95 Co 299/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně , adresa zastoupená advokátem jméno FO . sídlem adresa proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované A doručovací adresa adresa 4. Jméno žalované D , narozený dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované D doručovací adresa adresa 5. nezletilá Jméno nezletilé , narozená dne Datum narození nezletilé bytem Adresa nezletilé zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení, k odvolání žalobkyně a žalovaných 1), 2) proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 12. 2024, č. j. 7 C 107/2020-512, a odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 2. 2025, č. j. 7 C 107/2020-523, I. Rozsudek okresního soudu se:a) ve výrocích I., II., III., IV., VII., VIII., IX. potvrzuje,b) ve výroku VI. mění tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně další částku ve výši 26 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 552 Kč od , datum, do zaplacení; jinak se v zamítavém rozsahu ve výši 383 109 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % od , datum, do zaplacení potvrzuje,c) ve výroku V. mění tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni splnit povinnosti uložené ve výrocích I., II., III., IV. a VI. rozsudku okresního soudu (ve znění rozsudku odvolacího soudu) společně a nerozdílně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.III. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 324 730,64 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 5) na účet České republiky – Okresního soudu v Lounech náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši dle usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.VI. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 17 994 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 4 341 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za řízení před okresním soudem ve výši 39 458,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IX. Ustanovenému zástupci žalované 5) , Jméno opatrovníka, , advokátovi, se za zastoupení žalované 5) v odvolacím řízení přiznává částka ve výši 34 987,15 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit ustanovenému zástupci Česká republika – Okresní soud v Lounech, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.X. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 5) na účet České republiky – Okresního soudu v Lounech náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 34 987,15 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) rozhodl tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 20 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 500 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), dále částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), dále částku ve výši 783 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 375 000 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 238 700 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 169 400 Kč od , datum, do zaplacení (výrok III.), dále částku ve výši 729 180,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 196 000 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky 501 600 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky 31 580,65 Kč od , datum, do zaplacení (výrok IV.), přičemž celkovou částku 1 547 780,65 Kč zaplatí společně a nerozdílně žalobkyni ve splátkách po 20 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok V.). Žalobu vůči žalovaným 1), 2) co do částky 409 661 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 409 661 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok VI.). Dále žalobu zamítl směřující vůči žalované 5) co do částky 430 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 430 161 Kč od , datum, do zaplacení, 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, a 783 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 375 000 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 238 700 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 169 400 Kč od , datum, do zaplacení, které měla žalovaná 5) zaplatit žalobkyni ve vymezeném rozsahu společně a nerozdílně se žalovanými , právnická osoba, ) a 4) (výrok VII.). Žalobu rovněž zamítl vůči žalovaným 3) a 4) co do částky 430 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 430 161 Kč od , datum, do zaplacení (výrok VIII.), a vůči žalované 3) co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok IX.), které měli zaplatit žalobkyni ve vymezeném rozsahu společně a nerozdílně se žalovanými 1), 2), 5).

2. Dále okresní soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaným 1), 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 254 454,13 Kč ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok X.), dále povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku ve výši 17 055 Kč (výrok XI.). Žalobkyni uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku ve výši 5 280 Kč (výrok XII.). Právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3), 4) nepřiznal (výrok XIII.). A žalobkyni uložil povinnost nahradit státu náklady na zastoupení žalované 5) ustanoveným opatrovníkem v řízení před okresním soudem na účet Okresního soudu v Lounech, ve výši, jež bude určena okresním soudem v samostatném usnesení (výrok XIV.), přičemž samostatným usnesením okresního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit státu náklady na zastoupení žalované 5) ve výši 171 904,70 Kč.

3. Skutkově okresní soud v rozsudku vycházel z toho, že žalovaný 1) měl zájem o koupi nemovitostí v obci , adresa, (pozemek parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, , a pozemek parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, ). Z toho důvodu uzavřel se společností , právnická osoba, dne , datum, dohodu o složení blokovacího depozita v úmyslu uzavřít s prodávající kupní smlouvu za kupní cenu 2 290 000 Kč. Kupní smlouvu jako kupující uzavřela žalobkyně a v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník ke dni , datum, . Nemovitosti užívali žalovaní a od roku , rok, s žalovanými nemovitosti užívali rodiče žalobkyně a žalovaného 1). Okresní soud dále zjistil, že se žalovaný 1) se sestrou (žalobkyní) domluvil, že žalobkyně si vezme hypoteční úvěr a koupí nemovitosti s tím, že tyto budou bezplatně užívány žalovanými a žalovaný 1) bude hradit splátky hypotečního úvěru ve výši 15 000 Kč. Ve finančních otázkách však došlo následně mezi nimi ke sporům, žalobkyně souhlas s užíváním nemovitostí žalovanými odvolala a podala návrh na vyklizení nemovitostí žalovanými. Oprávnění žalovaných užívat nemovitosti zaniklo doručením žaloby o vyklizení žalovaným, tj. žalovaným 1), 2), 3), 4) dne , datum, a nezletilé žalované dne , datum, . Žalobkyně jako vypůjčitel byla povinna strpět užívání věci žalovanými do doby, kdy požadovala vrácení nemovitostí. Žalovaní 1) a 2) po , datum, užívali nemovitosti bez právního důvodu a jsou povinni zaplatit žalobkyni za toto užívání bezdůvodné obohacení.

4. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, vycházel okresní soud ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který vypočetl obvyklé nájemné, za které by žalobkyně mohla prostory za srovnatelných podmínek v dané lokalitě pronajímat v dané době. Pro rok , rok, se jednalo o částku ve výši 44 500 Kč/měsíc, pro rok , rok, ve výši 41 800 Kč/měsíc, pro rok , rok, ve výši 39 200 Kč/měsíc, pro rok , rok, ve výši 36 700 Kč/měsíc, pro rok , rok, ve výši 34 500 Kč/měsíc.

5. Okresní soud žalobě částečně vyhověl a přiznal žalobkyni vůči žalovaným 1) a 2) bezdůvodné obohacení za období od , datum, do , datum, ve výši 20 500 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), za období od , datum, do , datum, ve výši 15 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), za období od , datum, do , datum, ve výši 783 100 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) a za období od , datum, do , datum, ve výši 729 180,65 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), tj. celkem 1 547 780,65 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), a to ve splátkách po 20 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 409 661 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) okresní soud žalobu vůči žalovaným 1), 2) zamítl.

6. Vůči žalovaným 3), 4) a 5) okresní soud žalobu zamítl zcela, neboť dovodil, že nejsou v řízení pasivně legitimováni, protože nebyli způsobilí uzavřít s žalobkyní smlouvu o užívání nemovitostí, nebyli schopni zjišťovat, zda a jaký titul bydlení svědčí rodičům, ve svém věku si nemohli být vědomi následků spojených s užíváním nemovitostí bez právního důvodu. Zde odkázal na čl. 27 odst. 2 Úmluvy práv dítěte a čl. 24 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl mezi žalobkyní a žalovanými 1), 2) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak rozhodl o nákladech státu, dále o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanými 3), 4) a 5). Usnesením ze dne , datum, uložil žalobkyni zaplatit státu náklady na zastoupení žalované 5) ustanoveným opatrovníkem v řízení před okresním soudem ve výši 171 904,70 Kč.

8. Proti rozsudku (výrokům V., VI., VII., VIII., IX., X., XII., XIII., XIV.) a usnesení okresního soudu podala žalobkyně odvolání. V odvolání proti usnesení namítala, že podmínkou pro postup podle § 149 o. s. ř. je skutečnost, že dotčenému účastníkovi, kterému byl ustanoven advokát, musí být přisouzena náhrada nákladů řízení, což nevyplývá ani z usnesení, ani z žádného výroku rozsudku. Vymezovala se také proti disproporci při stanovení lhůty žalobkyni a žalovaným 1), 2) k náhradě nákladů řízení a okresnímu soudu dále vytkla, že nezkoumal účelnost úkonů ustanoveného zástupce. V odvolání proti rozsudku pak zejména namítala, že pokud jde o zánik údajného oprávnění žalovaných užívat předmětné nemovitosti, okresní soud dospěl k závěru, že toto oprávnění žalovaných zaniklo doručením žaloby žalovaným, tj. žalovaným 1), 2), 3), 4) dne , datum, a nezletilé žalované dne , datum, , ale tento závěr je nesprávný a nemá oporu v provedeném dokazování. Okresní soud dle žalobkyně nezohlednil existenci výzvy ze dne , datum, , když v předmětné výzvě je formulována okamžitá výpověď užívacího vztahu. Doručením této výpovědi zanikl užívací titul žalovaných. Výzva byla k rukám žalovaného 1) doručena i materiálně, žalovaný 1) si byl již ke dni , datum, dobře vědom toho, že žádný právní titul, na základě kterého by byl oprávněn užívat nemovitost, neexistuje. I kdyby tato argumentace nebyla přiléhavá, žalobkyně namítala, že oprávnění žalovaných užívat nemovitosti zaniklo dříve než doručením žaloby na vyklizení. Toto oprávnění muselo zaniknout nejpozději doručením předžalobní výzvy (resp. předžalobních výzev), která předcházela podání žaloby na vyklizení (viz výzvy ze dne , datum, , z nichž je zřejmé vůle k vrácení nemovitostí). Zde navrhovala, aby si odvolací soud vyžádal spis okresního soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, , a aby provedl k důkazu veškeré předžalobní výzvy (jakožto i dodejky), které žalobkyně odeslala všem žalovaným. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že žalovaným 1), 2) bylo umožněno celkovou dlužnou částku hradit v měsíčních splátkách. Dodala, že žalovaný 1) i žalovaná 2) vlastní nemovité věci a jejich prodejem by nepochybně mohla být pohledávka žalobkyně sanována v plné výši. Zde navrhovala k důkazu 2 výpisy z listu vlastnictví žalovaných a Potvrzení o zániku pověření exekutora po vymožení celé částky soudním exekutorem , tituly před jménem, , adresa, . Dále navrhovala provedení dotazu na soudního exekutora za účelem zjištění způsobu platby dlužné částky v exekučním řízení ze strany žalovaných. Obdobnou argumentaci uplatnila i co do dvouměsíční lhůty uvedené v nákladovém výroku X. rozsudku okresního soudu. Dále se vyjadřovala k pasivní legitimaci žalovaných 3), 4) a 5) s tím, že z užívání nemovitostí těžili i oni a pokud rodiče dovolili vznik situace, kdy z užívání nemovitosti plynou finanční závazky, jsou tyto závazky přičitatelné i jejich dětem a lze uvažovat o možnosti regresu nezletilých vůči svým rodičům. Stejným způsobem, jak byli žalovaní nezletilí legitimování k žalobě na vyklizení nemovitých věcí, jsou pasivně legitimování i v tomto řízení. Odpovědnost nezletilých není možné automaticky vyloučit jen proto, že za nezletilé určili bydliště jejich rodiče. Mezinárodněprávní úprava byla s účinností od , datum, promítnuta do ustanovení § 899a o. z., ale z tohoto ustanovení nikterak nevyplývá, že by nezletilí nemohli být odpovědni za dluhy, které jim vznikly na základě skutečnosti, že za ně před nabytím plné svéprávnosti jednali jejich zákonní zástupci. Žalovaní 3), 4) navíc nabyli plné zletilosti , datum, , po tomto datu jsou plně odpovědni za své právní (či protiprávní) jednání a argumenty okresního soudu mohou dle žalobkyně obstát pouze pro bezdůvodné obohacení vzniklé do uvedeného data. Pokud jde o nákladový výrok X., namítala, že jí náleží plná náhrada nákladů řízení, když navíc okresní soud neodůvodnil, z jakého důvodu neshledal jako účelně vynaložený náklad řízení žalobkyně spočívající v předložení důkazů podáními ze dne , datum, a ze dne , datum, . Současně odvoláním napadla i výrok XIV. rozsudku, na jehož základě jí byla uložena povinnost nahradit státu náklady na zastoupení žalované 5), když okresní soud tento výrok neodůvodnil a je tedy nepřezkoumatelný. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v rozsahu napadených výroků změnil, případně rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.

9. Proti rozsudku okresního soudu (co do výroků I., II., III., IV., V., X., XI.) podali odvolání rovněž žalovaní 1) a 2). Okresnímu soudu vytýkali, že v odůvodnění absentuje jednoznačné právní posouzení věci. Soud sice (správně) dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobkyně se s žalovanými dohodla na užívání předmětných nemovitostí a na hrazení hypotéky žalovaným 1), není ovšem zřejmé, jak okresní soud tuto dohodu právně posoudil. Podle žalovaných skutková zjištění nesvědčí ani pro výpůjčku (okresní soud žalobkyni označil jako vypůjčitele), ani pro výprosu (okresní soud citoval § 2189 a násl. o. z.). Pokud by šlo o výprosu, tato nebyla bezplatná (součástí dohody bylo hrazení hypotečních splátek za žalobkyni), účelem bylo zajištění bydlení rodiny žalovaných a ohledně doby bylo dohodnuto, že užívání nemovitostí bude do doby splnění příslibu o převodu nemovitosti do vlastnictví žalovaného 1). Prosazovali názor, že právní vztah mezi nimi a žalobkyní nelze právně kvalifikovat jako výprosu, ale jako nepojmenovanou dohodu a pokud nebylo prokázáno, že bylo sjednáno smluvní oprávnění jedné ze stran takovou dohodu jednostranně ukončit, nelze považovat tuto dohodu za ukončenou tím, že jedna ze stran podá proti druhé smluvní straně žalobu na vyklizení. I pokud by byl nárok žalobkyně v souladu se zákonem, nelze žalobě vyhovět pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně nemůže těžit ze svého nepoctivého činu a zjevnému zneužití práva z její strany nepřísluší soudní ochrana. Ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení namítali, že okresní soud vycházel ze znaleckého posudku, který předložila žalobkyně, ačkoliv proti posudku uplatnili řadu věcných a odborných výhrad a okresní soud se s jejich námitkami věcně nevypořádal a v rozsudku nevysvětlil, proč nevyhověl důkaznímu návrhu a nezadal zpracování vlastního (revizního) znaleckého posudku. Také nesouhlasili s výrokem X. o nákladech řízení mezi nimi a žalobkyní, když podmínkou pro vznik práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému je dle § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslání písemné předžalobní výzvy nejméně 7 dnů před podání žaloby. Žalobkyně ovšem žalobu opakovaně rozšiřovala, když původně byla předmětem žaloby pouze částka 480 000 Kč a v konečné fázi řízení téměř částka 2 mil. Kč. Ohledně rozšíření žalob jim ovšem žádné předžalobní výzvy řádně a včas nezaslala a okresnímu soudu nedoložila. Navrhovali, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba zamítá, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a aby žalobkyně byla povinna zaplatit v plné výši náklady státu.

10. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná 5) prostřednictvím ustanoveného zástupce tak, že pokud žalobkyně tvrdí, že k zániku oprávnění žalovaných k užívání nemovitých věcí došlo již na základě její výzvy k vyklizení ze dne , datum, , žádná taková výzva jí adresována a doručena nebyla. Právní vztah mezi žalovanými a žalobkyní nelze právně kvalifikovat jako výprosu, jak to učinil okresní soud, ale jako širší nepojmenovanou dohodu, jež byla definována tím, že z důvodu zajištění financování, resp. možnosti čerpat hypoteční úvěr, došlo ke koupi nemovitosti a ke sjednání úvěru formálně jménem žalobkyně, ačkoliv cílem bylo umožnit bydlení žalovaným, kdy žalovaní 1), 2) uhradili část kupní ceny, na níž nebyl poskytnut úvěr, hradili splátky hypotéky, nemovitosti rekonstruovali, a bylo dohodnuto, že jakmile to situace umožní a bude možné převést úvěr na žalovaného 1), dojde k převodu nemovitostí na něj. Nebylo prokázáno, že mezi žalovanými na straně jedné a žalobkyní na straně druhé bylo sjednáno smluvní oprávnění jedné ze stran tuto dohodu jednostranně ukončit. Nelze tedy považovat dohodu za ukončenou tím, že jedna ze stran podá proti druhé smluvní straně žalobu na vyklizení, natož doručením nějaké výzvy, jak tvrdí žalobkyně. Okresní soud podle žalované 5) přehlédl dohodu o komplexním řešení vztahů mezi žalovanými a žalobkyní. Nelze posuzovat izolovaně jakousi dohodu o přenechání nemovitostí k užívání, když „dohoda“ o užívacím vztahu byla jen jedním z mnoha ujednání obsažených v ústní dohodě mezi žalovanými a žalobkyní. Účelem takové dohody nebylo dočasně (při ponechání na libovůli žalobkyně) užívat její „nemovitost“, ale pořídit si nemovitost vlastní, která bude dočasně formálně vlastnicky vedena na jméno žalobkyně, ale žalovaní již budou využívat všech práv vlastníka. Pokud žalobkyně brojí proti závěru okresního soudu o nedostatku pasivní legitimace, žalovaná 5) poukázala na to, že předmětem žaloby je období, jež počíná 7. rokem jejího věku, zajištění bydlení nezletilým dětem náleží mezi zákonné povinnosti rodičů a je jejich odpovědností (event. odpovědností jiných osob, jež jsou nezletilým povinny poskytovat výživu). Právo dítěte na bydlení se odvozuje od jeho rodičů a dítě není a nemůže být povinno a schopno prověřovat, zda a jaký právní titul jeho rodičům k bydlení na určité adrese náleží. V žalovaném období byla v péči svých žalovaných 1) a 2) (rodičů) a z tohoto titulu byla oprávněna sdílet s nimi společnou domácnost, přičemž dítě nemá objektivní možnost (a ani právo) bydlet v jiném místě, než kde se zdržují jeho rodiče. Zde odkázala na judikaturu Ústavního soudu zabývající se odpovědnosti nezletilých dětí za závazky a sankce (např. nález sp. zn. , spisová značka, ). Navrhovala, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku VII., kterým byla žaloba zamítnuta vůči ní, a v souvisejících nákladových výrocích, potvrzen.

11. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal obě rozhodnutí soudu prvního stupně, a to spolu s řízením, které jejich vydání předcházelo, a to podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a po nařízeném jednání dospěl k následujícím závěrům.

12. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem v tom směru, že žalovaný 1) měl v úmyslu koupit předmětné nemovitosti v obci , adresa, (pozemek parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, , a pozemek parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, ), avšak nedosáhl na financování. Uzavřel tedy se svojí sestrou (žalobkyní) ústní dohodu, jejímž předmětem bylo ujednání, že si žalobkyně vezme hypoteční úvěr a nemovitosti koupí, nemovitosti budou bezplatně užívány žalovanými a žalovaný 1) bude za žalobkyni hradit splátky hypotečního úvěru. Žalobkyně jako kupující uzavřela kupní smlouvu a v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník ke dni , datum, . Žalovaní předmětné nemovitosti následně užívali do , datum, , kdy byli vyklizeni [což vyplývá mj. z výpovědi matky žalovaného 1) před soudem právního stupně].

13. U otázky doručení výzvy k vrácení nemovitostí žalobkyni (vyklizení) odvolací soud vycházel ze zjištění v odvolacím řízení, že žalovaný 1) převzal dne , datum, výzvu žalobkyně k vyklizení nemovitostí, což vyplývá ze spisu o vyklizení nemovitostí a předmětné výzvy, vč. dokladu o doručení. Doručení výzvy ze dne , datum, žalovaným 1), 2) žalobkyní prokázáno nebylo. Z dokazování vyplývá, že výzva byla odeslána dne , datum, . Nevyplývá z něj doručení, které žalovaný 1) před okresním soudem dne , datum, výslovně zpochybnil. Z e-mailu zástupce žalovaného 1) ze dne , datum, také nelze dovodit, že reaguje právě na tuto výzvu. Za tohoto stavu se neuplatní domněnka dle § 573 o. z., která platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla, a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 , spisová značka, ). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána (srov. komentář k § 573 o. z. v LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, beck-online.cz). Odvolací soud po poučení žalobkyně dle § 118a o. s. ř. v rámci odvolacího řízení uzavřel, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. A jestliže nebylo prokázáno doručení výzvy ze dne , datum, , odvolací soud zamítl návrhy žalobkyně na provedení dokazování týkající se znalosti německého jazyka žalovaným 1): výpis z obchodního rejstříku (společnost , právnická osoba, .), rozsudek ve věci AZ , spisová značka, , protokoly z jednání u Landgericht Landshut v Německu v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , výslech svědkyně , adresa, , nar. , datum, a dotaz na orgány veřejné moci Landgericht Landshut v Německu a Landgericht München v Německu.

14. K otázce nehrazení hypotečních splátek žalovaným 1) odvolací soud doplnil dokazování o následující důkazy. Z odpovědi , právnická osoba, ze dne , datum, na žádost žalobkyně vyplývá, že v období od , datum, do , datum, splátky hypotečního úvěru řádně hrazeny nebyly. Dne , datum, bylo provedeno bankou inkaso ve výši 13 993,30 Kč, zatímco dne , datum, inkaso pouze ve výši 3 479,75 Kč, aby dne , datum, banka vyúčtovala poplatek 499 Kč za výzvu k úhradě dlužné částky. Poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky následoval dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , když mezitím banka rovněž uplatňovala po žalobkyni úroky z prodlení.

15. Pokud jde o schopnost žalovaných 1), 2) uhradit závazek vůči žalobkyni, odvolací soud k návrhu žalobkyně z listů vlastnictví zjistil vlastnictví nemovitostí žalovanými 1), 2), zatížených řadou exekučních řízení. Z Potvrzení o zániku pověření exekutora pak vyplývá, že pověření soudního exekutora k provedení exekuce vyklizením vedené žalobkyní jako oprávněnou vůči žalovaným jako povinným zaniklo.

16. Odvolací soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu protokolem o vyklizení nemovitosti (vyklizení nemovitostí žalovanými bylo již zjištěno ke dni , datum, ) a dotazem na soudního exekutora za účelem zjištění způsobu platby dlužné částky v exekučním řízení ze strany žalovaných (k otázce solventnosti žalovaných), neboť z něho nelze zjistit tvrzenou skutečnost – schopnost žalovaných uhradit závazek vůči žalobkyni, ale toliko způsob platby dluhu v daném exekučním řízení.

17. Pokud jde o právní posouzení, okresní soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným 1) posoudil jako výprosu, když jednak vycházel z rozsudku o vyklizení č. j. , spisová značka, , v němž dospěl k uvedenému závěru, jednak výslovně citoval ustanovení § 2189 a § 2190 odst. 1 o. z. týkající se výprosy (nikoliv ustanovení o výpůjčce).

18. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

19. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) byla uzavřena dohoda o bezplatném užívání nemovitostí za účelem bydlení rodiny žalovaného 1). Jestliže byl sjednán účel užívání, uvedenou dohodu nelze posoudit jako výprosu podle § 2189 a násl. o. z.

20. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

21. Podle § 2198 odst. 1 o. z. půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou.

22. Předmětem dohody mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo bezplatné užívání nemovitostí rodinou žalovaného 1) a na takovou dohodu se (nejblíže) použijí ustanovení o. z. o výpůjčce. Doba užívání nebyla určena konkrétním datem, ale byla vázána na (období) hrazení splátek žalovaným. Žalovaný 1) dohodu porušil a hypoteční splátky za žalobkyni řádně neplatil. Žalobkyně tak nebyla vázána dohodou o umožnění bydlení rodiny žalovaného 1) a mohla požadovat vrácení nemovitostí. V důsledku neplacení hypotečních splátek žalovaný 1) totiž vystavil žalobkyni riziku, že úvěrující hypoteční banka přistoupí k realizaci zástavního práva a že bude uplatňovat smluvní sankce ze strany banky (což se také stalo, když banka požadovala placení poplatků za neuhrazené splátky a úroky z prodlení). Jestliže žalovaný 1) neplnil dohodu uzavřenou s žalobkyní a splátky nebyly hrazeny, žalobkyně se mohla domáhat vrácení nemovitostí.

23. Oprávnění žalovaných užívat předmětné nemovitosti zaniklo nejpozději dne , datum, , kdy bylo prokázáno doručení výzvy k vyklizení nemovitostí žalovanému 1). Nerozhodné je, že doručení této výzvy žalované 2) prokázáno nebylo ani ve vztahu k tomuto datu, protože dohoda o užívání byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným 1).

24. Podle § 601 odst. 1 věta za středníkem o. z. zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne.

25. Oprávnění užívat nemovitosti žalovanými zaniklo koncem dne , datum, . Od , datum, byly užívány bez právního důvodu a žalovaným 1), 2) od tohoto data vznikalo po výzvách žalobkyně za užívání nemovitostí bezdůvodné obohacení.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

28. Žalobkyni tak náleží vůči žalovaným 1), 2) vydání bezdůvodného obohacení za celkové období od , datum, do , datum, a nikoliv – jak dovodil okresní soud – od , datum, do , datum, .

29. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., III., IV., v nichž bylo okresním soudem rozhodnuto o období , datum, až , datum, , a to včetně zákonných úroků z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť okresní soud přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení při respektování jednak předmětu řízení a jednak výše obvyklého nájemného zjištěného znaleckým posudkem. Pokud jde o počátek běhu zákonných úroků z prodlení, tyto skutečnosti nebyly v odvolacím řízení zpochybněny.

30. Pokud jde o předcházející období – od , datum, do , datum, – žalobkyně má nárok na další částku bezdůvodného obohacení za něj, a to ve výši 26 552 Kč (únor: od 27. 2. do 29. 2. = 3 dny, denní sazba: 15 000/29 = 517,24 Kč/den, tj. 3 × 517,24 = 1 551,72 Kč; březen , rok, : celý měsíc = 15 000 Kč; duben , rok, : od 1. do 20. 4. = 20 dnů, denní sazba: 15 000/30 = 500 Kč/den, 20 × 500 = 10 000 Kč, součet: 1 551,72 + 15 000 + 10 000 = zaokr. 26 552 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 552 Kč od , datum, do zaplacení.

31. Odvolací soud tedy změnil podle § 220 o. s. ř. výrok VI. rozsudku okresního soudu tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni další částku ve výši 26 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 552 Kč od , datum, do zaplacení; jinak tento výrok podle § 219 o. s. ř. v rozsahu zamítnutí částky 383 109 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % od , datum, do zaplacení potvrdil.

32. Jestliže žalovaní 1), 2) namítali, že žalobě nelze vyhovět pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně nemůže těžit ze svého nepoctivého činu a zjevnému zneužití práva z její strany nepřísluší soudní ochrana, námitky odvolací soud neshledal důvodnými. Jestliže žalovaný 1) porušil dohodu o hrazení hypotečních splátek, žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, když se domáhala vrácení (vyklizení) nemovitostí. V opačném případě by v důsledku jednání žalovaného 1) nastala situace, kterou si mezi sebou nedohodli – žalobkyně by uhradila kupní cenu nemovitostí (což dle dohody neměla), protože jinak by banka přistoupila k realizaci zástavního práva, žalovaný s rodinou by nemovitosti užíval a za užívání nic nehradil nebo hradil sporadicky. Jakkoliv lze přihlížet k tomu, že žalobkyně a žalovaný 1) jsou sourozenci, žalovaný 1) nevysvětlil, proč by žalobkyně (byť sestra) měla financovat bydlení jeho rodiny. Pokud žalovaný 1) naznačoval, že je to pro jím vložené investice do nemovitostí, odvolací soud konstatuje, že jejich vypořádání nebylo předmětem uzavřené dohody [v tom smyslu, že žalovaný 1) nebude hradit za žalobkyni hypoteční splátky]. Investice se navíc ani nestaly předmětem tohoto řízení (tj. zda, kým a v jaké výši byly vynaloženy, nebylo zjištěno) a mezi účastníky zůstaly spornými. Za tohoto stavu zůstalo pouze u užívání nemovitostí žalovanými bez právního důvodu s následky z toho plynoucími.

33. Jestliže dále nesouhlasili s výší bezdůvodného obohacení a namítali, že okresní soud vycházel ze znaleckého posudku, který předložila žalobkyně, ačkoliv proti posudku uplatnili řadu věcných a odborných výhrad a okresní soud se s jejich námitkami věcně nevypořádal a v rozsudku nevysvětlil, proč nevyhověl důkaznímu návrhu a nezadal zpracování vlastního (revizního) znaleckého posudku, okresní soud nepochybil, pokud ze znaleckého posudku vycházel. Jak vyplývá ze spisu, námitky vůči znaleckému posudku neuplatnili žalovaní 1), 2), ale uplatňovala je žalovaná 5) v podání ze dne , datum, na čl. 439 a v závěrečném návrhu při jednání dne , datum, , včetně návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Takové odvolací námitky by tedy náležely žalované 5), vůči které ovšem byla žaloba zamítnuta. Jestliže žalovaní 1), 2) uplatnili skutkové námitky vůči znaleckému posudku v odvolacím řízení, k takovým nelze přihlížet, neboť je měli uplatnit v řízení před okresním soudem (§ 119a o. s. ř.).

34. Pokud jde o lhůtu k plnění, okresní soud rozhodl ve výroku V. rozsudku tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně celkovou částku ve výši 1 547 780,65 Kč dle výroků I., II., III., IV. zaplatit žalobkyni ve splátkách po 20 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

36. Odvolací soud konstatuje, že okresní soud umožnil splátky žalovaným pouze ve vztahu k jistině, nikoliv úroku z prodlení, přičemž vycházel z toho, že žalovaný 1) je OSVČ, žalovaná 2) je zaměstnaná, oba mají vyživovací povinnost k nezletilé dceři a bydlí v nájemním bytě. Dopadem umožnění splátek do sféry žalobkyně se nezabýval. Při splátce 20 000 Kč, kterou uložil žalovaným okresní soud, by jen jistinu dluhu žalovaní 1), 2) spláceli přes 6 let (resp. se zákonným úrokem z prodlení bez dalšího navyšování aktuálně ve výši cca 700 tis. Kč přes 9 let). Doba přiměřená, bez výrazného dopadu do sféry žalobkyně, by činila 3 roky – splátka by tedy musela být ve výši 60 000 Kč měsíčně. V odvolacím řízení bylo zjištěno, že žalovaní sice disponují dalšími nemovitostmi, ovšem tyto jsou zatíženy exekucemi a schopnost zaplatit závazek žalobkyni z toho nevyplývá. Z vyjádření samotných žalovaných 1), 2) bylo zjištěno, že tito nejsou schopni splácet 60 000 Kč měsíčně – žalovaný 1) uváděl, že jeho příjem činí 50 000 Kč – 70 000 Kč měsíčně, bydlí v nájemních bytech (apartmánech) po celé ČR, resp. po Evropě, má závazky ve výši cca 4,5 mil. Kč u nebankovních společností, které splácí, je OSVČ a má podíly v obchodních společnostech; žalovaná 2) je zaměstnána s příjmem 23 000 Kč měsíčně, její výdaje jsou cca 20 000 Kč měsíčně. Za tohoto stavu není dán prostor pro umožnění splácení dluhu ve splátkách. Odvolací soud proto změnil podle § 220 o. s. ř. výrok V. rozsudku okresního soudu tak, že žalovaní 1), 2) jsou povinni splnit povinnosti uložené ve výrocích I., II., III., IV. a VI. rozsudku okresního soudu (ve znění rozsudku odvolacího soudu), společně a nerozdílně, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

37. Pokud jde o žalované 3), 4) a 5), okresní soud žalobu vůči nim ve výrocích VII., VIII. a IX. rozsudku zamítl, když u nich neshledal pasivní věcnou legitimaci. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Žalovaná 3) nabyla zletilosti dne , datum, , studovala střední školu do , datum, , u rodičů bydlela do července , rok, a nárok vůči ní žalobkyně uplatňovala za období do , datum, . Žalovaný 4) nabyl zletilosti rovněž dne , datum, , studoval střední školu do , datum, , u rodičů bydlel do června , rok, a nárok vůči němu žalobkyně uplatňovala za období do , datum, . Žalovaná 5) se narodila dne , Datum narození nezletilé, a zletilosti dosud nenabyla. U všech těchto žalovaných lze uzavřít, že se vůči nim uplatněný nárok kryje s obdobím, kdy nebyli schopni se sami živit [žalovaná 3) a žalovaný 4) studovali střední školu a žalovaná 5) je dosud nezletilá].

38. Bez právního důvodu mohli předmětné nemovitosti užívat pouze žalovaní 1), 2) jako jejich rodiče. Žalovaní 3), 4) a 5) měli v době své nezletilosti a také v době, kdy nebyli schopni se sami živit, právní důvod k užívání nemovitostí mající kořeny ve vyživovací povinnosti rodičů zahrnující i bydlení. Uvedené lze dovodit z ustanovení § 859, § 910 a § 911 o. z. Žalovaní 3), 4) a 5) se nemohli bezdůvodně obohatit, protože měli vlastní právní důvod nemovitosti užívat odvozený od rodičovské péče. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že vůči všem žalovaným směřoval rozsudek o vyklizení. Jestliže rodiče užívali nemovitosti bez právního důvodu, byli povinni vyklidit tyto nemovitosti všichni, kteří s rodiči nemovitosti užívali. Nelze ovšem samostatně vůči dětem uplatňovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože tyto neměly jinou možnost než po dobu nezletilosti, popř. stavu své nezaopatřenosti, využívat bydlení, které jim bylo zajišťované ze strany rodičů. Argumentům žalobkyně tedy odvolací soud nepřisvědčil.

39. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích VII., VIII., IX. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

40. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé rozhodoval odvolací soud znovu (originárně) o náhradě nákladů řízení (účastníků řízení a státu).

41. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

42. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaných 1), 2) zaplacení částky 2 017 441,65 Kč (z toho 60 000 Kč vzala pro zaplacení po podání žaloby zpět a předmětem řízení bylo po 2 rozšířeních žaloby 1 957 441,65 Kč) a úroku z prodlení ve výši 873 365,30 Kč (ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), celkem tedy 2 890 806,95 Kč. Procesně úspěšná ve vztahu k žalovaným 1), 2) byla co do částky 1 574 332,65 Kč, 60 000 Kč (v rozsahu částečného zpětvzetí) a úroku z prodlení ve výši 694 636,04 Kč (ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), celkem tedy 2 328 968,69 Kč (80,56 %), procesně neúspěšná byla co do částky 561 838,26 Kč (19,44 %). Rozdíl a výsledná náhrada ve prospěch žalobkyně vůči žalovaným 1), 2) činí 61,13 %.

43. Jestliže žalovaní 1), 2) namítali, že podmínkou pro vznik práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému je dle § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslání písemné předžalobní výzvy, což se u rozšíření žalob nestalo, tato námitka je nedůvodná, neboť žalovaní s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení dlouhodobě nesouhlasili, jeho vydání se v řízení bránili, a v takovém případě by byla předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. nadbytečná. Z postoje žalovaných lze usuzovat, že by nárok žalobkyně neuhradili ani na základě uvedené (procesní) výzvy.

44. Žalobkyně vyúčtovala náklady řízení před okresním soudem v podání ze dne , datum, . Odvolací soud posoudil správnost vyúčtování, jednotlivé úkony ze spisu vč. jejich účelnosti a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odměna a náhrada za tyto úkony: , datum, - příprava a převzetí zastoupení, odměna 10 460 Kč (tarifní hodnota 540 000 Kč), , datum, - předžalobní výzva, odměna 10 460 Kč (tarifní hodnota 540 000 Kč), , datum, - sepis žaloby, odměna 10 460 Kč (tarifní hodnota 540 000 Kč), , datum, - částečné zpětvzetí žaloby, odměna 1 700 Kč (tarifní hodnota 15 000 Kč), , datum, - částečné zpětvzetí žaloby, odměna 1 700 Kč (tarifní hodnota 15 000 Kč), , datum, - částečné zpětvzetí žaloby, odměna 1 700 Kč (tarifní hodnota 15 000 Kč), , datum, - částečné zpětvzetí žaloby, odměna 1 700 Kč (tarifní hodnota 15 000 Kč), , datum, - 1. rozšíření žaloby, odměna 9 700 Kč (tarifní hodnota 340 500 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 10 220 Kč (tarifní hodnota 480 000 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 11 620 Kč (tarifní hodnota 820 500 Kč), , datum, - vyjádření ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dle výzvy soudu, odměna 11 620 Kč (tarifní hodnota 820 500 Kč), , datum, - doložení znaleckého posudku, odměna 11 620 Kč (tarifní hodnota 820 500 Kč), , datum, - 2. rozšíření žaloby, odměna 12 860 Kč (tarifní hodnota 1 137 280,65 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 11 620 Kč (tarifní hodnota 820 500 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 16 140 Kč (tarifní hodnota 1 957 441,65 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 16 140 Kč (tarifní hodnota 1 957 441,65 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu přesahující 2 hodiny, odměna 2 x 16 140 Kč (tarifní hodnota 1 957 441,65 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu, odměna 16 140 Kč (tarifní hodnota 1 957 441,65 Kč), , datum, - účast na jednání u okresního soudu. vyhlášení rozsudku, odměna 8 070 Kč (tarifní hodnota 1 957 441,65 Kč).

45. Naopak tyto úkony žalobkyně nepokládá odvolací soud za účelné, neboť byly učiněny převážně bez výzvy okresního soudu, případně jich nebylo třeba (jako např. návrhy na provedení důkazů, sdělení ke srovnávacímu materiálu, z nichž soud nevycházel). Žalobkyni za tyto úkony nenáleží odměna, ani náhrada hotových výdajů: , datum, - návrh žalobkyně na provedení důkazů, , datum, - návrh žalobkyně na provedení důkazů, , datum, - vyjádření žalobkyně bez výzvy soudu, , datum, - částečné zpětvzetí žaloby vůči vybraným žalovaným bez vlivu na předmět řízení, , datum, - stanovisko k přerušení řízení, , datum, - sdělení ke srovnávacímu materiálu, , datum, - vyjádření žalobkyně bez výzvy okresního soudu, , datum, - vyjádření žalobkyně bez výzvy okresního soudu, , datum, - vyjádření žalobkyně bez výzvy okresního soudu, , datum, - vyjádření žalobkyně bez výzvy okresního soudu.

46. Celkem tedy žalobkyni náleží odměna za provedené úkony před okresním soudem ve výši 206 210 Kč a náhrada hotových výdajů dle a. t. 20 x 300, tj. 6 000 Kč. Dále náhrada cestovného 2 x 1 830 Kč, 1 x 1885 Kč a 5 x 1878 Kč, tj. 14 935 Kč, náhrada za promeškaný čas 8 x 600 Kč, tj. 4 800 Kč, tj. 231 945 Kč, DPH 48 708,45 Kč, náhrada za soudní poplatek 100 872,50 Kč (k tomu viz dále bod 52.) a záloha na znalecký posudek 7 000 Kč, celkem tedy 388 525,95 Kč. Výsledná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve prospěch žalobkyně činí 61,13 % z 388 525,95 Kč, tj. 237 505,91 Kč.

47. Předmětem odvolacího řízení byla částka 1 957 441,65 Kč. Žalobkyně podala odvolání a její zástupce se účastnil ústního jednání u odvolacího soudu. Náleží jí tak dle a. t. (ve znění od , datum, ) odměna za úkon 2 x 16 140 Kč, náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč, náhrada cestovného 2 657 Kč (dle vyhl. č. 573/2025 Sb.) a náhrada promeškaného času 1 200 Kč, tj. 37 037 Kč, DPH 7 777,77 Kč, soudní poplatek ve správné výši 97 872,50 Kč, celkem 142 687,27 Kč. Výsledná náhrada nákladů odvolacího řízení ve prospěch žalobkyně činí 61,13 % z 142 687,27 Kč, tj. 87 224,73 Kč (před oběma soudy tedy 237 505,91 + 87 224,73 = 324 730,64 Kč).

48. Po podání odvolání byla žalobkyně vyzvána okresním soudem k zaplacení soudního poplatku ve výši 181 544 Kč a žalobkyně ho zaplatila. Okresní soud vycházel z nesprávného závěru, že předmětem odvolacího řízení je částka 3 630 863 Kč (když sečetl všechny jistiny jako by se jednalo o samostatné nároky vůči jednotlivým žalovaným), zatímco předmětem odvolacího řízení byla částka 1 957 441,65 Kč. Správná výše soudního poplatku tak měla být 97 872,50 Kč a odvolací soud z toho při rozhodování o nákladech řízení vycházel. Bude dále na okresním soudu, aby postupoval podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích a rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 83 671,50 Kč žalobkyni, protože byl zaplacen na základě jeho nesprávné výzvy.

49. Žalovaní 3), 4) náhradu nákladů řízení nepožadovali, proto jim odvolací soud žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal (před soudy obou stupňů) (výrok IV.).

50. O nákladech ustanoveného zástupce žalované 5) rozhodl okresní soud v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalobkyně v odvolání proti usnesení namítala, že podmínkou pro postup podle § 149 o. s. ř. je skutečnost, že dotčenému účastníkovi, kterému byl ustanoven advokát, musí být přisouzena náhrada nákladů řízení, vymezovala se proti disproporci při stanovení lhůty žalobkyni a žalovaným 1), 2) k náhradě nákladů řízení, a okresnímu soudu dále vytkla, že nezkoumal účelnost úkonů ustanoveného zástupce. Odvolací soud konstatuje, že usnesení, kterým okresní soud přiznal zástupci žalované 5) odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 171 904,70 Kč vychází z usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (právní moc ke dni , datum, ), kterým byla zástupci žalované 5) přiznána záloha za zastupování ve výši 97 743,80 Kč, a pravomocného usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (právní moc ke dni , datum, ), kterým byla zástupci přiznána odměna ve výši 74 160,90 Kč. Celková částka je v souladu s těmito pravomocnými rozhodnutími, je v souladu s předloženým vyúčtováním zástupce žalované 5) ze dne , datum, na č. l. 505 a z hlediska účelnosti na rozhodnutí okresního soudu odvolací soud neshledal vady (ostatně žalobkyně žádné konkrétní vady netvrdí). Lhůta jednoho měsíce na zaplacení nákladů na účet státu je lhůtou přiměřenou. Proto odvolací soud usnesení okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 5) na účet státu náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši dle usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

51. Dále bylo ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o nákladech státu, které byly vynaloženy na znalečné před okresním soudem. Znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, byla přiznána částka 23 578 Kč (usnesení na č.l. 296), 1 642 Kč (usnesení na č.l. 296) a 4 115 Kč (usnesení na č.l. 414), celkem tedy 29 335 Kč, ze zálohy složené žalobkyní byla tato částka částečně uhrazena a stát tedy zaplatil na znalečném 22 335 Kč. Podle výsledku řízení uložil odvolací soud žalovaným 1), 2) zaplatit společně a nerozdílně státu náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 17 994 Kč (22 335/100x80,56 %), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 4 341 Kč (22 335/100x19,44 %), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI., VII.).

52. Odvolací soud dále konstatuje, že žalobkyně za řízení před okresním soudem uhradila soudní poplatek toliko ve výši 61 414 Kč. Předmětem řízení u okresního soudu byla částka 2 017 441,65 Kč (a to – pro účely výpočtu soudního poplatku – včetně částek 4 x 15 000 Kč, o které vzala žalobkyně žalobu částečně zpět; § 10 odst. 3 zák. o soudních poplatcích, o vrácení části soudního poplatku, se v případě těchto částek neaplikuje, neboť řízení mělo být zastaveno jednotlivě v rozsahu částečného zpětvzetí). Předmětu řízení odpovídá soudní poplatek ve výši 100 872,50 Kč. Rozdíl mezi zaplacenou a nezaplacenou částí soudního poplatku činí 39 458,50 Kč. Okresní soud měl postupovat podle § 4 odst. 1, písm. j), § 9 odst. 6, věta první, zákona o soudních poplatcích, a uložit žalobkyni jako poplatníkovi povinnost zaplatit doplatek poplatku spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Jestliže tak okresní soud neučinil, napravil tento nedostatek odvolací soud ve výroku VIII. rozsudku. Jak uvedeno v bodě 48., poslední věta, žalobkyně přeplatila na soudním poplatku z odvolání 83 671,50 Kč, avšak na soudním poplatku za řízení před soudem prvního stupně je povinna doplatit 39 458,50 Kč.

53. Pokud jde o náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením žalované 5) ustanoveným zástupcem v odvolacím řízení, zástupce učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně na č.l. 605, účast při jednání před odvolacím soudem) a náleží mu tak odměna dle a. t. ve výši 2x 13 220 Kč [z tarifní hodnoty ve vztahu k žalované 5) ve výši 1 228 261 Kč], náhrada hotových výdajů 2x 450 Kč, náhrada cestovného 975 Kč dle vyhl. č. 573/2025 Sb. (při vzdálenosti 110 km a spotřebě 7,6 l/100 km benzinu), náhrada za promeškaný čas 4 x 150 Kč, DPH z odměny a náhrad 6 072,15 Kč, celkem tedy 34 987,15 Kč. Odvolací soud tedy rozhodl o přiznání této částky ustanovenému advokátovi. Tuto částku vyplatí ustanovenému zástupci stát prostřednictvím okresního soudu do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IX.). V důsledku toho bylo rozhodnuto o povinnosti procesně neúspěšné žalobkyně zaplatit žalované 5) na účet státu tuto náhradu ve výši 34 987,15 Kč, rovněž do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok X.).