95 Co 74/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení existence služebnosti a o vzájemném návrhu na odstranění terénních úprav a zdržení se užívání pozemku, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. října 2025 č. j. 10 C 117/2024-191;

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 12 504 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované Jméno advokátky, advokátky se sídlem v Praze.

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu o určení, že služební pozemek žalované parc. č. hodnota-trvalý travní porost o výměře 236 m2, zapsaný na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, je zatížen věcným břemenem odpovídající služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobce parc. č. hodnota - zahrada o výměře 1026 m2, zapsaného na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. hodnota zpracovaném jméno FO-právnická osoba a ověřeném úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod č. hodnota, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.), žalobci uložil povinnost odstranit terénní úpravy, spočívající ve zpevnění povrchu, zřízené na pozemku ve vlastnictví žalované parc. č. hodnota zapsaný na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), žalobci stanovil povinnost zdržet se jakéhokoli užívání pozemku žalované parc. č. hodnota zapsaného na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa (výrok III.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 80 522 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované advokátky Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky, na účet č. č. účtu do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že služební pozemek žalované parc. č. hodnota v katastrálním území adresa je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobce parc. č. hodnota v katastrálním území adresa v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. hodnota zpracovaném jméno FO-právnická osoba a ověřeném úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod č. hodnota. Žalobce se stal vlastníkem pozemku parc. č. hodnota na základě kupní smlouvy ze dne datum koupí od své tehdejší družky, nyní manželky, Jméno žalobce, rozené jméno FO, která jej nabyla od svých rodičů na základě kupní smlouvy ze dne datum, kteří jej nabyli od prodávajícího právnická osoba na základě kupní smlouvy ze dne datum, přičemž již od roku rok na předmětném pozemku hospodařili, neboť ho měli v pronájmu. Žalobce a jeho právní předchůdci, Jméno žalobce a dále jméno FO a jméno FO, jako jedinou přístupovou cestu pro chůzi i vjezd na pozemek parc. č. hodnota používali dle žaloby cestu, která byla a je v terénu jasně patrná, a kterou v roce rok žalobce zpevnil a vyštěrkoval. Žalobce, jeho manželka (tehdy družka) Jméno žalobce i její rodiče jméno FO a jméno FO, při podpisu kupní smlouvy dne datum zjistili, že jimi používaná cesta k pozemku parc. č. hodnota leží na části pozemku žalované, ačkoli je jako cesta na pozemek parc. č. hodnota v místě používaná odnepaměti. Žalobce tvrdí, že v režimu mimořádného vydržení vydržel na části pozemku žalované specifikované v geometrickém plánu právo odpovídající věcnému břemeni služebnosti stezky a cesty.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že pozemek parc. č. hodnota a pozemek parc. č. hodnota nabyla na základě darovací smlouvy ze dne datum od své matky jméno FO. Žalovaná namítá, že přes její pozemek parc. č. hodnota nikdy žádná stezka ani cesta nevedly. Žalovaná namítá, že žalobce zřídil cestu na jejím pozemku neoprávněně, bez jejího souhlasu a vědomí. Namítá, že tvrzení žalobce, že byla cesta v terénu jasně patrná, není pravdivé. Žalovaná nikdy neudělila žalobci souhlas, aby její pozemek jako cestu užíval. Pokud žalovaná či její matka v adresa byly, nikdo přes jejich pozemek nechodil, učinil tak pouze pan jméno FO, kterého matka žalované upozornila, že si nepřeje, aby na její pozemek vstupoval a on slíbil, že se to nebude opakovat. Žalovaná namítá, že žalobce má zajištěn přístup na svůj pozemek, a to smlouvou o zatížení služebností ze dne datum, jíž byla zřízena služebnost práva stezky a cesty k pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, ve prospěch pozemku žalobce. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a domáhá se vzájemným návrhem, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost odstranit cestu zřízenou neoprávněně na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, která je ve vlastnictví žalované ve lhůtě 30 dnů. Dále navrhuje, aby okresní soud žalobci stanovil povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího užívání předmětného pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa. Namítá, že žalobce od počátku ví, že mu právo cesty přes pozemek žalované nenáleží, stejně tak to věděla jeho manželka, když mu pozemek parc.č.hodnota prodávala a věděli to i její rodiče, když při prodeji pozemku parc. č. hodnota své dceři zřídili služebnost cesty a stezky přes jiný svůj pozemek, a to pozemek parc. č. hodnota. Namítá, že se nemůže jednat o mimořádné vydržení, neboť jméno FO sporný pozemek jako cestu neužívali, na pozemek žalobce vstupovali ze svého pozemku, a to červenou bránou, která vede z cesty do zahrady k domu č. p. adresa, který vlastnili jméno FO. Žalobce koupil pozemek parc. č. hodnota již s nepoctivým úmyslem, neboť věděl, že k němu nevede přístupová cesta. Věděl, že věcné břemeno, které je k němu zřízeno, za současného stavu jako přístupová cesta sloužit nemůže. Nedostatek přístupu na svůj pozemek si tak žalobce způsobil z vlastní hrubé nedbalosti.

4. Žalobce namítl, že pozemek parc. č. hodnota v obci adresa ze své podstaty není a nemůže být pozemkem, jímž lze na pozemek žalobce parc. č. hodnota chodit a vjíždět. Jedná se o pozemek v podílovém spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO, oba vlastní ideální podíl ½ (dříve byl ve vlastnictví jméno FO a později Jméno žalobce). Pozemek parc. č. hodnota slouží jako vstup do domu č. p. adresa na pozemku parc. č. hodnota (opět ve spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO), k tomuto účelu je stavebně přizpůsoben, oplocen a ční nad terénem pozemku žalobce, přičemž hranici mezi pozemky tvoří zeď vysoká 1,5 metru. Služebnost na pozemku parc. č. hodnota tak nemá reálný obsah, nejde o reálný přístup k pozemku žalobce. Služebnost přes tento pozemek byla zřízena z důvodu opatrnosti, neboť si smluvní strany byly vědomy, že na pozemek parc. č. hodnota jiná cesta nevede.

5. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. hodnota, a pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa. Právní předchůdkyně žalované, její matka jméno FO, nemovitosti vlastnila dle své výpovědi od roku rok a žalované je darovala smlouvou ze dne datum. Žalobce je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa na základě kupní smlouvy ze dne datum. Právními předchůdci žalobce jsou jeho manželka Jméno žalobce, která manželovi pozemek parc. č. hodnota prodala kupní smlouvou ze dne datum, a jejími právními předchůdci jsou její rodiče manželé jméno FO a jméno FO, kteří jí nemovitost prodali kupní smlouvou ze dne datum. Ve prospěch pozemku žalobce je zapsáno věcné břemeno služebnost stezky a cesty k povinnému pozemku parc. č. hodnota ve prospěch oprávněného pozemku parc. č. hodnota na základě smlouvy kupní ze dne datum. Vlastníky povinného pozemku jsou jméno FO a jméno FO (každý vlastní podíl o velikosti ideální ½). Právními předchůdci jméno FO a jméno FO byli manželé jméno FO a jméno FO, rodiče Jméno žalobce, manželky žalobce. Manželé jméno FO koupili dům č. p. adresa v adresa dle výpovědi svědkyně jméno FO v roce rok, přičemž již od této doby užívali i sousední pozemek parc. č. hodnota jako pastviny, ačkoli nebyli jeho vlastníky. Od datum užívali manželé jméno FO pozemek parc. č. hodnota jako nájemci a kupní smlouvou ze dne datum se stali jeho vlastníky. Poté co nabyli pozemek parc. č. hodnota do vlastnictví, jej dle výpovědi svědkyně jméno FO oplotili a vytvořili si k němu přístup i ze svého vlastního pozemku parc. č. hodnota malou zahradní brankou. Na pozemek parc. č. hodnota však od samého počátku vjížděli autem či traktorem přes pozemek žalované, aniž by tušili, že se jedná o pozemek žalované. Nevěděli, čí pozemek to je, užívali ho jako cestu. Dlouhodobé užívání pozemku žalované jako cesty na pozemek žalobce a jako cesty (zkratky) přes její pozemek na sportoviště obce potvrdili i svědci jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, Jméno žalobce, jméno FO, jméno FO. Svědkyně jméno FO jako bývalá starostka obce po dobu 16 let ve funkci, tj. 4 volební období, od roku rok či od roku rok, dokonce při své svědecké výpovědi uvedla, že po celou dobu nevěděla, komu pozemek parc. č. hodnota patří, domnívala se že obci, přičemž když se dozvěděla při digitalizaci map, že obci nepatří, domnívala se, že patří panu jméno FO, neboť pozemek sekal a užíval. Skutečnost, že se jedná o pozemek žalované se dle svědecké výpovědi svědkyně jméno FO a svědka jméno FO manželé jméno FO a Jméno žalobce dozvěděli od svědka jméno FO, který to zjistil z katastru nemovitostí, při převodu pozemku parc. č. hodnota z manželů jméno FO na jejich dceru kupní smlouvou ze dne datum. S ohledem na toto zjištění uzavřeli současně se smlouvou kupní i smlouvu o zatížení služebnostmi stezky a cesty k povinnému pozemku parc. č. hodnota, tehdy ve vlastnictví manželů jméno FO ve prospěch pozemku Jméno žalobce. Uvedená služebnost byla dle svědkyně jméno FO a svědka jméno FO zřízena z toho důvodu, aby byl zajištěn přístup na pozemek parc. č. hodnota. Dle vyjádření žalobce ze dne datum byla služebnost zřízena z důvodu předběžné opatrnosti, když si smluvní strany byly vědomy toho, že na pozemek parc. č. hodnota jiná cesta, než přes pozemek žalované nevede. Žalobce tedy nejpozději již při koupi pozemku parc. č. hodnota dne datum věděl, že k němu není zajištěn přístup, že přístupová cesta vede přes pozemek žalované, a obratem tuto situaci začal řešit s žalovanou, když jí dopisem ze dne datum tuto skutečnost sděluje a navrhuje jí situaci řešit odkupem pozemku žalované či zřízením věcného břemene stezky a cesty a jeho zapsáním do katastru nemovitostí. Žalovaná, její matka, její sestry (jméno FO, jméno FO) zcela popírají, že by kdy přes pozemek žalované vedla jakákoli cesta, že by kdykoli daly jakýkoli souhlas (s výjimkou jednorázového) s užíváním pozemku parc. č. hodnota či jeho části k chůzi či jízdě někomu z obce. Naopak uvádějí, že pokud někdo přes pozemek žalované chodil či jezdil, matka žalované se proti tomu důrazně ohrazovala, nechtěla to. Absenci cesty přes pozemek žalované potvrzují i svědci jméno FO. Současně žalovaná, její matka, její sestry (jméno FO, jméno FO) i svědci jméno FO potvrzují, že po celou dobu vlastnictví nemovitosti žily v zahraničí, v Německu, a nemovitosti navštěvovaly pouze rekreačně a od roku rok (pandemie covid) velice zřídka. Pozemek parc. č. hodnota ani jeho část není dle výpisu z katastru nemovitostí zatížen věcným břemenem. V katastru nemovitostí není vyznačena žádná cesta přes pozemek žalované. Z doložených fotografií a katastrálních map není žádná cesta přes pozemek žalované patrná. Nemovitost žalované, dům č. p. adresa je na základě zjištění z místního šetření v havarijním stavu, zcela neudržovaný, pozemek žalované není nijak obhospodařován, není oplocen, jediný plot, který vytváří optickou hranici pozemku žalované, je plot žalobce a sloupky na spodní části pozemku žalované.

6. Okresní soud shrnul, že žalobce tvrdí, že v režimu mimořádného vydržení vydržel na části pozemku žalované parc. č. hodnota specifikované v geometrickém plánu právo odpovídající věcnému břemeni služebnosti stezky a cesty. Žalobce současně tvrdí, že jeho právní předchůdci Jméno žalobce a její rodiče jméno FO a jméno FO zjistili při podpisu kupní smlouvy dne datum, že jimi používaná cesta k jejich pozemku parc. č. hodnota leží na části pozemku žalované parc. č. hodnota, ačkoli je jako cesta na pozemek parc. č. hodnota v místě používaná odnepaměti. Podle okresního soudu žaloba není důvodná. Okresní soud považuje za zásadní, že žalobce pozemek parc. č. hodnota koupil od své manželky Jméno žalobce kupní smlouvou ze dne datum. Při koupi pozemku věděl, že k němu nevede řádná přístupová cesta, neboť již k pozemku jako oprávněnému vázlo věcné břemeno služebnosti stezky a cesty ve vztahu k povinnému pozemku parc. č. hodnota, zřízené smlouvou ze dne datum. Žalobce si tak byl při koupi pozemku parc. č. hodnota zcela nepochybně vědom absence přístupové cesty. Téměř ihned po nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. hodnota se žalobce obrátil na žalovanou dopisem ze dne datum, v němž žalované sděluje, že jediná přístupová cesta k jeho pozemku vede přes její pozemek parc. č. hodnota, uvádí, že tuto cestu on a jeho právní předchůdci užívali odnepaměti, upozorňuje ji, že cestu zpevnil a vyštěrkoval již v roce rok, sděluje žalované, že vydržel služebnost odpovídající právu stezky a cesty a nastalou situaci chce řešit odkupem pozemku či zřízením věcného břemene. Z uvedeného podle okresního soudu jednoznačně vyplývá, že si byl žalobce vědom toho, že při vstupu na pozemek parc. č. hodnota používá pozemek žalované, že tento pozemek používá, aniž by k tomu byl oprávněn, resp. aniž by k tomu měl nějaký právní titul. Je si vědom toho, že neexistuje žádné obligační právo mezi ním a žalovanou k užívání pozemku žalované, je si vědom toho, že neexistuje ani věcné právo zapsané do katastru nemovitostí, neboť jeho zřízení teprve dopisem ze dne datum navrhuje. Samotné faktické užívání věci cizí bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti a nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Žalobce pozemek žalované užíval, dokonce ho zpevnil a vyštěrkoval ještě před nabytím svého vlastnického práva k němu, avšak z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že žalobce či jeho právní předchůdci toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu jako právo věcné drželi, tj. fakticky vykonávali jeho obsah (corporalis possessio - fyzické ovládání věci) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi - úmysl nakládat s věcí jako s vlastní). Z provedeného dokazování podle okresního soudu jednoznačně vyplynulo, že pozemek žalované žalobce a jeho právní předchůdci užívali z titulu výprosy (dle okresního soudu lze hovořit o tichém souhlasu nepřítomného vlastníka), když žalovaná a její matka se většinu doby užívání svého pozemku nijak nebránily, nebyly přítomny, neviděly, co se na jejich pozemku děje, neboť bydlely v zahraničí, pozemek užívaly jako rekreační chatu, navštěvovaly ho zřídka a pokud jej užívaly, tak dle jejich prohlášení přes něj nikdo nechodil. Pokud v jejich přítomnosti přes jejich pozemek někdo chodil či jezdil, tak se proti tomu matka žalované ohradila s tím, že si to nepřeje. Co se děje s pozemkem v jejich nepřítomnost žalovaná ani její matka fakticky nevěděly. Žalovaná, její matka, její sestry a svědci jméno FO uvedli, že na pozemku nikdy nebyla žádná viditelná cesta, a to ani v zimě. Žalobce sám ve své účastnické výpovědi připustil, že kdyby on sám neinicioval „vyřešení“ věci, tak by se žalovaná o tom, že část jejího pozemku vyštěrkoval a zpevnil ani nedozvěděla, neboť na pozemek nejezdila. Užíváním pozemku žalované, jako nepřítomného vlastníka, tím, že přes něj žalobce a jeho právní předchůdci jezdí a chodí bez souhlasu žalované, prostě jen proto, že vlastník (žalovaná) není přítomen, pozemek není oplocen a vlastník (žalovaná) se nijak nebrání, protože o počínání žalobce a jeho právních předchůdců neví, nemůže podle okresního soudu zakládat domněnku, že k pozemku žalované žalobce či jeho právní předchůdci kdykoli v minulosti drželi či v současnosti drží věcné právo. Nikdo ze svědků se nikdy nedomníval, že sporný pozemek je pozemek žalované. Svědci uvedli, že se sporný pozemek vždy užíval jako cesta či vstup na pozemek žalobce či jeho právních předchůdců. Svědci navržení žalobcem potvrdili, že se přes pozemek žalované podél plotu žalobce (dříve podél plotu jméno FO) chodilo „zkratkou“ na sportoviště obce, které sousedí s pozemky žalobce a žalované. Toto potvrdila i svědkyně jméno FO, bývalá starostka obce, která se po celou dobu domnívala, že sporný pozemek a „zkratka“ přes pozemek žalované na sportoviště obce náleží obci. Po digitalizaci map svědkyně dle své výpovědi zjistila, že pozemky obci nenáleží, tak se, aniž by zjistila skutečnou realitu, domnívala, že pozemky náleží jméno FO. S ohledem na uvedená zjištění je možné podle okresního soudu dospět k závěru, že pozemek žalované parc. č. hodnota užíval nejen žalobce a jeho právní předchůdci ke vstupu na pozemek parc. č. hodnota, ale i obyvatelé či návštěvníci obce adresa, a to ke zkrácení si cesty na sportoviště obce přes pozemek žalované. Z uvedené skutečnosti však nelze vyvodit, že užívání pozemku žalované (všemi uživateli) bylo drženo jako právo věcné. Je zřejmé, že se po celou dobu (nejpozději do uzavření smlouvy ze dne datum, jíž byla zřízena služebnost, tedy bylo zjištěno, že se jedná o pozemek žalované) jednalo o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, bylo však prokazatelně realizováno z jiného právního důvodu – výprosa (tichý souhlas nepřítomné žalované, která o tomto chování nevěděla), - či veřejné užívání, když ani dlouholetá starostka obce jméno FO nevěděla, komu pozemek patří, zda patří obci, právním předchůdcům žalobce či žalované. Žalobce ani jeho právní předchůdci nevykonávali držbu práva služebnosti, a takové právo tedy nemohli nabýt vydržením, neboť pozemek žalované parc. č. hodnota užívali toliko na základě místní, obecně (nikoli však žalovanou a její právní předchůdkyní) akceptované zvyklosti. Žalobce se tak snaží žalobou proměnit v trvalé to, co mu bylo danou zvyklostí akceptováno. Předmětem dokazování nebyla skutečnost, na základě jakého právního titulu je žalobce oprávněn pozemek žalované užívat, ale skutečnost, zda žalobce a jeho právní předchůdci měli vůli držet právo odpovídající služebnosti stezky a cesty.

7. Okresní soud uzavřel, že z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by právo stezky a cesty k pozemku žalované parc. č. hodnota držel on a jeho právní předchůdci jako právo věcné, že by z titulu mimořádného vydržení žalobce vydržel služebnost stezky a cesty k danému pozemku v tvrzeném rozsahu stanoveném doloženým geometrickým plánem. Okresní soud doplňuje, že žalobce nebyl poctivým držitelem podle ustanovení § 992 o. z. Žalobce si byl dobře vědom již při koupi pozemku parc. č. hodnota, že mu právo chůze a jízdy po pozemku žalované nenáleží, že k pozemku nevede přístupová cesta. Dle okresního soudu je až s podivem, že ke stavbě žalobce na pozemku parc. č. hodnota bylo za daných okolností vydáno dne datum kolaudační rozhodnutí, v němž není žádná zmínka o absenci přístupové cesty. Okresní soud proto žalobu zamítl.

8. Žalovaná vznesla v řízení dle ustanovení § 97 o. s. ř. vzájemný návrh. Tímto návrhem se domáhá, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost odstranit cestu zřízenou neoprávněně na pozemku žalované parc. č. hodnota, a to ve lhůtě 30 dnů. Dále se vzájemným návrhem domáhá, aby okresní soud žalobci stanovil povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího užívání předmětného pozemku žalované parc. č. hodnota ohledem na skutečnost, že bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalobce spornou část pozemku žalované parc. č. hodnota zpevnil a vyštěrkoval, přičemž tato bylo prokázáno i místním šetřením okresního soudu, okresní soud s ohledem na zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné, vzájemnému návrhu žalované v plném rozsahu vyhověl. Podle ustanovení § 1040 a násl. o. z. vlastnické právo nesmí být rušeno. Podle ustanovení § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Okresní soud tak uložil žalobci povinnost odstranit terénní úpravy, spočívající ve zpevnění povrchu, zřízené na pozemku ve vlastnictví žalované parc. č. hodnota ve lhůtě dle návrhu žalované v žalobním petitu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalovaná má za to, že se jedná o narušení jejího vlastnického práva, zpevnění terénu bylo učiněno bez jejího vědomí a souhlasu a ona se teď domáhá nápravy a uvedení v původní stav, resp. odstranění těchto úprav. S ohledem na výše uvedené, kdy užívání pozemku žalované parc. č. hodnota žalobcem bylo okresním soudem zhodnoceno jako neoprávněné, okresní soud návrhu žalované vyhověl. Dále pak uložil žalobci povinnost zdržet se jakéhokoli užívání pozemku žalované parc. č. hodnota. Okresní soud si je vědom skutečnosti, že žalobci tímto rozhodnutím znesnadňuje přístup na pozemek parc. č. hodnota, avšak důrazně připomíná, že žalobce si byl vědom absence přístupové cesty k pozemku již když jej kupoval, přesto na něm vybudoval dům, aniž by cestu k pozemku právně vyřešil. Žalované tak nemůže být uvedené jednání žalobce přičítáno k tíži, a to na úkor ochrany jejího vlastnického práva.

9. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítá, že se domáhá mimořádného vydržení věcného břemene, pro něž platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží právo věcného břemene, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí pouze tehdy, prokáže-li se mu nepoctivý úmysl. Žalobce ani jeho právní předchůdci neužívali a ani nemohli užívat služebný pozemek se souhlasem jeho vlastníka, neboť až do doby těsně předcházející uzavření kupní smlouvy ze dne datum mezi manželi jméno FO jako prodávajícími a Jméno žalobce jako kupující nevěděli, komu pozemek parc. č. hodnota patří, resp. že jeho majitelkou je žalovaná. Neplatí ani premisa, že by právo věcnému břemeni odpovídající vykonávalo více blíže neurčených osob; bylo vykonáváno nejprve státním statkem, který na pozemku žalobce v minulosti hospodařil, a po něm manželi jméno FO, kteří pozemek užívali od roku rok, a od roku rok jej měli v nájmu. A pak samozřejmě osobami, kterým to oni umožnili, tedy svým příbuzným a návštěvám. A toto právo vykonávali v dobré víře, že náleží tomu, kdo pozemek parc. č. hodnota vlastní, či jej jinak oprávněně užívá. Právo věcného břemene vykonávali v dobré víře, že jsou subjektem vykonávaného práva. V žádném případě tedy nešlo ani o výprosu, obligaci, veřejné užívání či užívání bez právního důvodu. Manželé jméno FO pouze navázali na užívání cesty tak, jak ji před nimi užíval státní statek. Nikdy se přitom nedomnívali, že pozemek, na němž se nachází přístupová cesta k pozemku parc. č. hodnota, o níž až v roce rok zjistili, že její část leží na pozemku žalované, jim patří. Rovněž se nikdy nedomnívali, kdy ani toto z provedeného dokazování jakkoli neplyne, že snad jde o cestu veřejnou (což by samozřejmě vydržení vylučovalo). Žalobce má za to, že v řízení bylo prokázáno, že manželé jméno FO, a spolu s nimi i jejich dcera Jméno žalobce a posléze sám žalobce (do zmíněného roku rok) po dobu zákonem stanovenou pro mimořádné vydržení právo stezky a cesty jako věcné právo drželi, tj. fakticky vykonávali jeho obsah s úmyslem mít ho pro sebe, a to bez ohledu na to, zda jim takové právo náleží či nikoli. Bylo to prokázáno svědeckými výpověďmi všech svědků, které navrhl žalobce. Není pravdou, že žalobce při koupi svého pozemku věděl, že k němu nevede řádná přístupová cesta, neboť žalobce byl a je přesvědčen, že došlo k mimořádnému vydržení práva stezky a cesty, a to ještě v době, kdy pozemek parc. č. hodnota vlastnili manželé jméno FO, s účinky ode dne datum (§ 3066 o. z.). Nelze mu tak vyčítat, že příslušnou část pozemku žalované užíval (stejně jako předtím státní statek a po něm manželé jméno FO, jejich dcera Jméno žalobce, ostatní členové jejich rodiny a jejich návštěvy), nebo že ho „dokonce zpevnil a vyštěrkoval ještě před nabytím svého vlastnického práva“. Nelze se ztotožnit se závěrem okresního soudu, že pozemek žalované byl užíván na základě jakési tiché výprosy, když ani žalobce, ani žádný ze svědků žalobcem navržených se nikdy nedomníval, že sporný pozemek, resp. jeho předmětná část, patří žalované; okresní soud dokonce sám uvádí, že tito svědci uvedli, že „sporný pozemek“ se vždy užíval jako cesta či vstup na pozemek žalobce či jeho právních předchůdců. Zcela zjevného omylu se pak okresní soud podle žalobce dopouští, pokud zaměňuje cestu zakreslenou v geometrickém plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene, která je přílohou žaloby, a cestu „přes pozemek žalované podél plotu žalobce“, jíž se zkratkou chodilo na sportoviště obce, která sousedí s pozemky žalobce a žalované, z čehož vyvozuje, že pozemek žalované parc. č. hodnota užíval nejen žalobce a jeho právní předchůdci ke vstupu na pozemek parc. č. hodnota, ale i obyvatelé či návštěvníci obce ke zkrácení si cesty na sportoviště obce přes pozemek žalované. Jde totiž o dvě rozdílné cesty. Žalobce a jeho právní předchůdci vždy vcházeli a vjížděli na svůj pozemek parc. č. hodnota po cestě, která je na geometrickém plánu vyšrafovaná. Úplně jinou skutečností pak je, že podél plotu žalobce na části pozemku parc. č. hodnota po pozemku žalované parc. č. hodnota si skutečně lidé zkracovali cestu na obecní sportoviště, tedy na pozemek parc. č. hodnota a dál; tito lidé tudy nicméně nikdy nevcházeli na pozemek parc. č. hodnota, a tedy tuto část pozemku žalované nepoužívali jako cestu na pozemek žalobce. Žalobce ani jeho právní předchůdci z této okolnosti pro sebe nikdy žádné právní důsledky nevyvozovali. Nemůže být proto pravdou, že žalobce a jeho právní předchůdci užívali cestu po části pozemku parc. č. hodnota na základě nějaké místní, obecně akceptované zvyklosti. Argumentem proti žalobě nemůže být ani skutečnost, že manželé jméno FO a jejich dcera v roce rok, když v souvislosti se sepisem kupní smlouvy zjistili vlastnické poměry vztahující se k odnepaměti užívané přístupové cestě na prodávaný pozemek, se pro ně tuto velmi překvapivou informaci alespoň částečně snažili „zachránit“ zřízením věcného břemene na pozemku parc. č. hodnota. Toto věcné břemeno samozřejmě z definice neumožňuje vjezd, a příchod by umožňovalo pouze po zbudování schodiště, snažili se nicméně udělat alespoň to, co za dané situace udělat mohli. Zrovna tak nemá k podané žalobě vztah ani branka z pozemku st. parc. č. hodnota spoluvlastníků jméno FO a jméno FO, kterou kdysi zbudovali manželé jméno FO pro alternativní, výhradně pěší přístup právě z této kdysi jejich parcely. Žalobce v odůvodnění rozsudku postrádá bližší zhodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí, kdy okresní soud mj. pouze uvádí, že žalovaná, její matka, její sestry a svědci jméno FO uvedli, že na pozemku žalované nikdy nebyla žádná viditelná cesta. Okresní soud si však nepoložil otázku, kudy jinudy by se žalobce a jeho právní předchůdci na pozemek parc. č. hodnota od roku rok, kdy jej manželé jméno FO začali fakticky užívat, vlastně dostávali. Jiná přístupová cesta totiž možná nebyla, a to od počátku času až do současnosti pro přístup formou cesty (vozidlem apod.), a do zbudování zmíněné branky ani ve formě stezky. Jinými slovy samotný pohled na katastrální mapu, když ani žalovaná a její svědci netvrdili, že by se jméno FO na svůj pozemek dostávali z pozemků parc. č. hodnota, parc. č. hodnota či st. parc. č. hodnota (což je navíc pozemek zastavěný), neumožňuje jinou odpověď, než že na parc. č. hodnota museli přistupovat (přicházet a přijíždět) právě i přes pozemek parc. č. hodnota. Navíc u svědků žalované okresní soud vůbec nehodnotil, že šlo o její matku a sestry, angažmá svědků jméno FO, na první pohled exoticky vyhlížejících cizinců, kteří neumějí česky, které v obci jakživ nikdo neviděl, pak budí doslova údiv. Oproti tomu svědci navržení žalobcem vypověděli v zásadě shodně. jméno FO vypověděl, že poměry v adresa zná od svých čtyř let, přístupová cesta kousek před brankou žalobce byla vždy. jméno FO uvedl, že v obci bydlí od roku rok, příslušnými místy na pozemek jezdily i zemní stroje, cesta tam byla. jméno FO vypověděla, že z adresa pochází, a byť nějaký čas bydlela v adresa, do obce pravidelně jezdila za otcem; na pozemek žalobce se vcházelo přes sporný pozemek žalované. jméno FO, která v adresa bydlí přes 50 let, svědčila o tom, že k pozemku žalobce vždy vedla daná přístupová cesta. jméno FO, která v obci bydlí od roku rok, vypověděla, že cesta tam vždy byla, dříve tam jezdili (manželé) jméno FO, jezdili tam autem, byla tam vrata. jméno FO, který do Lukova jezdí od roku rok, uvedl, že přes sporný pozemek jezdili i mechanizací, žádná jiná cesta tam nebyla, jméno FO říkal, že tato cesta tam byla odjakživa. jméno FO, bývalá dlouholetá starostka obce, vypověděla, že k bráně pana jméno FO byla vždy vyježděná příjezdová cesta, kterou tento používal. Totéž samozřejmě uvedly i jméno FO a Jméno žalobce. Žalobce se nedomnívá, že by mělo být obzvlášť důležité, zda v paměti jednotlivých svědků byla cesta „jen“ vyjetá v trávě, či již tehdy vyštěrkovaná, důležité je, že o její existenci, a to i v terénu viditelné, jako takové svědčí, ostatně bylo již uvedeno, že jinudy se na pozemek žalobce a jeho právních předchůdců ani dostávat nešlo. Žalobce nemůže souhlasit ani s názorem soudu, že by snad byl držitelem nepoctivým, což je závěr, ohledně nějž důkazní břemeno tíží žalovanou. Se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře, že mu právo cesty a stezky jakožto věcné se zřetelem ke všem okolnostem náleží, když toto cestou mimořádného vydržení nabyli již manželé jméno FO. Žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, jeho žalobě vyhověl, zamítl žalobní návrhy žalované a přiznal mu náklady řízení před soudy obou stupňů, případně aby po zrušení rozsudku věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasí. Ani žalobce ani jeho právní předchůdci jméno FO, však v dobré víře, že jim právo náleží, nikdy nebyli. Soudu předložené důkazy dokládají, že v daném místě cesta nevedla. Žalobce se nemůže domáhat zřízení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty na základě mimořádného vydržení, když na předmětném místě žádná cesta nebyla. U něčeho, co neexistovalo, nemohla začít běžet ani jakákoliv lhůta. K vydržení ani mimořádnému vydržení tak dojít nemohlo. V tomto případě by se i v případě splnění ostatních podmínek, pro mimořádné vydržení, které však splněny nebyly, o nepoctivý úmysl zjevně jednalo. Když manželé jméno FO nemovitost své dceři dne datum na základě kupní smlouvy prodávali, zřídili věcné břemeno cesty a stezky přes svůj pozemek. Žalobce od počátku ví, že mu právo cesty přes pozemek žalované nenáleží. Žalobce tak má nepoctivý úmysl. Pozemek žalobce parc. č. hodnota v katastrálním území adresa sloužil až do datum jako zahrada domu č. p. adresa. Teprve při jeho prodeji v srpnu adresa samotný zadní pozemek parc. č. hodnota (zahradu) prodali, dům s pozemkem, který je u cesty, si však ponechali, bylo nutné pozemek parc. č. hodnota také zpřístupnit. Manželé jméno FO se na pozemek parc. č. hodnota od roku rok dostávali přímo ze své nemovitosti, tedy parc. č. st. adresa, jehož součástí je stavba č. p. adresa, ve které jméno FO žili a tuto parc. č. hodnota také vlastnili, kdy tato nemovitost s pozemkem parc. č. hodnota bezprostředně sousedí. Žádnou jinou přístupovou cestu tak po celou dobu nepotřebovali. Z výpovědí svědků žalobce bylo patrné, že neuvádějí pravdu, že se snaží vypovídat ve prospěch žalobce, ve svých výpovědích měli nesrovnalosti. Přes pozemek žalované žádná cesta, ať štěrková či bahnitá, nikdy nevedla, což je z četných důkazů, které žalovaná soudu předložila a jsou součástí spisu, dle přesvědčení žalované, zcela zřejmé. Na místě byla tráva. Žalovaná k tomuto odkazuje na listinné důkazy. V kupní smlouvě ze dne datum bylo uvedeno, že kupující berou na vědomí, že prodávající nezajišťuje zpřístupnění pozemku. Žalovaná odkazuje i na další důkazy dokládající, že na sporném pozemku nikdy cesta nevedla a žalobce při koupi pozemku věděl, že k němu nevede řádná přístupová cesta, neboť již k pozemku jako oprávněnému vázlo věcné břemeno služebnosti stezky a cesty ve vztahu k povinnému pozemku parc. č. hodnota, zřízené smlouvou ze dne datum. Pokud by soud žalobě vyhověl, ocitne se žalovaná rázem bez přístupové cesty na svůj pozemek, ke svému domu. Případné neoprávněné užívání pozemku sousedem přes výslovný zákaz vlastníka pozemku, pokud by k němu bez souhlasu vlastníka nemovitosti docházelo, nemohlo vést k vyvlastnění, kterého se žalobce domáhá. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

11. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Krajský soud předně odkazuje na skutkový stav zjištěný okresním soudem.

13. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

14. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní (§ 989 odst. 2 o. z.).

15. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

16. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

17. Tradičně se uznává, že držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůli (animus possidendi; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a judikaturu v tomto rozhodnutí citovanou). Podstata nakládání s věcí nebo výkonu práva (corpus) není ve fyzickém ovládání věci. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí či výkonu jiného drženého práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Nejvyšší soud už v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dovodil, že vůle držet právo odpovídající věcnému břemeni (animus) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva.

19. Držbu jiného věcného práva než práva vlastnického (v dané věci práva odpovídajícího věcnému břemenu) nelze ztotožnit s užíváním cizí věci; je totiž třeba, aby držitelská vůle vykonávat právo jako osoba, které takové právo náleží, byla dána najevo i navenek a aby jiné osoby v souladu s takovým právem plnily (§ 989 odst. 2 o. z.).

20. Přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je třeba, aby dal vlastníkovi pozemku najevo, že pozemek užívá právě z titulu věcného břemene a aby vlastník užívání svého pozemku z takového (byť domnělého) právního titulu trpěl. Jen takové jednání lze totiž obecně považovat za výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Ostatně platí, a tato zásada se v právu vždy uplatňovala (dnes výslovně např. § 1747, § 1258, § 1029 odst. 2 o. z.), že v pochybnostech vlastník dotčeného pozemku má být zatěžován spíše méně než více a předpokládá se, že má v úmyslu svoji věc zatížit spíše méně než více (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

21. Nazíráno z jiného úhlu pohledu, držební vůle a faktické ovládání věci postačí pro držbu vlastnického práva, nikoli pro držbu práva odpovídajícího věcnému břemenu. Samotné užívání cesty může totiž svědčit spíše o výprose, užívání jako veřejné cesty či užívání bez právního důvodu.

22. Dokazováním před okresním soudem bylo zjištěno, že právní předchůdci žalobce užívali cestu v domnění, že se jedná o cestu na jejich pozemku či na obecním pozemku. Vlastníkům užívaných pozemků přitom nebylo nikdy dáno najevo, že k užívání průchodu či průjezdu dochází ze strany žalobce a jeho předchůdců právě z titulu věcného břemene, a ani užívání nebylo z tohoto titulu trpěno. Za takových okolností žalobce ani jeho právní předchůdci právo odpovídající věcnému břemenu cesty nedrželi a nemohli jej ani vydržet.

23. Krajský soud dospěl shodně s okresním soudem k závěru, že podmínky pro mimořádné vydržení nejsou dány, neboť žalobce ani jeho právní předchůdci právo odpovídající věcnému břemenu nedrželi. Naopak, důvodný je vzájemný návrh žalované, do jejíhož vlastnického práva je cestou zasahováno.

24. Okresní soud proto žalobu vůči žalované správně zamítl a vyhověl jejímu vzájemnému návrhu. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, když nesprávnost neshledal ani v nákladovém výroku (§ 219 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady procesně úspěšné žalované sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. c) a. t. ve výši 2 x 3 700 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, náhrada režijních paušálů 2 x 450 Kč dle § 13 a. t., náhrady cestovních nákladů za cestu osobním automobilem k jednání krajského soudu z adresa a zpět ve výši 1 510 Kč podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu uvedených částek ve výši 2 186,10 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, pokud Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Teplicích.