95 Co 266/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13 888 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. května 2025, č. j. 11 C 52/2025-37,

I. Rozsudek okresního soudu se v nákladovém výroku II. mění potud, že náklady řízení, které je povinna žalovaná zaplatit žalobkyni, činí 1 768 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále také „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalované zaplatit žalobkyni částku 13 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 588 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 889 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky (výrok II.).

2. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalobkyně. Náhradu nákladů přiznanou žalobkyni okresní soud určil v celkové výši 1 889 Kč s tím, že tuto tvoří náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b a. t., jeden paušál ve výši 100 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu vyhotovenou žalobkyní a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Náklady spojené s výzvou k plnění učiněnou advokátkou žalobkyně okresní soud shledal neúčelnými, neboť žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky přímo žalobkyní.

3. Proti nákladovému výroku II. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení okresního soudu spatřovala v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení tento soud nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. Okresnímu soudu vytýkala, že žalobkyni nebyla pro neúčelnost přiznána odměna za předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně. Argumentovala tím, že výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, je-li z praxe známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. (viz BÍLÝ, Martin. § 142a [[Předžalobní výzva]]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.). Uváděla, že z jeho praxe vyplývá, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt než výzva zaslaná věřitelem, neboť teprve při obdržení upomínky advokáta si dlužníci uvědomí závažnost situace a řeší svůj dluh. Závěr okresního soudu o nadbytečnosti předžalobní výzvy zasílané právním zástupcem žalobkyně proto odporuje § 142a o. s. ř., které bylo do o. s. ř. vtěleno k tomu, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni. Skutečnost, že pohledávka byla předána k řešení advokátem tak pro dlužníky jednoznačně signalizuje poslední možnost řešit tuto situaci jinak než soudní cestou. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 325 Kč s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek pouze v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tedy v napadeném nákladovém výroku, aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přičemž dospěl k následujícím závěrům. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok I. rozsudku, který již nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

8. V daném případě byla plně úspěšnou žalobkyně, které proto, jak správně dovodil soud prvního stupně, podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Pokud žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, náležela jí dle § 137 o. s. ř. i náhrada nákladů právního zastoupení, které představuje odměna advokáta, její hotové výdaje, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem.

9. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 a. t.). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je odvozena od výše peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva (§ 7, § 8 odst. 1 a § 14b a. t.). Advokátní tarif ve svém ustanovení § 7 stanoví výši odměny za jeden právní úkon. Nerozlišuje přitom, kterému z účastníků advokát právní službu poskytuje, ani o jaký typ řízení se jedná. Ve vztahu k němu je § 14b a. t. ustanovením speciálním a jeho aplikace má ve stanovených případech přednost. Tímto jsou stanoveny zvláštní pravidla pro stanovení výše odměny pro řízení zahájená ode dne 1. 7. 2014, kdy je snížena odměna i paušální náhrada hotových výdajů za úkony právní služby provedené do podání návrhu na zahájení řízení včetně, jsou-li advokátem zastupujícím žalobce, jemuž je přiznána náhrada nákladů řízení, učiněny v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Na projednávanou věc je tedy třeba aplikovat ustanovení § 14b a. t. Žalobkyni náleží odměna advokáta ve výši 2 x 300 Kč za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. (ve znění do 31. 12. 2024). Jako náhrada hotových výdajů žalobkyni dále náleží režijní paušál po 100 Kč, ke každému z úkonů právní služby, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (ve znění do 31. 12. 2024). Spolu s náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč z uvedených částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč činí účelně vynaložené náklady žalobkyně celkem 1 768 Kč.

11. K požadavku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva ze dne , datum, , odvolací soud konstatuje, že nepovažuje předžalobní výzvu učiněnou dva měsíce poté, co byla žalovaná opakovaně vyzvána k plnění samotnou žalobkyní (výzvou ze dne , datum, , upomínkou ze dne , datum, ), resp. jí pověřenou třetí osobou (výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, s upozorněním na případné soudní vymáhání pohledávky), za účelný úkon, a proto žalobkyni za tento úkon odměna za zastoupení nenáleží.

12. Rozhodným pro tento závěr je účel předžalobní výzvy, kterým je, jak uvedl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 19. 11. 2013, č. j. 5 Cmo 368/2013-22, „zajištění určité míry ochrany dlužníků před podáváním „šikanózních“ žalobních návrhů za situace, kdy žalovaný ani neví, že je nějaký dluh za ním evidován, a účelem podání žalobního návrhu je pouze navýšení pohledávky o část nákladů řízení za poskytnuté právní služby.“ (in JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 3. 2019, 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019). Účelu předžalobní výzvy tak v předmětné věci bylo dosaženo již výzvou žalobkyně, resp. jí pověřené třetí osoby (tedy informovat žalovanou o existenci dluhu a dát jí možnost zaplatit před zahájením řízení). Další výzva advokátky žalobkyně je z tohoto hlediska nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení) a toliko neúčelně zvyšuje náklady řízení.

13. K žalobkyní citovaným závěrů vyplývajícím z literatury (viz SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.) je třeba uvést, že odvolací soud zásadně souhlasí se závěrem, že za určitých okolností nemusí být opakovaná advokáta neúčelným úkonem. To však platí zejména pro situace, kdy je na straně výzvy účastníka zjištěna nějaká vada, např. v obsahu nebo v odeslání. Žádnou vadu ve vztahu k první předžalobní výzvě však žalobkyně netvrdila. Shodně se o neúčelnosti předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně vyjadřuje i další literatura [srov. GRYGAR, Jiří. Několik úvah nad poslední novelou advokátního tarifu. Bulletin-advokacie.cz [online]. 2014. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/nekolik-uvah-nad-posledni-novelou-advokatniho-tarifu („pokud předžalobní výzvu učinil vůči žalovanému již sám žalobce, pak za opakovanou předžalobní výzvu, kterou následně jménem žalobce učinil jeho právní zástupce, nejde o úkon právní služby, neboť jde o zbytečné dublování“].

14. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že náklady vynaložené žalobkyní na upomínání žalované jsou zahrnuty v žalobkyni ve věci samé přiznané částce v podobě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., resp. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. vyhlášky č. 69/2024 Sb.), proto v dané věci nejsou dány podmínky ani pro přiznání náhrady nákladů spojených se zasláním předžalobní výzvy žalobkyní ve výši 100 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

15. Obdobně rozhodl odvolací soud např. v usnesení sp. zn. 95 Co 21/2021, sp. zn., Anonymizováno, 14 Co 151/2025 a sp. zn. 95 Co 245/2025.

16. Krajský soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku potud, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalované ve správné výši; jinak, tj. co do základu a platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jej v napadeném výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Pokud jde o rozhodování o nákladech řízení, právní úprava stojí na zásadě oficiality. K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – Z občanského soudního řádu v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení nevyplývá zákaz změny k horšímu (reformatio in peius). Odvolací soud je tak oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem [srov. § 212 písm. b) o. s. ř.] – srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 596/07 ze dne 29. 11. 2007 a rovněž stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla v odvolacím řízení úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady v této části řízení nevznikly.