95 Co 377/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudců Mgr. Michala Drobílka a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 308 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. března 2025 č. j. 23 C 374/2024-104,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 29 422,80 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem v Plzni.

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 308 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a žalovanému stanovil povinnost zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 112 355,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 308 500 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. Podle žaloby byl žalovaný nájemcem nebytových prostor ve vlastnictví žalobkyně na adrese , adresa, (dále jen „nebytové prostory“), a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne , datum, mezi otcem žalobkyně , jméno FO, a žalovaným. Smlouvou o nájmu byl nájem nebytových prostor sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal platit roční nájemné 210 000 Kč v měsíčních splátkách po 17 500 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného měsíce. Žalovaný však neuhradil žalobkyni nájemné za červenec , rok, ve výši 11 000 Kč a dále za měsíce srpen , rok, až únor , rok, , červen , rok, , září , rok, až květen , rok, (tj. 17 x 17 500 Kč) celkem 308 500 Kč. Nebytové prostory jsou zamčeny, žalobkyně s nimi nemůže nakládat ani do nich vstupovat, neboť je žalovaný nevyklidil, skrz výlohu je vidět zboží včetně zřejmě cenných věcí, neboť tam bylo zlatnictví. Žalobkyně s žalovaným neuzavřela dohodu o skončení nájmu. Žalobkyně ukončila nájem až výpovědí ze srpna , rok, , proti níž žalovaný nepodal námitky ani nenavrhl přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný ničeho nezaplatil.

3. Žalovaný namítl, že v řízení není pasívně legitimovaný. Nebytové prostory 10 let fakticky užívá jeho bývalá manželka , jméno FO, . Podle žalovaného, jeho nájemní vztah zanikl konkludentní výpovědí nájmu podle § 2231 o. z. tak, že nebytové prostory žalovaný vyklidil a odevzdal je. , jméno FO, donedávna řádně hradila nájemné a žalobkyně by se proto se žalobou měla obrátit na ni. Žalovaný současně uvedl, že se se , jméno FO, dohodl, že nájem převezme , jméno FO, . Podle žalovaného je velice pravděpodobné, že , jméno FO, nebytové prostory užívala na základě nájemního vztahu. Nelze si představit, že by nájemní vztah fungoval ze setrvačnosti. Pokud jde o užívání nebytových prostor, uvedl, že je užíval do roku , rok, , nájemné hradil vždy včas. V roce , rok, nebytové prostory vyklidil po ústní dohodě se , jméno FO, s tím, že se též dohodl, že nebytové prostory přenechává , jméno FO, , která podniká stejně jako žalovaný, sám nebytové prostory neužíval a přestal hradit nájemné, na , jméno FO, také převedl energie. Žalovaný na , jméno FO, nepřevedl podnikatelskou činnost ani jí nepřenechal podnikání jako celek. Od vyklizení nebytových prostor se o ně nezajímal až do dne, kdy mu byla doručena předžalobní výzva.

4. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že , jméno FO, jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu, předmětem nájmu jsou dvě nebytové místnosti, WC a chodba v přízemí domu na adrese , adresa, , nájem byl sjednán na dobu neurčitou, nájemné bylo dohodnuto ve výši 210 000 Kč ročně s tím, že bude placeno v měsíčních splátkách po 17 500 Kč splatných vždy do 15. dne v běžném měsíci. Žalovaný byl oprávněn užívat nebytové prostory a inventář k prodeji klenotů ze zlata, stříbra a jiných ušlechtilých kovů, k prodeji hodin apod. Smluvní strany ničeho nesjednaly o způsobu skončení nájmu. Žalovaný nájemné hradil do roku , rok, . Žalovaný v písemných vyjádřeních uváděl, že nebytové prostory vyklidil v roce , rok, , ovšem při svém účastnickém výslechu vypověděl, že je vyklidil do konce roku , rok, . Podle okresního soudu však žalovaný vyklizený nebytový prostor nepředal , jméno FO, ani žalobkyni. Podle tvrzení žalovaného měl žalovaný předat klíče své bývalé manželce , jméno FO, . V říjnu , rok, nebo v listopadu , rok, žalovaný jednal se , jméno FO, o skončení nájmu. Žalovaný měl v živnostenském rejstříku evidovánu provozovnu na adrese nebytového prostoru od , datum, do , datum, (zlatnictví a klenotnictví); od , datum, do , datum, (hodinářství). Podle okresního soudu žalovaný neuhradil dlužné nájemné za měsíc červenec , rok, ve výši 11 000 Kč, za měsíce srpen až prosinec , rok, (tj. 5 měsíců x 17 500 Kč), tj. 98 500 Kč; dále za měsíce leden a únor , rok, , červen , rok, a září až prosinec , rok, (tj. 7 měsíců x 17 500 Kč), tj. 122 500 Kč; dále za leden až květen , rok, (tj. 5 měsíců x 17 500 Kč, což se rovná 87 500 Kč), tj. dlužné nájemní činí celkem 308 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, a výpověď nájmu nebytových prostor ze dne , datum, .

5. Podle okresního soudu žalovaný ničeho netvrdil o zcela konkrétním okamžiku, k němuž měl nájem skončit. I pokud by žalovaný nebytové prostory vyklidil v roce , rok, , takové jednání by podle okresního soudu nemělo za důsledek skončení nájmu. Ani právní úprava platná a účinná v roce , rok, totiž nepředpokládala jako způsob skončení nájmu uzavřeného na dobu neurčitou pouhé vyklizení nebytových prostor (srov. § 10, § 14 zákona č. 116/1990 Sb.), ale písemnou výpověď. Konkludentní chování nájemce, např. odstěhování se, samo o sobě nepůsobí zánik nájmu. Právní vztah založený smlouvou o nájmu tedy trvá i po odstěhování se nájemce. Pokud jde o žalovaným tvrzené vyklizení nebytových prostor, nejedná se podle okresního soudu o způsob skončení nájmu, ale o povinnost nájemce nastupující až po skončení nájmu. Nadto, k jejímu splnění nestačí odstranit z nebytových prostor věci nájemce, případně třetích osob, jimž nájemce umožnil jejich užívání. Vyklizení v sobě zahrnuje i odevzdání prostor pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat. Skutečnost, že mělo dojít k vyklizení nebytových prostor tudíž při nesjednání dřívějšího skončení nájmu nemá vliv na práva a povinnosti z nájmu. Zůstává tak zachována povinnost hradit nájemné.

6. Jde-li o žalovaným tvrzenou dohodu o skončení nájmu z října , rok, nebo listopadu , rok, , okresní soud neuvěřil tvrzením žalovaného, pokud tvrdil, že nebytové prostory vyklidil již v roce , rok, , avšak že až v říjnu , rok, nebo listopadu , rok, se dohodl se , jméno FO, na skončení nájmu. Žalovaným tvrzené dohodě nebyla přítomna jiná osoba, klíče od nebytových prostor předal , jméno FO, , nebyl však zpracován předávací protokol ohledně nebytových prostor ani žádná jiná listina např. zachycující vůli žalovaného skončit nájem.

7. Žalovaný dále tvrdil, že nebytové prostory přenechal , jméno FO, , která je začala sama využívat k podnikání a řešila veškeré záležitosti s nájmem spojené. Okresní soud ustanovení § 2307 o. z., podle něhož lze smlouvu o nájmu postoupit, a to se souhlasem pronajímatele s tím, že taková smlouva musí být uzavřena mezi nájemcem a novým nájemcem v písemné formě. V písemné formě musí být dán i souhlas pronajímatele. Od písemné formy se nelze odchýlit (§ 559 o. z.). Žalovaný však ani netvrdil, že by s , jméno FO, uzavřel písemnou smlouvu o převodu nájmu ani že by mu pronajímatel udělil písemný souhlas se smlouvou o převodu nájmu. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by právo nájmu žalovaného zaniklo některým ze zákonem stanovených důvodů, zejména dohodou mezi nájemcem – žalovaným a pronajímatelem, výpovědí ani nebylo prokázáno, že by byl nájem převeden, a naopak žalovaný opakovaně uvedl, že nájemné hradil do roku , rok, , okresní soud žalobě vyhověl. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, zákonný úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Podle žalovaného okresní soud nesprávně posoudil podání žalovaného a obsah jeho výpovědi při jednání dne , datum, . Podle žalovaného nájem nebyl ukončen výpovědí, ale dohodou, kterou žalovaný uzavřel se , jméno FO, v říjnu či listopadu , rok, . O uzavření dohody se hovořilo rovněž v podání žalovaného ze dne , datum, . Podle žalovaného je zcela nepochybné, že následně , jméno FO, uzavřel dohodu s , jméno FO, , neboť žalovaného o zaplacení nájemného již následně nikdo nekontaktoval. Žalobkyni přitom muselo být známo, kdo nově hradí nájemné. Uvedené skutečnosti okresní soud nevzal v úvahu. Proto žalovaný navrhoval výslech své bývalé manželky , jméno FO, .

9. V následném doplnění odvolání žalovaný shrnuje, že nájemní vztah mezi , jméno FO, a žalovaným vznikl již , datum, , nová smlouva byla uzavřena v prosinci , rok, již jen za účelem zvýšení nájemného. Žalovaný nebytové prostory vyklidil v roce , rok, a do roku , rok, hradil nájemné ze svého bankovního účtu. Žalovaný nebytové prostory vyklidil na základě ústní dohody se , jméno FO, , se kterým se dohodl, že prostory po něm začne v plném rozsahu využívat jeho bývalá manželka , jméno FO, . V březnu , rok, žalovaný ukončil své živnosti, které provozoval na adrese nebytového prostoru. Nebytové prostory nadále využívala jeho bývalá manželka, která za ně i začala hradit smluvené nájemné. Současně došlo i k přepisu všech energií na bývalou manželku žalovaného , jméno FO, . O další existenci a fungování pronajatých prostor neměl žalovaný povědomí. Žalobkyni muselo být podle žalovaného zřejmé, že nájemné hradí jiná osoba než žalovaný. Žalobkyně a , jméno FO, museli vědět, že dochází k přepisu energií na , jméno FO, a s tímto museli souhlasit. Dohoda o ukončení nájmu splňovala veškeré náležitosti, které na právní jednání občanský zákoník klade. Podle žalovaného není zřejmé, z jakých důvodů okresní soud verzi žalovaného neuvěřil. Přitom žalovaný měl se , jméno FO, historicky dobré vztahy. Podle žalovaného postupoval okresní soud nepřípustně formalisticky. Bylo totiž zřejmé, jaké právní následky dohoda vyvolala a účastníci se podle ní také chovali. Proto také měla být vyslechnuta , jméno FO, . Okresní soud podle žalovaného neodůvodnil, jak se vypořádal s námitkou žalovaného, že se na věc nevztahuje § 2307 o. z. V projednávané věci totiž žalovaný na , jméno FO, svou podnikatelskou činnost nepřeváděl. Podle žalovaného je ústní forma dohody mezi ním a , jméno FO, dostatečná. Po vyklizení nebytového prostoru žalovaným pak otázky spojené s nájmem již nadále řešila jen , jméno FO, . Ta však podnikání žalovaného nepřebírala. Žalovaný pouze dokončil rozdělané objednávky a nové již nepřijímal, na svou bývalou manželku nic nepřeváděl.

10. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasí. Podle žalobkyně okresní soud důvodně zamítl provedení důkazu výslechem svědkyně , jméno FO, , a to jednak dílem pro nadbytečnost a částečně pro absenci vztahu k podstatným skutkovým okolnostem. Žalovaný opakovaně tvrdil, že nikdo, tedy ani , jméno FO, , nebyl přítomen jeho údajné ústní dohodě o skončení nájmu se , jméno FO, , který byl spoluvlastníkem nemovitosti společně se žalobkyní. Žalovaný navíc nepřevedl na , jméno FO, podnikatelskou činnost jako celek, pouze jí předal klíče a nechal na ni přepsat energie. Okresní soud podle žalobkyně důvodně neuvěřil tvrzení žalovaného o ústní dohodě o skončení nájmu z října , rok, . Tvrzení o uvedené dohodě je nadto rozporné s tvrzením o vyklizení nebytových prostor již v roce , rok, . Žalovaný své tvrzení v řízení neprokázal. Žalovaný rovněž netvrdil, kdy měla být tvrzená dohoda uzavřena a s jakým přesným obsahem. Při uzavření údajné dohody nebyla přítomna žádná další osoba a nebyl ani sepsán předávací protokol či jiná listina. Žalovaný tedy neprokázal zánik nájmu. Konkludentní chování nájemce jako odstěhování a vyklizení nebytových prostor samo o sobě nepůsobí zánik nájmu. Žalovaný nebytové prostory pronajímateli řádně neodevzdal. Žalovanému tak zůstala zachována povinnost platit nájemné. Okresní soud proto žalobě řádně vyhověl, když ani neshledal v projednávané věci podmínky pro přechod nájmu. Žalobkyně navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

11. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

12. Krajský soud předně odkazuje na úplná skutková zjištění okresního soudu.

13. Ve vztahu k právnímu posouzení krajský soud připomíná, že skončení nájmu se dle § 3074 odst. 1 o. z. posuzuje podle současné právní úpravy, a to i v případě nájmu vzniknuvšího před , datum, .

14. V řízení nebylo pochyb o tom, že mezi žalovaným a , jméno FO, byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor. Sporné však bylo, zda nájemní smlouva byla ústně či konkludentně ukončena.

15. Konkludentní právní úkon (projev vůle učiněný jinak než výslovně) je takový projev, který nemá znaky výslovného projevu, ale vyjadřuje vůli jednajícího takovým způsobem, že se zřetelem ke všem okolnostem případu nezanechává pochybnosti o tom, že jde o projev vůle jednajícího a jaký je obsah jeho vůle (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud ohledně konkludentních úkonů dovodil, že úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu musí být dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Podstatná pro posouzení vzniku smlouvy tímto způsobem je rovněž časová návaznost konkludentního úkonu (nyní jednání) vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti akceptace.

16. Pokud žalovaný tvrdí, že nebytové prostory převzala jeho bývalá manželka , jméno FO, , která také za něj následně hradila nájem a další platby, pak to ještě samo o sobě neznamená, že nájemní vztah žalovaného skončil a že , jméno FO, neodvozovala užívání nebytových prostor od nájemního práva žalovaného (např. na základě podnájemní či jiné smlouvy mezi žalovaným a , jméno FO, ).

17. V posuzovaném případě tedy nebyly ani tvrzeny (natož prokázány) konkrétní okolnosti rozhodné pro závěr, že nájemní poměr účastníků k nemovitosti zanikl dohodou (byť ústní či jen konkludentní), jak se pokouší argumentovat žalovaný. Ze samotných žalovaným tvrzených okolností na dohodu účastníků o skončení nájmu usuzovat nelze. Rovněž nelze bez dalšího dovodit uzavření nájemní smlouvy ohledně nebytových prostor bývalou manželkou žalovaného , jméno FO, . K takovému závěru nepostačuje zjištění, že v nebytovém prostoru měla od roku , rok, , jméno FO, provozovnu a že zde podnikala. Krajský soud připomíná, že dle konstantní judikatury je ke vzniku konkludentní nájemní smlouvy zapotřebí aktivní chování obou stran poměru. Za aktivitu ze strany pronajímatele však nelze považovat jeho pouhé strpění užívání předmětu nájmu, mlčení a přijímání plateb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , shodně také sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).

18. V poměrech projednávané věci proto okresní soud správně uzavřel, že žalobce neprokázal uzavření ústní či konkludentní dohody o skončení nájmu nebytových prostor ani předání nebytových prostor pronajímateli.

19. Stejně jako okresní soud rovněž i krajský soud se pokoušel zjistit místo pobytu , jméno FO, , avšak bez úspěchu. Důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, tak nebylo možné provést ani v odvolacím řízení.

20. Podle § 2225 o. z., při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

21. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) je po skončení nájmu nájemce povinen pronajaté prostory vyklidit; ke splnění této povinnosti přitom nestačí, aby z nich odstranil své věci (případně věci třetích osob, jimž umožnil užívání prostor). Vyklizení v sobě zahrnuje též jejich odevzdání pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat (např. odevzdání klíčů, oznámení o vyklizení prostor a o možnosti s nimi volně nakládat apod., není zapotřebí „protokolárního předání“). Pro závěr o řádném vyklizení a předání bytu (jiného prostoru) není významné, jaká je hodnota věcí, které v daném prostoru zůstaly, stejně jako je nevýznamná okolnost, zda před podáním žaloby poslal žalobce žalované výzvu k dobrovolnému splnění její povinnosti (to by mohlo mít význam jen pro rozhodnutí o nákladech řízení - usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné pod číslem 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Žalovaný v řízení nejen, že neprokázal ukončení nájemního vztahu, ale neprokázal ani předání nebytového prostoru pronajímatelům (či některému z nich).

23. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když nesprávnost neshledal ani v závislém nákladovém výroku.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta podle 7 a. t. ve výši 9 540 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 a. t.), náhrady za promeškaný čas v rozsahu ve výši 9 x 150 Kč, nákladů na cestu k jednání odvolacího soudu osobním automobilem z Plzně do Ústí nad Labem a zpět ve výši 2 986,40 Kč a dále 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem tedy 29 422,80 Kč.