95 Co 278/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad L rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. nezletilá Jméno nezletilé , narozená dne Datum narození nezletilé . bytem Adresa nezletilé zastoupená kolizním opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem sídlem Anonymizováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání první žalované proti rozsudku Okresní soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2025, č. j. 36 C 293/2024-55, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 36 C 293/2024-67, I. Rozsudek a usnesení okresního soudu se potvrzují.II. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 35 530,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.III. Žalovaná 1 je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů na zastupování žalované 2 v odvolacím řízení v plném rozsahu, ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení okresního soudu.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných k bytové jednotce č. , Anonymizováno, umístěné v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , , adresa, (výrok I.), nařídil prodej bytové jednotky č. , Anonymizováno, umístěné v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalované tak, že žalovaná 1 , Jméno žalované A, obdrží , Anonymizováno, z výtěžku a žalovaná 2 , Jméno nezletilé, a každý ze žalobců obdrží po , Anonymizováno, z výtěžku (výrok II.). žalované 1 uložil povinnost zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši 114 135,82 Kč k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), rozhodl, že žalobci a žalovaná 2 mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a žalované 1 uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výše 32 028,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok V. spolu s doplňujícím usnesením ze dne 7. 5. 2025, č. j. 36 C 293/2024-67).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci řízení nabyli shora uvedené nemovité věci (dále jen ,,bytová jednotka“) do podílového spoluvlastnictví v rámci dědického řízené po zůstaviteli - , Anonymizováno, a druhé žalované a , Anonymizováno, , a to tak, že žalovaná 1 vlastní , Anonymizováno, vzhledem k celku a ostatní účastníci po , Anonymizováno, vzhledem k celku. Bytovou jednotku fakticky užívají pouze žalované, když žalovaná 1 je , Anonymizováno, žalované 2. Žalobci nechávali žalované v bytové jednotce bydlet, ničeho za její užívání nežádali, očekávali však, že žalovaná 1, bude plnit sama závazky a povinnost plynoucí z užívání bytové jednotky, tedy vůči společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) a dodavatelům energií. Žalovaná 1 však dlouhodobě závazky vůči SVJ neplnila, žalobci se tak z titulu spoluvlastnictví bytové jednotky ocitli v soudním řízení o zaplacení dluhu na straně žalované, s čímž jim vznikly náklady na právní zastoupení. Navíc žalovaná 1 generuje v souvislosti s bytovou jednotkou dluhy nové. Domluva se žalovanou 1 ohledně společného prodeje celé bytové jednotky nebyla možná. Za této situace žalobci neviděli jinou možnost, než se domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce, a to formou jejího prodeje ve veřejné dražbě, když rozdělení bytové jednotky není fakticky možné a žalobci o jednotku zájem nemají. Žalovaná 1 byla v řízení pasivní, teprve u jednání uvedla, že nechce bytovou jednotku prodat, bydlí v ní s nezletilou dcerou (žalovanou 2) a řeší své dluhy v rámci insolvence. Kolizní opatrovník žalované 2 uvedl, že komunikace se žalovanou 1 je obtížná, na sjednanou schůzku se nedostavila. Jako opatrovník má zájem na tom, aby bytová jednotka byla prodána jako celek a bylo tak dosaženo co nejvyššího výtěžku. Navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Obvyklá cena bytové jednotky je 1 264 800 Kč. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. , Anonymizováno, – žaloby a usnesení o schválení smíru – vyplynulo, že , Anonymizováno, podalo žalobu proti všem účastníkům projednávané věci o zaplacení částky 119 137,94 Kč z titulu nezaplacených plateb do fondu oprav a službách spojených s užíváním bytové jednotky za období od , datum, do , datum, . Spor skončil uzavřením smíru, dle nějž se žalovaná 1 zavázala zaplatit žalobci částku 69 137,94 Kč do 31. 12. 2024 a uhradit náhradu nákladů řízení, přičemž doposud na tento závazek ničeho neuhradila. Žalobci vyzvali dne , datum, žalovanou 1 k vypořádání bytové jednotky jejím prodejem s cílem co nejvyššího výtěžku pro všechny spoluvlastníky a uhrazení dluhů, které žalovaná 1 všem způsobila. Společnost , právnická osoba, . podala žalobu proti , jméno FO, , který v probíhajícím řízení je žalobcem b), a to z titulu nezaplaceného úvěru po jeho , Anonymizováno, , za který žalovaný odpovídá (poměrně) jako dědic, žalovaný b) žalovanou částku zaplatil, žaloba byla proto vzata zpět a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno, věc byla u okresní soudu vedena pod sp. zn. , spisová značka, .

3. Přestože žalovaná 1 před podáním žaloby byla, a to od , datum, v insolvenčním řízení, dospěl okresní soud k závěru, že zahájení insolvenčního řízení nebrání v podání předmětné žaloby, ani v pokračování v zahájeném řízení, neboť řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není sporem o pohledávce a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které by se uspokojovaly v insolvenčním řízení, odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1060/2021-B-53.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že s ohledem na tvrzení účastníků řízení zde není jiná možnost než zrušit spoluvlastnictví k předmětné jednotce a nařídit její prodej ve veřejné dražbě, když bytovou jednotku nelze reálně rozdělit a žádný ze spoluvlastníků neměl zájem nabýt jednotku do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná 1 sice nesouhlasila s prodejem, ale prostředky na vyplacení ostatních spoluvlastníků nemá, je zadlužená a prochází insolvencí. Předpokladem pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je nejen skutečnost, že tento/tito jí chtějí do svého vlastnictví, ale též, že disponují finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Rozdělení výtěžku z prodeje jednotky mezi účastníky řízení pak odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům.

5. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, okresní soud dospěl k závěru, že v dané věci bylo namístě aplikovat výjimku z pravidla „každý si nese náklady řízení ze svého“ a uložil žalované 1 zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že žalobci umožnili žalované 1, aby výlučně, resp. se svou , Anonymizováno, , žalovanou 2, užívala předmětnou bytovou jednotku. Ničeho od ní nepožadovali za to, že jí užívá nad rámec svého podílu, resp. za to, že oni sami nemají možnost ji užívat. Žalovaná 1 byla tak povinna platit platby spojené s jejím užíváním, tj. platby SVJ, fond oprav, zálohy za služby atd. Žalovaná 1 však ničeho neplatila, žalobci a žalovaná 2 se tak - aniž by situaci sami zavinili - ocitli v pozici dlužníků z titulu spoluvlastnictví k bytové jednotce. Žalovaná 1 svým nezodpovědným přístupem zadlužila jak všechny žalobce, tak i svou , Anonymizováno, , žalovanou 2. Nese tak proto následky v podobě toho, že žalobci se soudně domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ač tak neměli původně v plánu a nechávali žalované v bytě bydlet (aniž by z toho měli jakýkoliv profit vyjma „holého“ spoluvlastnictví). Žalovaná 1 tak zavdala příčinu k tomu, aby se žalobci domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a proto soud považuje za spravedlivé, aby jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení žalobcům. Žalobci mají právo na náhradu nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech na zastoupení advokátem sestávající se z jeho odměny a hotových výdajů podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Žalobci zaplatili soudní poplatek ve výši 7 000 Kč. Odměna advokáta a jeho hotové výdaje sestávají ze 3 úkonů právních služeb poskytnuté 3 žalobcům, a to za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“), za žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a za účast při jednání před soudem za dvě započaté hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. K těmto úkonům náleží též náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 AT. advokát převzal zastoupení v , Anonymizováno, , žalobu podal v , Anonymizováno, a jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny se konalo v , Anonymizováno, . Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna (a náhrada hotových výdajů) podle AT ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Jeho odměna a náhrada hotových výdajů za převzetí zastoupení a podání žaloby se proto řídí AT ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při jednání před soudem se řídí AT ve znění účinném od 1. 1. 2025.Podle § 8 odst. 5 věty první AT za účinnosti obou uvedených znění se ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci. Soud vyšel z ceny bytové jednotky určené znaleckým posudkem v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, ve výši , částka, . Od této hodnoty odečetl cenu podílu klientů advokáta (žalobců), tedy 3/10 ceny (379 440 Kč). Tarifní hodnota za jeden úkon právní služby proto činí 885 360 Kč. Podle § 7 bodu 6. činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby částku 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč. Základní mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby za jednu (první) zastupovanou osobu proto činí 11 860 Kč. Podle § 12 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za společné úkony při zastupování dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Podle AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 se advokátovi mimosmluvní odměna snižuje za druhou zastupovanou osobu o 20 % a za třetí osobu o 40 %. Odměna advokáta za dva úkony právní služby a tři zastupované osoby proto činí 9 488 Kč za osobu a úkon, za jeden úkon právní služby 11 860 Kč za první zastupovanou osobu, 9 488 Kč za druhou zastupovanou osobu a 7 116 Kč za třetí zastupovanou osobu. Celkem tak odměna advokáta činí (2 x 3 x 9 488 Kč) + 11 860 Kč + 9 488 Kč + 7 116 Kč, tedy 85 392 Kč.Za úkony právních služeb poskytnutých před 1. 1. 2025 advokátovi dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za zastupovanou osobu a za úkon poskytnutý od 1. 1. 2025 náhrada ve výši 450 Kč za zastupovanou osobu. Náhrada hotových výdajů advokáta proto činí (2 x 3 x 300 Kč) + (3 x 450 Kč), tedy 3 150 Kč. K těmto částkám je třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 88 542 Kč, tedy 18 593,82 Kč. Žalobcům proto celkem na náhradě nákladů spočívající v zastoupení advokátem náleží částka 107 135,82 Kč vč. DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 000 Kč činí náhrada nákladů řízení žalobců celkem částku 114 135,82 Kč. Tu soud výrokem III. uložil žalované 1 zaplatit žalobcům. O povinnosti žalované 1 k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobcům k ruce společné a nerozdílné, o místě a o lhůtě k placení bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Soud dále výrokem V. rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalované 1 k náhradě nákladů řízení státu, a to z týchž důvodů, o které opřel své rozhodnutí o uložení povinnosti žalované 1 zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Stát vynaložil náklady na zastupování nezletilé žalované 2 v řízení, když této byl ustanoven kolizní opatrovník z důvodů možného střetu zájmů se zákonným zástupcem (žalovanou 1) a má proto nárok na jejich náhradu vůči žalované 1. Jejich výše nebyla ke dni vyhlášení rozhodnutí známa, proto budou vyčísleny až v samostatném usnesení, kterým následně byly náklady řízení vyčísleny částkou 32 028,70 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku, a i proti doplňujícímu usnesení podala včas odvolání žalovaná 1 (dále jen ,,žalovaná“). Uvedla, že navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, jelikož mělo být přerušeno z důvodu zahájeného insolvenčního řízení i s odkazem na fázi tohoto řízení. Podává opětovný návrh na přerušení řízení i z důvodu, že předmět vypořádání je sepsán do majetkové podstaty první žalované. Žalovaná není pasivně legitimována, tím je její správce jako správce její majetkové podstaty. Dále navrhuje své osvobození soudních poplatků a uhrazení nákladů jejího právního zastoupení ze státního rozpočtu, resp. navrhuje bezplatné právní zastoupení, jelikož je nemajetná a je v úpadku. K uvedenému navrhuje provedení dokazování listinami z jejího insolvenčního spisu, a to zejména insolvenčním návrhem a listinami o jejím přezkumném jednání v insolvenčním řízení s přihláškami pohledávek, uvedené prokazuje její úpadek a předluženost. Ze stejného důvodu navrhuje zrušení výroku o nákladech řízení a navrhuje moderaci ve smyslu § 150 o. s. ř., a nebo neuložení jakékoliv povinnosti k nákladům řízení, jelikož je nemajetná a v úpadku a nemůže disponovat se svým majetkem a například upřednostňovat věřitele. S napadeným rozhodnutím nesouhlasí, jelikož má za to, že okresní soud se nevypořádal s jejími námitkami. Žaloba měla být zamítnu, jelikož pro takové rozhodnutí nejsou splněny zákonné podmínky. Dále žalovaná navrhuje a má za to, že měla být bytová jednotka se spoluvlastnickým podílem oceněna znalcem a následně mělo být rozhodnuto, že se jí přikazuje do vlastnictví a že je povinna ostatní účastníky vypořádat, a to kromě druhé žalovaná, která si přeje zůstat spoluvlastnicí a vypořádání nepožaduje, tedy předmětem vypořádání budou toliko podíly žalobců. Nesouhlasí se zaplacením částky 32 028,70 Kč státu. Uvedla, že je v insolvenčním řízení, což je veřejně známá informace a nemá prostředků na hrazení nákladů právního zastoupení a ani nákladů řízení, tedy není schopna zaplatit jakékoliv náklady. Uvedená informace vyplývá z insolvenčního rejstříku. Je v úpadku, za tímto účelem navrhuje provedení dokazování usnesením o úpadku spojeného s povolením oddlužení ze dne , datum, a dále seznamem přihlášených pohledávek a zprávou přezkumu se soupisem majetkové podstaty, kde jsou veškeré informace požadované i okresním soudem. Vše, co uváděla a namítala, je veřejně dostupná a pravdivá informace, přesto jí soud zcela opomněl ve svých rozhodnutích uvést a neuvedl ani, proč uvedenými dokumenty neprovedl dokazování, ač je z nich zřejmé, co bylo okresním soudem v řízení požadováno a jsou v rozporu s napadenými rozhodnutími. Žalovaná navrhuje provedení dokazování výše uvedenými rozhodnutími, což jsou veřejné listiny, u kterých se presumuje pravdivost skutečností v nich uvedených a mají vyšší důkazní sílu než listiny požadované okresním soudem. Okresní soud požadoval prokazovat skutečnosti prokázané a osvědčené v insolvenčním rejstříku stejného státu a shodné soudní soustavy. Napadené rozhodnutí dle žalované je nehospodárné a v rozporu se zásadou, že v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví si účastníci řízení nesou náklady ze svého bez ohledu na stranu žalovanou či žalující. Navrhla napasené rozhodnutí zrušit.

8. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci tak, že navrhují potvrdit napadený rozsudek. Uvedli, že pasivní legitimace žalované je zde dána, neboť žaloba byla podána dne , datum, , přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, konstatoval úpadek první žalované a jmenoval insolvenčního správce až usnesením ze dne , datum, , tedy po podání žaloby. Žalobci byli připraveni na záměnu účastníků řízení na straně žalované, ale okresní soud uzavřel, že záměna není potřebná a že v řízení může a bude pokračovat s původními účastníky řízení. Nicméně navrhují, aby soud připustil záměnu účastníků řízení ohledně žalované, kdy na jejím místě by v řízení měla nadále vystupovat jako insolvenční správce obchodní korporace , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Okresní soud rozhodl správně, když mezi účastníky existuje neshoda ohledně dalšího trvání spoluvlastnictví, přičemž žalovaná nemovitou věc zatížila dluhy, se žalobci odmítala jakkoliv komunikovat , ani před okresním soudem nebyla schopna a ochotna reagovat na žalobu a přednést zde cokoli, co by mohlo okresní soud vést k rozumné úvaze, jak vypořádání rušeného spoluvlastnictví řešit jinak. Navíc bez vědomí žalobců svévolně nakládala s dalšími společnými věcmi (automobily, vybavením obchodního závodu atd.), čímž žalobce majetkově poškodila a poškozuje. Žalovaná je předlužená, není schopna plnit své závazky, svým chováním zcela znemožňuje výkon spoluvlastnických práv žalobců. Pro přerušení řízení v důsledku insolvenčního řízení není žádný rozumný důvod. Podle judikatury jsou podobná řízení i ohledně dlužníků v insolvenci plynula vedena. Požadavek na přikázání jednotky do majetku žalované odporuje provedeným důkazům o jejím chování i o jejích poměrech. Neplní-li dlouhodobě své závazky, sotva by byla schopna se vypořádat ohledně ceny společné nemovitosti. Ostatně sama v podaném odvolání neuvádí žádné tvrzení a neoznačuje žádné důkazy. Jednání žalované i její dosavadní procesní postup potvrzují obavu žalobců, že žalované jde o jediné, a to maximálně komplikovat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a po co možná nejdelší dobu parazitovat na stávající situaci, kdy užívá společnou věc ve svůj prospěch a žalobcům nemusí nic platit. Jejich šance na vypořádání je s ohledem na insolvenci první žalované mizivá.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, k projednání odvolání nařídil jednání a odvolání žalované shledal nedůvodným.

10. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce druhého téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

11. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

12. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

13. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1144 odst. 1 o. z .je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

15. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen ,,i. z.“) se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

17. Podle § 140a odst. 1 i. z. účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.

18. Podle § 140c i. z. v době, pro kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

19. Odvolací soud provedl důkaz sdělením obsahu listin založených ve spise Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. , spisová značka, , a zjistil následující: z insolvenčního návrhu, že tento byl podán žalovanou dne , datum z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice(žalované) a povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni ze soupisu majetkové podstaty, že správkyně sepsala spoluvlastnický podíl dlužnice o velikosti 6/10 k bytové jednotce č. , Anonymizováno, umístěné v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba z vyjádření správkyně ze dne , datum, adresované insolvenčnímu soudu, že dlužnice nemá dostačující příjem pro výpočet průměrné výše měsíční splátky pro oddlužení, doložila jen vdovský důchod ve výši 14 551 Kč, dlužnice na její výzvu doložila jen přerušení podnikatelské činnosti ze sdělení , Jméno žalované B, ze dne , datum, , že žalovaná neplní své závazky vůči SVJ, neboť nehradí ani shromážděním stanovené příspěvky do fondu oprav ani předepsané zálohy na ,,služby“ související s užíváním bytové jednotky, kterou má ve spoluvlastnictví s ostatními spoluvlastníky. Svým jednáním dlužnice dlouhodobě zásadně zasahuje do správy uvedeného domu a pozemku. Od , datum, do , datum, nebyly povinné platby uhrazeny ani částečně a za toto období činí dluh 40 844 Kč, celkově tak dluh činí 201 961 Kč. ze sdělení správkyně ze dne , datum, , že dlužnice i přes opakovaná poučení nehradí řádně předepsané zálohy SVJ, nově ji vznikl dluh. Insolvenční správkyně má za to, že se jedná o okolnosti bránící ve schválení oddlužení a navrhuje insolvenčnímu soudu neschválení oddlužení a prohlášení konkurzu. ze sdělení správkyně ze dne , datum, , že dlužnice i přes opakované výzvy nedoložila dostačující příjem pro výpočet průměrné výše měsíční splátky pro oddlužení, a proto navrhuje insolvenčnímu soudu neschválení oddlužení a prohlášení konkurzu. ze sdělení správkyně ze dne , datum, , že dlužnice i přes opakované výzvy nedoložila dostačující příjem pro výpočet průměrné výše měsíční splátky pro oddlužení, a proto navrhuje insolvenčnímu soudu neschválení oddlužení a prohlášení konkurzu ze sdělení , adresa, ze dne , datum, vyplývá, že dlužnice začala plnit své zákonné povinnosti a dluh nyní činí jen 201 1337 Kč20. V projednávané věci byly odvolacímu přezkumu otevřeny právní otázky významné pro rozhodnutí ve věci, a to, zda podáním insolvenčního návrhu žalovanou a probíhajícím insolvenčním řízení nastaly, ve vztahu k tomuto řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, tedy zda toto řízení je ze zákona přerušeno, a zda je insolvenční správce žalované, jakožto dlužnice v úpadku, po dobu trvání účinků insolvenčního řízení, účastníkem tohoto řízení. Tedy, zda probíhající insolvenční řízení se stalo či nikoli překážkou pro průběh a skončení tohoto řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedené bytové jednotce (dále jen ,,bytové jednotce“). Žalovaná jednak namítá, že v tomto řízení není pasivně věcně legitimována a dále, že toto řízení mělo být přerušeno do doby konání insolvenčního řízení. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, tento názor žalované nesdílí.

21. Jak z obsahu nalézacího a insolvenčního spisu vyplývá, žalovaná se stala spoluvlastnicí bytové jednotky společně se žalovanou č. 2 a žalobci na základě dědického rozhodnutí. Ač bytovou jednotku žalovaná užívala a stále užívá výlučně sama se svou , Anonymizováno, (žalovanou č. 2), dlouhodobě neplnila své povinnosti spočívající v úhradě příspěvků do fondu oprav a úhradě záloh na služby spojené s užíván bytu, čímž jí vznikl nemalý dluh, kterým následně byli zatíženi i žalobci, jakožto spoluvlastníci bytové jednotky. Žalovaná tento problém neřešila, čímž žalobce uvedla do situace, že nejenže nemohli konzumovat výhody svého spoluvlastnického práva, ale navíc byli jako spoluvlastníci zatíženi spolu se žalovanou dluhy, které ona způsobila. Takovouto situaci žalobci nemohli řešit jinak, než zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví k bytové jednotce, což se snažili se žalovanou vyřešit mimosoudně (viz výzva žalobců ze dne , datum, adresovaná žalované). Žalovaná na jejich návrh reagovala tak, že na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepřistoupila, a dne , datum, podala u soudu insolvenční návrh. I po zahájení insolvenčního řízení ve své pasivitě, co se týče úhrad spojených s užíváním bytové jednotky, nadále pokračovala, neboť v období od , datum, do , datum, jí vznikl, dle sdělení SVJ další dluh ve výši 40 844 Kč. V insolvenčním řízení přitom doposud nebylo insolvenčním soudem rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, ani o prohlášení konkurzu, a to přesto, že insolvenční správkyně opakovaně soudu navrhuje jeho neschválení a prohlášení konkurzu, neboť žalovaná jako dlužnice přes opakované výzvy správkyně nedoložila dostačující příjem pro výpočet průměrné výše měsíční splátky pro oddlužení. Z tohoto zjištění je zřejmé, že insolvenční řízení je jen umělo prodlužováno, a do insolvenčního řízení přihlášení věřitelé (mezi nimiž jsou i žalobci), tak marně čekají na alespoň částečnou úhradu svých pohledávek. Za této situace tedy nemůže toto řízení nikterak ohrozit výsledek řízení insolvenčního, ba naopak. Zrušením spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce a jejím následným prodejem ve veřejné dražbě totiž nemůže dojít ke snížení hodnoty majetkové podstaty, neboť dojde toliko ke změně její struktury způsobem obdobným, kterým by k její změně došlo pravděpodobně i v insolvenčním řízení, pokud by insolvenčním soudem byl prohlášen konkurz. K prodeji společné nemovité věci proto může dojít i po zahájení insolvenčního řízení na majetek jednoho ze spoluvlastníků. Prohlášením konkurzu v insolvenčním řízení, a následným prodejem jen podílu dlužnice na bytové jednotce by totiž byla utržená částka podstatně nižší.

22. Přerušení řízení zveřejněním rozhodnutí o úpadku dopadá typicky na nalézací řízení o žalobě na plnění, což není tento případ. Vydáním rozhodnutí o úpadku se naopak řada soudních řízení nepřerušuje, např. řízení, která se týkají věcných práv k majetkové podstatě, která se nepřihlašují, či řízení o pohledávkách, které mají být z majetkové podstaty uspokojeny bez toho, aby musely být uplatněny přihláškou. Zákonná úprava přerušení řízení z důvodu rozhodnutí o úpadku ale neobsahuje ani demonstrativní výčet soudních řízení, která se vydáním rozhodnutí o úpadku nepřerušují.

23. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně je názoru, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízení, které se zveřejněním rozhodnutí o úpadku nepřerušuje, neboť svým obsahem nikterak nezasahuje do probíhajícího insolvenčního řízení, tedy typově nezasahuje do okruhu zájmů daných insolvenčním řízením, konkrétně řešení úpadku konkurzem. Spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci, jehož výsledkem je prodej sporné nemovité věci ve veřejné dražbě, není sporem, jehož výsledek by měl vést k vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty, a to s ohledem na skutečnost, že v případě vyhovění podané žalobě dojde pouze k přeměně tohoto majetku na peníze. Spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce je sice sporem o majetkové právo týkající se majetkové podstaty, ale nelze jej uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení. Tedy tento spor nemůže mít zásadní vliv na majetkovou podstatu, a nemůže tak vést k ohrožení zájmů věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili do probíhajícího insolvenčního řízení. Navíc jde o řízení, v němž zájem účastníků na jeho pokračování převažuje nad zájmem insolvenčního řízení. Pokud tedy žalovaná namítala, že toto řízení mělo být přerušeno do doby skončení řízení insolvenčního, tak zákonný důvod pro přerušení tohoto řízení zde dán nebyl. Je přitom třeba mít na zřeteli i zásadu dobrovolnosti spoluvlastnictví dle shora citovaného § 1140 o. z., kdy pokud by průběh insolvenčního řízení měl být důvodem pro přerušení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, fakticky by tak nemohlo být podílové spoluvlastnictví zrušeno po celou dobu insolvenčního řízení a spoluvlastníci by byli nuceni v pro ně nevýhodném spoluvlastnictví i nadále setrvat, což by bylo v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To vše navíc za situace, kdy z naprosto pasivního chování žalované vyplývá, že podáním insolvenčního návrhu neměla v úmyslu alespoň zčásti uspokojit pohledávky svých věřitelů, ale jejím cílem bylo a je jen oddálit vyřešení spoluvlastnictví k bytové jednotce.

24. Pokud jde o námitku žalované, že ve věci není pasivně věcně legitimována, tak ani této námitce nelze dle názoru odvolacího soudu přisvědčit. Účastníkem řízení je ten, kterého zákon označuje jako nositele hmotného práva. Účastníkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci jsou její spoluvlastníci. V probíhajícím insolvenčním řízení došlo toliko k prohlášení úpadku žalované, ale doposud nedošlo ke zvolení formy řešení úpadku, tedy nedošlo ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, ani k prohlášení konkurzu. Za této situace účastenství insolvenčního správce v tomto sporu zákon nepředpokládá. Lze proto uzavřít, že insolvenční správkyně dlužníka (úpadce-žalované) není účastníkem řízení při projednání a rozhodnutí tohoto sporu o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Insolvenční řízení její neúčastí v tomto řízení nemůže být nikterak ohroženo, neboť po dobu trvání účinků zahájení insolvenčního řízení je dlužník (úpadce - žalovaná) povinen hodnoty získané mimo insolvenční řízení vydat insolvenčnímu správci k mimořádným splátkám nad rámec případného splátkového kalendáře (§ 412 i. z.). Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře s případným zpeněžením majetkové podstaty je povinností dlužníka (žalované) činit vše pro naplnění účelu zvolené formy řešení úpadku a mimo jiné informovat insolvenčního správce o všech podstatných skutečnostech, které v průběhu oddlužení nastanou a mohou mít na průběh oddlužení vliv. Je tedy věcí žalované, jakožto dlužníka, aby insolvenční správkyni informovala i o tom, že rozhodnutím soudu bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a nařízen prodej této nemovité věci. Vydání rozhodnutí v tomto řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je úsporou času a nákladů de facto přínosem pro majetkovou podstatu. Účastníkem tohoto řízení proto mohla být přímo žalovaná jako dlužnice, správkyně mohla vystupovat v roli kontrolní a dohlížející. Navíc i okresní soud, ač mu to žádný právní předpis neukládá, může insolvenční soud informovat o průběhu a výsledku tohoto sporu, nehledě přitom na to, že žalobci v této věci jsou současně i přihlášenými věřiteli v uvedeném insolvenčním řízení, tudíž i oni budou mít zájem na tom, aby po případném zpeněžení bytové jednotky žalovaná peníze získané prodejem jejího podílu odevzdala insolvenční správkyni.

25. Nutno jen připomenout, že ani institut tzv. chráněného bydlení (§ 398 odst. 6 i. z.) nezajišťuje ochranu obydlí dlužníka absolutně. I kdyby tedy snad žalovaná nebyla povinna předat svůj podíl na bytové jednotce insolvenční správkyni ke zpeněžení (za předpokladu, že by insolvenční soud povolil její oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a obvyklá hodnota jejího spoluvlastnického podílu by nepřekročila hodnotu určenou podle zvláštního prováděcího předpisu), neznamenalo by to, že žalobci by se nemohli domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, jak učinili v tomto případě, když obecně platí, jak shora uvedeno, že spoluvlastníci nemovité věci nemohou být nuceni ve spoluvlastnictví setrvat.

26. Konečně je třeba i připomenout, že zahájené insolvenční řízení nemůže být překážkou ani pro následné exekuční řízení vedoucí k faktickému prodeji bytové jednotky ve smyslu § 348 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť se jedná o zcela specifickou povahu exekuce prodejem nemovitosti, která je vedena za účelem rozdělení společné věci. V takovém případě není exekuce vedena k vydobytí pohledávky za dlužníkem, když z titulu vydaného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, kterým bylo podílové spoluvlastnictví k nemovitosti zrušeno a nařízen jeho prodej, žádná pohledávka, která by mohla být přihlášena v insolvenčním řízení vůči dlužníkovi neexistuje. Účelem aplikace ust. § 348 o. s. ř. je jen převedení hodnoty společné věci na peníze a vydání takto převedeného majetku bývalým spoluvlastníkům podle výše jejich podílů, tak jak je v pravomocném a vykonatelném rozsudku soudu uvedeno (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, čj. 3VSPH 1060/2021-B-53).

27. Co se týče zákonných podmínek pro zrušení podílového spoluvlastnictví shora citovaných, tak ty v daném případě byly nepochybně splněny. Žalobci, jakožto spoluvlastníci především s ohledem na vzniklou situaci způsobenou výlučně žalovanou, nehodlají v daném spoluvlastnictví setrvat, proto bylo okresním soudem správně rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce. Vzhledem k tomu, že ani jeden ze žalobců nemá zájem na tom, aby bytovou jednotku získal do svého výlučného vlastnictví a žalované nemají prokazatelně finanční prostředky na vyplacení spoluvlastnických podílu, okresní soud rovněž správně rozhodl, pokud nařídil prodej bytové jednotky.

28. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky a náklady řízení státu, odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně je toho názoru, že s ohledem na chování žalované zde existují mimořádné důvody, pro které je namístě tyto náklady uložit k úhradě žalované. Pokud jde o konkrétní důvody a výši přiznaných nákladů řízení, zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se ztotožňuje.

29. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně doplňujícího usnesení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení neúspěšné žalované odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 35 530,44 Kč se sestávající z nákladů advokátního zastoupení, a to odměny advokáta za zastupování tří osob po 28 464 Kč dle za úkon dle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího řízení), dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 6 166,44 Kč. Celkově se tak jedná o náklady odvolacího řízení v částce 35 530,44 Kč, které je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Státu vznikly náklady spojené se zastupováním druhé žalované v odvolacím řízení, které je rovněž žalovaná 1, která vyvolala odvolací řízení a byla v něm neúspěšná státu povinna uhradit. O výši těchto nákladů rozhodne okresní soud usnesením.