95 Co 50/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a soudců JUDr. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený ustanoveným advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpověďmi ze dne 27. 11. 2020 a ze dne 4. 1. 2021, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 11. 2025, č. j. 30 C 158/2021-225,

I. Rozsudek okresního soudu se:a) ve výrocích II., V. a VI. potvrzuje;b) ve výrocích III. a IV. mění tak, že Česká republika – Okresní soud v Chomutově je povinna zaplatit žalované částku 8 200 Kč, do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky, , advokátky.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 11. 2020 je neplatné (výrok I.), žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 4. 1. 2021 je neplatné, se zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově částku ve výši 5 100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově částku ve výši 1 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

2. Skutkově vycházel z toho, že žalobce byl u žalované od 1. 10. 2016 zaměstnán na pozici vedoucího směny. Jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. V roce 2020 se nacházel v dlouhodobé pracovní neschopnosti a podrobil se mimořádné pracovnělékařské prohlídce za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti. Lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, vydala tři posudky – posudek ze dne 9. 9. 2020 se závěrem pracovně způsobilý s podmínkou (bez uvedení podmínky), druhý posudek ze dne 22. 9. 2020 se závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl pracovní způsobilost z obecných příčin a třetí posudek ze dne 25. 11. 2020 se závěrem, že žalobce je zdravotně způsobilý s podmínkou vyvarování se zvýšené zátěže bederní páteře. Dne 27. 11. 2020 žalovaná vypověděla žalobci pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, na základě lékařského posudku ze dne 22. 9. 2020. Dne 4. 1. 2021 žalovaná vypověděla žalobci podle § 52 písm. e) zákoníku práce pracovní poměr z důvodu, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k vykonávání dosavadní práce, a to pro obecné onemocnění, přičemž tato skutečnost měla být konstatována lékařským posudkem ze dne 22. 9. 2020.

3. Pokud jde o pracovní pozici vedoucího směny u žalované, okresní soud zjistil, že významnou činností vedoucího směny byla pomoc ostatním pracovníkům s vybalováním zboží, vedoucí směny prochází prodejnu a odnáší zboží do skladu, prochází prodejnu, udržuje obchod, upravuje zboží a dbá o celkový vzhled, koordinuje naskladňování zboží, vyskladňuje zboží z kamionů, pro palety se zbožím přijede s elektrickým manipulačním vozíkem, vjede před nákladní prostor kamionu, naloží a převeze do určených prostor skladu. Dle potřeby vedoucí směny vypomáhá na pokladně, s obsluhou zákazníků, vyřizováním reklamací, prováděním storna, apod. Na odpolední směně vedoucí směny mimo výše uvedené činnosti provádí kontrolu čerstvosti určeného zboží (ovoce – zelenina, maso) či uklízí sklad (úklid podlah, pracovních ploch, odpadu, urovnávání zboží apod.) dále má na starosti trezor, a to příjem a výdej peněz, jejich počítání apod. Dále okresní soud zjistil, že fyzická zátěž je dána všemi polohami, které mají za cíl přemístit zboží ze skladu na prodejnu a v chůzi, která je nejčastějším pohybem zaměstnance, přičemž vedoucí směny měl kancelářské práce velmi málo, maximálně 10 %, jedná se o pracovníka provozu. V průběhu svého pracovního dne může být vedoucí směny jak na pokladně, tak u vybalování zboží. Bez fyzické práce se to neobejde, nebylo možné akceptovat, aby měl někdo úlevy ze zdravotních důvodů, zejména na ranní směně bylo potřeba se věnovat manipulaci se zbožím a zavést zboží ze skladu na prodejnu. Bez fyzické práce by nebylo možné fungovat ani na pokladně. Žalobce měl potíže se zády, když se zjistilo, že patrně trpí útlakem míšního nervu. V rámci rehabilitace odstranil chybné držení těla a stačilo, aby se naučil stát rovně a správně a od té doby všechny jeho potíže pominuly. V řízení ustanovený znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, potvrdil, že žalobce v době doručení druhé výpovědi dne 4. 1. 2021 pozbyl způsobilost k výkonu dosavadní práce, a to v důsledku postižení bederní páteře s kořenovým drážděním, prokázaným útlakem prvních sakrálních nervových kořenů na podkladě výhřezu meziobratlové ploténky, spondylolistéze (posunu obratlů) I. stupně a relativní stenóze páteřního kanálu. Šlo o chronické onemocnění. Nejbližší údaje o zdravotním stavu žalobce pocházejí z neurochirurgického vyšetření ze dne 24. 11. 2020, kdy lékař uvedl, že je možné pacienta zapojit zpět do pracovního procesu, avšak vyvarovat se zvýšené zátěže bederní páteře a zvedání těžkých břemen. Odborníkem byl tedy doporučen režim vertebropata jako souboru zdravotních omezení a doporučení pro osoby trpící vertebrogenním algickým syndromem, tedy bolestmi páteře s původem ve strukturách páteře. Tento režim zahrnoval zejména zákaz zvedání těžkých břemen, vyhýbání se strnulým polohám, dlouhodobému sezení či stání, a nutnost pravidelného šetrného pohybu. Dále se mohlo jednat o doporučení omezení fyzické námahy, práce v předklonu a nošení břemen. Žalovaná jako zaměstnavatel není schopna zajistit žalobci výkon práce odpovídající tomuto režimu, nemá možnost žalobce převést na jinou vhodnou práci. Zdravotní stav žalobce objektivně vylučoval výkon dosavadní práce a zároveň neexistovala jiná vhodná pracovní pozice, kterou by mohl u žalované nadále zastávat.

4. Právně věc posoudil tak, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 11. 2020 je neplatné, protože závěr o tom, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecných příčin, je předčasný, výpověď byla doručena žalobci v ochranné době a nelze ji tedy považovat za platnou (§ 53 zákoníku práce). Dále okresní soud dospěl k závěru, že pro platnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je určující objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru dne 4. 1. 2021 z důvodu dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti pro obecné onemocnění schopen výkonu práce podle pracovní smlouvy. Výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce zde byl naplněn, neboť žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce a zaměstnavatel měl právo dát žalobci výpověď z pracovního poměru, když neměl možnost žalobce převést na jinou vhodnou práci.

5. Žalobě tedy okresní soud ve vztahu k výpovědi ze dne 27. 11. 2020 vyhověl, zamítl ji ve vztahu k výpovědi ze dne 4. 1. 2021. Dále rozhodl o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., povinnosti žalované zaplatit část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč dle § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích a o nákladech řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti výrokům II. až VI. rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že okresní soud nekriticky přejal závěry znaleckého posudku ustanoveného znalce o tom, že měl žalobce v době doručení druhé výpovědi, tj. dne 4. 1. 2021, pozbýt způsobilost k výkonu dosavadní práce a odmítl se zabývat tím, že po ukončení pracovního poměru u žalované žalobce vykonával u jiných zaměstnavatelů práce s větším podílem fyzické námahy, nežli tomu bylo u žalované a tyto skutečnosti vyvolávají přinejmenším pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, žalobce proto navrhoval, aby okresní soud nechal zpracovat revizní znalecký posudek. V odvolání poukázal na § 127 odst. 2 a 3 o. s. ř. a okresnímu soudu vytkl, že soudního znalce ani nevyslechl, a ani nevyhověl jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Opětovně navrhoval, aby byl ve věci zpracován revizní znalecký posudek. Dále uvedl, že v době ukončení pracovního poměru se žalobcem, žalovaná nedisponovala platným lékařským posudkem, na jehož základě by bylo možné platně ukončit pracovní poměr výpovědí. V řízení před soudem prvního stupně tak nebyl a ani nemohl pro neexistenci být proveden důkaz, který by prokazoval naplnění předmětného výpovědního důvodu. Podmínkou výpovědi dle § 52 písm. e) zákoníku práce bylo vedle existence platného lékařského posudku pozbytí dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci. Okresní soud se v řízení dostatečně nevypořádal s naplněním znaku dlouhodobosti. Žalobce sice byl delší dobu v dočasné pracovní neschopnosti, avšak nebylo to za zcela standardních podmínek, neboť to bylo v době pandemie SARS-CoV-2, kdy nebylo možné objednat se a podstoupit v obvyklých lhůtách potřebná vyšetření. Naplnění znaku dlouhodobosti pak výrazně zeslabuje (spíše vylučuje) i to, že žalobce byl po skončení pracovního poměru u žalovaného na obdobných pozicích zaměstnán i u jiných zaměstnavatelů, na což již žalobce poukázal i v předchozím podání. Vyšel-li okresní soud z výpovědi svědků z řad zaměstnanců žalované, pak žalobce poukázal na to, že tito vypovídali o stavu práce na pozici „vedoucího směny“ v době, kdy byli vyslýcháni, tj. v roce 2023, nikoli v době, kdy tuto práci vykonával žalobce. Soud prvního stupně podle odvolatele nevzal v potaz ani možnost vedoucího směny si sobě zadávat práci vyhovující jeho možnostem. V kompetencích žalobce, jakožto vedoucího směny, byla možnost zadat si práci tak, aby se vyhnul zvýšené zátěži bederní páteře, kdy fyzicky namáhavější práci mohl zadat jiným zaměstnancům; fyzická náročnost práce, která je žalovanou namítána a pro kterou neměl být žalobce způsobilý výkonu práce, nebyla povinnou součástí pracovní náplně vedoucího směny. Navrhoval, aby odvolací soud v napadených výrocích dle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně, aby ho změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná považovala rozsudek okresního soudu za věcně správný. Podle ní je třeba při posuzování (ne)platnosti výpovědi nutné vycházet výlučně ze skutkových okolností existujících ke dni podání výpovědi, resp. k okamžiku jejího doručení žalobci. Jakékoliv spekulace žalobce o tom, jaký byl jeho zdravotní stav a pracovní nároky v novém zaměstnání, jsou v tomto ohledu irelevantní. Ke stejnému závěru dospěl s odkazem na ustálenou judikaturu i prvostupňový soud v bodě 116. a 123. odvoláním napadeného rozsudku. Námitky žalobce proti znaleckému posudku označila za nepřípadné. Tyto námitky týkající se zlepšení zdravotního stavu žalobce anebo jeho zlepšených pracovních schopností u nového zaměstnavatele, není soud oprávněn v tomto řízení zkoumat a námitky nemohou vyvolat pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, ve kterém znalec jednoznačně konstatoval, že žalobce trpí obecným degenerativním onemocněním v podobě algického vertebrogenního syndromu, jímž – slovy znalce – pacient trpí celý život. Jedná se přitom o onemocnění trvalé, chronické. Pochybnosti o věcné správnosti rozsudku nemohly založit ani námitky o věcné nesprávnosti lékařských posudků , tituly před jménem, , jméno FO, . Právě za účelem objektivního přezkoumání skutečného zdravotního stavu žalobce ke dni doručení výpovědi byl zpracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Nebyly tak dány podmínky k tomu, aby okresní soud provedl výslech znalce nebo aby přistoupil k ustanovení revizního znalce. Dodala, že argumentace žalobce o jeho pracovních schopnostech si částečně protiřečí. Žalobce na jednu stranu tvrdí, že ho jeho chronické onemocnění nijak neomezovalo při fyzické námaze, na druhou stranu argumentuje tím, že si jako vedoucí směny mohl zadávat práci, která vyhovuje jeho fyzickým možnostem, resp. aby se vyhnul zvýšené zátěži bederní páteře. Pokud je žalobce zdráv, jak tvrdí, není důvodu, aby se vyhýbal zvýšené zátěži bederní páteře. V řízení bylo podle žalované prokázáno, že pozice vedoucího směny je pozicí univerzální, zaměstnanci na této pozici vykonávají veškeré činnosti, které jsou v rámci prodejny potřeba během celého pracovního dne. Je tak nutné, aby každý zaměstnanec na této pozici byl schopen vykonávat všechny činnosti, tedy i činnosti fyzicky náročné a se zatížením bederní páteře. Odmítla argument žalobce, že předpokladem platnosti výpovědi podle § 52 písm. e) zákoníku práce je lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a že jej žalovaný k dispozici ke dni podání výpovědi neměl. Samotná absence podkladů ve smyslu § 52 písm. e) zákoníku práce automaticky neznamená, že výpověď je neplatná. Judikatura se ustálila na závěru, že dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti může zaměstnavatel prokázat znaleckým posudkem až v průběhu soudního řízení (NS 21 Cdo 1804/2015 a obdobně 21 Cdo 1096/2021, 21 Cdo 2880/2023, 21 Cdo 3825/2018). Před dáním výpovědi žalobci neměla žalovaná nabídkovou povinnost, jak naznačuje odvolatel. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, a to spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k následujícím závěrům.

9. Výrok I. rozsudku okresního soudu, který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci.

10. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem v tom směru, že žalobce byl u žalované od 1. 10. 2016 zaměstnán na pozici vedoucího směny na dobu neurčitou. Dne 4. 1. 2021 žalovaná vypověděla žalobci podle § 52 písm. e) zákoníku práce pracovní poměr z důvodu, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k vykonávání dosavadní práce, a to pro obecné onemocnění. U pracovní pozice vedoucího směny u žalované se vyžaduje pomoc ostatním pracovníkům s vybalováním zboží. Vedoucí směny prochází prodejnu a odnáší zboží do skladu, prochází prodejnu, udržuje obchod, upravuje zboží a dbá o celkový vzhled, koordinuje naskladňování zboží, vyskladňuje zboží z kamionů, pro palety se zbožím přijede s elektrickým manipulačním vozíkem, vjede před nákladní prostor kamionu, naloží a převeze do určených prostor skladu. Dále vypomáhá na pokladně, s obsluhou zákazníků, vyřizováním reklamací, prováděním storna apod., provádí kontrolu čerstvosti určeného zboží či uklízí sklad a dále má na starosti trezor. V průběhu svého pracovního dne může být vedoucí směny jak na pokladně, tak u vybalování zboží. Bez fyzické práce se tato pozice neobejde. Pokud jde o způsobilost vykonávat předmětnou pracovní pozici, v řízení ustanovený znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, potvrdil, že žalobce v době doručení výpovědi dne 4. 1. 2021 způsobilost k výkonu dosavadní práce pozbyl, a to v důsledku postižení bederní páteře s kořenovým drážděním, prokázaným útlakem prvních sakrálních nervových kořenů na podkladě výhřezu meziobratlové ploténky, spondylolistéze (posunu obratlů) I. stupně a relativní stenóze páteřního kanálu. U žalobce se jednalo o chronické onemocnění, které mu neumožňovalo zvedat těžká břemena. Žalovaná jako zaměstnavatel nebyla schopna zajistit žalobci výkon práce odpovídající tomuto režimu a neměla možnost žalobce převést na jinou vhodnou práci.

11. Pokud odvolatel namítal, že okresní soud znalce nevyslechl a nevyhověl návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, odvolací soud v postupu okresního soudu pochybení neshledal.

12. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci nebo osoby, která disponuje potřebnými odbornými předpoklady, odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. , adresa, výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

13. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. má-li soud sám nebo na základě vyjádření účastníků pochybnost o správnosti posudku nebo jeví-li se mu posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud požádá znalce, který znalecký posudek zpracoval, o jeho doplnění nebo nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

14. V daném případě znalecký posudek nevzbuzuje pochybnosti o jeho správnosti, není nejasný, ani neúplný. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že onemocnění žalobce – chronický bolestivý syndrom bederní páteře – je dlouhodobé, existovalo ke dni doručení (druhé) výpovědi z pracovního poměru a bránilo ve výkonu pracovní pozice vedoucí směny u žalované, která se vyznačuje mj. zvedáním těžkých břemen (žalobce tedy pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu této práce). Znalecký posudek obsahuje prohlášení znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku a také znaleckou doložku. Námitky, které žalobce vůči znaleckému posudku uplatnil v řízení před okresním soudem (stejně jako v odvolacím řízení) jsou nerozhodné. Jestliže žalobce namítal, že byl posudkem č. 3 uznán způsobilým k výkonu práce s podmínkou vyvarování se zvýšené zátěže bederní páteře, tato námitka nevyvrací závěry posudku, ale přímo je potvrzuje. Stejně tak nerozhodné jsou výtky, které směřovaly k tomu, že poslední lékařské záznamy 2 měsíce předcházejí výpovědi, protože znalec uzavřel, že onemocnění žalobce je chronické a dlouhodobé. A pokud jde tvrzení žalobce, že po rozvázání pracovního poměru pracuje u jiných zaměstnavatelů na totožné pozici, nijak to nevyvrací správnost závěrů znaleckého posudku, který zkoumal zdravotní způsobilost žalobce ke konkrétní době (ke dni doručení druhé výpovědi) a ve vztahu ke konkrétní pracovní pozici u konkrétního subjektu (žalované). V situaci, kdy okresní soud měl k dispozici řádný, úplný a přesvědčivý posudek, který není v rozporu s ostatními důkazy, námitky žalobce nebyly (odborně) relevantní, a žalobce výslech znalce nežádal, postupoval soud prvního stupně v souladu s § 127 odst. 1, věta poslední, a § 127 odst. 2 o. s. ř.

15. Protože se v odvolacím řízení situace nezměnila (žalobce nepřednesl jiné relevantní námitky), odvolací soud návrhu žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku nevyhověl.

16. Jestliže dále namítal, že v době ukončení pracovního poměru se žalobcem, žalovaná nedisponovala platným lékařským posudkem, na jehož základě by bylo možné platně ukončit pracovní poměr výpovědí, přičemž podmínkou výpovědi dle § 52 písm. e) zákoníku práce bylo vedle existence platného lékařského posudku pozbytí dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci, tato námitka není důvodná a byla vyřešena již okresním soudem. Odvolací soud tedy pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu (zejm. bod 117. rozsudku). S otázkou dlouhodobosti onemocnění se okresní soud vypořádal rovněž správně, prostřednictvím znaleckého posudku ustanoveného znalce, a odvolací soud odkazuje zejm. na bod 108. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

17. A stejně tak nedůvodné jsou námitky žalobce, dle nichž by byl jako vedoucí směny schopen delegovat fyzicky náročné činnosti na jiné zaměstnance, čímž potvrdil, že není schopen danou práci vykonávat.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako správné posoudil i výrok IV. o poplatkové povinnosti žalované (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích) a výrok VI. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). K nákladovému výroku odvolací soud dodává, že žalovaná vynaložila v řízení před okresním soudem částku 6 800 Kč (částka 8 200 Kč jí bude okresním soudem vrácena – viz dále) a měla by právo na zaplacení její náhrady žalovaným, pokud by byla v řízení procesně úspěšná. Jestliže úspěch a neúspěch je stejný, žalované náhrada těchto vynaložených nákladů vůči žalobci nenáleží.

19. Pokud jde o výroky III. a IV. rozsudku, okresní soud uložil žalované, aby zaplatila státu 5 100 Kč a žalobci, aby zaplatil státu 1 700 Kč. Vycházel z toho, že znalečné hrazené státem činilo 6 800 Kč. Ze spisu však vyplývá, že žalovaná dne 6. 2. 2025 zaplatila dle výzvy okresního soudu zálohu na znalecký posudek 15 000 Kč a z této zálohy bylo uhrazeno znalečné 6 800 Kč (okresní soud si ponechal zbytek ve výši 8 200 Kč – viz sdělení na čl. 207). Jestliže znalečné bylo uhrazeno ze zálohy (tj. náklady znaleckého posudku jako důkazu byly kryty zálohou podle § 141 odst. 2 o. s. ř.), žádné náklady státu nevznikly (stát žádné své prostředky na znalečné nevynaložil), nelze zaplacení náhrady těchto nákladů uložit účastníkům řízení a předmětné výroky rozsudku okresního soudu jsou nesprávné. Naopak okresní soud je povinen vrátit přeplatek na znalečném ve výši 8 200 Kč žalované. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. změnil výroky III. a IV. rozsudku tak, že Česká republika – Okresní soud v Chomutově je povinna zaplatit žalované částku 8 200 Kč, do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Tím dochází k zúčtování zálohy na znalecký posudek k okamžiku, kdy je rozhodováno o nákladech řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 88/82 ze dne 29. 2. 1984).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající se z odměny za 1 úkon právní služby, tj. 1 x 3 700 Kč (vyjádření k odvolání) dle § 9 odst. 3, písm. a) a. t., paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 871,50 Kč (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), celkem tedy 5 021,50 Kč. Výjimečné důvody pro případnou aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání této náhrady žalované odvolací soud neshledal.

21. Náhradu státem vynaložených nákladů v souvislosti se zastupováním žalobce ustanoveným zástupcem v odvolacím řízení žalované uložit (jako protistraně) nelze, protože byla v odvolacím řízení procesně úspěšná a nebyla jí uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení; nelze je uložit k zaplacení ani žalobci (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, č. j. 74 Co 18/2021-141, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Rc 44/2022).

22. O odměně zástupce žalobce ustanoveného pro odvolací řízení tedy rozhodne okresní soud po skončení řízení samostatným usnesením.