187 x 5,2 + 7,3 x 34,40 x 187/100=1 442 Kč), jízdné hromadnou dopravou za dvě cesty k jednání a zpět ve výši 842 Kč, cestovné 1 540 Kč za cestu k jednání dne , datum, z , adresa, a zpět osobní vozidlem se spotřebou 6,8 l benzinu 95 oktanů/ 100 km (187 x 5,8 + 6,8 x 35,80 x 187/100). S ohledem na výši náhrady okresní soud stanovil žalobkyni s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůt k plnění delší než standardní třídenní.

4. Náhradu nákladů okresní soud žalované nepřiznal za neúčelné úkony, a to sdělení k výzvě soudu došlé dne , datum, (upřesnění předchozího neurčitého důkazního návrhu k výzvě soudu), námitky proti protokolaci, učiněné písemným podáním dne , datum, (mohly být učiněny již při jednání soudu a ve druhé části se jednalo o pouhý zjevný překlep - záměna slov „chce“ a „nechce“), 2x sepis závěrečných návrhů, neboť právní zástupce využil procesní nabídky soudu tak učinit dodatečně, ačkoliv mu nic nebránilo návrh přednést při posledním jednání soudu. Nedůvodným rovněž okresní soud shledal požadovanou náhradu za tři konzultace žalované s právním zástupcem či právní zástupkyní, když nebyl zřejmý důvodu konzultací (, datum, , , datum, a , datum, ), které sice měly blízkou časovou souvislost s nařízenými jednáními, ale v řízení nenastal žádný zásadní zlom se zjevnou potřebou delší odborné konzultace nad rámec běžného kontaktu a primární přípravy zastoupení. Okresní soud v této souvislost zdůraznil, že konzultace v den před posledním jednáním ve věci, které trvalo 35 minut za účelem provedení několika jednotek již předem známých důkazů navržených a rozsáhle okomentovaných žalovanou v písemném podání předcházejícím datu , datum, , není účelnou, s tím, že obdobná situace nastala rovněž u dvou předchozích konzultací.

5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně prostřednictvím advokáta včasné odvolání, kterým napadla rozsudek v celém rozsahu. Vytýkala okresnímu soudu, že ignoroval závěry odvolacího soudu vyjádřené v rozhodnutí, kterým zrušil předchozí zamítavý rozsudek, a to zejména závěr o tom, že zásadně má pohledávku vůči bance majitel bankovního účtu, který je rovněž oprávněn s pohledávkou disponovat. Žalobkyně nesouhlasila s okresním soudem provedeným hodnocením výpovědi svědka , jméno FO, , jako nevěrohodné z důvodu jeho dlouholetého vztahu k žalobkyni a jejímu synovi a vyjádřila s k důvodům, pro které zástupce žalobkyně se svědkem hovořil před jeho výpovědí, s tvrzením, že právní zástupce svědka nijak neovlivňoval. Namítala, že svědek , jméno FO, neměl důvod při své výpovědi něco zkreslovat a nesouhlasila se závěrem okresního soudu o darování ½ domu v Řecku synem žalobkyně žalované, s tím, že pokud by měl syn žalobkyně v úmyslu darovat žalované ½ domu, musel by s ní uzavřít písemnou darovací smlouvu, kterou by v Řecku musel vyhotovit notář nebo právník s praxí v Řecku a musel by ji nechat vložit do katastru nemovitostí. Dle žalované jsou úvahy okresního soudu vysvětlitelné pouze tím, že okresní soud je veden snahou vyhovět žalované za každou cenu, a pokud nemohl uzavřít, že žalobkyně prostředky žalované darovala, uzavřel o darování nemovitosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal věc k projednání jinému samosoudci soudu prvního stupně, případně aby přikázal věc jinému soudu prvního stupě, a to z důvodu procesní ekonomie, když žalobkyně dosud na poplatcích vynaložila částku přesahující 150 000 Kč.

6. Žalobkyně se k rozsudku okresního soudu rovněž vyjádřila osobně – namítala, že jednání okresního soudu je zaujaté, jednostranné, neobjektivní, když upřednostnil dokumenty žalované z řecké banky, opomenul náležitosti potvrzení žalobkyně o proběhlé platbě z , právnická osoba, , ze kterých vyplývá, že platbu označila poznámkou „půjčka v rodině“. Tvrdila manipulaci žalované s výpisem z banky, neboť neobsahoval všechny náležitosti. Okresní soud dle žalobkyně při hodnocení výpisu řádně nezohlednil, že poznámka k , Anonymizováno, platbě je povinná, nelze bez ní platbu odeslat, ani s ní manipulovat. Poznámka k platbě byla vlastním návrhem žalované, což dokládá, že celou situaci pochopila tak, že peníze jsou půjčkou pro ni. Nesouhlasila s hodnocením výpovědi svědkyně , jméno FO, a tvrdila, že žalovaná si v rámci získání majetku od začátku počínala účelově, plánovaně a okresní soud se nechal ovlivnit jejím vystupováním a osobním zaujetím, když tyto schopnosti žalované vyplývají z jejího profesního zaměření, což jí umožnilo stejným způsobem ovlivňovat rodinu žalobkyně v době jejich soužití (tvrdila, že žalovaná je zištná, prospěchářská, což se opakovaně objevuje v její bohaté minulosti). Okresní soud se nechal ovlivnit informací o práci žalované v bankovnictví, další informace si již neověřil dotazováním, ale postavil na nich své závěry. Sebejisté vystupování a společenské postavení žalované nadřadil postavení žalobkyně a její rodiny. Okresnímu soudu žalobkyně vytýkala, že se zaměřil na zjišťování původu úspor rodiny žalobkyně, ačkoliv se jednalo o okolnost bez významu pro rozhodnutí věci. Žalovaná podle ní postupovala účelově, způsobem, který si předem naplánovala, což dokládá okolnost, že sama sebe delegovala do role překladatelky, jediné osoby schopné vyřídit koupi domu, sama definovala postup pro to potřebný ve svůj prospěch, což je zjevné i z toho, že bezprostředně po nabytí a opravě domu v Řecku se se synem žalobkyně rozešla. Nadto po celou dobu se synem žalobkyně bezplatně žila a přivlastnila si všechny doklady týkající se průběhu koupě domu v Řecku (potvrzení o platbách a kupní smlouvu). Tvrdila, že nebyla uzavřena žádná darovací smlouva, žalovaná musela získat prostředky na koupi poloviny domu (jak vyžadují místní postupy), proto si vzala půjčku od žalobkyně.

7. Rovněž žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu odvolání, kterým napadla nákladový výrok II. rozsudku a namítala především nesprávné posouzení některých úkonů právní služby jako neúčelných. Ve vztahu k úkonu – námitka proti protokolaci z , datum, , nesouhlasila s názorem okresního soudu, že u záměny slov „chce“ a „nechce“ v protokolu o jednání se jednalo o nepodstatný překlep, který mohla namítat již při jednání. Zdůraznila, že povinností soudu je vyhotovit protokol, který věrně zachycuje průběh jednání, a že strany nemají povinnost kontrolovat jeho správnost. Namítala, že nešlo pouze o záměnu slov, ale i o chybějící podstatnou část výpovědi žalobkyně. Podle žalované tak šlo o úkon zcela účelný. Ohledně úkonu – sepis závěrečných návrhů, který okresní soud považoval za neúčelný, mohl-li být přednesen ústně, žalovaná argumentovala tím, že okresní soud stranám nabídl možnost předložit závěrečné návrhy písemně a z tohoto důvodu jednání odročil, proto si obě strany byly vědomy vzniku dalších nákladů řízení i povinnosti neúspěšné strany je nahradit. Podle žalované se jedná o běžný, plně účelný procesní úkon, jehož náhradu nelze odmítnout jen proto, že teoreticky mohl být učiněn ústně. Ohledně tří úkonů – konzultací mezi žalovanou a jejím právním zástupcem dne , datum, , , datum, a , datum, , o nichž okresní soud uzavřel, že nebyl zřejmý důvod jejich provedení, když v řízení nenastal žádný zásadní zlom a konzultace časově předcházely jednáním, která měla proběhnout bez významnějších změn, žalovaná poukázala na to, že řízení je vedeno pro částku přesahující 1 mil. Kč, což představuje mimořádně zásadní zásah do její majetkové sféry. Z tohoto důvodu bylo plně opodstatněné průběh řízení se svým právním zástupcem průběžně konzultovat. Ke konzultaci dne , datum, , před prvním jednáním ve věci, uvedla, že při jednání měl být vyslechnut klíčový svědek , jméno FO, , proto byla příprava na výslech zcela legitimním důvodem pro konzultaci, když se jednalo rovněž o přípravu na vlastní aktivitu a procesní postup žalované. Ke konzultaci , datum, , která následovala po dvou předchozích soudních jednáních (, datum, a , datum, ), během nichž byly vyslechnuty obě účastnice a vyplynula řada rozporů ve výpovědi žalobkyně, žalovaná uvedla, že tato proběhla současně v rámci přípravy na další jednání (, datum, ), v jehož rámci mělo být provedeno klíčové dokazování, včetně opětovného výslechu svědka , jméno FO, a dalších dvou svědků žalobkyně. Podle žalované bylo nezbytné konzultovat dosavadní průběh dokazování i strategii do dalšího jednání. Konzultace , datum, proběhla před dalším jednáním, přičemž od předchozí konzultace uplynuly téměř tři měsíce a mezitím se konala dvě další jednání s dokazováním. Žalovaná považuje za irelevantní argument okresního soudu, že následné jednání trvalo pouze 35 minut, když o tom žalovaná nemohla dopředu vědět a očekávala, že dojde k závěrečným návrhům. Z tohoto důvodu se na jednání připravovala i prostřednictvím konzultace. Podle žalované realizované konzultace nebyly nadměrné ani samoúčelné, ale přiměřeně reagovaly na průběh řízení a sloužily k přípravě na klíčové procesní kroky. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok o nákladech řízení a přiznal jí náhradu i za výše uvedené úkony právní služby.

8. Žalovaná se rovněž vyjádřila k odvolání žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud jako věcně správný potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu a změnil nákladový výrok II. tak, že žalované přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně podle jejího odvolání ze dne , datum, . Současně požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalovaná odmítla jako nepravdivá tvrzení žalobkyně, že z její strany docházelo k manipulaci s důkazy či k jakémukoli plánovanému jednání směřujícímu k získání majetku. Obvinění žalobkyně dle žalované vybočují z rámce standardní procesní argumentace a přinejmenším hraničí s nepravdivým obviněním z trestné činnosti. K odvolání žalobkyně uvedla, že se nevztahuje k provedenému dokazování a postrádá jakoukoli věcnost relevantní pro posouzení správnosti rozsudku. Žalobkyně podle žalované neunesla důkazní břemeno, což již dříve zdůraznil i odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí. Na rozdíl od žalované žalobkyně svá tvrzení nijak neprokázala. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně je podle žalované správné a rozsudek je třeba považovat za věcně i právně správný.

9. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání byla podána včas [§ 204 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], osobami oprávněnými (§ 201, 203 o. s. ř.) a jsou přípustná, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Napadený rozsudek je srozumitelný a je dostatečně odůvodněn. Rozhodnutí okresního soudu není nepřezkoumatelné, když z jeho odůvodnění vyplývá, které skutečnosti má okresní soud za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, případně proč neprovedl i další důkazy.

10. Okresní soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, když vyšel z provedených důkazů, které v písemném vyhotovení rozsudku podrobně popsal a řádně zhodnotil.

11. V projednávané věci žalobkyně v odvolání zejména namítala nesprávnost hodnocení důkazů provedených okresním soudem, když tomuto vytýkala, že svědectví žalobkyně a jejího syna , jméno FO, hodnotil jako vnitřně rozporné a výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, jako nevěrohodné; naproti tomu svědectví svědkyně , jméno FO, (dcery žalované) a výpověď samotné žalované hodnotil jako věrohodné.

12. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

13. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů je myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněného pod č. , hodnota, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník , rok, , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl; nemůže si libovolně vybrat, které důkazy bude hodnotit, a ke kterým se nevyjádří.

14. Odvolací soud může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být, proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných, než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

15. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř.

16. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že okresní soud založil svůj skutkový závěr o tom, že žalobkyně poskytla svému synovi , jméno FO, 75 000 EUR na pořízení nemovitostí v Řecku tak, že poukázala na účet žalované č. , č. účtu, vedený , jméno FO, částku 44 000 EUR a na účet , jméno FO, u , právnická osoba, částku 31 000 EUR, na skutečnostech, které vyplynuly z provedených důkazů. Listinnými důkazy a výslechy svědka , jméno FO, , žalobkyně i žalované bylo prokázáno, že žalobkyně nejprve z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, (jehož hlavním zdrojem příjmů byly prostředky pocházející z podnikání , jméno FO, , které žalobkyně a , jméno FO, považovali za „rodinné prostředky“) dne , datum, převedla na svůj účet vedený v EUR částku 1 490 000 Kč a téhož dne (tj. , datum, ) převedla z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, 488 300 Kč (žalobkyně uvedla, že část prostředků „musela dodat ze svého“). Dne , datum, dala příkaz k převodu 44 000 EUR na řecký účet žalované a 31 000 EUR na účet jejího syna, s poznámkou „půjčka v rodině“. Odvolací soud shodně jako okresní soud dospěl k závěru, že není rozhodné, zda žalobkyně do poznámky pro příjemce v případě převodu částky 44 000 EUR uvedla „půjčka v rodině“, či nikoliv, když taková poznámka neidentifikovala osobu, jíž je půjčka určena (navíc žalobkyně takto označila i platbu určenou jejímu synovi). Odvolací soud stejně jako okresní soud došel k přesvědčení, že žalobkyně při podání pokynů bance postupovala dle dohody se svým synem , jméno FO, a za účelem splnění jeho závazku uhradit kupní cenu a náklady související s pořízením domu v Řecku. Okresní soud do rámce svých hodnotících úvah zahrnul jak obsah výpovědí žalobkyně a svědka , jméno FO, , tak obsah SMS, resp. WhatsApp zpráv. Ve vztahu k závěru o důvodu zaslání částky 44 000 EUR na účet žalované vyplývajícího z obsahu emailové komunikace mezi žalovanou a právničkou v Řecku a komunikace mezi žalovanou a , jméno FO, , je třeba okresnímu soudu přisvědčit, že žalobkyně ani , jméno FO, , ač tvrdili, že si žalovaná od žalobkyně půjčila prostředky na pořízení ½ nemovitosti v Řecku, nebyli schopni logicky vysvětlit rozdíl mezi částkou poskytnutou na pořízení stejného podílu žalované (44 000 EUR) a částkou určenou pro , jméno FO, (31 000 EUR). Okresní soud správně hodnotil výpověď svědka , jméno FO, , včetně jeho vztahu k věci a jeho osobnostních rysů (včetně jeho nepraktičnosti při užívání elektronického bankovnictví apod.) jak v souvislosti s původem prostředků kumulovaných na účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno žalobkyně, tak ve vztahu k obsahu zpráv, kterými po ukončení jejich vztahu žalovanou vyzýval k převodu ½ nemovitosti v Řecku. Okresní soud rovněž správně zhodnotil význam skutečnosti, že prostředky na účtu č. , č. účtu, na jméno žalobkyně pocházely převážně z podnikatelské činnosti svědka , jméno FO, a že žalobkyně dlouhodobě k žádostem svého syna (případně zprostředkovaným žalovanou) zadávala bance pokyny, kterými plnila platební povinnosti svědka , jméno FO, (zadávala pokyny bance k provedení úhrad). V souvislosti s výše uvedenými důkazy okresní soud hodnotil i obsah SMS komunikace mezi žalovanou a žalobkyní z , datum, , dle které si žalobkyně zjevně upřesňovala s žalovanou výši celkové částky (k dotazu žalobkyně, zda jde o 75 000 EUR, žalovaná uvedla „76 000, děkujeme“ a dne , datum, se domluvily na zkušebním převodu 5 EUR). Zprávami mezi žalovanou a , jméno FO, bylo prokázáno, že tento se považoval za vlastníka finančních prostředků na zaplacení kupní ceny domu v Řecku (resp. za toho, kdo výlučně kupní cenu uhradil), čemuž odpovídal i obsah záznamu telefonické komunikace mezi , jméno FO, a , jméno FO, zřejmě z , datum, , v níž , jméno FO, tvrdil, že kupní cenu domu ve výši 78 000 EUR má celou připravenou v hotovosti (, jméno FO, jej upozornil, že prodávající budou chtít kupní cenu uhradit na účet, a proto musí být připraven účet, z něhož bude cena uhrazena) a obsah WhatsApp komunikace mezi , jméno FO, a žalovanou ze dne , datum, , v níž , jméno FO, výslovně uvedl, že polovinu „napsal na ni“, neboť žalované věřil, a vyčítal jí, že mu dělá naschvály. V další komunikaci se žalovanou , jméno FO, uvedl, že pořízení domu mu přineslo jen starosti a stálo ho dost peněz, současně výslovně uvedl, že „vypotil“ 2 000 000 Kč. Obstarání prostředků na pořízení nemovitostí v Řecku , jméno FO, potvrzuje i další jeho komunikace s žalovanou, v níž , jméno FO, konzistentně uváděl, že sám předmětné nemovitosti zaplatil - „barák platil celej“, aniž by jedinkrát zmínil poskytnutí půjčky. Z komunikace mezi žalovanou a , jméno FO, z , datum, vyplývá, že žalované předložil návrh smlouvy na převod spoluvlastnického podílu žalované na něho. Z komunikace z , datum, rovněž vyplývá, že , jméno FO, opakovaně vyžadoval od žalované informace o stavu účtu č. , č. účtu, vedeného , jméno FO, , i to, že mu žalovaná předávala výpisy z tohoto účtu. Z WhatsApp komunikace mezi žalovanou a žalobkyní okresní soud rovněž správně zjistil, že žalobkyně byla žalovanou informována o záměru koupit od , jméno FO, ½ domu v Řecku, na což žalobkyně reagovala tak, že žalovaná nic neplatila, proto může koupit jen celý dům. Obsahu zjištění vyplývajících ze shora uvedených důkazů, odpovídala rovněž výpověď žalované a obsah emailové zprávy z , datum, od , právnická osoba, určené žalované, ohledně uhrazení „adekvátní poloviny“ (30 000) , jméno FO, při podpisu smlouvy bankovním převodem z české banky, pokud nedoručí bankovní šek vystavený řeckou bankou. Advokátka doporučila převést peníze od maminky znovu na účet , jméno FO, , tak aby byl převod transparentní. Žalovaná rovněž SMS komunikací s právničkou potvrdila svou výpověď o problémech se založením bankovního účtu žalovanému s ohledem na požadavky řecké banky pro založení účtu cizinci – podnikající fyzické osobě. Co se týče hodnocení výpovědi svědkyně , jméno FO, , odvolací soud, stejně jako okresní soud zejména vycházel z toho, že výpověď svědkyně, která nebyla přítomna jednání žalované s , jméno FO, , ani jednání žalobkyně s žalovanou, toliko potvrdila, že se o tom, že žalovaná získala ½ nemovitosti v Řecku od , jméno FO, dozvěděla od žalované a , jméno FO, , přičemž její vyjádření odpovídalo vyjádřením , jméno FO, obsaženým ve zprávách, které zasílal žalované. V této souvislosti není bez významu okolnost, že ani žalobkyně, ani , jméno FO, do zaslání předžalobní výzvy nevyzvali žalovanou k vrácení zápůjčky, resp. vrácení peněz, ale vždy jen k převedení spoluvlastnického podílu žalované na , jméno FO, .

17. Výpověď žalované, resp. její popis procesu pořízení nemovitostí v Řecku koresponduje s provedenými listinnými důkazy, včetně výpisů z účtu vedeného pro žalovanou , jméno FO, , z nichž vyplývá, že po jeho založení byly na účet vloženy prostředky v hotovosti (vklady provedl , jméno FO, ) a byly z něho prováděny úhrady za dodávku médií do nemovitosti) a dokladů o platbách souvisejících s převodem nemovitostí [doklady o složení záloh, doklady o zaplacení daně, poplatek za sepis kupní smlouvy notářkou (viz notářský zápis o kupní smlouvě), doklady o provizi realitního makléře], z nichž okresní soud správně zjistil, že banka žalované v souvislosti s podpisem kupní smlouvy vystavila , datum, dva šeky na 15 000 EUR, kterými byla v souladu s podmínkami stanovenými kupní smlouvou uhrazena část kupní ceny. Téhož dne, zjevně v souvislosti s převodem nemovitostí žalovaná vybrala v hotovosti částku 16 150 EUR na úhradu části kupní ceny, která nebyla (k žádosti , jméno FO, ) v kupní smlouvě uvedena a poplatku za sepis kupní smlouvy notářkou (1 492,67 EUR). Odvolací soud přisvědčil okresnímu soudu, že výpověď žalované spolu s provedenými listinnými důkazy vytváří ucelený a logicky uspořádaný obraz postupu žalované a , jméno FO, při realizaci koupě nemovitostí v Řecku, včetně toho, že prostředky na pořízení nemovitosti obstaral , jméno FO, a žalovaná zajišťovala komunikaci s realitním kanceláří, advokátní kanceláří a bankou. Odvolací soud shledal logicky odůvodněných závěr okresního soudu, že prostředky k zakoupení předmětných nemovitostí byly zaslány na účet vedený pro žalovanou u , jméno FO, na základě dohody mezi žalobkyní a jejím synem, který dle dohody s žalovanou obstaral prostředky na koupi celé nemovitosti, jejíž ½ kupní smlouvou nabyla přímo žalovaná. Žalovanou předložené listinné důkazy dokládají její tvrzení, že dle dohody s , jméno FO, měl celou kupní cenu a náklady související s pořízením nemovitostí hradit , jméno FO, (který následně potvrdil, že na žalovanou nechal ½ předmětné nemovitosti „napsat“, aniž by sama hradila kupní cenu). Z uvedeného logicky vyplývá, že účet žalované vedený , jméno FO, byl toliko místem plnění závazku žalobkyně vůči jejímu synovi.

18. Podle ustálené judikatury se majitel účtu neobohacuje, jestliže jeho účet slouží jen jako platební místo pro splnění závazku mezi jinými osobami. Účet je platebním místem typicky tehdy, když je prokázáno, že plátce posílal peníze k úhradě dluhu vůči svému věřiteli, který určil, že má být plněno na účet třetí osoby (její účet má být jen technicky určené místo plnění) a platba má být právně chápána jako plnění věřiteli, nikoli majiteli účtu. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, k tomu Nejvyšší soud uvedl, že zaplacení na účet třetí osoby určený jako platební místo je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, nikoli majiteli účtu, mezi plátcem a majitelem takového účtu nevzniká právní vztah, a proto se majitel účtu na úkor plátce bezdůvodně neobohacuje.

19. Žalovaná jako majitelka účtu, na který byly prostředky poukázány v řízení prokázala, že její účet byl určen jako místo plnění pro , jméno FO, a žalobkyně na tento účet plnila s úmyslem splnit závazek vůči svému synovi, tj. žalovaná nebyla skutečným příjemcem plnění v hmotněprávním smyslu.

20. Okresní soud správně hodnotil výpověď žalobkyně v návaznosti na svědeckou výpověď , jméno FO, , jako vnitřně rozpornou, a to jak ve vztahu k původu a vlastnictví zaslaných peněz (nejprve žalobkyně tvrdila, že jde o její celoživotní úspory, což bylo vyvráceno provedenými důkazy – výpisy z účtu), tak k důvodu převodu částky 44 000 EUR na účet žalované. Okresní soud správně přihlížel i k obsahu k důkazu provedené komunikace mezi účastnicemi a mezi žalovanou a , jméno FO, . Řádně okresní soud zhodnotil i výpověď svědka , jméno FO, , pakliže uzavřel, že jde o výpověď nepřesvědčivou a vnitřně rozpornou, pokud svědek jednou uvedl, že sám měl na nákup domu dostatek financí, a bezprostředně poté uvedl, že dostatek prostředků neměl a půjčil si od žalobkyně, ačkoliv toto bylo v přímém rozporu s obsahem jeho komunikace se žalovanou, kdy opakovaně uváděl, že vše sám zaplatil a nechal na žalovanou přepsat polovinu. Okresní soud správně poukázal na to, že pokud by mezi žalovanou a žalobkyní došlo k tvrzené zápůjčce (tj. poskytnutí prostředků žalované, která se zavázala částku vrátit), je velmi nepravděpodobné, že by žalobkyně a svědek , jméno FO, po žalované primárně požadovali převedení jejího podílu na nemovitostech na svědka , jméno FO, s tvrzením, že tento celý dům zaplatil a polovinu nechal na žalovanou přepsat. Okresní soud v souvislostech s listinnými důkazy hodnotil i výpověď svědkyně , jméno FO, , která toliko potvrdila obsah elektronické komunikace mezi , jméno FO, a žalovanou a správně při hodnocení důkazů reflektoval i tvrzení žalobkyně, že žalovaná požadovala, aby na ni byla napsána polovina předmětných nemovitostí (toto potvrdila i žalovaná, když uvedla, že si vlastně řekla o podíl na nemovitosti, v souvislosti s vyhledáváním příležitosti k jejímu pořízení a souvisejícím jednáním), a proto musela být polovina kupní ceny formálně uhrazena její osobou (toho měla dosáhnout zřízením účtu v Řecku na její jméno a přijetím předmětných plateb).

21. K okresním soudem provedenému hodnocení výpovědi svědka , jméno FO, odvolací soud doplňuje, že tento výslovně potvrdil, že o předmětu řízení hovořil opakovaně s rodinou žalobkyně, s jejím synem a rovněž s advokátem žalobkyně. Výslovně uvedl, že o poskytnutí půjčky žalované se dozvěděl až zpětně (na podzim , rok, ), neuvedl však žádné podrobnosti k této informaci, zejména od koho a v jaké souvislosti předmětnou informaci dostal, pouze uvedl, že si žalobkyně na to stěžovala. Výslovně uvedl, že od žalované ani , jméno FO, , kterým pomáhal při realizaci nákupu nemovitosti, o financování nákupu žádné informace neměl, toliko věděl, že dům mají mít napůl. Okresní soud v této souvislosti vzal v úvahu, že svědek se dlouhodobě (od základní školy) přátelil se synem žalobkyně, naproti tomu žalovanou znal relativně krátce; seznámili se až v souvislosti s nákupem domu v Řecku. Okresní soud rovněž správně hodnotil výpověď svědka , jméno FO, , který je osobou s blízkým vztahem k svědkovi , jméno FO, , který jej informoval o předmětu řízení, včetně informace o tom, že žalovaná usiluje o to mít dům v Řecku jen pro sebe. Svědek rovněž potvrdil, že díky známosti s , jméno FO, trávil v předmětném domě cca 4 dovolené, tj. okresní soud správně zohlednil svědkovu zainteresovanost ve věci s ohledem na vazby na , jméno FO, . Jako nepravděpodobné se jeví zejména tvrzení svědka , jméno FO, , že mu žalovaná na jeho přímý dotaz, jak financovali nákup nemovitostí v Řecku, přestože se s ním téměř neznala, v únoru , rok, sdělila, že si na koupi domu půjčila od žalobkyně (svědek uvedl, že o ceně domu nic nevěděl, ani o výši půjčky) a současně uvedl, že svého dlouholetého známého , jméno FO, se na stejnou věc vůbec neptal. Okresní soud správně hodnotil výpověď svědka , jméno FO, jako nevěrohodnou s ohledem na informace, které se mu dostaly od , jméno FO, a s přihlédnutím k tomu, že právě , jméno FO, umožnil svědkovi užívat předmětnou nemovitost k rekreaci, tj. jeho výpověď byla zřejmě ovlivněna pocitem vděčnosti k svědkovi , jméno FO, . Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že výpověď svědka , jméno FO, stran potřeby půjčky ze strany žalované byla toliko obecná, svědek nespecifikoval okolnosti, za kterých informaci získal, ale zdůraznil, že si na to v blíže nespecifikované době stěžovala žalobkyně a on o tom hovořil s dalšími známými.

22. Ohledně zjišťovaných skutečností tedy soud prvního stupně vycházel v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. ze všech provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Logicky propojenou souvislost závěrů vyplývajících z provedených důkazů, nenarušují ani důkazy žalobkyně, a to výpovědi svědků, když svědek , jméno FO, měl toliko zprostředkovanou informaci o půjčce, svědek , jméno FO, zjevně svou výpověď měnil způsobem odpovídajícím jeho vlastnímu zájmu na předmětu řízení, který měl i svědek , jméno FO, , který již v minulosti opakovaně profitoval ze své známosti s , jméno FO, , který mu opakovaně umožnil užívat předmětnou nemovitost k vlastní rekreaci, pročež byl logicky , jméno FO, (resp. jeho rodině) zavázán.

23. V odvolacím řízení nevyplynula potřeba odlišného hodnocení pravdivosti výpovědi svědků, případně potřeba dalšího doplnění dokazování, když okresní soud provedl rozsáhlé dokazování a provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, za pečlivého přihlížení ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.) a v jím provedeném hodnocení důkazů nebyl odvolacím soudem shledán logický rozpor.

24. K žalobkyní namítané nemožnosti darování spoluvlastnického podílu na nemovitosti jinak než písemnou smlouvou, odvolací soud uvádí, že pro závěr, že žalovaná se stala spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu ½ uzavřením kupní smlouvy, v níž byla výslovně uvedena jako kupující spoluvlastnického podílu, je bez významu okolnost, že prostředky na zaplacení celé kupní ceny fakticky zajistil (zaplatil) , jméno FO, (druhý kupující). K tomu odvolací soud odkazuje na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který v podmínkách společného jmění manželů dovodil, že pokud při koupi věci z výlučných prostředků jednoho z manželů tito shodně projeví vůli nabýt do společného jmění, stává se věc součástí společného jmění manželů, tj. věc mohou nabýt dvě osoby jako kupující, i když kupní cenu fakticky hradila jen jedna z nich; tato okolnost se pak řeší majetkově mezi nimi (ani v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud nevyloučil ani možnost, že dar může být realizován tím, že dárce přímo uhradí kupní cenu).

25. Jak vyplývá z výše uvedeného soud prvního stupně respektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř., proto odvolací soud rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

26. K otázce nákladů řízení odvolací soud nejprve uvádí, že se ztotožňuje s názorem okresního soudu, pokud jde o hodnocení úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a náleží jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Okresní soud rovněž správně určil druh i výši jednotlivých nákladů, které žalovaná účelně v řízení vynaložila, pakliže vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném ke dni započetí jednotlivých úkonů právní služby. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby a konkrétní výši přiznaných nákladů, odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu (viz odstavce 67. a 68. odůvodnění rozsudku), se kterým se ztotožňuje.

27. Odvolání žalované do výroku II. rozsudku shledal odvolací soud důvodným, když okresní soud posoudil účelnost jednotlivých uplatněných úkonů právní služby v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v intencích ustálené judikatury, dle které se náhrada nákladů řízení přiznává pouze za ty náklady, které byly objektivně vzato potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že upřesnění neurčitého důkazního návrhu, ani podání písemných námitek proti protokolaci nepředstavuje účelně vynaložený náklad řízení. Zejména z protokolu o jednání (zvukového záznamu o jednání) vyplývá, že šlo o opravu formálních nesrovnalostí bez dopadu na dokazování, a tedy bez reálného procesního významu, ani z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaná neměla možnost námitku proti způsobu protokolace uplatnit při jednání, jemuž byl její zástupce přítomen. Navíc je v této souvislosti třeba zdůraznit, že právní úprava obsažená v § 40 odst. 2 o. s. ř. jednoznačně stanoví prioritu zvukového záznamu jako prostředku zachycení jednání, je-li takový záznam pořízen. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, výslovně konstatoval, že: „Vyskytneli se rozpor mezi písemným vyhotovením protokolu o úkonu a zvukovým záznamem, je třeba vycházet ze zvukového záznamu.“ Judikatura tedy jasně stanoví, že zvukový záznam, který byl v předmětné věci o jednání pořizován, představuje přesnější a věrohodnější zachycení skutečného průběhu jednání, zejména tam, kde může dojít k opisným či technickým chybám, nepřesnostem nebo zjednodušením v písemném protokolu. Z uvedeného tak vyplývá, že pokud byl z rozhodnutí soudu o jednání vedle zvukového záznamu současně pořizován písemný protokol, muselo by se v případě rozporu protokolu s pořízenou zvukovou nahrávkou vycházet ze zvukové nahrávky, jako zdroje autentického průběhu jednání. V projednávané věci tedy nelze přisvědčit odvolacím námitkám stran nezbytnosti odstranění vad písemného protokolu mimo jednání soudu, když tyto pomíjejí, že pokud by okresní soud sám rozpor mezi písemnou protokolací a zvukovým záznamem neodstranil (resp. vycházel-li by v rámci rozhodnutí z obsahu výpovědi nesprávně zachycené v písemném protokolu), byl by rozhodující obsah zvukového záznamu.

28. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že sepis písemných závěrečných návrhů nepředstavuje účelný náklad řízení, když závěrečné návrhy se zásadně přednášejí ústně při jednání (§ 118 odst. 3 o. s. ř.). Skutečnost, že okresní soud umožnil stranám podat návrhy písemně, přestavuje pouze procesní možnost, nikoliv nutnost. Jak odvolací soud uvedl výše, účelnost nákladů je třeba posuzovat objektivně, nikoli podle subjektivního uvážení účastníka, či jeho zástupce. Písemné návrhy v projednávané věci nepřinesly žádný nový argument či prvek, který by nebylo možno přednesením ústního závěrečného návrhu zhodnotit. Odročení jednání okresním soudem za účelem jejich podání nečiní tento úkon účelným, když nelze považovat úkon právní služby za účelný pouze proto, že byl proveden na výzvu či při procesní nabídce soudu, ačkoliv nebyla dána objektivní nezbytnost vyhotovení písemného podání.

29. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožňuje s úvahou soudu prvního stupně, že konzultace žalované s právním zástupcem dne , datum, , , datum, , , datum, nebyly objektivně účelnými úkony právní služby, když je toho názoru, že konzultace mezi klientem a advokátem jsou zpravidla již zahrnuty v rámci odměny za jednotlivé úkony (§ 11 advokátního tarifu), a samostatně se hradí pouze tehdy, pokud byly objektivně nezbytné. Ačkoli dne , datum, šlo o konzultaci před prvním jednáním, okresní soud správně dovodil, že příprava na výslech svědka je integrální součástí přípravy zástupce na jednání, která je již honorována odměnou za samotný úkon „účast na jednání“. Konzultace , datum, a , datum, neshledal odvolací soud objektivně nezbytnými, když v řízení nedošlo k takovým změnám či zvratům, které by jejich nezbytnost odůvodňovaly. Vývoj dokazování probíhal postupně a bez mimořádných okolností; šlo tedy o běžný průběh řízení a rovněž judikatura dlouhodobě dovozuje, že „pravidelné či opakované konzultace právního zástupce s klientem, které reagují na standardní průběh řízení, nejsou samostatně účelnými úkony“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , popř. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ačkoliv lze přisvědčit žalované, že skutečnost, že jednání dne , datum, trvalo pouze 35 minut, není rozhodující pro hodnocení účelnosti konzultace, nelze uzavřít, že žalovaná prokázala, že vývoj řízení odůvodňoval potřebu mimořádné přípravy.

30. Odvolací soud ze shora rozvedených důvodů rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku II. jako věcně správný potvrdil.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení ve věci samé zcela úspěšné žalované náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta 25 080 Kč za dva úkony právní služby - vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu po 12 540 Kč [podle § 7 bod 6 počítáno z tarifní hodnoty 1 058 420 Kč podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.], dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.), cestovného 1 579,24 Kč za cestu ze sídla advokáta žalované v Praze ke Krajskému soudu v , adresa, a zpět (191,2 km při spotřebě motorové nafty 6,8 l/100 km, její ceně 34,70 Kč/l a výši základní náhrady 5,90 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), 900 Kč náhrady za ztrátu času cestou k jednání soudu a zpět za 6 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.

32. Pakliže žalovaná požadovala náhradu nákladů – cestovného ve výši 1 026,34 Kč za její vlastní cestu z , adresa, k jednání odvolacího soudu a zpět osobním automobilem Volvo V40, odvolací soud s ohledem na to, že se žalovaná jednání odvolacího soudu osobně zúčastnila uzavřel, že její cestovné je součástí nákladů ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. Podle § 30 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, však žalované, která k použití vlastního motorového vozidla neměla předchozí souhlas odvolacího soudu, náleží pouze náhrada účelných a hospodárných cestovních výdajů veřejným hromadným dopravním prostředkem, které odpovídají ceně jednodenní síťové jízdenky DÚK platné pro území Ústeckého kraje ve výši 200 Kč, kdy tuto částku odvolací soud žalované v rámci náhrady účelných nákladů odvolacího řízení přiznal.

33. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).