11 Co 40/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 62 389 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. října 2025, č. j. 8 C 202/2023-188,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9 849,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 62 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 62 389 Kč od 11. 07. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 33 566 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyni se vrací část uhrazené zálohy ve výši 2 470 Kč, vyzval ke sdělení čísla účtu (výrok III.).

2. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala regresu s tím, že dne 28. 12. 2022 došlo v obci , adresa, u objektu čp. , číslo, k pádu stromu nacházejícího se na pozemku žalované, jenž spadl na dům ve vlastnictví , jméno FO, a došlo k poničení střešní krytiny a nosné konstrukce objektu. Objekt byl pojištěn u žalobkyně, která vyplatila celkem 77 541 Kč.

3. Vyšel ze zjištění, že v místě škodní události došlo k pádu jasanu, jehož příčinou jsou pravděpodobně klimatické a geografické podmínky. Strom spadl na střechu poškozeného. Před pádem nebylo zřejmé, že by byl poškozený, např. nahnutý či vykazoval chorobu. Žalovaná v lokalitě provádí pravidelně kontrolu stavu stromů, především z důvodu blízko položené železniční trati. Pokud zjistí, že strom představuje riziko, stromy odstraní. Ostatní stromy ponechává na místě s ohledem na to, že v místě se nachází národní přírodní rezervace s omezeními tomu odpovídajícími. Ze znaleckého posudku zjistil, že v době ohledání, rok a čtvrt po vývratu stromu, jsou omezeně zjistitelné údaje o dřevině a jejím zdravotním stavu v době před vývratem, strom před pádem nevykazoval jakékoliv příznaky činnosti parazitů, poškození vnitřního pletiva, praskliny či defekty podílející se na vývratu stromu. Určit příčinu vývratu stromu s ohledem na časový odstup a nedostatek fotodokumentace nelze. Zdravotní stav stromu nelze určit, avšak jednoznačně nebyl jedinou a hlavní příčinou pádu, znalkyně zmínila počasí a nevyloučila ani lokální pohyb svahu, vyslovila domněnku, že zjištěné údaje naznačují možnost nestability svahu a může dojít k lokální změně půdních podmínek, poukázala i na další vyvrácené stromy. Poškozený si na stromu nevšiml ničeho, co by upoutalo jeho pozornost a čím by se strom lišil od okolních.

4. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že se nepodařilo prokázat jednoznačnou příčinu pádu stromu. S ohledem na časový odstup pravděpodobně ani tuto příčinu již prokázat nelze, strom spadl v důsledku souhry faktorů, znalkyně zmínila počasí a nevylučuje lokální pohyb svahu. V poměrech právní úpravy účinné v roce 2022 je nutné dle § 2937 odst. 1 o.z. důsledky přičítat k tíži žalované, která neprokázala existenci dalšího vnějšího činitele, ta však má možnost zprostit se povinnosti k náhradě škody, což se stalo vycházeje z výpovědi svědka , jméno FO, , výslechu znalkyně i dokumentů žalované, v dané lokalitě platí režim národní přírodní rezervace, což omezuje možnosti nakládání s lesem. Žalovaná určitou formu dohledu vykonávala, několikrát ročně proběhla kontrola a žalovaná reaguje na případná oznámení nebezpečných stromů ze strany vlastníků nemovitostí sousedících s lesem. Monitorovací systém žalované lze považovat za dostatečný, když v několikaměsíčních intervalech svědek kontroloval hrozbu pádu. Soud dospěl k závěru, že žalovaná náležitý dohled nezanedbala, tedy se zprostila odpovědnosti dle 2937 odst. 1 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, navrhla rozsudek zrušit a věc vrátit. Namítá nesprávná skutková zjištění. Skutečnost, že se nepodařilo zjistit existenci převažujícího vnějšího činitele, je nutno vykládat k tíži žalované, soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně své důkazní břemeno unesla. Za nesprávný považuje názor, že žalovaná doložila náležitý dohled. Vytýká soudu prvního stupně, že nekriticky přijal tvrzení o pravidelných kontrolách, když neexistují žádné objektivní záznamy. Již samotná neexistence jejich vedení nasvědčuje nedbalé správě lesa. Nadto je svědek , jméno FO, zaměstnancem žalované a nelze vyloučit tendenčnost jeho výpovědi. Ostatně pokud by vyšlo najevo, že nad věcí nebyl vykonáván náležitý dohled, vznik regresního práva by šel za svědkem. Dále vytýká soudu prvního stupně, že opakovaně uvádí, že se jedná o národní přírodní rezervaci, ačkoli se jedná jen o přírodní rezervaci, z čehož usuzuje na to, že se soud prvního stupně specifickým režimem v přírodní rezervaci blíže nezabýval. Její existence bez dalšího neznamená, že je žalovaná zproštěna povinnosti dohledu a ani nedoložila konkrétní omezení, která by jí bránila vykonávat náležitý dohled. Nabízí se otázka, zda si svědek , jméno FO, je vůbec vědom, v jakém režimu správu dané oblasti vykonává. Žalobkyně má za to, že předmětný strom bylo možno považovat za jinak náchylný k pádu, když i znalkyně označila původní lesní porost v nejbližším okolí vývratu za viditelně poškozený až rozvrácený. I svědek , jméno FO, potvrdil, že stromy padaly relativně často. Proto má žalobkyně za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že strom nebyl náchylný k pádu, je nesprávný a neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Povinnost, aby žalovaná prokázala, že náležitý dohled nezanedbala, nespočívá toliko ve splnění jakési obecné prevenční povinnosti, nýbrž v doložení náležitého dohledu, nelze odhlédnout od toho, že se žalovaná prezentuje jako společnost s odborností a zkušenostmi v oblasti správy lesa a péče o něj.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně polemizuje s hodnocením důkazů. Občanský zákoník nestanoví povinnost vlastníka/uživatele lesního porostu vést formální evidenci každé obchůzky, aby mohl unést důkazní břemeno k liberačnímu důvodu, nýbrž je uložena toliko povinnost vést lesní hospodářskou evidenci, kterou žalovaná předložila a soud se s ní vypořádal, vyšel z výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a znalkyně, přičemž znalecký posudek o absenci zjevných defektů a o povaze příčin vyvrácení stromu podporuje závěr, že standardní vizuální kontroly nemohly riziko v konkrétním případě spolehlivě odhalit, a po žalované nelze spravedlivě požadovat dohled spočívající v rutinním měření či zkoumání faktorů, které běžně zjistitelné nejsou. V daných podmínkách žalovaná vykonávala takový dohled, jaký lze po ní s ohledem na povahu věci a okolnosti případu rozumně požadovat. Úvaha žalobkyně, že pokud by byl strom nakloněný, muselo to být zřejmé, je spekulativní polemikou. Námitka směřující k otázce zvláštního režimu území není způsobilá zpochybnit správnost rozsudku, i kdyby se odvolací soud zabýval mírou omezení hospodaření v daném území, platí, že samotná existence ochranného režimu automaticky neznamená nedbalý dohled.

7. Ve vyjádření ze dne 7.4.2026 žalobkyně vyzdvihuje, že soud prvního stupně považuje existenci bezzásahové zóny za důležitý faktor k posouzení dodržení náležitého dohledu. Namítá, že žádná konkrétní omezení v rámci přírodní rezervace pro vlastníka nevyplývají. Ze strany soudu není doloženo ani blíže vysvětleno, jaká konkrétní omezení a jakým způsobem omezila do té míry, že postačí jakýsi nižší standard náležitého dohledu. Žalobkyně má za to, že strom bylo možno označit za „jinak náchylný k pádu“. Jak znalkyně, tak svědci, uvedli, že v dané oblasti nejsou pády stromů nijak výjimečné. Náležitý dohled nad stromem nelze omezit toliko letmou vizuální kontrolou, nýbrž by měl zahrnout komplexnější zhodnocení rizik. Ačkoli pády stromů nebyly výjimečné a lesní porost se objektivně nenacházel v dobrém stavu, žalovaná neučinila žádná opatření, aniž by tvrdila konkrétní právní či faktické důvody, jež ji v tomto ohledu omezovaly.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

9. Soud prvního stupně po předchozím kasačním rozhodnutí postupoval v jeho intencích, doplnil dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil všechny rozhodné skutečnosti. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje.

10. Správně soud prvního stupně věc posoudil dle § 2937 odst. 1 věta druhá o. z. Věcná legitimace žalobkyně je dána tím, že jakožto pojišťovna poškozeného vyplatila plnění a pasivně legitimovanou je žalovaná jakožto vlastník lesa, resp. spadlého stromu. Žalovaná svoji obranu založila na tvrzení, že nezanedbala náležitou péči, strom byl zdravý a ke škodě došlo vlivem prostého působení lesa. Odvolatelka nedůvodně zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně a hodnocení důkazů.

11. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že ze znaleckého posudku ve spojení s výpovědí znalkyně vyplynulo, že k pádu stromu došlo pravděpodobně v důsledku souhry faktorů, mezi něž patří zejména změny v prokořenitelném prostoru v důsledku náhlých změn počasí (množství srážek, střídání mrazivých period s nadprůměrně teplými dny v krátkém čase), možné omezení v rozsahu prokořenitelného prostoru, nepravidelná mocnost půdy, kamenité podloží a pravděpodobně přispěla i suchá perioda posledních let, která omezila přírůstky nadzemní i podzemní části stromu, vysoko položené těžiště koruny stromu v zapojeném porostu a nelze vyloučit ani možný lokální pohyb svahu, avšak nic ze zjištění nenaznačuje, že by hlavní příčinou pádu stromu byl jeho zdravotní stav. Argumentace žalobkyně stran naklonění stromů je ryze spekulativní a nemá oporu v žádném z provedených důkazů (ať již výpovědi znalkyně, svědka , jméno FO, ani svědka , jméno FO, ), stejně tak je třeba odmítnout zcela nedůvodnou argumentaci žalobkyně opírající se o požadavek na vykácení všech stromů ve svahu. Při ústním jednání znalkyně vysvětlila, že jasany se užívají ke zpevnění, v tomto případě nebyly za tímto účelem vysazeny a jednalo se o samovolně vzešlý strom, výslovně užila i pojem vis maior. Znalkyně při vypracování znaleckého posudku posuzovala též vliv počasí, kdy v závěru roku 2022, a tedy i kritický den 28. 12. 2022 a dny předcházející, vykazovalo výrazné změny doprovázené zvýšenými srážkami a teplotními výkyvy, které mohly přispět ke změnám v půdním prostředí a mohly se posléze podílet na vývratu stromu. Namítá-li odvolatelka, že znalkyně označila původní lesní porost v nejbližším okolí vývratu za viditelně poškozený až rozvrácený, pomíjí, že znalkyně obecně uvedla, že vyvrácení jasanu ztepilého, který má mocnou kořenovou soustavu, je velmi neobvyklý a účast další dřeviny na jeho pádu se nepotvrdila, nadto rozvrácenost terénu v nejbližším okolí vývratu přisuzovala uschnutí a následnému vykácení smrků ztepilých, k čemuž však došlo až po pádu předmětného jasanu. Brojí-li odvolatelka námitkou, že v okolí padaly i jiné stromy, pomíjí, že svědek , jméno FO, sice toto potvrdil, nicméně dále výslovně uvedl, že tento konkrétní strom se mu nejevil, že by byl na spadnutí. Odvolatelka toliko polemizuje s hodnocením důkazů a vytrhává z výpovědi svědka jakožto poškozeného jen tu část, která se jí hodí, zatímco soud věrohodnou výpověď svědka objektivně zhodnotil. Namítá-li žalobkyně nevěrohodnost svědka , jméno FO, a jeho zájem na výsledku řízení, odvolací soud konstatuje, že jen fakt, že je svědek zaměstnancem žalované, a priori neznamená, že vypovídá nevěrohodně. Svědek srozumitelně a věrohodně popsal, že stromy pravidelně kontroluje, i proto, že se tento strom nacházel v blízkosti trati i domu poškozeného, proto z jeho strany dochází ke zvýšeným a ostražitým kontrolám. Odvolací soud nepochybuje o pravdivosti výpovědi svědka, že cca 3 měsíce před pádem stromu, resp. na podzim, oblast procházel. Vlastník či správce lesa nemá povinnost vést písemné záznamy o kontrole každého jednotlivého stromu v lese či si obstarávat znalecký posudek pro každý jednotlivý strom, takové požadavky právní úprava na vlastníka lesa neklade. Nepovažoval-li ani poškozený svědek , jméno FO, strom za „problémový“ či zasažený chorobami, nic nenasvědčuje tomu, že výpověď svědka , jméno FO, je nevěrohodná. Soud prvního stupně nepochybil v závěru, že strom nebyl náchylný k pádu, vycházeje z výpovědi znalkyně, poškozeného a svědka , jméno FO, .

12. Žalovaná výpovědí svědka , jméno FO, prokázala, že náležitý dohled nezanedbala. Žalovaná vykonávala takový dohled, jaký lze po ní s ohledem na povahu věci a okolnosti případu rozumně požadovat. Důkaz výpovědí svědka, jenž pracuje jako odborný lesní hospodář s mnohaletou praxí a který vystudoval , právnická osoba, , považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za dostatečný pro liberaci žalované.

13. Vytýká-li odvolatelka soudu prvního stupně, že opakovaně uvedl, že se jedná o národní přírodní rezervaci, pak na tomto argumentu zamítnutí žaloby a úvahy soudu prvního stupně nestojí, a proto nebylo pro posouzení věci zásadní, zda bylo území polohy stromu nesprávně označeno, ani jaká konkrétní opatření a zákazy pro dané území platí. Jen pro stručnost odvolací soud poukáže na str. 6 a násl. znaleckého posudku, v němž znalkyně precizně vysvětlila, že spadlý strom, který na objekt spadl, se nacházel v ochranném pásmu přírodní rezervace , adresa, (§ 37 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. ve znění účinném ke dni 28. 12. 2022). Mylně vycházeje z výpovědi znalkyně, která v rozporu se znaleckým posudkem označilo místo za ochranné pásmo přírodní „památky“ a svědka , jméno FO, , který uváděl, že šlo o „národní“ přírodní rezervaci (§ 28 cit. zák.) soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku v rozporu se znaleckým posudkem neoznačil místo jako ochranné pásmo přírodní rezervace. Tato nesprávnost v označení však nemá vliv na správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaná v řízení prokázala, že náležitý dohled nezanedbala, a proto se zprostila povinnosti k náhradě regresu.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soudu rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení a nákladech státu dle § 148 o. s. ř.

15. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 3 119,50 Kč (č. l. 130) Kč a dále ve výši 5 615 Kč (č.l. 198), bude na soudu prvního stupně, aby zvážil vrácení soudního poplatku (§ 6a odst. 5 a § 3 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb.).

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalované náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 62 389 Kč, tj. odměna 3 620 Kč, za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; dále jí náleží 2x náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. též 21% DPH ve výši 1 709,40 Kč. Náklady odvolacího řízení činí 9 849,40 Kč, které odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.; platební místo určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.