95 Co 303/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A , Datum narození žalobkyně A Adresa žalobkyně B Jméno advokáta Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , Datum narození žalované Adresa žalované Jméno advokátky Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a o zaplacení 1 460 144 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. května 2025 č. j. 20 C 369/2021226,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , , adresa, , do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Okresnímu soudu se ukládá rozhodnout o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku za okresním soudem připuštěnou změnu žaloby.

1. Okresní soud svým rozsudkem zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, (výrok I.), určil, že žalobkyně má vlastnické právo k nemovitým věcem, a to k pozemkům , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , , adresa, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, v katastrálním území , adresa, , , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů o právní moci rozsudku (výrok III.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.) a že žalovaná je povinna zaplatit , Anonymizováno, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Děčíně (výrok V.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem, které darovala žalované na základě dvou darovacích smluv uzavřených se žalovanou dne , datum, , a to nemovitých věcí v kat. území , adresa, a nemovitých věcí v kat. území , adresa, . Žalobkyně žalobu odůvodnila nevhodným chováním žalované vůči ní, přičemž chování žalované představovalo hrubé porušení dobrých mravů. Žalobkyně je přitom matkou žalované. Zástupce žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, odvolal dar pro nevděk, a to všech darovaných věcí nemovitých. Žalobkyně konkrétně uvedla, že oproti ostatním příbuzným nebyl žalované vyplacen podíl v penězích z prodeje jiných pozemků žalobkyně, proto žalované darovala předmětné nemovité věci, aby nedošlo ke zkrácení žalované oproti ostatním příbuzným. Přestože původně mělo být žalobkyni zřízeno věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitých věcí v kat. území , adresa, , ke zřízení věcného břemene nedošlo, nicméně žalobkyně byla opakovaně ujišťována žalovanou, že bude předmětnou nemovitost moci doživotně užívat. Žalovaná však v průběhu roku , Anonymizováno, žalobkyni odpojila elektrický proud a nechala demontovat elektroměr. Dne , datum, byla žalobkyni doručena výzva právního zástupce žalované, aby předmětnou nemovitost vyklidila a odstěhovala se do , datum, . Žalobkyně bydlí v předmětných nemovitostech více než , Anonymizováno, let a nečekala takové jednání od vlastní dcery. Žalobkyně považuje jednání žalované za natolik nevděčné chování a hrubé porušení dobrých mravů, a to v takové míře, která naplňuje důvody pro vrácení daru. Proto se žalobkyně domáhala odvoláním daru pro nevděk z , datum, vrácení nemovitostí, které žalované dříve darovala. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k darovaným nemovitostem spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitých věcí zapsána žalovaná, ačkoliv dle faktického stavu z důvodu odvolání daru pro nevděk je jejich skutečným vlastníkem žalobkyně.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobkyni byl odpojen elektrický proud v měsíci listopadu , Anonymizováno, do nemovitosti , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , protože ze strany rodiny , jméno FO, , kterým byla část předmětné nemovitosti žalovanou pronajata, nebyl placen nájem ani spotřeba el. energie a spotřebu el. energie po celou dobu platila žalovaná a žalobkyně nechtěla nechat dodávku el. energie přepsat na sebe. Po vystěhování rodiny , jméno FO, žalovaná měla snahu obnovit dodávky elektřiny tak, že opět navrhla žalobkyni, aby si nechala el. energii přepsat na sebe, ta to však opět odmítla. Žalovaná se proto rozhodla řešit tuto situaci prodejem nemovitosti, žalobkyni navrhla, aby se přestěhovala k žalované, což žalobkyně odmítla, rovněž o řešení této situace požádala odbor sociálních věcí , Anonymizováno, , adresa, , a to zajištěním náhradního bydlení v pečovatelském domě, což žalobkyně rovněž odmítla. S ohledem na tuto skutečnost byl žalobkyni zaslán dopis k vystěhování. Žalovaná namítla, že je to právě ona sama, kdo je neustále vystavován osobním urážkám ze strany příbuzenstva i prostřednictvím SMS a není si vědoma, že by se vědomě nebo úmyslně dopustila hrubého porušení dobrých mravů vůči žalobkyni. Žalovaná je v invalidním důchodu a údržba a financování nemovitosti je pro její osobu zatěžující. Žalovaná měla a má snahu řešit vzniklou citlivou situaci s vědomím, že o matku bude důstojně postaráno, a to přestože z obsahu darovací smlouvy vyplývá, že neobsahuje zřízení služebnosti dožití a užívání nemovitosti ve prospěch žalobkyně.

4. Podáním ze dne , datum, žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby s odůvodněním, že žalovaná část darovaných nemovitých věcí, konkrétně pozemek , Anonymizováno, v kat. území , adresa, (dále rovněž „Prodané pozemky“) prodala a s ohledem na nemožnost vrácení Prodaných pozemků a určení vlastnického práva k nim ve prospěch žalobkyně ve vztahu k těmto pozemkům nadále požaduje úhradu finančních prostředků získaných žalovanou jejich prodejem. Podáním ze dne , datum, žalobkyně upřesnila částku, kterou žalovaná získala prodejem Prodaných pozemků a kterou požaduje ve vztahu k Prodaným pozemkům od žalované uhradit, a to , částka, .

5. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalobkyně na základě dvou darovacích smluv uzavřených dne , datum, darovala žalované nemovité věci v kat. území , adresa, a v kat. území , adresa, , jichž se žalovaná stala vlastníkem. V listopadu , Anonymizováno, nechala žalovaná v domě , Anonymizováno, , v němž bydlí žalobkyně, odpojit elektřinu a demontovat elektroměr a následně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyni, aby do , datum, vyklidila nemovitost, kterou užívá bez právního důvodu a která je odpojena od el. proudu, jinak bude kontaktovat Policii ČR, aby vyklizení zajistila. Prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyně dopisem ze dne , datum, doručeným žalované dne , datum, žalobkyni sdělila, že z důvodu chování žalované žalobkyně využila svého práva odvolat předmětný dar pro nevděk, a vyzvala žalovanou k vrácení daru. Ve výzvě k vrácení daru žalobkyně uvedla, že v chování žalované spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, protože na popud žalované byl žalobkyni zastaven přívod elektrické energie a žalobkyně byla vyzvána, aby do , datum, nemovitost vyklidila. Žalobkyně uvedla, že žalovaná přívod elektrické energie neobnovila a že žalobkyně byla žalovanou v minulosti opakovaně ujišťována, že jí nechá v nemovitosti bydlet a dožít. Žalovaná odpojení předmětného domu , Anonymizováno, od elektřiny nesporovala, dar však odmítla vrátit s odůvodněním, že z její strany nedošlo vůči žalobkyni k hrubému porušení dobrých mravů, neboť k ukončení odběru elektroměru na předmětné nemovitosti přistoupila z důvodu, že po opětovných požadavcích žalované nebyly ze strany rodiny , jméno FO, ani žalobkyně hrazeny pravidelné zálohy na spotřebu el. energie ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná dále po vystěhování rodiny , jméno FO, měla žalovaná snahu zajistit žalobkyni el. energii do předmětné nemovitosti s tím, že smlouva o odběru bude uzavřena s žalobkyní, žalobkyně to však odmítla. Po odpojení elektřiny zajistil žalobkyni přívod elektřiny vnuk , jméno FO, nejprve generátorem a následně solárními panely. Část darovaných nemovitostí, a to Prodané pozemky, žalovaná v době od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, prodala za celkovou kupní cenu ve výši , částka, . Žalovaná při jednání soudu uvedla, že pro obnovení elektřiny do dnešního dne neudělala nic, neboť na její obnovení nemá peníze.

6. Okresní soud po právní stránce shledal, že vzhledem k tomu, že darovací smlouvy byly uzavřeny před , datum, , je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“). Okresní soud proto na věc aplikoval ustanovení § 628 obč. zák. a § 630 obč. zák.

7. Okresní soud uzavřel, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nechala v listopadu , Anonymizováno, odpojit přívod elektrické energie do domu , Anonymizováno, , v němž žalobkyně bydlí. Žalovaná tuto skutečnost nečinila spornou a svůj postup v průběhu řízení (např. v rámci vyjádření k žalobě či v rámci závěrečného návrhu) odůvodňovala tím, že rodina , jméno FO, neplatila žalované nájemné ani spotřebu el. energie, resp. že rodina , jméno FO, ani žalobkyně nehradila pravidelné zálohy na spotřebu el. energie ve výši , částka, a že žalobkyně odmítala nechat přepsat dodávku el. energie na sebe. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v důsledku jednání žalobkyně se žalovaná ocitla bez dodávek el. energie a situaci jí pomáhal řešit její vnuk nejprve pomocí generátoru a následně solárních panelů. Podle okresního soudu nelze v civilizované společnosti tolerovat, aby žalovaná své konflikty s ostatními příbuznými (rodina , jméno FO, ) řešila odpojením domu, v němž bydlí její matka (tehdy ve věku téměř , Anonymizováno, , Anonymizováno, let) od elektrické energie, na níž je v 21. století závislá každá domácnost (pro napájení spotřebičů, zajištění osvětlení, chod domácích vodáren, nabíjení mobilních telefonů apod.). Takové jednání nelze ospravedlnit ani tím, že žalobkyně nechtěla nechat přepsat el. energii na sebe, ani tím, že žalovaná navrhovala, aby se žalobkyně přestěhovala k ní nebo do pečovatelského domu. Žalovaná si přitom musela být vědoma, jaké problémy odpojením elektřiny žalobkyni způsobí, což sama mimo jiné potvrdila při jednání dne , datum, , kdy uvedla, že si je vědoma, že po odpojení elektřiny byla žalobkyně ve špatné situaci. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná v době po odpojení elektřiny prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni vyzvala, aby během cca 15 dnů dům vyklidila a pro případ nevyhovění jí hrozila vyklizením Policií ČR, to vše s úmyslem nemovitost prodat. Takové jednání nelze ospravedlnit ani pokud žalobkyni nesvědčil žádný titul k užívání předmětné nemovitosti, resp. pokud předmětnou nemovitost užívala bez zřízeného věcného břemene a věřila, že se s dcerou vždy dohodne, resp. že jí dcera nechá v předmětném domě dožít. Okresní soud proto jednání žalované spočívající v odpojení předmětného domu od elektrické energie a v následných krocích vůči žalobkyni směrujících k vyklizení domu jako hrubě nemravné zakládající důvod pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. V této souvislosti nelze podle okresního soudu rovněž přehlédnout, že pokud žalovaná uváděla, že na obnovení elektřiny nemá peníze, získala prodejem Prodaných pozemků téměř 1,5 mil. Kč, a to během několika měsíců po odpojení elektřiny. Jak však vyplynulo z vyjádření žalované při jednání dne , datum, , získané peněžní prostředky žalovaná upřednostnila pro koupi jiného bytu. V daném případě není relevantní a nemravnost jednání žalované nemůže zhojit to, zda je v současné době s žalobkyní v kontaktu či zda a nakolik s žalobkyní v současné době vychází.

8. Okresní soud doplnil, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, učinila řádnou a důvodnou výzvu k vrácení daru, darovací vztahy z předmětných darovacích smluv zanikly okamžikem dojití projevu vůle žalované (tj. ke dni , datum, ) a žalované vznikla povinnost žalobkyni darované nemovitosti vrátit. Protože žalovaná část darovaných nemovitostí (a to Prodané pozemky) již pozbyla, je povinna žalobkyni poskytnout peněžitou náhradu podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 458 o. z.), tedy náhradu ve výši odpovídající hodnotě Prodaných pozemků v okamžiku zrušení darovacích smluv. Protože obvyklá cena Prodaných pozemků k okamžiku zrušení darovacích smluv činí podle závěrů znaleckého posudku , částka, , má žalobkyně ve vztahu k těmto pozemkům právo na zaplacení této částky. Ve vztahu k ostatním darovaným nemovitostem okresní soud žalobě vyhověl. Současně byla procesně úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení a žalované bylo současně uloženo nahradit náklady státu.

9. Proti výrokům II., III., IV. a V. podala žalovaná odvolání. Žalovaná namítla, že žalovaná zcela dobrovolně uzavřela dne , datum, Smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí, a tím došlo k přepsání odběrného místa z žalobkyně na žalovanou. Stalo se tak neprodleně poté, co jí byly předmětné nemovitosti darovány ze strany žalobkyně darovací smlouvou ze dne , datum, . Podle žalované tím žalovaná tehdy projevila dobrou vůli. Od roku , Anonymizováno, platila žalovaná dodanou elektřinu do předmětné nemovitosti, která byla užívána nikoliv její osobou, ale výhradně žalobkyní a vnukem žalobkyně , jméno FO, a jeho rodinou. Žalovaná tedy po dobu dlouhých , Anonymizováno, let hradila dodávanou elektřinu, aniž by jí žalobkyně cokoliv přispěla. Žalovaná tak činila ze své dobré vůle, aniž by k tomu byla ze zákona jakkoliv povinna. Žalovaná uzavřela s vnukem žalobkyně dne , datum, nájemní smlouvu, avšak vnuk žalované s rodinou v nemovitosti bydleli i před tímto datem, a to na základě dobré vůle žalované, která za to nechtěla žádnou úhradu, ale pouze to, aby na zahradě posekal trávu, v zimě odklidil sníh z chodníku (aby žalobkyně neupadla) a další běžnou údržbu nemovitosti. Vzhledem k tomu, že tuto ústní dohodu vnuk žalobkyně neplnil a žalovaná si musela platit osobu, aby např. posekala trávu, protože její zdravotní stav jí neumožňoval tyto činnosti vykonávat osobně, došlo k uzavření výše uvedené nájemní smlouvy. Žalovaná musela podat proti vnukovi žalobkyně a jeho manželce žalobu na vyklizení nemovitosti pro neplacení nájemného a služeb, na které vzniklo žalované právo na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, bylo vnukovi žalobkyně a jeho manželce uloženo, aby vyklidil předmětnou nemovitost a předali jí zpět žalované. K odpojení elektřiny nedošlo proto, že by žalovaná chtěla žalobkyni jakkoliv znepříjemnit užívání nemovitosti, ale proto, že na úhradu vysokých záloh ve výši , částka, jednoduše neměla finanční prostředky. Příčinou takto vysokých záloh na elektřinu byl opět a jedině vnuk žalobkyně, který nejen že v nemovitosti bydlel s celou svou rodinou, aniž by platil nájemné, ke kterému byl na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, povinen, ale ještě navíc v nemovitosti pěstoval marihuanu. Žalovaná je v invalidním důchodu. Její příjem činí pouze , částka, měsíčně. Nebylo v jejích finančních možnostech zálohy na elektřinu ve výši , částka, hradit. V rozporu s dobrými mravy by bylo nutit žalovanou, aby se v důsledku úhrady služeb spotřebovaných třetí osobou sama dostala do platební neschopnosti. Žalobkyně se zcela prokazatelně neocitla bez elektrické energie v důsledku nemravného jednání žalované. Žalobkyně měla na základě opakovaných žádostí ze strany žalované možnost si elektřinu přepsat na svou osobu. Pokud by žalovaná nebyla natolik hodná, že vyhověla žádosti svého vnuka a neumožnila mu, aby v její nemovitosti bydlel, tak by vůbec k odpojení elektřiny nedošlo. Nastalá situace nemusela ani vzniknout, pokud by vnuk žalobkyně plnil své smluvní závazky z uzavřené nájemní smlouvy a platil jím a jeho rodinou spotřebovanou elektřinu a nájemné. A pokud jde o tvrzení, že vnuk žalobkyně zajistil žalobkyni generátor a solární panely, tak to je pouhé účelové jednání vnuka žalobkyně, kdy je podle žalované třeba dodat, že nákup benzínu do generátoru hradila sama žalobkyně. Žalovaná od žalobkyně ví, že generátor i solární panely instaloval sám vnuk žalobkyně. Žalovaná má důvodnou obavu, že k zapojení nedošlo oprávněnou osobou a v důsledku toho může dojít ke zkratu a tím ke škodám nejen na domě, ale je ohroženo i zdraví žalobkyně.

10. Žalovaná ve svém odvolání rovněž namítá, že o výzvě k vyklizení sepsané advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, se žalovaná dozvěděla až při soudním jednání. Žalovanou to velice mrzí, ale došlo k situaci, kdy její právní zástupce zaslal žalobkyni výzvu bez toho, aniž by od žalované k takovému úkonu dostal pokyn či žalované byla dokonce takováto výzva zaslána ke schválení. Výzva jejího právního zástupce je datována , datum, , avšak žalovaná udělila , tituly před jménem, , jméno FO, plnou moc až dne , datum, . Ani po formální stránce nebyl , tituly před jménem, , jméno FO, oprávněn jakkoliv za žalovanou v daný okamžik jednat. A k zaslané výzvě tedy zjevně nemohl ani přiložit plnou moc, která by ho k danému úkonu opravňovala. V protokolu o jednání ze dne , datum, je navíc uvedeno, že , tituly před jménem, , jméno FO, se žalované za zaslání předmětné výzvy omluvil. Okresní soud nevzal v potaz, že žalobkyně k naplnění oné výzvy nikdy nepřistoupila a ani přistoupit nechce. Žalobkyně v předmětné nemovitosti bydlí kontinuálně až doposud. Žalovaná je vlastníkem nemovitosti od roku , Anonymizováno, a v současné době je to tedy již , Anonymizováno, let, kdy žalovaná mohla žalobkyni z nemovitosti vystěhovat, pokud by to byl její skutečný záměr. Žalovaná však nikdy nechtěla a ani nechce žalobkyni z nemovitosti proti její vůli vystěhovat. Nabídka k prodeji domu vzešla ze vzájemné dohody mezi žalobkyní a žalovanou a vycházela z toho, že ani jedna z nich nedisponovala finančními prostředky na opravu nemovitosti, která se jeví čím dál tím nutnější. Proto se domluvily na dvou variantách. Jednou z nich byla, že bude nemovitost prodána a žalobkyně v domě dožije s novými majiteli, jelikož dům je dvougeneračního charakteru. Druhou variantou bylo, že za získané peníze si žalobkyně s žalovanou pořídí nový malý dům, který jim dvěma bude úplně stačit. A žalovaná se bude alespoň moci o žalobkyni na stáří postarat. Popřípadě mělo dojít ke kombinaci obou variant, kdy by žalobkyně žila v prodaném domě do doby, než by byl nový dům koupen nebo postaven. Nicméně po intervencích ze strany vnuka žalobkyně si to žalobkyně rozmyslela a z celého plánu tedy sešlo. Argument, že žalovaná měla z prodeje pozemků hradit obnovu elektrické energie do domu je zcela irelevantní a ničím neopodstatněný. Žalovaná neměla vůbec povinnost platit žalobkyni spotřebovanou elektřinu. Dle Posudku o stavu elektroinstalace ze dne , datum, je třeba odstranit uvedené nedostatky v elektroinstalaci, a to vyžaduje přístup do domu ze strany třetí osoby, který žalobkyně odmítá.

11. Žalovaná v odvolání dále tvrdí, že projednávaná žaloba nevychází vůbec z vůle žalobkyně, ale z vůle jejího vnuka , jméno FO, . Žalobkyně je velmi stará a podle žalované jsou její kroky ovlivněny jeho nátlakem. Vnuk žalobkyně s žalobkyní dlouhodobě bydlel pod jednou střechou (z dobré vůle žalované) a po celou dobu ustavičně usiluje o to, aby dům a další nemovitosti získal on. Toto tvrzení prokazuje fakt, že žalobkyně je v řízení zastoupena , Jméno advokáta, , advokátem, který zastupoval též vnuka žalobkyně v řízení o vyklizení nemovitosti a dále ho zastupuje i v řízení o zaplacení částky ve výši , částka, , která představuje dlužné nájemné. Žalované je známo, že vnuk žalobkyně měl stejného právního zástupce i v trestněprávním řízení, kde byla projednávána otázka pěstování marihuany. Jedná se totiž již o druhé soudní řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, kdy první pokus vnukovi žalobkyně nevyšel. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, . Proti vnukovi žalobkyně bylo vedeno i v insolvenční řízení sp. zn. , spisová značka, , adresa, .

12. Podle žalované je nade vší pochybnost zřejmé, že v daném případě nedošlo a ani dojít nemohlo ze strany žalované k jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedenou judikaturu je zcela jasné, že jednání žalované nenaplňuje znaky skutkové podstaty ve smyslu § 630 obč. zák. Žalovaná se také domnívá, že rozsudek je nepřezkoumatelný, když soud prvního stupně neuvedl, v jaké míře je pro jeho rozhodnutí relevantní odpojení elektřiny a v jaké míře zaslání výzvy k vystěhování ze dne , datum, pro naplnění skutkové podstaty odvolání daru ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák.

13. Žalovaná navrhla změnu rozsudku tak, že žaloba bude v napadeném rozsahu zamítnuta.

14. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasí. Žalobkyně zdůrazňuje, že převedla své vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou pouze za jediné podmínky a to, že žalovaná ji nechá bydlet v domě nacházejícím se na adrese , adresa, . Žalobkyně v předmětné nemovitosti strávila prakticky celý svůj život a převod vlastnického práva na žalovanou nebyl omezen žádnou jinou podmínkou, než závazkem žalované nechat žalobkyni v předmětné nemovitosti bydlet a užívat ji. Žalobkyně se i přes doporučení notářky, která darovací smlouvu pro obě strany připravovala, rozhodla, že není potřeba zavedení jejího práva bydlení a důstojného dožití ve vztahu k popsanému domu ve formě věcného břemene a plně důvěřovala dohodě se žalovanou, která ji již před podpisem smlouvy opakovaně ujišťovala, že zřízení věcného břemene není třeba. Mezi účastníky docházelo postupem času k ochladnutí vzájemného vztahu, což vyústilo v r. , Anonymizováno, až k zastavení přívodu elektrické energie, kdy byl demontován elektroměr a žalobkyně se tak ocitla bez přístupu k elektrické energii ve velmi závažné životní situaci. V návaznosti na to byla žalobkyně dne , datum, vyzvána právním zástupcem žalované k vyklizení předmětné nemovitosti a k odstěhování, jelikož nemovitost užívá bez právního důvodu. V důsledku výše uvedeného jednání závažně porušujícího dobré mravy ve vztahu k žalobkyni se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce domáhala dne , datum, vrácení daru. Výzva k vrácení daru má stejné účinky jako odstoupení od smlouvy, a tudíž žalované od okamžiku doručení této výzvy již vlastnické právo ke všem darovaným nemovitostem nesvědčí. Žalobkyně proto s napadeným rozsudkem zcela souhlasí.

15. Žalobkyně dále připomíná, že žalovaná byla mj. ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání poučena o koncentraci řízení a důsledcích s ní spojených, načež další doplnění důkazů nenavrhla. Žalovaná uplatňuje nová tvrzení a důkazy až v odvolacím řízení, a to bez toho, aniž by byly splněny podmínky ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. Dle právního názoru žalobkyně tedy soud k takto uplatněnému důkazu nemůže přihlédnout dle § 119a odst. 2 o. s. ř. Pokud si žalovaná myslí, že její jednání spočívající v odpojení od přívodu elektrické energie nenaplňuje znaky jednání hrubě porušujícího dobré mravy ve vztahu k žalobkyni, tak měla uvedené skutečnosti a důkazy doložit a uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně a nechat je okresnímu soudu k nezávislému posouzení. Důkaz smlouvou o připojení ze dne , datum, žalovaná označila až v odvolacím řízení. Nadto, dobrovolné uzavření Smlouvy o připojení nemá vliv na následnou základní povinnost zachování slušnosti (dle § 3 odst. 3 zák. o. z.). K tomu ovšem při následném odpojení od přívodu elektrické energie zcela jistě nedošlo, neboť jde o osoby v blízkém rodinném poměru, a navíc žalobkyně je osobou ve vysokém věku. V podmínkách, kdy došlo k převodu veškerého nemovitého majetku ze strany žalobkyně na žalovanou je zcela adekvátní (standardní a předvídatelné), že dcera na sebe tzv. „přepíše“ energie nabyté v rámci darování. V této konotaci se nejedná o nic zvláštního, čemu by měla být kladena zvláštní pozornost. Pokud má žalovaná s vnukem žalobkyně nevypořádané pohledávky, pak tyto má řešit primárně s ním a nikoliv si „vyřizovat účty“ s třetí osobou zásahem do základních životních podmínek žalobkyně. I přesto, že žalobkyně nehradila zálohy na elektřinu, k čemuž mj. nebyla povinna, nemůže to být bez dalšího důvodem pro její odpojení. Současně i dle odůvodnění odvolání si je zjevně žalovaná od počátku vědoma existence (byť neformálního) užívacího práva žalobkyně k předmětné nemovitosti a uvedené stále odmítá respektovat. Pokud postupovala žalovaná způsobem, že žalobkyni z těchto důvodů znemožnila přístup k elektrické energii a s tím spojeným základním životním potřebám, pak jednání z její strany může dosahovat až intenzity zásahu do základního lidského práva. Žalobkyně je osoba v pokročilém věku více než , Anonymizováno, let a pokud jí žalovaná od elektřiny odpojí, je nutno tuto okolnost též zohlednit. Jednání žalované se dotýká až lidské důstojnosti. Každá domácnost (natož domácnost osoby takto vysokého věku) je dnes zcela obvykle závislá na elektrické energii, jak správně vyhodnotil soud prvního stupně, a to minimálně v rovině napájení spotřebičů, zajištění osvětlení, chod domácích vodáren, nabíjení mobilních telefonů apod.). Lze konstatovat, že vzhledem k vysokému věku žalobkyně nelze vyloučit akutní zdravotní indispozice, v rámci které je nutné zajistit i jen tak pouhou věc, jako je zavolání zdravotnické záchranné služby, což ovšem mohlo v důsledku jednání žalované být ohroženo (neboť si žalobkyně neměla ani kde nabít telefon). Dále se jedná o tak zásadní (a přitom na první pohled obvyklé) věci jako osobní hygiena, atp. K jednostrannému odpojení od elektrické energie došlo výlučně na újmu žalobkyně. Vnuk žalobkyně navíc předmětnou nemovitost již neobývá, tudíž pokud žalovaná argumentuje mimo jiné též tím, že výši záloh v částce , částka, měsíčně způsobil vnuk žalobkyně, přehlíží tím skutečnost, že žalované nic nebránilo pro nadcházející období tyto zálohy snížit (pro období, kdy již vnuk žalobkyně nemovitost neobýval – avšak to žalovaná patrně [ze své vůle] neučinila). Pokud byla žalovaná nadmíru zatížena vlastnictvím předmětné nemovitosti (aniž by přitom zohlednila povinnost k níž se svými opakovanými vyjádřeními zavázala – a sice, že žalobkyni nechá v nemovitosti bydlet a dožít), nic jí nebránilo se s žalobkyní dohodnout, a převést žalobkyni nemovitost zpět. Žalovaná nabyla od žalobkyně (v rámci předmětného darování) další nemovitosti, jejichž prodejem utržila téměř , částka, , a to během několika měsíců po odpojení elektřiny, tedy je namístě jednoznačně odmítnout tvrzení, že žalovaná byla v nouzi či v poměrech neumožňujících ji hradit zálohy na elektrickou energii za svou matku jako žalobkyni. To, že žalovaná upřednostnila využití peněžních prostředků na koupi jiného bytu, není podstatné pro vztah mezi obdarovanou (dcerou) a dárkyní (matkou) za situace, kdy obdarovaná (dcera) svou dárkyni (matku) ujišťovala, že ji nechá v nemovitosti bydlet a dožít.

16. Žalobkyně se důrazně vymezuje vůči tvrzení žalované, dle kterého projednávaná žaloba nevychází vůbec z vůle žalobkyně, ale z vůle jejího vnuka , jméno FO, a dále také vůči několika dalším tvrzením, které mají podpořit právní názory žalované a které spojují osobu vnuka žalobkyně s probíhajícím řízením o určení vlastnického práva a zaplacení finanční náhrady. Žalobkyně též zásadně nesouhlasí s tvrzením žalované, že by z důvodu jejího pokročilého věku byla ovládána a ovlivňována jinou osobou. Žalobkyně si je plně vědoma svého nároku a že podání žaloby pochází přímo z jejího rozhodnutí, nikoliv snad z donucení a nátlaku ze strany vnuka žalobkyně (či kohokoli jiného), jak se snaží předestřít žalovaná.

17. Žalobkyně shrnuje, že z obsahu spisu i všech dosud provedených důkazů je naopak zjevné, že popsané jednání žalované směřuje zejména k tomu, aby se žalobkyně z předmětné nemovitosti, co možno nejrychleji vystěhovala, aby ji žalovaná mohla zpeněžit. Takový záměr je ovšem ze strany žalované s ohledem na ujednaný kontext darování naprosto nepřípustný, jelikož jako takový popírá samotný esenciální obsah práva bydlení a podstatu vzájemné dohody obou stran při podpisu darovacích smluv (resp. minimálně tvrzení žalované, která opakovaně žalobkyni utvrzovala v tom, že ji nechá v nemovitosti bydlet a dožít). Žalovaná ve svém odvolání opakovaně zdůrazňuje, že veškeré problémy s elektrickou energií vznikly v důsledku jednání vnuka žalobkyně a s podobnými argumenty vystupuje napříč všemi jí vznesenými námitkami proti rozsudku soudu prvního stupně. Uvedené námitky, ať již jsou či nejsou vznášeny na reálném základě, nemohou v žádném případě být podkladem pro to, aby byla žalobkyně odpojena od elektrické energie, pokud za nedoplatky na zálohách za inkriminované období není odpovědná. Žalobkyně je starobní důchodkyní, které bylo v době odpojení od elektřiny více než , Anonymizováno, let. Pokud tedy žalovaná postupuje způsobem, že žalobkyni jako svou matku, která ji věnovala všechny své nemovitosti odpojí od základních životních potřeb (např. ohřev vody), ačkoliv ji tvrdila, že ji nechá v nemovitosti bydlet a dožít, je takové jednání zcela zjevně závažným porušením dobrých mravů ve vztahu k dárci, pročež se může žalobkyně legitimně domáhat vrácení nemovitosti. Uvedené povinnosti se nemůže v žádném případě žalovaná zprostit ani zajištěním jiného bydlení pro žalobkyni, a to spíš proti její vůli. To, že vnuk žalobkyně, který byl v té době nájemcem, nehradil nájemné či úhrady na služby, nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalovaná přistoupila k odpojení elektrické energie v listopadu , Anonymizováno, a manželé , jméno FO, , vůči kterým učinila takovéto opatření (které drasticky zasáhlo též matku žalované) opustili předmětnou nemovitost v červenci , Anonymizováno, , avšak do listopadu , Anonymizováno, nedošlo k obnovení elektrické energie. Nejen do doby nařízení předběžného opatření, ale doposud nedošlo k obnovení připojení k el. energii. Již téměř , Anonymizováno, roku tedy žalovaná ponechala žalobkyni (svou matku) ve zcela nepřijatelných podmínkách (bez dodávek elektrické energie), kdy této musely být zajištěny dodávky elektřiny alternativním řešením. K odpojení elektrické energie došlo v období podzimu, resp. blížící se zimy (r. , Anonymizováno, ). I tento fakt svědčí o zjevné bezohlednosti žalované.

18. Podle žalobkyně lze pochybovat o pravdivosti tvrzení žalované, že právní zástupce uvedené vyjádření odeslal bez toho, aniž by dostal od své klientky pokyn či schválení, a to za situace, kdy k uvedenému žalovaná ničeho co do důkazní roviny nepředkládá. Zdá se být až podezřelé, že by snad právní zástupce sám (navíc v situaci, kdy nemá udělenou plnou moc) postupoval takto proaktivně bez jakéhokoli projednání se svým klientem. Spíše lze mít za to, že žalovaná se svým právním zástupcem uvedenou věc projednala, a ačkoli výslovně nemusela dát pokyn (pro konkrétní úkon), musela být minimálně srozuměna s tím, jaký nastane další postup. Lze totiž stěží uvažovat, že by takto právní zástupce postupoval v situaci, kdy není zmocněn (a snad v takové chvíli, kdy není zmocněn, nemá ani podklady a informace pro zastoupení svého klienta – což tak ovšem zjevně nebylo). Naopak došlo k odeslání výzvy, která v klientce vzbudila důvodnou obavu o její další život a setrvání (dožití) v předmětné nemovitosti. Žalobkyni bylo jí žalovanou i jinými způsoby opakovaně dáváno najevo, že se má z bytu vystěhovat (př. snaha o zajištění sociálního bydlení či snaha o prodej nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře a zveřejněním inzerátu na portálu , Anonymizováno, ). Žalovaná se ji prokazatelně snažila několikrát „za jejími zády“ různými kroky z nemovitosti vystěhovat (či až „vyštvat“). Uvedené je zjevné zejména ze snahy žalované o zajištění sociálního bydlení pro žalobkyni. V této souvislosti mj. mělo být sociální pracovnici nepravdivě tvrzeno, že žalobkyně je odkázána na péči jiných osob (srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne , datum, ), což ovšem bylo v průběhu řízení. Dále též zjištění, že nemovitost je nabízena k prodeji přes portál , Anonymizováno, , vzbudilo v žalobkyni důvodné podezření na výše nastíněný záměr žalované a obavu o budoucí život žalobkyně v předmětné nemovitosti.

19. Žalobkyně v dalším odkazuje na rozsudek okresního soudu a navrhuje jeho potvrzení.

20. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

21. V první řadě je třeba (ve shodě s okresním soudem) poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu představovanou jeho rozsudkem ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, uveřejněný pod číslem 92/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého byla-li darovací smlouva uzavřena před , datum, , je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat obč. zák., i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po , datum, .

22. Sama okolnost, jakým způsobem žalobkyně označila písemnost, v níž byl obsažen projev jeho vůle k vrácení daru (jako „odvolání daru pro nevděk“), nemůže mít vliv na soudem aplikovanou právní normu a tato okolnost rovněž právní úkon nečiní neplatným (k otázce náležitostí projevu vůle dárce směřující k vrácení daru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001).

23. Podle § 630 obč. zák., se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

24. Pojem dobrých mravů činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení skutkové podstaty právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata ustanovení § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně; nelze ji „objektivizovat“.

25. Nejvyšší soud se v intencích obč. zák., rovněž konkrétně jeho § 630, vícekrát zabýval výkladem pojmu „rozpor s dobrými mravy“. Konstatoval, že přestože obč. zák. ani jiný právní předpis definici pojmu dobré mravy neobsahuje, lze jimi rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pokud jde o aplikovatelnost ustanovení § 630 obč. zák., ustálila se judikatura Nejvyššího soudu na názoru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (srovnej např. jeho rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, či ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2075/2011).

26. Pokud žalovaná nechtěla či nemohla platit vysoké zálohy na elektřinu a pokud žalobkyně odmítala nechat přepsat dodávky elektřiny na sebe, měla a mohla postupovat mnohem citlivějším způsobem. Měla předně žalobkyni na hrozící přerušení dodávek předem upozornit a současně jí měla udělit písemný souhlas k tomu, aby žalobkyně sama mohla nechat předmětnou nemovitost na adrese , adresa, opětovně připojit k dodávkám elektřiny. Je však třeba zdůraznit, že žalovaná neprojevila sama žádnou snahu nechat opravit elektroinstalaci tak, aby opětovné připojení k elektrické síti žalobkyní mohlo vůbec být provedeno. Žalovaná přitom nepochybně měla peněžní prostředky na opravu elektroinstalace z prodeje jiných žalobkyní darovaných nemovitostí.

27. Z hlediska důvodnosti požadavku žalobkyně na vrácení daru podle § 630 obč. zák. je však zásadní především výzva ze dne , datum, , kterou žalovaná žalobkyni vyzvala k vystěhování z nemovitosti do , datum, s pohrůžkou, že v opačném případě bude vystěhována policií.

28. V řízení bylo okresním soudem správně zjištěno, že žalovaná přislíbila žalobkyni, že ji nechá v nemovitosti na adrese , adresa, dožít. Ostatně, i v podání ze dne , datum, žalovaná uvádí, že užívací právo žalované k nemovitosti nikdy nezpochybňovala.

29. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z., soukromé právo spočívá mimo jiné na zásadě, že daný slib zavazuje.

30. Žalovaná ve svém odvolání uvádí, že výzvu k vyklizení nemovitosti učinil její tehdejší právní zástupce bez jejího zmocnění a bez jejího vědomí. Z výzvy k vyklizení ze dne , datum, (č. l. 8) však vyplývá, že , tituly před jménem, , jméno FO, jako zástupce žalované výslovně ve výzvě odkazuje již na předchozí výzvu učiněnou samotnou žalovanou. K výzvě byla nadto připojena plná moc udělená žalovanou již dne , datum, , přičemž v plné moci je výslovné zmocnění ve věci vyklizení bytu (, Anonymizováno, ). Ve výzvě je dále uvedeno, že žalovaná má v úmyslu nemovitost prodat prostřednictvím realitní kanceláře.

31. Výzva k vyklizení s pohrůžkou na případné vyklizení policií nebyla žalovanou následně nijak korigována a žalovaná se od ní nedistancovala. Ostatně, na výzvu k vyklizení odkazuje rovněž dopis zástupce žalované , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, (č. l. 22-23), v němž je zopakován požadavek na vyklizení nemovitosti s tím, že žalovaná má v úmyslu prodat nemovitost prostřednictvím realitní kanceláře. V tomto dopisu je nadto poukázáno na konfliktní vztahy mezi účastnicemi a odmítání komunikace mezi nimi. V této souvislosti je tak zjevně účelové a nepravdivé tvrzení obsažené v odvolání žalované, že se účastnice společně dohodly na prodeji nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře. I ve svém vyjádření ze dne , datum, (č. l. 63-64) žalovaná opakovaně uvádí, že se sama rozhodla nemovitost prodat, tedy nikoliv po dohodě se žalobkyní.

32. Požadavek na vyklizení nemovitosti žalobkyní je zopakován také ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, (č. l. 34-35) a ze dne , datum, (č. l. 63-64). Je tedy krajně nevěrohodné tvrzení žalované, že k odeslání výzvy došlo bez vědomí žalované. Žalovaná dlouhodobě trvala na vyklizení nemovitosti žalobkyní s tím, že další umístění žalobkyně chtěla řešit s odborem sociálních věcí , Anonymizováno, , adresa, .

33. Krajský soud shodně s okresním soudem nemá jakoukoliv pochybnost ohledně hodnocení, že jednání žalované vůči žalobkyni intenzitou hrubě porušovalo dobré mravy. Žalovaná žalobkyni (svou matku ve věku převyšujícím , Anonymizováno, let) vystavila odpojením nemovitosti od elektřiny a především následnou výzvou k vyklizení s pohrůžkou vyklizení policií, stresu a obavám z bezprostředně hrozícího nedostatku bydlení. Již uvedená skutečnost se jednak příčí pravidlům práva rodinného vyjádřeným zejména v § 883 odst. 1 či § 857 odst. 1 o. z.), současně představuje důvod pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. Hrubé porušení dobrých mravů nemusí spočívat ve fyzickém násilí či hrubých urážkách; judikatura tyto druhy chování uvádí pouze demonstrativně (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2024 č. j. 28 Cdo 1626/2024 758). V projednávané věci je přitom zásadní, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně byla žalovanou v minulosti opakovaně ujišťována, že jí žalovaná nechá v nemovitosti na adrese , adresa, bydlet a dožít, avšak svému slibu vůči své více , Anonymizováno, matce, jež v nemovitosti žila nepřetržitě více než , Anonymizováno, let, dostát nechtěla.

34. Ve zbytku krajský soud odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení okresního soudu.

35. Krajský soud neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem , jméno FO, , sestry žalobkyně, která se měla v řízení vyjádřit k tomu, jak žalobkyně a žalovaná spolu vzájemně vychází, zda se žalovaná o žalobkyni stará, vozí jí k lékařům apod. Uvedené skutečnosti totiž nejsou rozhodné pro posouzení důvodnosti výzvy k vrácení daru, kterou žalobkyně učinila v roce , Anonymizováno, .

36. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když nesprávnost neshledal ani v nákladových výrocích.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a), § 8 odst. 1 a. t., § 7 bodu 6 a. t. a § 12 odst. 3 a. t. ve výši 2 x , částka, a paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 2 x , částka, (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění od , datum, ), cestovné za cestu osobním automobilem k jednání krajského soudu z , adresa, ve výši , částka, , náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny ve výši 4 x , částka, a dále 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem tedy , částka, .

38. Okresní soud pominul, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 95 %. V řízení tak došlo k přechodu poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Uvedenou skutečnost rozhodnutí okresního soudu nereflektuje.