95 Co 280/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a soudců JUDr. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta :

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A , adresa 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B , adresa zastoupení advokátem tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno sídlem adresa o žalobě na ochranu rušené držby, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. června 2025, č. j. 19 C 144/2025-38, I. Usnesení okresního soudu se v části napadeného výroku II. mění tak, že náklady řízení činí částku 9 559 Kč.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech odvolacíhořízení částku 1 176,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Napadeným usnesením Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost umožnit jí přístup na pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, za účelem provozování, údržby a oprav zděného antoníčku umístěného na tomto pozemku včetně všech jeho součástí, a přívodního elektrického kabelu vedoucího z toho antoníčku do stavby , adresa, č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , sloužících k distribuci elektrické energie do této nemovitosti a tvořících součást odběrného zařízení v této nemovitosti, povinnost odstranit provizorní oplocení pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, spočívající v drátěném pletivu, které je přichycené o železné tyče (roxory) zapuštěné do země a povinnost zdržet se jakéhokoliv dalšího oplocení tohoto pozemku (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 343,30 Kč, k rukám zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Zamítnutí žaloby okresní soud odůvodnil tím, že souhlas (výprosa) k užívání části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (ve vlastnictví žalovaných), na němž se nachází zděný antoníček včetně jeho součástí a přívodního elektrického kabelu vedoucího z tohoto antoníčku do stavby , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (ve vlastnictví žalobkyně) byl žalovanými dopisem ze dne 20. 11. 2023 odvolán, a žalobkyně nyní usiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou. Držba žalobkyně jako výprosníka je nepravou držbou, a proto jí nemůže být přiznána ochrana.

3. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byli ve sporu zcela úspěšní. Proto jim soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která se sestává z nákladů zastoupení za tři ve věci učiněné úkony za dva zastupované účastníky, a to převzetí a přípravu zastoupení, nahlížení do spisu dne 13. 6. 2025 a za vyjádření k žalobě v celkové výši 25 380 Kč (3x 4 700 Kč a 3x 3 760 Kč) dle § 9 odst. 1, ve spojení s § 12 odst. 3, odst. 4 a § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu, „a. t.“), tři režijní paušály po 450 Kč přiznané dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 5 613,30 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

4. Proti části výroku II. usnesení okresního soudu podala žalobkyně odvolání (do výše nákladů řízení), a namítala v něm, že nesouhlasí s aplikací § 12 odst. 3 a. t., § 12 odst. 4 a. t. a uznáním nahlédnutí do spisu jako samostatného úkonu právní služby. Pokud jde o nahlédnutí do spisu, poukazovala na judikaturu – konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, v němž tento soud dospěl k závěru, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (obdobně Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40 a Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 23 Cdo 177/2024, sp. zn. 32 Cdo 3549/2019, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017 a Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 11. 2022 ve věci sp. zn. II. ÚS 2415/22). V dané věci došlo k převzetí zastoupení žalovaných dne 12. 5. 2025 (viz plná moc založená ve spisu) a k nahlédnutí do spisu dne 13. 6. 2025. S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu žalobkyně vyjádřila názor, že nahlédnutí do spisu vykonané dne 13. 6. 2025 nebylo samostatným právním úkonem. Pokud jde o aplikaci § 12 odst. 4 a. t., poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015, a na jeho závěr, že aplikace § 12 odst. 4 a. t. nesmí být formální a nesmí zakládat zjevnou nespravedlnost. Jsou-li pronajímatelem spoluvlastníci domu, vystupují na straně žalované vždy společně. Při jejich společném zastupování jedním advokátem, jehož úkony se musí týkat všech stejně, by vskutku nebylo korektní, aby výše odměny byla mechanicky advokátovi přiznána podle § 9 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 12 odst. 4 a. t. a závisela tak na množství spoluvlastníků, aniž by současně jejich pluralita ovlivnila obtížnost či pracnost jejich právního zastupování. Přiměřenější je proto výjimečně stanovit společnou odměnu za jeden úkon právní služby pro všechny zastoupené (nikoliv tedy za každou osobu samostatně). V daném případě jsou žalovaní manželé a žaloba směřovala vůči nim jakožto vlastníkům pozemku p. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , kdy rušení držby žalobkyně mělo spočívat v provizorním oplocení tohoto pozemku a ve slovním odepírání přístupu k zařízení žalobkyně umístěném na tomto pozemku. Žalobkyni tedy nezbývalo než žalobu směřovat vůči oběma žalovaným, kteří rušili držbu žalobkyně prostřednictvím výkonu svých vlastnických práv k předmětnému pozemku. Žalovaní se k žalobě vyjádřili společným podáním, a to aniž by pojmově hrály jakoukoli roli jejich individuální postoje. Jejich společné podání bylo argumentačně naprosto shodné, tedy nejednalo se o podání argumentačně jiné ve vztahu ke každému z nich, kde by bylo namístě násobení odměny podle plurality účastníků. Za této situace je žalobkyně toho názoru, že by nebylo spravedlivé, aby výše odměny advokáta byla mechanicky přiznána podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 4 a. t., aniž by pluralita účastníků jakkoli ovlivnila obtížnost či pracnost jejich právního zastupování. K obdobným závěrům dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení ze dne 27. 11. 2024 č. j. 95 Co 542/2024-45. Pokud jde o aplikaci § 12 odst. 3 a. t., namítala, že se v řízení domáhala, aby soud uložil žalovaným umožnit žalobkyni přístup na pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , odstranit provizorní oplocení tohoto pozemku a zdržet se jakéhokoli dalšího oplocení tohoto pozemku. Návrh vycházel z jednoho totožného skutkového základu. V řízení byla řešena jedna totožná věc, a to ochrana její držby, kdy znění petitu vycházelo ze zákonné možnosti domáhat se, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Účelem petitu bylo zajištění faktického panství žalobkyně nad jejím zařízením. Jedná se tak o jednu totožnou věc a soud prvního stupně neměl aplikovat § 12 odst. 3 a. t., ale měl vycházet pouze z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 a. t. Odměna advokáta měla tedy být určena z tarifní hodnoty 30 000 Kč bez aplikace § 12 odst. 4 a. t., a to za dva úkony právní služby. Žalovaným by tedy náležela náhrada nákladů řízení v celkové výši 6 655 Kč spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) po 2 300 Kč, dvou režijních paušálech po 450 Kč a DPH ve výši 1 155 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného usnesení tak, že náklady řízení činí částku 6 655 Kč a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 1 520 Kč [tarifní hodnota 25 688,30 Kč, jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a jeden režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t.], do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

5. Žalovaní se k odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že předmětná věc je zvláštním řízením kladoucím zejména z hlediska časové náročnosti vysoké nároky na relevantní procesní obranu. Stejnopis žaloby s výzvou k vyjádření byly doručeny žalovaným dne 11. 6. 2025, advokát převzal právní zastoupení dne 12. 6. 2025. Advokát byl nucen bez prodlení prostudovat soudní spis a obstarat od klientů další doklady. Náročnost tohoto postupu je srovnatelná s náročností prostudování spisu v trestní věci, úkon prostudování spisu je z tohoto pohledu přiznán soudem zcela po právu. Dne 13. 6. 2025 podal advokát vyjádření ve věci. Časová i odborná náročnost převzetí zastoupení a prvotní reakce advokáta odůvodňuje zvýšení mimosmluvní odměny až na trojnásobek. Navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení odvolacího zvýšenou o daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalovaných plátcem.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu podaného odvolání, tj. v části výroku II. o výši nákladů řízení (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

7. Výrok I. napadeného usnesení, který nebyl odvoláním dotčen, nabyl již samostatně právní moci a část výroku II. (základ nároku, lhůta a místo plnění) napadeného usnesení, který nebyl odvoláním rovněž dotčen, nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3, § 212 o. s. ř.).

8. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Jak ze spisu vyplývá, žalobkyně se domáhala umožnění přístupu na pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , odstranění provizorního oplocení tohoto pozemku a zdržení se jakéhokoliv dalšího oplocení pozemku.

10. Rušený držitel má nárok na uvedení věci v předešlý stav, a to bez ohledu na zavinění žalovaného. Jde o hlavní cíl posesorní ochrany držitele. Cílem tohoto nároku držitele je to, aby opět mohl nerušeně vykonávat svou držbu. V soudním řízení se žalobce může domáhat, aby se žalovaný rušitel rušení zdržel. Jedná se o samostatný nárok vedle nároku na uvedení v předešlý stav. Uvedený nárok je možné uplatnit, pokud svémocné rušení trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu [srov. komentář ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář k § 1003 o. z. Wolters Kluwer ČR, Praha (ASPI, stav ke dni 31. 12. 2021)].

11. Ze zákona vyplývá, že žalobce může v řízení na ochranu rušené držby uplatnit dva samostatné nároky, a to uvedení v předešlý stav a zdržení se dalšího rušení držby. Tento závěr je podporován citovanou literaturou. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně v daném případě uplatnila v řízení dva samostatné nároky, a to nárok na uvedení v předešlý stav (v podobě umožnění přístupu na pozemek a odstranění oplocení pozemku) a nárok na zdržení (dalšího) rušení držby (v podobě zákazu dalšího oplocení pozemku).

12. Podle § 8 odst. 3 a. t. je-li zákonem stanoveno spojení dvou nebo více věcí ke společnému projednání, považuje se za tarifní hodnotu hodnota věci, která je nejvyšší.

13. Podle § 12 odst. 3 a. t. při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.

14. U více samostatných věcí, u nichž zákon nestanoví spojení ke společnému projednání ve smyslu § 8 odst. 3 a. t., se při výpočtu náhrady nákladů řízení aplikuje ustanovení § 12 odst. 3 a. t. V daném případě žalobkyně uplatnila (spojila) dva samostatné nároky, u nichž spojení ke společnému projednání není obligatorně stanoveno zákonem (např. nárok na zdržení se rušení nemusí být vůbec uplatněn), a proto se aplikuje § 12 odst. 3 a. t. Při rozhodování o odměně za úkony ve spojených věcech je pak třeba zjistit tarifní hodnotu každé ze spojených věcí, sečíst všechny tarifní hodnoty a vypočíst odměnu za jeden úkon podle § 7 a. t.

15. Tarifní hodnota nároku na uvedení v předešlý stav činí podle § 9 odst. 1 a. t. 30 000 Kč. Tarifní hodnota nároku na zdržení se rušení držby činí podle § 9 odst. 1 a. t. 30 000 Kč. Součet tarifních hodnot činí 60 000 Kč a hodnota jednoho úkonu tedy činí podle § 7 a. t. 3 500 Kč.

16. Pokud jde o pluralitu účastníků řízení, žalobkyně žalobu podala proti dvěma spoluvlastníkům (společné jmění manželů) pozemků parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , tito udělili plnou moc svému zástupci a tento se za oba žalované vyjádřil v jednom podání k žalobě (vedle nahlížení do spisu – k tomu viz dále). Oba žalovaní vystupovali v řízení jako jediná osoba, tj. v řízení nehrálo vůbec žádnou roli, že byli žalováni oba, jejich individuální postavění či argumentace proti uplatněným nárokům byla v řízení zcela nerozhodná. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že by nebylo spravedlivé, aby výše odměny advokáta žalovaných byla mechanicky přiznána podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 4 a. t., protože pluralita účastníků neovlivnila obtížnost či pracnost jejich zastupování (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015, a usnesení zdejšího soudu ve věci sp. zn. 95 Co 542/2024).

17. A pokud jde o nahlížení do spisu, otázka odměny za tento úkon byla vyřešena v judikatuře tak, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení. Odměna může být za tento úkon přiznána výjimečně tehdy, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Jestliže nahlížení do spisu (dne 13. 6. 2025) následovalo bezprostředně po převzetí zastoupení (dne 12. 6. 2025), spis nebyl nijak obsáhlý, nahlížení do spisu trvalo několik minut, není žádný důvod pro výjimečné přiznání odměny za tento úkon, i když se jednalo o žalobu z rušené držby. Nahlížení do spisu po převzetí zastoupení ve věci, v níž již probíhá řízení, je standardním postupem advokáta, který vykonává svoji činnost s řádnou péčí, nejedná se o žádný výjimečný postup, a proto je součástí úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že náklady řízení před soudem prvního stupně se sestávají z odměny advokáta žalovaných ve výši 2 x 3 500 Kč (za dva úkony, tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) dle § 7 bod 5. a. t., ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. a § 9 odst. 1 a. t., 2 x 450 Kč (2 x paušální náhrada hotových výdajů) dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH z odměny a náhrady ve výši 1 659 Kč, tj. celkem 9 559 Kč.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud proto usnesení okresního soudu v části výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiím tak, že tato výše činí 9 559 Kč.

20. Jelikož byla žalobkyně v odvolacím řízení částečně úspěšná, přiznal jí odvolací soud částečně náklady tohoto řízení dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 25 688,30 Kč (rozdíl mezi tím, co bylo přiznáno okresním soudem a částkou, proti které žalobkyně v odvolání nebrojila, tj. 32 343,30 Kč – 6 655 Kč). Úspěch odvolatelky je v rozsahu 22 784,30 Kč (88,70 %), její neúspěch v rozsahu 2 904 Kč (11,30 %), rozdíl a náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 77,39 % ve prospěch odvolatelky. Náklady odvolacího řízení se sestávají z odměny advokáta za odvolání (v poloviční výši, neboť odvolání směřovalo do části nemeritorního výroku) v částce 1 070 Kč dle § 7 bod 5 a. t., paušální náhrady hotových výdajů 450 Kč, tj. celkem 1 520 Kč, resp. 77,39 % z této částky. Celkově se tak jedná zaokrouhleně o částku 1 176,30 Kč, kterou jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně žalobkyni uhradit k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).