120 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem U Parku 308/21, 417 12 Proboštov pro zaplacení regresní úhrady ve výši 20 000 Kč,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalované náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení regresní úhrady po žalované. Ta měla z pozice vyšší soudní úřednice zdejšího soudu na rozsudku zdejšího soudu číslo jednací , spisová značka, ze dne , datum, vyznačit doložku právní moc a vykonatelnosti poté, co skončil účinek přerušení odvolacího řízení průběhem insolvenčního řízení žalovaného , jméno FO, (dále jen „, právnická osoba, .“) u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , který dne , datum, rozhodl v tom smyslu, že se žalovaný oddlužil a ve smyslu § 414 insolvenčního zákona jej osvobodil od povinnosti placení zbytku specifikovaných pohledávek, a odvolací soud poté rozsudek zdejšího soudu v napadeném rozsahu (lhůty k plnění) potvrdil. Žalované je vytýkáno, že doložku vykonatelnosti neměla na rozsudku vyznačit. V důsledku toho dle žalobkyně došlo k návrhu věřitele k zahájení exekučního řízení rozhodnutím zdejšího soudu, dokud nebylo k odvolání , právnická osoba, . zastaveno. Žalobkyně takové řízení vyhodnotila jako neoprávněné, k žádosti , právnická osoba, . přistoupila k výplatě náhrady nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve výši , částka, (dne , datum, ), kterou utrpěl vedením neoprávněné exekuce na psychické újmě a omezení průběhu dovolené. Domáhá se tak na žalované nároku ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která na předžalobní výzvu ze dne , datum, nereagovala poskytnutím náhrady.

2. Naopak reagovala podáním ze dne , datum, , který vysvětlila, že se nedopustila porušení právního předpisu, pokud doložku vykonatelnosti na rozsudku vyznačila, neboť postupovala podle zákonné úpravy, která nepředpokládá zohledňování takové skutečnosti, ale toliko uplynutí lhůty k plnění od právní moci rozhodnutí. Dovodila, že k pochybení mohlo dojít spíše až v řízení exekučním, kde nebylo posouzeno, zda se může věřitel domáhat náhrady nákladů řízení, kterým byla taková pohledávka přiznána. Tento postoj při jednání zopakovala. Zdejší soud bohužel (bez konzultace s předsedou senátu) vydal soudní tajemnicí zjevně zbytečný platební rozkaz dne , datum, , proti kterému žalovaná podala včasný odpor. Ten následně odůvodnila (č. l. 14) a to ve smyslu postoje jak výše.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání a při něm po provedeném dokazování rozhodl. Žalovaná na rámec písemných podání doplnila, že takto při vyznačování doložek vykonatelnosti postupovaly standardně, nyní pod vlivem tohoto nároku z obavy doložky nevyznačují, byť se domnívají, že k tomu není zákonná opora.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Bylo doloženo pověření , právnická osoba, pro zastoupení státu v této věci v soudním řízení dohodou (č. l. 11 a 3). Rozsudkem zdejšího soudu číslo jednací , spisová značka, ze dne , datum, bylo prokázáno, že věřitel se domáhal plnění z úvěrové smlouvy, bylo mu přiznáno , částka, s příslušenstvím a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši , částka, (ke skutečnosti, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, je skutečným majitelem žalobkyně v řízení přihlédnuto nebylo) a to vše měl žalovaný , právnická osoba, . uhradit v pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Na rozsudku pro uznání (č. l. 4) je doložka právní moci dnem , datum, a vykonatelnosti dnem , datum, ve spojení s rozhodnutím na č. l. 69, nesporně vyznačená žalovanou dne , datum, . Usnesením zdejšího odvolacího soudu (č. l. 6) pod číslem jednacím , spisová značka, ze dne , datum, byl rozsudek jak výše v napadeném rozsahu lhůt k plnění potvrzen a žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění je zmíněno, že v průběhu odvolacího řízení probíhalo oddlužení žalovaného , právnická osoba, . a skončilo jeho osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona, lhůta k plnění tak ztratila opodstatnění (pohledávka se stala naturální obligací a není vymahatelná) a proto výroky potvrdil. Stanoviskem žalobkyně č. l. 7 je prokázáno, že žalovaný , právnická osoba, . uplatnil dne , datum, nárok na přiměřené zadostiučinění částkou , částka, (je uvedena zjevně chybná sp. zn. , spisová značka, ), žalobkyně nárok posoudila jako důvodný a přiznala nárok na částku , částka, . Listinou č. l. 10 je prokázáno, že částka , částka, byla žalovanému , právnická osoba, . vyplacena dne , datum, . Na č. l. 8 je doložena předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř. pro žalovanou ze dne , datum, k úhradě shodné částky.

5. Soud připojil spis zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, . Vyplývá z něj (nad rámec již výše rekapitulovaných rozhodnutí), že i v něm byl nejprve vydán platební rozkaz (dne , datum, ), žalovaný , právnická osoba, . proti němu podal včasný odpor, v něm uvedl, že k platební neschopnosti došlo v důsledku úrazu ruky, pojistné plnění mu bylo vyplaceno pozdě a jen ve třetině očekávané částky, kdy musel přestat podnikat a než si po doléčení nalezl zaměstnání, byl již úvěr splacený celý. Požádal o přiznání práva splátek. Proti následně vydanému rozsudku pro uznání jak shora podal žalovaný dne , datum, odvolání (č. l. 50) s tím, že žádal nařízení jednání, aby mohl být dohodnut splátkový kalendář. Ve spise je následně od žalované závěrečný referát (č. l. 71) s vyznačením plné moci na č. l. 48 a 69 s pokynem k založení.

6. Soud připojil spis zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, . Vyplývá z něj, že právní zástupce , právnická osoba, ., podal dne , datum, exekuční návrh, přiložil shora zmiňovaný rozsudek a usnesení odvolacího soudu a domáhal se náhrady nákladů nalézacího řízení , částka, a náhrady nákladů exekučního řízení , částka, . Soudu je z desítek předchozích řízení známo, že advokát je přímým skutečným majitelem této právnické osoby v rozsahu 79 %. Zbývající vlastnické právo není zveřejněno. Je založen přehled řízení žalovaného , právnická osoba, ., obsahující i řízení sp. zn. , spisová značka, – došlé vyrozumění insolvenčního soudu, na č. l. 11 je výtisk událostí z příslušného insolvenčního řízení žalovaného , právnická osoba, ., obsahující zmínku o osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Zdejší soud poté soudního exekutora vymožením pohledávky pověřil. Žalovaný , právnická osoba, . dne , datum, podal „návrh na zrušení pověření soudního exekutora“ s odkazem na osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona a doložil, že soudnímu exekutorovi již dne , datum, zasílal návrh na zastavení exekuce (č. l. 14), kterému soudní exekutor nevyhověl a věc předložil exekučnímu soudu (č. l. 17) dne , datum, . Byl doložen exekuční příkaz za dne , datum, přikázáním pohledávky z účtu povinného. Oprávněný/její advokát podali dne , datum, vyjádření (č. l. 37), kterým vyjádřili, že náklady řízení nemohli přihlásit do insolvenčního řízení, neboť o nich bylo rozhodnuto až po skončení oddlužení. Oprávněný/její advokát přitom příslušnou pohledávku proti žalovanému , právnická osoba, . uplatnili v insolvenčním řízení přihláškou (č. l. 44) s odkazem na (tehdy nepravomocné) rozhodnutí zdejšího soudu shora odkazovanými rozhodnutími v nalézacím řízení. Exekuční řízení poté soudce zdejšího soudu usnesením ze dne , datum, zastavil (č. l. 46).

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem.

8. Podle § 161 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu platí, že (1) rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění. (2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

9. Podle § 41 exekučního řádu č. 120/2001 Sb. platí, že potvrzením o vykonatelnosti opatří exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) ten orgán, který ho vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.

10. Podle § 3 zákona č. 121/2008 Sb. (o vyšších soudních úřednících...) platí, že vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství je povinen vykonávat svoji činnost v souladu se zákonem a s pokyny, které mu udělil příslušný předseda senátu nebo samosoudce (dále jen „předseda senátu“) nebo státní zástupce.

11. Podle § 5 tamtéž platí, že předseda senátu je oprávněn dát vyššímu soudnímu úředníkovi písemně pokyn, jak má být úkon proveden. Pověření k provedení jednotlivého úkonu a pokyn předsedy senátu jsou pro vyššího soudního úředníka závazné a předseda senátu dohlíží na to, aby byl úkon proveden řádně a včas.

12. Podle § 7 písm. a) tamtéž platí, že vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže a) se jedná o věc právně nebo skutkově složitou (...).

13. Podle § 8 tamtéž dále platí, že předseda senátu odejme věc vyššímu soudnímu úředníkovi a vyřídí ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou.

14. Shora citovaná ustanovení zákona č. 121/2008 Sb. vymezují rozsah pravomoci vyšších soudních úředníků. Zpravidla se jedná o osoby bez právního vzdělání ve smyslu pětiletého magisterského programu v oboru právo a právní věda či bakalářského programu se specializací v takovém oboru. To je i případ žalované, byť to není pro výsledek tohoto řízení podstatné. Je však zřejmé, že na vyšší soudní úředníky nelze klást stejně přísná kritéria, pokud se týká jejich rozhodovací činnosti, jako na soudce. Ačkoliv právní úprava pro takové situace počítá s atrahováním věci soudcem, je zřejmé, že i preventivní identifikování takových právních otázek je otázkou kvalifikovaného právního posouzení a jejich včasné nerozpoznání nemůže být vždy kladeno k tíži vyššího soudního úředníka. Z vyjádření žalované vyplývá, že vyšší soudní úřednice zdejšího soudu na občanskoprávním úseku na problematiku reagovaly úpravou postupu, do té doby jim však problematičnost vyznačování vykonatelnosti nalézacího rozhodnutí v této specifické situaci nebyla známa.

15. Žalované je v prvé řadě třeba dát za pravdu v tom, že právní úprava nepočítá při vyznačování doložky vykonatelnosti na rozhodnutí soudu s posuzováním jiných kritérií, než s okolností právní moci a soudem stanovené pariční lhůty pro jednotlivé povinnosti. Nalézací řízení je skončeno a důraz na zkoumání podmínek případného výkonu rozhodnutí již neleží v samotném (skončeném) nalézacím řízení, ale spíše až v (případném) řízení exekučním, resp. v pověření a nařízení exekuce soudem ve smyslu § 43a exekučního řádu. Soud však v tomto řízení nemá ambici identifikovat osobu, která měla v jiném řízení postupovat odlišně, pouze poukazuje na omezený rozsah zkoumání podmínek pro vyznačení doložky ve smyslu § 161 o. s. ř. Žalovaná však především exekuční agendu u zdejšího soudu dle rozvrhu práce nevykonává. Nebyla tedy při vyznačování doložky právní moci a vykonatelnosti povinna zkoumat dopady jiného soudního řízení na rozhodnutí (exekuční titul) zdejšího soudu. Nejedná se přitom pouze o důvod doktrinální, ale i ryze praktický – organizační, neboť taková povinnost by dodatečně zatěžovala vyšší soudní úředníky novou povinností, resp. zodpovědností. Žalovanou nelze činit odpovědnou za to, že takovou povinnost a postup z předběžné opatrnosti sama nezavedla, pokud tak neučinil zákonodárce výjimkou z pravidla § 161 o. s. ř., resp. § 41 exekučního řádu, ani rozvrhem práce příslušný soudce. Pokud tak žalovaná učinila až pod tíhou uplatnění projednávaného nároku, nelze jí to klást k tíži a zodpovědnost za postup v budoucnu (ať již bude jakýkoliv) musí především převzít zákonodárce či příslušný soudce.

16. Soudu není známo, zda si je věřitel/právní zástupce vědom doktríny, podle níž se náhrada nákladů řízení po skončení oddlužení dlužníka a jeho osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona při zastavení řízení zásadně nepřiznává, ačkoliv ji nebylo možno s pohledávkou v insolvenčním řízení objektivně přihlásit. Lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3028/17 a I. ÚS 2730/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, , dovozující zánik takové pohledávky s odkazem na její povahu (ve smyslu § 513 občanského zákoníku jde o pouhé příslušenství zaniklé pohledávky). Zdejší soud tak rozhoduje dlouhodobě, kromě senátu 20C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) tak dlouhodobě činí i senáty 9C (např. sp. zn. , spisová značka, ), 13C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), 17C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), 19C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), 21C (např. sp. zn. , spisová značka, ), 27C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) či 41C (např. sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) – aniž by mělo jít o vyčerpávající seznam senátů. Nepochybně se nejedná o specifikum jen zdejšího okresního soudu. Povědomí věřitele o této doktríně je tak vysoce pravděpodobné. S ohledem na fakt, že tento věřitel/právní zástupce u soudu dlouhodobě, systematicky a doslova v průmyslovém měřítku uplatňuje lichevní pohledávky predátorsky jednajících věřitelů (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , a dalších), resp. v předžalobních výzvách požaduje zaplatit plnění v přímém rozporu s omezením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. a v hrubém rozporu s dobrými mravy, a dokonce se pokouší vylákat mimosmluvní odměnu za tři úkony právní služby advokáta, je zjevné, že tento věřitel/právní zástupce nepostupuje s respektem k právnímu řádu a usiluje o maximalizaci zisku i za cenu vědomého uplatňování plnění v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. V prvé řadě je to věřitel, kdo nese rizika, spojená s vymáháním exekučního titulu bez ohledu na to, že jej soud opatřil doložkou vykonatelnosti. Důvodů, pro které nemusí být věřitel v exekučním řízení/vykonávacím řízení procesně úspěšný, je velké množství a zánik vykonatelnosti v důsledku jiného soudního řízení je pouze jedním z nich. Tento věřitel/právní zástupce je takovými dalšími důvody pro zastavení probíhající exekuce s ohledem na vady uplatněných pohledávek konfrontován dnes a denně. Okolnost vyznačené vykonatelnosti na rozhodnutí tedy procesní odpovědnosti věřitele za rizika nemůže vylučovat ani v případě okolností, které byly v době vyznačování doložky vykonatelnosti soudu již známy.

17. De lege ferenda však nelze než doporučit zvážení plošné změny soudní praxe při vyznačování doložky vykonatelnosti, které předchází osvobození dlužníka ve smyslu § 414 insolvenčního zákona, či dokonce výslovnou právní úpravu, čímž by shora odkazovaná judikatura byla kodifikována. Současně však nelze předpokládat, že by takovým způsobem bylo možno řešit všechny faktické i hypotetické návaznosti insolvenčního a řízení, vedených podle občanského soudního řádu či zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb.

18. Soud proto žalobu proti žalované v plném rozsahu zamítnul.

19. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Ta se však takového nároku poměrně velkoryse výslovně vzdala, soud proto rozhodl ve II. výroku shora uvedeným způsobem.

20. Žalobkyně je osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek za řízení a žalované s ohledem na výsledek řízení nelze povinnost k jeho úhradě ukládat. Proto soud o soudním poplatku již nerozhoduje.