95 Co 89/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Ing. Václava Beneše ve věci žalobce: právnická osoba IČO IČO zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 735 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 11. 2024, č. j. 12 C 103/2024-47,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 735 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 10 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 099 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 25 735 Kč (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaná byla členem žalobce a vlastníkem bytové jednotky, byla proto povinna hradit dle stanov měsíční zálohy za služby společně s příspěvkem za správu domu a pozemku, a to vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, současně byla povinna do čtyř měsíců ode dne doručení vyúčtování uhradit případné nedoplatky. Žalobce vystavil žalované evidenční list, dle kterého byla žalovaná povinna od února , rok, , Anonymizováno, hradit příspěvek do fondu oprav ve výši 1 426 Kč měsíčně a zálohy na služby (teplo, teplá voda, vodné – stočné, úklid a společnou elektřinu) ve výši 4 590 Kč měsíčně. Dne , datum, vystavil žalobce žalované fakturu č. , hodnota, znějící na částku 25 735 Kč, která představovala vyúčtování služeb a nedoplatek do fondu oprav za rok , rok, . U každé služby byl uveden náklad v korunách, nebyla však uvedena spotřeba konkrétní služby ani jednotková cena za tuto službu; dále byl připočten nedoplatek za úklid a nedoplatek do fondu oprav za srpen až prosinec , rok, ; nedoplatek pouze na službách ve faktuře nebyl vyčíslen. Ve faktuře byl proveden odečet zaplacených záloh za rok , rok, ve výši 24 416 Kč a k úhradě byl vyčíslen celkový nedoplatek částkou 25 735 Kč, splatný , datum, . Přílohou faktury bylo rozúčtování služeb dodavatelem, v němž byly vyčísleny služby pro bytovou jednotku žalované za rok , rok, částkou 43 020,66 Kč, po odečtení zaplacených záloh 24 426 Kč zbývalo k zaplacení 18 604,66 Kč. Žalobce vyúčtování odeslal žalované prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne , datum, ; následně žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení dlužné částky, byť ji neupozornil na možnost soudního vymáhání dluhu.

3. Okresní soud uzavřel, že zahrnutí nedoplatku na příspěvcích do fondu oprav za rok , rok, ve výši 7 130 Kč do předmětného vyúčtování je vada vyúčtování, která měla vliv na vypočtenou výši nedoplatku bez ohledu na to, že žalovaná měla možnost zjistit správnou výši nedoplatku z připojeného rozúčtování společnosti , právnická osoba, . Uvedl, že fond oprav a jeho nedoplatek nejsou náklady na služby a nemohou být předmětem vyúčtování služeb – tyto se platí z příspěvků do fondu oprav. Okresní soud tak dospěl k závěru, že vyúčtování nebylo řádné, připojené rozúčtování mělo sloužit příjemci služeb pouze k účinné kontrole správnosti vyúčtování, nebylo však způsobilé napravit pochybení ve vyúčtování. Žalobě proto nebylo možné vyhovět, neboť žalovaná je jako vlastník bytové jednotky povinna hradit shromážděním vlastníků odsouhlasený příspěvek do fondu oprav a nedoplatky za služby pouze v případě, že jí bylo doručeno vyúčtování obsahující všechny náležitosti s uvedením ceny za provedené služby ve správné výši. Žalobu proto zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť byť měla žalovaná ve věci plný úspěch, dle spisu jí žádné náklady nevznikly.

4. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání, a to proti oběma jeho výrokům. Namítal nesprávné právní posouzení věci, vystavené vyúčtování považoval za řádné a v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty. Citovaný zákon neukládá povinnost vyhotovit vyúčtování jako jedinou listinu, nevylučuje ani vyhotovení vyúčtování s přílohami. Skutečná spotřeba pak přímo vyplývá z přiloženého rozúčtování. Žalobce dále poukázal na to, že dle § 7 odst. 3 in fine zákona č. 67/2013 Sb., neovlivňují splatnost vyúčtování takové vady, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Pokud tak byly dle názoru soudu prvního stupně do vyúčtování zahrnuty položky, které do něj nepatří a žalovaná je není povinna platit, měla být žaloba zamítnuta pouze v této části, a nikoli v celém rozsahu. Žalobce k odvolání předložil obsah obálky, kterou si žalovaná nevyzvedla, z něhož je patrno, že žalované bylo doručeno řádné vyúčtování. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud jako soud odvolací ve věci nařídil jednání, při kterém přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Podané odvolání přitom shledal důvodným.

7. Okresní soud provedl žalobcem navržené listinné důkazy a na podkladě zjištění, že vyúčtování nebylo řádné, žalobu bez dalšího zamítl. Z obsahu spisu je nicméně zřejmé, že žalující strana od vydání platebního rozkazu důvodně očekávala, že její žalobní tvrzení i předložené důkazy jsou dostatečné k tomu, aby žalobě mohlo být vyhověno. Okresní soud žalobce nepoučil ani ho nevyzval k doplnění dalších tvrzení či důkazů, po ukončení dokazování vyzval zástupkyni žalobce k vyčíslení nákladů řízení; následně žalobu zamítl. Žalující strana se jednání účastnila, okresní soud ji měl proto v této situaci řádně poučit, že předloženými důkazy neprokazuje své žalobní tvrzení a vyzvat ji k předložení důkazů dalších.

8. Podle § 6 o. s. ř. postupuje soud v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny.

9. Podle § 205a o. s. ř. platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až odst. 3 o. s. ř. (srov. písm. d) citovaného ustanovení); nebo jestliže odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1 (srov. písm. e) citovaného ustanovení).

10. Žalobce k odvolání připojil obsah nevyzvednuté zásilky, která byla zaslána žalované, konkrétně fakturu č. , hodnota, , vyúčtování dodavatele služeb pro bytovou jednotku žalované, přehled měsíčních plateb s předpisem záloh za rok , rok, a kopii poštovní zásilky pro žalovanou, z níž je patrné, že zásilka nebyla vyzvednuta. Odvolací soud po zjištění, že žalobce nebyl v řízení poučen podle § 118a o. s. ř. ani podle § 119a o. s. ř., a s ohledem na důvodně předvídaný výsledek řízení nenavrhl další důkazy, které evidentně měl k dispozici, ani po poučení o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř., doplnil ve smyslu § 205a o. s. ř. dokazování o listiny předložené žalobcem v odvolacím řízení. Z faktury č. , hodnota, bylo nad rámec skutkových závěrů okresního soudu zjištěno, že žalované byly fakturou vyúčtovány služby (teplo, TUV, voda, společná elektřina a úklid), a to společně s nezaplacenými příspěvky na správu domu a pozemku za rok , rok, . Přílohou faktury bylo rozúčtování nákladů služeb za rok , rok, od společnosti , právnická osoba, a soupis žalovanou uhrazených záloh. Z přehledu uhrazených záloh bylo zjištěno, že žalovaná hradila od ledna do července , rok, pravidelně částku 5 000 Kč, která byla zaúčtována dle evidenčního listu vystaveného žalobkyní pro žalovanou, přeplatek ve výši 410 Kč měsíčně (za sedm měsíců celkem 2 870 Kč) byl zaúčtován jako záloha na úhradu služeb za srpen , rok, . Od srpna do prosince , rok, nehradila žalovaná ničeho na zálohy ani do fondu oprav. Na zálohách za teplo, TUV, vodu, společnou elektřinu a úklid uhradila žalovaná v roce , rok, celkem 24 416 Kč. Dále odvolací soud zopakoval důkaz stanovami žalobce. Z čl. XXI. bod 1) vyplývá, že pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku platí členové příspěvky formou měsíčních záloh, které sestávají z paušální částky za každou bytovou jednotku (náklady na správu společenství vlastníků) a z částky odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu ve výši schválené shromážděním; podle čl. XXI., bodu 3) platí, že zálohový příspěvek na správu domu a pozemku, vyjma dlouhodobé zálohy, se s každým členem vyúčtuje nejpozději do čtyř měsíců po skončení kalendářního roku a rozdíl z vyúčtování se vypořádá nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování. Z kopie obálky adresované žalované na její trvalou adresu se podává, že tato se vrátila jako nevyzvednutá.

11. Ve zbytku se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, jak byla výše shrnuta, a proto na ně v celém rozsahu odkazuje.

12. Podle § 1180 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

13. Podle § 1181 o. z., vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

14. Podle § 1190 věty prvé o. z., osobou odpovědnou za správu domu je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.

15. Podle § 1194 odst. 2 členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech.

16. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaná byla v roce , rok, členem žalobce a vlastníkem bytové jednotky, a měla tak povinnost platit měsíčně zálohy na služby a příspěvek na správu domu a pozemku ve výši dle žalobcem vystaveného evidenčního listu vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Okresní soud dospěl k závěru, že zahrnutí nedoplatku na příspěvcích do fondu oprav za rok , rok, (srpen až prosinec) do vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu je vadou vyúčtování, kterou nezhojilo ani přiložené rozúčtování; dále vyúčtování neobsahovalo jednotkovou cenu za každou jednotlivou službu a celkovou výši spotřeby této služby. Žalovaná tak nebyla povinna vyúčtovaný nedoplatek uhradit, neboť vyúčtování bylo zatíženo podstatnou vadou a nemohlo nabýt splatnosti.

17. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále jen „zákon o službách“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 téhož ustanovení, finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

18. Shora citované ustanovení stanoví základní náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby a celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby. Skutečná výše nákladů na služby musí být rozdělena (členěna) podle jednotlivých poskytovaných služeb. Náklady na služby se ve smyslu definice dle § 2 písm. d) rozumí cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb, přičemž do těchto nákladů nelze zahrnovat revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popř. další podobné položky. Vyúčtování je přitom účetním dokladem, který musí splňovat obecné náležitosti účetního dokladu podle § 11 odst. 1 písm. d) a f) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví; musí v něm být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil. Neobsahuje-li vyúčtování tyto základní údaje, nejde o vyúčtování řádné, které by mohlo přivodit splatnost nedoplatku za služby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Formální nedostatky ve vyúčtování z hlediska náležitostí účetního dokladu by se nicméně měly zařadit do kategorie bez vlivu na splatnost vyúčtování jako takového. Vyúčtování musí dále obsahovat soupis všech přijatých záloh za služby za dané zúčtovací období. Poskytovatel služeb odpovídá za správnost vyúčtování, jehož součástí je i správné přiřazení zálohových plateb. Neuvedení výše záloh, které zaplatil příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období, je podstatnou vadou vyúčtování, neboť bez tohoto údaje nelze vyčíslit výši nedoplatku či přeplatku; takové vyúčtování nemůže být splatné. Poskytovatel služby v takovém případě nesplnil svoji povinnost provést řádné vyúčtování (viz FILIP, V., HEBORT, D. Správa bytového domu. Praktický komentář. Wolters Kluwer. 2023. ISBN 978-80-7676-698-3).

19. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, který shora uvedeným způsobem doplnil a uzavřel, že vyúčtování vypracované žalobcem bylo vyúčtováním řádným. Žalobce ve vyúčtování uvedl celkovou cenu za jednotlivé služby za daný rok, odečetl zálohy ve výši, které žalovaná skutečně uhradila (k vyúčtování pro kontrolu přiložil tabulkový přehled uhrazených záloh a jejich zaúčtování na jednotlivé služby), vyúčtování současně obsahuje údaj, kdy a kým bylo vystaveno. Vyúčtování bylo vystaveno v souladu s § 7 odst. 1 zákona o službách, jeho splatnost je v souladu se stanovami žalobce. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že zařazení nedoplatku na příspěvcích do fondu oprav do vyúčtování bylo podstatnou vadou vyúčtování, která by měla vliv na jeho splatnost. Nedoplatek do fondu oprav nebyl začleněn mezi účtované služby, od nichž byly následně odečítány zálohy; naopak z vyúčtování bylo zřejmé, že jde o samostatnou položku účtovanou nad rámec nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu; tato informace byla promítnuta i do popisu vyúčtování. Zákon o službách ani jiný právní předpis nezakazuje, aby do vyúčtování služeb za užívání bytu byly začleněny i další položky, normován je pouze obsah vyúčtování, z nějž musí být patrné, kolik mělo být za kterou službu za daný rok zaplaceno a kolik činí celkem zaplacené zálohy (srov. § 7 odst. 2 zákona o službách). Tyto podmínky žalobce splnil, z vyúčtování zaslaného žalobcem bylo evidentní, kolik je účtováno za každou ze služeb, za jaké období a kolik je odečteno ze záloh. Nelze klást k tíži žalobce, že zákonem aprobovaným způsobem vyúčtoval současně služby a nedoplatek do fondu oprav, když obě tyto položky účtoval za stejné období. Pouhá skutečnost, že žalobce ve vyúčtování neuvedl samostatný výpočet ceny služeb po odečtení uhrazených záloh, nemůže mít vliv na splatnost vyúčtování jako takového. Tento jednoduchý výpočet je běžný uživatel bytu schopen učinit sám a zkontrolovat, zda celková vyúčtovaná částka odpovídá realitě. Odvolací soud proto neshledal v předmětném vyúčtování žádné podstatné vady, které by měly vliv na vypočtenou výši nedoplatku (srov. § 7 odst. 3 in fine zákona o službách), a proto vyúčtování posoudil jako řádné, a to jak v položce účtovaných služeb, tak v položce nedoplatku na příspěvcích do fondu oprav. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud doplňuje, že ani uvedení jednotkové ceny za každou službu a její celkové spotřeby není zákonnou náležitostí vyúčtování služeb za užívání bytu (§ 7 odst. 2 zákona o užívání bytů, a contrario).

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. postupem dle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci částku 25 735 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.), neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, musel nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O těchto nákladech rozhodl podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 144 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 287 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání před okresním soudem dne , datum, ) vypočtené z tarifní hodnoty 25 735 Kč, tj. za každý úkon 2 140 Kč podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daní z přidané hodnoty z nákladů zastoupení ve výši 21 %, tj. 1 537 Kč podle § 151 odst. 2 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., ve výši 8 099 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za odvolání 1 287 Kč, odměnou za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) vypočtené z tarifní hodnoty 25 735 Kč po 2 140 Kč podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč za podání odvolání podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhradou 450 Kč za účast u jednání před odvolacím soudem podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradou za ztrátu času čtyři půlhodiny po 150 Kč, podle § 14 odst. 1, 3 a. t. a daní z přidané hodnoty z nákladů zastoupení ve výši 21 %, tj. 1 182 Kč, podle § 151 odst. 2 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.