95 Co 680/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha - Nové Město, za kterou jedná Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení regresní úhrady ve výši 20 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2024, č. j. 120 C 7/2024-20,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, Anonymizováno

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně není povinna platit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení regresní náhrady z důvodu, že žalovaná měla z pozice vyšší soudní úřednice Okresního soudu v , Anonymizováno, na rozsudku uvedeného soudu č. j. , spisová značka, ze dne 11. 11. 2015 vyznačit doložku právní moci a vykonatelnosti poté, co skončil účinek přerušení odvolacího řízení vyvolaný průběhem insolvenčního řízení žalovaného , jméno FO, (dále také „, právnická osoba, .“) u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , který dne 28. 7. 2021 rozhodl tak, že se žalovaná oddlužila a ve smyslu § 414 insolvenčního zákona jí osvobodila od povinnosti placení zbytku specifikovaných pohledávek, a odvolací soud poté rozsudek zdejšího soudu v napadeném rozsahu (lhůty k plnění) potvrdil. Žalované je vytýkáno, že doložku vykonatelnosti neměla na rozsudku vyznačit. V důsledku toho dle žalobkyně došlo k návrhu věřitele k zahájení exekučního řízení rozhodnutím Okresního soudu v , Anonymizováno, , dokud nebylo k odvolání , právnická osoba, . zastaveno. Žalobkyně takové řízení vyhodnotila jako neoprávněné, k žádosti , právnická osoba, . přistoupila k výplatě náhrady nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 20 000 Kč (dne 28. 7. 2023), kterou utrpěl vedením neoprávněné exekuce na psychické újmě a omezení průběhu dovolené. Žalobkyně se tak domáhá na žalované nároku ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná namítala, že se nedopustila porušení právního předpisu, pokud doložku vykonatelnosti na rozsudku vyznačila, neboť postupovala podle zákonné úpravy, která nepředpokládá zohledňování takové skutečnosti, ale toliko uplynutí lhůty k plnění od právní moci rozhodnutí. Dovodila, že k pochybení mohlo dojít spíše až v řízení exekučním, kde nebylo posouzeno, zda se může věřitel domáhat náhrady nákladů řízení, kterým byla taková pohledávka přiznána.

3. Z rozsudku pro uznání Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 11. 11. 2015 okresní soud zjistil, že věřitel se domáhal plnění z úvěrové smlouvy, přičemž mu bylo vůči žalovanému , právnická osoba, . přiznáno 372 722,43 Kč s příslušenstvím a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 57 780 Kč, a to vše měl , právnická osoba, . uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Na tomto rozsudku ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 1. 2022, č. j. , spisová značka, je vyznačena dne 13. 4. 2022 doložka právní moci dnem 6. 4. 2022 a vykonatelnosti dnem 12. 4. 2022. Uvedeným usnesením krajského soudu byl rozsudek okresního soudu č. j. , spisová značka, ve lhůtě k plnění potvrzen a žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zmíněno, že v průběhu odvolacího řízení probíhalo oddlužení žalovaného , právnická osoba, . a skončilo jeho osvobozením ve smyslu § 414 insolvenčního zákona, lhůta k plnění tak ztratila opodstatnění (pohledávka se stala naturální obligací a není vymahatelná) a proto napadený výrok potvrdil. Na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku okresního soudu č. j. , spisová značka, pak žalobce v postavení oprávněného podal exekuční návrh a před soudním exekutorem bylo zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , a to přesto, že oprávněný uvedenou pohledávku proti úpadci (žalovanému a následně povinnému , právnická osoba, ). uplatnil v insolvenčním řízení přihláškou. Exekuční řízení bylo následně zastaveno.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že na vyšší soudní úředníky nelze klást stejně přísná kritéria, pokud se týká jejich rozhodovací činnosti, jako na soudce. Ačkoliv právní úprava pro takové situace počítá s atrahováním věci soudcem, je zřejmé, že i preventivní identifikování takových právních otázek je otázkou kvalifikovaného právního posouzení a jejich včasné nerozpoznání nemůže být vždy kladeno k tíži vyššího soudního úředníka. Žalované je v prvé řadě třeba dát za pravdu v tom, že právní úprava nepočítá při vyznačování doložky vykonatelnosti na rozhodnutí soudu s posuzováním jiných kritérií, než s okolností právní moci a soudem stanovené pariční lhůty pro jednotlivé povinnosti. Nalézací řízení je skončeno a důraz na zkoumání podmínek případného výkonu rozhodnutí již neleží v samotném (skončeném) nalézacím řízení, ale spíše až v (případném) řízení exekučním, resp. v pověření a nařízení exekuce soudem ve smyslu § 43a exekučního řádu. Žalovaná nebyla při vyznačování doložky právní moci a vykonatelnosti povinna zkoumat dopady jiného soudního řízení na rozhodnutí (exekuční titul) zdejšího soudu. Nejedná se přitom pouze o důvod doktrinální, ale i ryze praktický – organizační, neboť taková povinnost by dodatečně zatěžovala vyšší soudní úředníky novou povinností, resp. zodpovědností. Žalovanou nelze činit odpovědnou za to, že takovou povinnost a postup z předběžné opatrnosti sama nezavedla, pokud tak neučinil zákonodárce výjimkou z pravidla § 161 o. s. ř., resp. § 41 exekučního řádu, ani rozvrhem práce příslušný soudce. Dodal, že v prvé řadě je to věřitel, kdo nese rizika, spojená s vymáháním exekučního titulu bez ohledu na to, že jej soud opatřil doložkou vykonatelnosti. Důvodů, pro které nemusí být věřitel v exekučním řízení/vykonávacím řízení procesně úspěšný, je velké množství a zánik vykonatelnosti v důsledku jiného soudního řízení je pouze jedním z nich. Tento věřitel/právní zástupce je takovými dalšími důvody pro zastavení probíhající exekuce s ohledem na vady uplatněných pohledávek konfrontován dnes a denně. Okolnost vyznačené vykonatelnosti na rozhodnutí tedy procesní odpovědnosti věřitele za rizika nemůže vylučovat ani v případě okolností, které byly v době vyznačování doložky vykonatelnosti soudu již známy. Okresní soud proto žalobu proti žalované v plném rozsahu zamítnul. O nákladech řízení rozhodl s ohledem na procesní úspěch žalované v řízení, která se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.

5. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Uvedla, že z rozsudku je zcela zřetelná zaujatost a náklonost rozhodujícího soudce ve vztahu k žalované, kdy soud zcela ignoroval argumentaci žalobkyně a své rozhodnutí postavil pouze na tvrzeních uváděných žalovanou, ačkoli podle § 132 o. s. ř. má soud důkazy hodnotit podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech, přičemž má pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu, který je vysloven pod bodem 14. napadeného rozsudku I., přestože žalovaná nemusí mít plnohodnotné právnické vzdělání, musí být osobou s ukončeným studiem vyšších soudních úředníků u justiční akademie, v rámci kterého jsou tyto osoby řádně vzdělávány v právnické rovině, přičemž z jednotlivých oblastí skládají i příslušné závěrečné zkoušky. S ohledem na pravomoci, které jsou vyšším soudním úředníkům svěřovány na základě zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státních zastupitelství, je tak zcela evidentní, že žalovaná musí mít i tak v souladu se studijním řádem justiční akademie podrobné právnické znalosti v oblasti občanského práva procesního/civilního procesu, bez něhož by svoji funkci nemohla vykonávat. Jedná se o osobu, která musí nést plnou odpovědnost za výkon své funkce a nelze její pochybení přenášet na subjekty, které k převzetí odpovědnosti nejsou povinny. Pokud se jedná o exekuční soud, není žádnou povinností exekučního soudu zkoumat v rámci nařizování exekuce, zda byla doložka vykonatelnosti vyznačena správně či nikoli. Zkoumá se pouze formální vykonatelnost, tj., zda rozsudek obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, jako označení soudu, záhlaví, výrok, datum vydání a označení soudce, který rozhodnutí vydal a vykonatelnost materiální, která vyplývá z § 261 o. s. ř., tj. z označení osoby povinné i oprávněné, vymezení rozsahu a obsahu povinností a stanovení lhůty plnění. Nelze pak odpovědnost přenášet ani na oprávněného z exekučního řízení, neboť tento jednal v dobré víře a současně je třeba si uvědomit, že pro vyznačenou doložku vykonatelnosti, jakož i právní moci platí presumce správnosti veřejné listiny, tj. presumce správnosti vyznačené doložky vykonatelnosti, což má za důsledek, že je vykonatelnost označujícím soudem považována za prokázanou. Žalovaná je tak plně odpovědná za nesprávně vyznačenou doložku vykonatelnosti na rozhodnutí, které vykonatelnosti s ohledem na splnění oddlužení povinného nikdy nabýt nemohlo, což je uvedeno i v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, k projednání odvolání nenařizoval jednání, když podané odvolání směřovalo jen do právního posouzení věci a žalobkyně dala výslovný a žalovaná konkludentní souhlas s rozhodnutím o podaném odvolání bez nařízení jednání, přičemž odvolací soud odvolání žalobkyně shledal nedůvodným.

8. V projednávané věci žalobkyně se domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč, jakožto regres, tedy náhradu škody za situace, kdy žalobkyně tuto částku vyplatila povinnému , jméno FO, za průběh exekučního řízení, a to jako náhradu nemajetkové újmy z důvodů nesprávného úředního postupu. Tento nesprávný úřední postup měl podle žalobkyně spočívat v tom, že žalovaná při výkonu své pracovní činnosti jako vyšší soudní úřednice nesprávně vyznačila na shora uvedeném rozsudku Okresního soudu v , Anonymizováno, vykonatelnost, a tento rozsudek se tak stal exekučním titulem, na jehož základě bylo vedeno proti povinnému exekuční řízení. Průběhem tohoto exekučního řízení měla povinnému , jméno FO, vzniknout nemajetková újma, neboť dle jeho tvrzení bylo tímto řízením zasaženo jeho psychického zdraví a byl omezen průběh jeho dovolené.

9. Vyšší soudní úřednice jsou zaměstnankyněmi příslušného soudu jakožto organizační složky státu a vykonávají své činnosti v pracovním poměru s tím, že jsou k výkonu práce zařazeny do jednotlivých soudních oddělení, kde mohou vykonávat v civilním řízení všechny úkony, kromě těch, které jsou uvedeny v § 11 zákona o vyšších soudních úřednících. Jejich případná odpovědnost za škodu způsobenou při výkonem jejich práce se tak řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce.

10. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen ,,zákon č. 82/1998 Sb.“ nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

11. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení, je-li podle tohoto ustanovení uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného anebo z poměru služebního, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy. Podle odstavce pátého téhož ustanovení, nárok na regresní úhradu vylučuje nárok na náhradu škody podle obecných předpisů.

12. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen ,,o. s. ř.“) uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit hodnotu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

13. Podle § 161 odst. 1 o. s. ř. rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

14. Podle § 275 odst. 1 o. s. ř. potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí ten orgán, který ho vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.

15. Podle § 275 odst. 2 o. s. ř. soud je vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí.

16. Podle § 41 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen ,,e. ř.“) potvrzením o vykonatelnosti opatří exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) ten orgán, který ho vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.

17. Podle § 3 zákona č. 121/2008 Sb. (o vyšších soudních úřednících) platí, že vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství je povinen vykonávat svoji činnost v souladu se zákonem a s pokyny, které mu udělil příslušný předseda senátu nebo samosoudce (dále jen „předseda senátu“) nebo státní zástupce.

18. V daném případě se jedná o nárok žalobkyně nikoliv z titulu náhrady škody v pravém slova smyslu, ale jde o originární právo žalobkyně, kdy podmínky vzniku tohoto práva vyplývají z právní úpravy, tj. zákona č. 82/1998 Sb., když dle tohoto zákona poškozenému vzniklou škodu nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem hradí žalobkyně za škůdce v plné výši. Žalobkyně pak má právo na náhradu toho, co plnila poškozenému (§ § 16 odst. 1, 17 odst. 1, 4 zák. č. 82/1998 Sb. v platném znění).

19. V projednávané věci žalovaná dle tvrzení žalobkyně se měla dopustit nesprávného úředního postupu tím, že nesprávně vyznačila doložku vykonatelnosti soudního rozhodnutí, což vedlo k nesprávnému (nedůvodnému) zahájení exekučního řízení, jehož zahájením měla být povinnému v tomto exekučním řízení způsobena nemajetková újma, jež mu žalobkyně zaplatila. Důležité pro rozhodnutí věci je tedy posouzení, zda žalovaná postupovala správně v souladu se zákonem, či nikoliv při vyznačení doložky vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 11. 11. 2015.

20. Ustanovení shora citovaného § 160 odst. 1 o. s. ř. se váže k rozsudkům na plnění a reguluje běh tzv. pariční lhůty, tedy lhůty k plnění, po jejímž uplynutí se stane rozsudek vykonatelný. Obecnou lhůtu ke splnění povinnosti uložené rozsudkem stanoví občanský soudní řád na tři dny od právní moci rozsudku. Třebaže se soud od této lhůty neodchýlí, měl by ji ve výroku, jímž ukládá povinnost k plnění, výslovně uvést, což se ve většině případů, stejně jako i v případě zmiňovaného rozsudku, děje. I když tak soud neučiní, přesto takový rozsudek je materiálně vykonatelný, neboť se uplatní domněnka uvedená v § 261a odst. 2 o. s. ř., podle níž povinnost měla být splněna do tří dnů. Lhůta k plnění se přitom zásadně odvíjí od právní moci rozsudku. Směřuje-li odvolání toliko proti výroku o lhůtě k plnění, bude tím odložena právní moc pouze tohoto výroku, ostatní výroky rozsudku, na něž se suspenzivní účinky odvolání nevztahují, tak odděleně nabydou právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Vykonatelnost je procesní institut, vlastnost soudního rozhodnutí, spočívající v jeho vynutitelnosti, především státní mocí, pokud nebude jím uložená povinnost splněna dobrovolně.

21. V projednávané věci bylo zjištěno, a není o tom sporu, že výše zmiňovaným rozsudkem pro uznání, vydaným Okresním soudem v , Anonymizováno, , byla , jméno FO, , jakožto žalovanému, uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 372 722,43 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení částku 57 780 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. , jméno FO, podal odvolání proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku o lhůtě k plnění. Tedy výroky o přiznání žalované částky s příslušenstvím tak nabyly samostatně právní moci dnem následujícím po marném uplynutí odvolací lhůty. Pokud jde o výrok rozsudku o lhůtě k plnění, tento výrok přezkoumal a o lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud – Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. , spisová značka, tak, že rozsudek pro uznání Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 11. 11. 2015 ve výroku o lhůtě k plnění potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí krajský soud krom jiného uvedl, že ,,pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, se v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození žalovaného od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona stala naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat“. Podle shora citovaných ust. § 275 odst. 1 o. s. ř. a § 41 e. ř. soud je povinen opatřit rozhodnutí, které vydal, potvrzením o vykonatelnosti.

22. Za situace, kdy výrok rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění byl rozhodnutím odvolacího soudu potvrzen, rozhodnutí odvolacího soudu bylo účastníkům doručeno, kdy dnem jeho doručení poslednímu z nich se stal rozsudek okresního soudu pravomocným i ve výroku o lhůtě k plnění, žalovaná při vyznačení doložky vykonatelnosti tohoto rozhodnutí okresního soudu postupovala správně ve smyslu ustanovení § 161 odst. 1 o. s. ř., kdy po nabytí právní moci rozsudku, uplynutím v něm určené 3 denní lhůty k plnění, se stal tento rozsudek i formálně vykonatelným. Je přitom zcela nerozhodné, co odvolací soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, když podstatným pro vyznačení doložky vykonatelnosti byl pro žalovanou jen výrok jeho rozhodnutí. Současná zákonná úprava (procesní předpis) nereaguje ve vztahu k vyznačování doložky vykonatelnosti soudních rozhodnutí, na důsledky rozhodnutí insolvenčních soudů ohledně osvobození úpadců od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Absence takovéto zákonné úpravy ale nemůže být vykládána k tíži žalované. Nelze navíc přehlédnout ani to, že oprávnění exekučního soudu plynoucí z ust. § 275 odst. 2 o. s. ř., je třeba vykládat jako jeho možnost přezkoumat formální stránku správnosti doložky vykonatelnosti, což zřejmě tento exekuční soud v daném případě neučinil. Shrnuto tedy, žalovaná při vyznačení doložky vykonatelnosti rozsudku okresního soudu postupovala dle zákona, odpovědna za absenci potřebné zákonné úpravy není, a tudíž nelze dospět k závěru, že z její strany došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a je tak povinna žalobkyni uhradit vzniklou škodu. Pokud tedy okresní soud žalobu zamítl, rozhodl věcně správně.

23. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení o kterých bylo okresním soudem rovněž správně rozhodnuto.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady tohoto řízení nevznikly (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).