95 Co 419/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 15 921 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 2. 2024, č. j. 19 C 117/2023-115,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku I. mění potud, že se žaloba na zaplacení částky 3 199 Kč zamítá; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 7 544,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 319,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 921 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky ve výši 3 000 Kč zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 131,75 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaná užívala na základě smlouvy o ubytování ze dne 5. 10. 2021 č. , hodnota, lůžko , hodnota, v apartmánu č. , hodnota, . V této smlouvě se zavázala užívat poskytnuté prostory tak, aby nedošlo k poškození majetku, zároveň se zavázala po skončení smluvního vztahu předat ubytovací prostory nepoškozené a uklizené. Apartmán převzala dne 2. 11. 2021 bez závad, užívala jej společně s , jméno FO, . Dne 27. 6. 2022 předala žalovaná společnosti , právnická osoba, apartmán poškozený, přičemž se jednalo o poškození koberce v kuchyni, obývací ploše a u lednice. Škodu na koberci v apartmánu č. , hodnota, zavinila dle tvrzení žalované , jméno FO, . Společnost , právnická osoba, zajistila výměnu koberce u společnosti , právnická osoba, , které za tuto výměnu zaplatila částku 29 444 Kč. Společnost , právnická osoba, dne 7. 12. 2021 zajistila revizi elektrospotřebičů vnesených do apartmánu (celkem 4) a zaplatila za tuto službu celkem 160 Kč. Žalobkyně prostřednictvím společnosti , právnická osoba, vyúčtovala žalované částku 20 921 Kč (97 Kč za revizi spotřebičů, 2 500 Kč za výmalbu stěn, 500 Kč za administrativní podporu a 17 824 Kč za výměnu koberce, po odečtení kauce 5 000 Kč). Žalovaná tuto částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná se zavázala předat po skončení smluvního vztahu pokoj v neporušeném stavu, tím, že takto neučinila porušila svou smluvní povinnost. skutečnost, že škodu způsobila , jméno FO, a skutečnost, že žalovaná nemohla škodě žádným způsobem zabránit nepředstavují způsobilé liberační důvody dle občanského zákoníku, ale jde o skutečnost vztahující se k subjektivnímu předpokladu odpovědnosti za vzniklou škodu (zavinění). Pokud jde o výši škody, tak společnost , právnická osoba, zaplatila za výměnu koberce 29 444 Kč a nechala zkontrolovat 4 elektrické spotřebiče, přičemž tyto částky skutečně uhradila. Naopak nebylo prokázáno, že by došlo k vymalování pokoje a že by žalobkyně vynaložila částku 500 Kč na administrativní podporu ztrát. Okresní soud tak žalobě vyhověl v částce 12 921 Kč a v částce 3 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Shrnula předpoklady pro vznik povinnosti hradit škodu podle § 2913 o. z., kterými jsou porušení smluvní povinnosti škůdcem, vznik škody, příčinná souvislost mezi nimi, předvídatelnost škody a neexistence liberačního důvodu – prokázání prvních čtyř předpokladů je na žalobkyni. Zdůraznila, že žalovaná odpovídá za škodu pouze tehdy, pokud porušila smluvní povinnost. Rozhodné jsou také okolnosti standardu péče a protiprávnosti. Pro porušení smlouvy je rozhodná řádná, běžná a průměrná úroveň řádného smluvního partnera. Žalovaná si počínala natolik obezřetně, aby ke vzniku škody nedošlo. Škůdcem byla , jméno FO, – žalovaná užívala pokoj s osobou, kterou sama neznala a nemohla předvídat její chování, obtížně tak mohla zabránit vzniku škody. Je nespravedlivé, aby odpovídala za jednání cizí osoby, se kterou žalobkyně také uzavřela smlouvu, přestože žalovaná její volbu nemohla vůbec ovlivnit. Mezi porušením smluvní povinnosti a škodou musí být rovněž dána příčinná souvislost, škoda navíc musí být předvídatelná. Žalovaná neporušila žádnou svou smluvní povinnost, smluvní povinnost porušila , jméno FO, . Žalobkyně byla oprávněna požadovat plnou úhradu po , jméno FO, a pokud po ní požadovala pouze polovinu, považuje to žalovaná za nesprávný postup. Žalovaná nesouhlasí ani s výší škody, jelikož poškození koberce bylo pouze malé – výměna celého koberce tak byla neoprávněná. Navrhla, aby odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že porušení povinnosti ze strany žalované může mít i omisivní charakter – nezajistila, aby ke škodě v souladu se smluvním závazkem nedošlo. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni předmět ubytování po skončení ubytovacího vztahu ve stavu, v jakém jej převzala, tento závazek nesplnila. Škoda tedy vznikla nejen v důsledku jednání , jméno FO, , ale i v důsledku jednání žalované, která škodě nezabránila. Otázka zavinění je zde nepodstatná a liberační důvody na straně žalované nebyly prokázány. Smlouva o ubytování, kterou účastnice uzavřely, obsahuje v čl. , hodnota, povinnost ubytované vrátit předmět nájmu ubytovateli v nepoškozeném stavu. Obdobnou smlouvu měla uzavřenou , jméno FO, , byla tak založena solidární odpovědnost ve smyslu § 2915 odst. 1 o. z. – bylo pouze na žalobkyni, po kom bude částku vymáhat. Žalovaná má právo regresu podle § 2917 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku I. a souvisejícím výroku III. (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), k projednání odvolání nařídil jednání a odvolání žalované shledal zčásti důvodným.

6. Výrok II. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním dotčen, nabyl již samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3, § 212 o. s. ř.).

7. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odstavce druhého téhož ustanovení povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

8. Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

9. Podle § 2915 odst. 2 o. z. jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.

10. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

11. Podle § 2326 o. z. smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

12. Podle § 2327 o. z. ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby s ubytováním spojené. Podle odstavce druhého téhož ustanovení požádá-li o to ubytovaný, ubytovatel od něho převezme13. do úschovy peněžní prostředky, klenoty nebo jiné cennosti, ledaže to jsou věci nebezpečné nebo hodnotou či rozsahem pro ubytovací zařízení neúměrné. Ubytovatel může požadovat, aby mu byly věci k úschově předány v uzavřené nebo zapečetěné schránce.

14. Podle § 2328 o. z. ubytovatel odevzdá ubytovanému ubytovací prostor ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistí mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním.

15. Podle § 2329 o. z. ubytovaný užívá ubytovací prostor a přijímá služby s ubytováním spojené řádně; bez souhlasu ubytovatele nesmí v ubytovacím prostoru provádět podstatné změny.

16. V projednávané věci účastnice uzavřely smlouvu o ubytování podle § 2326 a násl. o. z., když tato smlouva nebyla uzavřena za účelem uspokojování bytových potřeb žalované, ale za účelem jejího dočasného ubytování, kdy žalovaná tímto řešila otázku svého ubytování po dobu dočasnou (jednoho roku) , Anonymizováno, . Jednalo se tak o tzv. ,,dočasný nájem“. Úprava smlouvy o ubytování je úpravou dispozitivní a bylo tak třeba zabývat se tím, zda subjekty této smlouvy měly rovné postavení, neboť v případě, že by jejich postavení bylo nerovné, jednalo by se o spotřebitelskou smlouvu. Úprava závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je zvláštní úpravou k obecné úpravě závazků chránících spotřebitele, jde o úpravu relativně kogentní a není žádný rozumný důvod, proč by se neměla aplikovat i na smlouvu o ubytování. Tuto smlouvu na jedné straně uzavřel podnikatel, tj. ubytovatel, jehož obchodní činností je poskytování těchto ubytovacích služeb, a na druhé straně osoby žádající se ubytovat na dobu přechodnou. Tedy v případě smlouvy o ubytování se jedná o smlouvu spotřebitelskou, kde strany jsou v nerovném postavení, a v níž jsou proto spotřebitelé (tedy žalovaná) chráněni. Bylo proto třeba zabývat se dále tím, zda ujednání ve Smlouvě o ubytování nezakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované jakožto spotřebitelky (§ 1813 o. z.). Pro posouzení, zda smlouva obsahuje ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je významné, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.

17. V dané věci pro rozhodnutí sporu je stěžejní posouzení ujednání pod bodem , hodnota, smlouvy, podle něhož při skončení smluvního vztahu (ubytování) se ubytovaný zavazuje předat ubytovateli prostory ubytovaným výlučně užívané nepoškozené a uklizené. Tato povinnost sice přímo nevyplývá z ustanovení § 2326 a násl. o. z. nicméně logicky navazuje na povinnost ubytovatele zakotvenou v § 2328 o. z., podle něhož ubytovatel je povinen odevzdat ubytovací prostory ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit ubytovanému nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním, a na povinnost ubytovaného zakotvenou v § 2329 o. z., podle něhož je ubytovaný povinen užívat ubytovací prostor řádně. Smluvené ujednání tak zajišťuje ochranu ubytovatele před poškozením a zničením prostor a zařízení poskytnutých ubytovanému k užívání. Ochrana tohoto účelu smlouvy nachází ospravedlnění především v principu smluvní svobody (§ 1725 o. z.) jako výrazu autonomie vůle. Smluvní strany přitom mohou svobodně určit obsah obligace včetně pravidel pro případ náhrady škody. Ve shodě se zásadou autonomie vůle je uzavření smlouvy na dobrovolném rozhodnutí smluvní strany, která musí zvážit všechna pozitiva či negativa, která s uzavřením takové smlouvy mohou být spojena. V poměrech ubytovací smlouvy je to především zřejmá okolnost, že po skončení ubytování je ubytovaný povinen předat ubytovateli ubytovací prostory ve stavu, v jakém mu byly ubytovatelem poskytnuty (tj. bez zjevného poškození). V tomto případě tedy nelze dospět k závěru, že ujednání obsažené v bodě , hodnota, smlouvy je ujednáním, které znamená k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a že odchýlení se od dispozitivního ustanovení zákona, kterým se jejich smluvní vztah řídil, bylo výrazně v neprospěch žalované. Jde totiž o to, že v případě, kdy stejné ubytovací prostory užívá s jejich výslovným souhlasem více osob, žalobkyně jakožto ubytovatel by se dostala v případě poškození těchto prostor do důkazní nouze, kdo z ubytovaných škodu způsobil. Je tedy zcela logické a pochopitelné, že ubytovatel žádá ochranu svého majetku ubytovaným propůjčovaného, přičemž ubytovaní jsou povinni vzájemně dbát na to, aby k poškození tohoto majetku nedošlo. Jestliže žalovaná vědoma si toho, že ubytovací prostory bude užívat s další osobou, tyto skutečnosti dostatečně nezvážila před uzavřením ubytovací smlouvy, a ve smlouvě se zavázala, že ubytovateli prostory jí užívané vrátí nepoškozené a uklizené, nemůže považovat za nespravedlivý důsledek, který s tímto závazkem je spojen. Navíc podle obsahu smlouvy byla seznámena i s ubytovacím řádem, ve kterém je uvedeno, že je povinna v případě poškození ubytovacích prostor či zařízení tuto skutečnost ihned ubytovateli ohlásit. Nebylo prokázáno, že žalovaná tuto oznamovací povinnost splnila, tedy že žalobkyni včas informovala, že došlo k poškození koberce a že toto poškození nezpůsobila ona, ale její spolubydlící. K obsahu protokolu o předání ubytovacích prostor ze dne 27. 6. 2022, který žalovaná podepsala, a kde je poškození koberce popsáno, a kde se i krom jiného uvádí, že závady uvedené v tomto protokolu budou odstraněny na náklady předávajícího, žalovaná žádné výhrady neuvedla. Skutečnost, že poškození koberce způsobila její spolubydlící začala uvádět až v odporu proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu. Žalobkyně poté, co tuto skutečnost zjistila, navrhla uzavření smíru tak, že strany sporu nemají žádná nevypořádaná vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o ubytování ze dne 5. 10. 2021 a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná na takto navržený smír nepřistoupila.

18. Základním předpokladem pro vznik povinnosti k náhradě škody dle § 2913 o. z. jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti a vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Povinnost k náhradě škody je zde založena na objektivním principu, to znamená, že se zde neprokazuje, na rozdíl od deliktní odpovědnosti, zavinění. Žalovaná tím, že žalobkyni včas neinformovala o vzniku uvedené škody a o tom, kdo škodu způsobil, nesnažila se ani o zajištění nápravy a předala žalobkyni ubytovací prostory poškozené, porušila tak ochrannou povinnost zakotvenou v bodě , hodnota, smlouvy, resp. povinnost nezpůsobit škodu, tedy chovat se tak, aby při plnění smlouvy nedocházelo ke škodám na majetku ubytovatele (§ 2900 o. z.) a byla tak povinna škodu tímto porušením vzniklou žalobkyni společně se svou spolubydlící uhradit. Vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovanou – žalovaná nevrátila pokoj v nepoškozeném stavu a žalobkyně sama musela vynaložit finanční prostředky na výměnu koberce. Nutnost vynaložení finančních prostředků na uvedení ubytovacího prostoru do původního stavu žalobkyní je v případě nevrácení těchto prostor v odpovídajícím stavu předvídatelná, všechny předpoklady pro vznik povinnosti hradit škodu jsou tak zde dány. Liberační důvody zakotvené v § 2913 odst. 2 o. z. zahrnující skutečnosti vzniklé nezávisle na vůli škůdce, které škůdce nemohl předvídat a které mu brání ve splnění jinak možné povinnosti, zde naplněny nebyly. Pokud jde o výši škody, ta odpovídá rozsahu pozitivní škody, jejíž úhradou dojde k uvedení ubytovacích prostor do stavu, který by zde byl, pokud by nedošlo k porušení smlouvy (tj. žalovaná by předala ubytovací prostory nepoškozené). Jak vyplynulo z faktury a z potvrzení o provedení transakce založených ve spise na č. l. 81,82, žalobkyně společnosti , právnická osoba, za výměnu koberce zaplatila částku 29 444 Kč bez 21 % DPH. Při vyčíslení škody žalované tak byla povinna vycházet z této částky a nikoli z částky 35 647 Kč, tj. navýšené o 21 % DPH, když neprokázala, že 21 % daň z přidané hodnoty z uvedené úhrady skutečně odvedla. Dále pokud žalobkyně požadovala i zaplacení částky 97 Kč včetně 21 % DPH za provedení revize elektrických spotřebičů, tak není vůbec zřejmé, z jakého titulu tuto částku žalobkyně požaduje, když povinnost k její úhradě ze smlouvy nevyplývá, a navíc nebylo ani prokázáno, že elektrospotřebiče, jichž se revize měla týkat, patřily žalované. Odvolací soud proto žalobu v rozsahu částky 3 199 Kč (tj. 3 102 Kč + 97 Kč) zamítl. Pokud ale okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 722 Kč (za výměnu poškozeného koberce), rozhodl věcně správně. Tvrzení žalované, že nebylo nutno vyměnit celý koberec, když poškození nebylo tak velké, je tvrzením jen zcela obecným, ze kterého nelze usuzovat, zda bylo či nikoliv možné poškození koberce odstranit jiným způsobem tak, aby byl koberec uveden do původního stavu, tj. že by vypadal tak, jako kdyby k poškození nedošlo. Pokud to snad možné bylo, zůstává otázkou, proč nápravu nezajistily samy ubytované.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. podle § 220 odst.1 písm. a) o.s.ř., pokud jde o částku 3 199 Kč, změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl, jinak jej v tomto výroku, pokud jde o přiznanou částku 9 722 Kč, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud byť jen zčásti změnil rozsudek okresního soudu, musel nově rozhodnout o nákladech řízení před tímto soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V tomto řízení byla úspěšnost žalobkyně jen částečná, o nákladech řízení tedy odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 61 % a neúspěšná v rozsahu 39 %, tedy jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 22 %. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za 10 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění, písemná podání ze dne 10. 7. 2023, 10. 12. 2023, 28. 1. 2024, účast u jednání soudu ve dnech 12. 10. 2023, 30. 11. 2023, 23. 1. 2024 a 20. 2. 2024) po 1 740 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen ,,AT“), náhrady hotových výdajů spojených s 10 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst.1, 3 AT, náhrady za ztrátu času v souvislosti s účastí u jednání soudu, a to za 18 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 AT a cestovného k soudu, a to cestové z , adresa, do , adresa, a zpět (185,8 km) k jednání dne 12. 10. 2023 a dne 30. 11. 2023 osobním vozidlem , Anonymizováno, při kombinované spotřebě 5,4 l na 100 km, ceně motorové nafty 34,40 Kč na 1 l pohonné hmoty a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč za 1 km, v celkové výši 2 622,60 Kč (2x 1 311,30 Kč), cestové z , adresa, do , adresa, a zpět (185,8 km) k jednání dne 23. 1. 2024 a dne 20. 2. 2024 osobním vozidlem , Anonymizováno, při kombinované spotřebě 5,4 l na 100 km, ceně motorové nafty 38,70 Kč na 1 l pohonné hmoty a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč za 1 km, v celkové výši 2 857,52 Kč (2x 1 428,76 Kč), 21 % DPH z odměny, hotových výdajů a náhrad a cestovného ve výši 5 812.83 Kč, zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Jedná se tak o náklady řízení v celkové výši 34 293 Kč, z nichž 22 % činí částku 7 544,50 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v tomto řízení, jehož předmětem byla částka 12 921 Kč byla žalobkyně úspěšná co do částky 9 722 Kč, tj. 75% úspěch a neúspěšná byla co do částky 3 199 Kč, tj. 25% neúspěch. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v rozsahu 50 % a nikoliv v rozsahu 22 %, jak odvolací soud při vyhlášení rozsudku vinou nesprávného výpočtu sdělil. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 1 617 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 AT a náhrady hotových výdajů spojených se dvěma úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů v částce 805,14 Kč. Jedná se tak o náklady řízení v celkové výši 4 639,14 Kč, z nichž 50 % činí částku 2 319,57 Kč, které je žalovaná povinna uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst.1 o. s. ř.). Při stanovení výše nákladů odvolacího řízení odvolací soud vycházel z obsahu spisu, když žalobkyně tyto náklady řízení blíže nevyčíslila.