36 C 293/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno žalovaným: 1. anonymizováno , narozená anonymizováno bytem anonymizováno 2. anonymizováno , narozená anonymizováno bytem anonymizováno zastoupená kolizním opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem sídlem Anonymizováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných k bytové jednotce č. , Anonymizováno, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej bytové jednotky č. , Anonymizováno, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalované tak, že žalovaná 1 , anonymizováno, obdrží 6/10 z výtěžku a žalovaná 2 , anonymizováno, a každý ze žalobců obdrží po 1/10 z výtěžku.

III. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši 114 135,82 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci a žalovaná 2 mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná 1 je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, a to k bytové jednotce č. , Anonymizováno, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, , jejím prodejem ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje má být rozdělen mezi účastníky řízení dle výše jejich spoluvlastnických podílů na předmětné bytové jednotce. Účastníci řízení nabyli bytovou jednotku v rámci dědictví po zemřelém otci, resp. manželovi, a to tak, že žalovaná 1 vlastní 6/10 vzhledem k celku a ostatní účastníci po 1/10 vzhledem k celku. Žalobci dále uvedli, že bytovou jednotku užívají pouze žalované, když žalovaná 1 je matkou žalované 2. Žalobci nechávali žalované v bytové jednotce bydlet, ničeho za to nežádali, očekávali však, aby žalované, resp. žalovaná 1, plnila sama závazky a povinnost plynoucí z užívání bytové jednotky, tedy vůči společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) a dodavatelům energií. Žalovaná 1 však dlouhodobě závazky vůči SVJ neplnila, žalobci se tak z titulu spoluvlastnictví bytové jednotky ocitli v soudním řízení o zaplacení na straně žalované, s čímž jim vznikly náklady na právní zastoupení. Navíc žalovaná 1 generuje v souvislosti s bytovou jednotkou dluhy nové. Domluva se žalovanou 1 ohledně společného prodeje celé bytové jednotky nebyla možná. Za této situace žalobci nevidí jinou možnost než se domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce, a to formou jejího prodeje ve veřejné dražbě, když rozdělení bytové jednotky není fakticky možné a žalobci o jednotku zájem nemají.

2. Žalovaná 1 byla v řízení pasivní, teprve u jednání uvedla, že nechce bytovou jednotku prodat, bydlí v ní s nezletilou dcerou (žalovanou 2) a řeší své dluhy v rámci insolvence.

3. Kolizní opatrovník žalované 2, který jí byl soudem ustanoven v řízení z důvodu, že žalovaná 1 (její matka) nemůže hájit její zájmy v řízení, neboť zájmy obou žalovaných mohou být (i jen potenciálně) odlišné, resp. dokonce v kolizi, uvedl, že komunikace se žalovanou 1 je obtížná, na sjednanou schůzku se nedostavila. Jako opatrovník má zájem na tom, aby bytová jednotka byla prodána jako celek a bylo tak dosaženo co nejvyššího výtěžku. Závěrem navrhl, aby žalobě bylo vyhověno.

4. Soud vzal za prokázané z výpisu z katastru nemovitostí, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky jednotky specifikované ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná 1 vlastní 6/10 vzhledem k celku a ostatní účastníci po 1/10 vzhledem k celku.

5. Z usnesení o dědictví sp. zn. , spisová značka, vyplývá totéž co z výpisu z katastru nemovitostí a též obvyklá cena bytové jednotky ve výši , částka, .

6. Z listin ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, – žaloby a usnesení o schválení smíru – vyplývá, že Společenství vlastníků , anonymizováno, , adresa, podalo žalobu proti všem účastníkům projednávané věci o zaplacení částky , částka, z titulu nezaplacených plateb do fondu oprav a službách spojených s užíváním bytové jednotky za období od , datum, do , datum, . Spor skončil uzavřením smíru, dle nějž se žalovaná 4 (v nyní projednávané věci žalovaná 1) zavázala zaplatit žalobci částku , částka, do , datum, a též náhradu nákladů řízení. Dle nesporného tvrzení žalované 1 a žalobců žalovaná 1 ničeho na tento závazek ničeho neuhradila.

7. Z předžalobní výzvy žalobců adresované žalované 1 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobci vyzvali žalovanou 1 k vypořádání bytové jednotky jejím prodejem s cílem co nejvyššího výtěžku pro všechny spoluvlastníky a uhrazení dluhů, které žalovaná 1 všem způsobila.

8. Z usnesení zdejšího soudu č. j. , spisová značka, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . podala žalobu proti , jméno FO, , který v probíhajícím řízení je žalobcem b), z titulu nezaplaceného úvěru po jeho zemřelém otci, za který žalovaný odpovídá (poměrně) jako dědic a že žalovaný žalovanou částku zaplatil, žaloba byla proto vzata zpět a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno.

9. Další důkazní návrhy žalobců (komunikace mezi stranami před podáním žaloby, zprávy od SVJ) byly zamítnuty, neboť by byly nadbytečné. Ostatně žalobci je ani u prvního jednání nepředložili, odročování jednání jen za účelem jejich provedení by bylo nehospodárné.

10. Je obecně známo (soudu i všem účastníkům řízení), že žalovaná 1 je od , datum, , tedy ještě před podáním žaloby, v insolvenčním řízení. Soud proto k této skutečnosti neprováděl dokazování. Z úřední povinnosti soud zkoumal, zda je možno vést za této situace řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zahájení insolvenčního řízení nebrání v podání předmětné žaloby, ani v pokračování v zahájeném řízení, neboť řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není sporem o pohledávce a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které by se uspokojovaly v insolvenčním řízení (viz zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). K tomu též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1060/2021-B-53.

11. Z insolvenčního řízení žalované 1 je též obecně známo, že Společenství vlastníků , anonymizováno, , , adresa, podalo přihlášku pohledávky, a to pro pohledávku vykonatelnou vyplývající z uzavřeného smíru ve věci zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ve výši , částka, , když žalovaná 1 ničeho neuhradila ve sjednané lhůtě, a pro pohledávku nevykonatelnou ve výši , částka, vyplývající z neplacení plateb do fondu oprav a záloh za služby a nedoplatku z vyúčtování.

12. Soud právně věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“).

13. Ustanovení § 1140 odst. 1 NOZ stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Ustanovení § 1141 odst. 1 NOZ stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

15. Dle ustanovení § 1142 odst. 1 NOZ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

16. Dle ustanovení § 1143 NOZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 NOZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Dle ustanovení § 1147 NOZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. S ohledem na tvrzení účastníků řízení a shora uvedenou právní úpravu soud neměl jinou možnost než zrušit spoluvlastnictví k předmětné jednotce (výrok I.) a nařídit její prodej ve veřejné dražbě (výrok II.), když bytovou jednotku nelze reálně rozdělit a žádný ze spoluvlastníků neměl zájem nabýt jednotku do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná 1 sice nesouhlasila s prodejem, ale prostředky na vyplacení ostatních spoluvlastníků nemá, je zadlužená a prochází insolvencí. Předpokladem pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je nejen skutečnost, že tento/tito jí chtějí do svého vlastnictví, ale též, že disponují finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Rozdělení výtěžku z prodeje jednotky mezi účastníky řízení pak koresponduje jejich spoluvlastnickým podílům.

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soudu je známa judikatura Ústavního soudu, dle níž se v zásadě v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jelikož se jedná o tzv. iudicium duplex, náhrada nákladů řízení nepřiznává a každý z účastníků si nese své náklady sám. Nelze totiž v tomto typu řízení poměřovat úspěšnost ve sporu, když soud není návrhy účastníků vázán a způsob vypořádání je na úvaze soudu opírající se o stanovená zákonná kritéria. Tato judikatura (viz např. rozhodnutí II. ÚS 2999/24 ze dne 10. 12. 2004, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti nákladovému výroku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 242/2023-82 nebo sjednocující stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 59/23) však připouští z tohoto pravidla výjimku pro mimořádné důvody spočívající např. v obstrukčním jednání některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva.

21. Soud má za to, že v dané věci bylo na místě aplikovat právě uvedenou výjimku z pravidla „každý si nese náklady řízení ze svého“ a uložil žalované 1 zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobci umožnili žalované 1, aby výlučně, resp. se svou dcerou, žalovanou 2, užívala předmětnou bytovou jednotku. Ničeho od ní nepožadovali za to, že jí užívá nad rámec svého podílu, resp. za to, že oni sami nemají možnost jí užívat. Žalovaná 2 byla tak povinna platit platby spojené s jejím užíváním, tj. platby SVJ, fond oprav, zálohy za služby atd. Žalovaná 2 však ničeho neplatila, žalobci a žalovaná 2 se tak - aniž by situaci sami zavinili - ocitli v pozici dlužníků z titulu spoluvlastnictví k bytové jednotce. Žalovaná 1 svým nezodpovědným přístupem zadlužila jak všechny žalobce, tak i svou dceru, žalovanou 2. Nese tak proto následky v podobě toho, že žalobci se soudně domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ač tak neměli původně v plánu a nechávali žalované v bytě bydlet (aniž by z toho měli jakýkoliv profit vyjma „holého“ spoluvlastnictví). Žalovaná 1 tak zavdala příčinu k tomu, aby se žalobci domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a proto soud považuje za spravedlivé, aby jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení žalobcům.

22. Žalobci mají právo na náhradu nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech na zastoupení advokátem sestávající se z jeho odměny a hotových výdajů podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Žalobci zaplatili soudní poplatek ve výši 7 000 Kč. Odměna advokáta a jeho hotové výdaje sestávají ze 3 úkonů právních služeb poskytnuté 3 žalobcům, a to za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“), za žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a za účast při jednání před soudem za dvě započaté hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. K těmto úkonům náleží též náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 AT.

23. Advokát převzal zastoupení v únoru 2024, žalobu podal v říjnu 2024 a jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny se konalo v březnu 2025. Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna (a náhrada hotových výdajů) podle AT ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Jeho odměna a náhrada hotových výdajů za převzetí zastoupení a podání žaloby se proto řídí AT ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při jednání před soudem se řídí AT ve znění účinném od 1. 1. 2025.

24. Podle § 8 odst. 5 věty první AT za účinnosti obou uvedených znění se ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci. Soud vyšel z ceny bytové jednotky určené znaleckým posudkem v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, ve výši , částka, . Od této hodnoty odečetl cenu podílu klientů advokáta (žalobců), tedy 3/10 ceny (, částka, ). Tarifní hodnota za jeden úkon právní služby proto činí 885 360 Kč. Podle § 7 bodu 6. činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby částku 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč. Základní mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby za jednu (první) zastupovanou osobu proto činí 11 860 Kč.

25. Podle § 12 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za společné úkony při zastupování dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Podle AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 se advokátovi mimosmluvní odměna snižuje za druhou zastupovanou osobu o 20 % a za třetí osobu o 40 %. Odměna advokáta za dva úkony právní služby a tři zastupované osoby proto činí 9 488 Kč za osobu a úkon, za jeden úkon právní služby 11 860 Kč za první zastupovanou osobu, 9 488 Kč za druhou zastupovanou osobu a 7 116 Kč za třetí zastupovanou osobu. Celkem tak odměna advokáta činí (2 x 3 x 9 488 Kč) + 11 860 Kč + 9 488 Kč + 7 116 Kč, tedy 85 392 Kč.

26. Za úkony právních služeb poskytnutých před 1. 1. 2025 advokátovi dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za zastupovanou osobu a za úkon poskytnutý od 1. 1. 2025 náhrada ve výši 450 Kč za zastupovanou osobu. Náhrada hotových výdajů advokáta proto činí (2 x 3 x 300 Kč) + (3 x 450 Kč), tedy 3 150 Kč.

27. K těmto částkám je třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 88 542 Kč, tedy 18 593,82 Kč.

28. Žalobcům proto celkem na náhradě nákladů spočívající v zastoupení advokátem náleží částka 107 135,82 Kč vč. DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 000 Kč činí náhrada nákladů řízení žalobců celkem částku 114 135,82 Kč. Tu soud výrokem III. uložil žalované 1 zaplatit žalobcům.

29. O povinnosti žalované 1 k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobcům k ruce společné a nerozdílné, o místě a o lhůtě k placení bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Soud dále výrokem V. rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalované 1 k náhradě nákladů řízení státu, a to z týchž důvodů, o které opřel své rozhodnutí o uložení povinnosti žalované 1 zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Kdyby totiž nebylo nezodpovědného chování žalované 1, kterým zadlužila kromě sebe i ostatní spoluvlastníky, nebylo by zřejmě ani tohoto sporu. Stát vynaložil náklady na zastupování nezletilé žalované 2 v řízení, když této byl ustanoven kolizní opatrovník z důvodů možného střetu zájmů se zákonným zástupcem (žalovanou 1) a má proto nárok na jejich náhradu vůči žalované 1. Jejich výše nebyla ke dni vyhlášení rozhodnutí známa, proto budou vyčísleny až v samostatném usnesení.

31. Zcela jiná situace byla ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2, které je nezletilá, a nezavinila vznik žádných dluhů ve vztahu k SVJ a nezavdala příčinu k podání žalobního návrhu. Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl výrokem IV., že žalobci a žalovaná 2 mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.