11 Co 458/2024
č. j. 11 Co 458/2024-94
V PLATNOSTI- OS Praha 5 13 C 194/2024-59
- MS Praha 11 Co 458/2024-94
Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tím, že žalovaný je povinen částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Soud uplatnil § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který vylučuje smluvní úroky a poplatky, a uznal povinnost vrátit jistinu úvěru bezdůvodného obohacení. Povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně byla uložena od data, kdy došlo k prodlení. Náklady řízení byly rozděleny podle úspěšnosti stran, přičemž žalobkyně získala 76 % náhrady.
Plný text
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. srpna 2024, č.j. 13C 194/2024-59,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen plnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, a v napadené části výroku II. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 15% z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, částku částka, částku částka a částku částka, jejichž splatnost se stanoví na 90. den od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky částka spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 4,9% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum, dále částky částka spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 16,9% ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum, a dále částky částka spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 18,9% ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit 76% nákladů řízení žalobkyně v částce částka (výrok III.).
2. Vyšel ze zjištění, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva č. hodnota a dne datum dodatek č. hodnota, na jehož základě byl žalovanému zřízen účet č. č. účtu. Dne datum uzavřely strany dodatek č. hodnota a žalobkyně poskytla žalovanému úvěr (IBAN) ve výši částka, žalovaný uhradil částka. Dále byl uzavřen dne datum dodatek č. hodnota a poskytnut úvěr (IBAN) ve výši částka, dne datum dodatek č. hodnota a úvěr ve formě kontokorentu ve výši částka, který měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, avšak uhradil pouze částka. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyně dne datum všechny uvedené úvěry zesplatnila. Žalobkyně dále žalovanému na základě rámcové smlouvy a dodatku k této smlouvě zřídila a vedla běžný účet a žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku, což však porušil, kdy se dostal do nepovoleného debetu v částce částka. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.
3. Po právní stránce posoudil věc dle § 420 a § 1810 o.z. a § 2662 o.z. a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od datum do datum, znění účinném od datum do datum a znění účinném od datum do datum. Uzavřel, že žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru; posuzovala úvěruschopnost pouze za použití interních a externích databází a na základě sdělení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů; nezjišťovala, natož aby ověřovala, výši výdajů žalovaného v rozporu s § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. (srov. rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance). Žalovaný je povinen podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit zbývající neuhrazené částky poskytnutých úvěrů ve výši částka (u poskytnutého úvěru č. IBAN), ve výši částka (u poskytnutého úvěru č. IBAN) a ve výši částka (u poskytnutého úvěru ve formě kontokorentu), když žalovaný již na poskytnutou jistinu úvěru č. IBAN uhradil částku částka, na poskytnutou jistinu úvěru č. IBAN částku částka a na poskytnutou jistinu úvěru ve formě kontokorentu částku částka. Lhůtu posoudil dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru k 90. dni od právní moci rozsudku (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný netvrdil, natož prokázal, své majetkové poměry. Žaloba je důvodná i co do zaplacení částky částka představující nepovolený debet na účtu, když strany uzavřely smlouvu dle § 2662 a násl. o. z., žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku do účtu, avšak dostal se do nepovoleného debetu v částce částka a ničeho neuhradil. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.
4. Proti části výroku I. do lhůty k plnění a části výroku II. rozsudku co do úroku z prodlení 15% ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že pokud možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení k výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, zvláštní právní úprava nevylučuje obecnou úpravu. Spotřebitel musí tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit dluh, a navrhnout důkazy, není-li tomu tak, musí splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl nečinný. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ohledně plnění ve splátkách, kdy bez důkazů ohledně majetkové situace jde o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; a též na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka. Nesouhlasí s úhradou dluhu do 90 dnů ve výroku I.
5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.
7. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, který provedl dokazování v dostatečném rozsahu, a po právní stránce správně věc posoudil dle § 2395 a násl. o.z. ve spojení s § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a § 2991 o.z. ohledně jistin ve výši rozdílu žalobkyní poskytnutých částek a částek, jež žalovaný na příslušné úvěry již zaplatil. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrových smluv dle § 87 ve spojení s § 86 zák. o spotřebitelském úvěru vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Soudní dvůr EU judikoval, že zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů, mj. v otázce zjišťování úvěruschopnosti pak judikoval, že věřitelé mají jednat zodpovědně a neposkytovat úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. rozsudky ze dne datum, čísla bod 35; ze dne datum, číslo, bod 20, a ze dne datum, číslo, bod 28, či rozsudek ze dne datum, právnická osoba. a právnická osoba, C- 755/22).
8. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. V rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud shrnul, že ust. § 87 o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Představuje-li § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravu, tato se použije v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. V souzené věci nebyla splněna druhá podmínka, když bylo zjištěno, že strany neuzavřely dohodu o splatnosti jistiny; žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ze dne datum, jíž zesplatnila mj. dluh ze tří úvěrových smluv a určila mu, aby dlužnou částku ve výši částka zaplatil do datum. V řízení byl žalovaný nečinný, ohledně svých majetkových poměrů netvrdil, natož aby prokazoval, rozhodné skutečnosti, které by vedly k závěru o ne/možnosti splácet dluhy ve lhůtě stanovené žalobkyní, a proto je třeba aplikovat obecnou úpravu dle § 1958 odst. 2 o.z. Protože žalovaný nevrátil finanční prostředky ve stanovené lhůtě splatnosti, je v prodlení dle § 1970 o.z. počínaje dnem datum, a žalobkyně má právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy v rozhodné době 15% z částky částka (součet jistin ve výši částka) od datum do zaplacení.
10. Odvolání žalobkyně do výroku I., které je obsahově odvoláním jen do lhůty k plnění, shledal odvolací soud rovněž opodstatněným. Lze přisvědčit odvolatelce, že za situace, kdy byl žalovaný po celou dobu soudního řízení nečinný, nebyly splněny podmínky pro poskytnutí delší lhůty k plnění. S ohledem na pasivitu žalovaného totiž nebyly zjištěny jeho majetkové poměry, a proto určená délka 90 dnů od právní moci rozsudku představuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka považuje odvolací soud za přiléhavý jen zčásti, když v poměrech tam souzené věci bylo rozhodováno o plnění ve splátkách a nikoli delší lhůtě splatnosti.
11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek v napadené části výroku I. stran lhůty k plnění změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; v napadené části výroku II. jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit i úrok z prodlení z jistiny dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvoláním zůstal nedotčen výrok I. co do uložení povinnosti zaplatit částku částka a část výroku II. rozsudku vyjma 15% úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení.
12. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř, když žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně 88% (469 235,66 / 535 402,88) a neúspěch co do 12%, tudíž jí náleží 76% (88 - 12) náhrady nákladů řízení, kterou soud prvního stupně přiznal ve správné výši za 3 úkony po částka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem částka a soudní poplatek ve výši částka, celkem částka, z toho 76% činí částka. Odvolací soud se neztotožnil s přiznáním cestovného, když žalobkyně má sídlo v Praze, a proto cestovné z místa jejího právního oddělení v Brně nelze považovat za účelně vynaložený náklad. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1, 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. a plně úspěšné žalobkyni náleží částka za odvolání a soudní poplatek částka. Celkem činí náklady řízení před soudy obou stupňů částku částka. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.