13 C 194/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 535 402,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 438 844 Kč, částku 7 895 Kč, částku 19 441,66 Kč a částku 3 055 Kč, jejichž splatnost se stanoví na 90. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 61 172,22 Kč spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 500 016,22 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 500 016,22 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 6 057,08 Kč od 21. 6. 2023 do 19. 9. 2023, dále částky 4 436,66 Kč spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 12 331,66 Kč od 20. 9. 2023 do 12. 11. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 331,66 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 331,66 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 371,84 Kč od 14. 7. 2023 do 19. 9. 2023, a dále částky 558,34 Kč spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 9. 2023 do 30. 10. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 834,65 Kč od 1. 7. 2023 do 19. 9. 2023 zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit 76 % nákladů řízení žalobkyně v částce 19 200,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 7. 8. 2013 rámcovou smlouvu č. 1178738 a dále dne 17. 8. 2013 dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému zřízen účet č. , č. účtu, . Bylo sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, kdy se zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný se však na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 055 Kč. Dne 10. 2. 2021 účastníci uzavřeli dodatek č. 20 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. , IBAN, ve výši 579 236 Kč, který byl žalovaný zavázán měsíčně hradit formou pravidelných splátek v celkové výši 6 375 Kč, s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 21. 8. 2030. Úvěr č. , IBAN, byl poskytnut žalovanému ve výši 579 236 Kč, přičemž v části 485 236 Kč byl účelově poskytnut pro refinancování jiného úvěru žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně dne 20. 9. 2023 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, přičemž ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 500 016,22 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 6 057,08 Kč. Dne 25. 1. 2022 účastníci dále uzavřeli dodatek č. 30 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. , IBAN, ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit měsíčně formou pravidelných splátek úvěru v celkové výši 345 Kč s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 1. 2032. Dne 11. 11. 2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek č. 35 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna výše pravidelné splátky z 345 Kč na 1 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně dne 20. 9. 2023 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, přičemž ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 12 331,66 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 371,84 Kč. Dne 28. 8. 2020 účastníci dále uzavřeli dodatek č. 18 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně k zesplatnění kontokorentu a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, přičemž ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 834,65 Kč. Před uzavřením uvedených smluv o úvěru žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl i předžalobně upomenut.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně před uzavřením jednotlivých smluv o úvěr zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr, kontokorent, uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 865 000 Kč, v žádosti o úvěr č. , IBAN, ve výši 579 236 Kč uvedl svůj hlavní příjem ve výši 891 412 Kč a vedlejší příjem ve výši 6 500 Kč a v žádosti o úvěr č. , IBAN, ve výši 20 000 Kč uvedl svůj hlavní příjem ve výši 364 912 Kč a vedlejší příjem ve výši 12 000 Kč, a dále žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy použila úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací, a provedla také dotazy na insolvenční rejstřík a prověřila také exekuční minulost žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně také vycházela pouze k údajů poskytnutých žalovaným a interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy žalovaný v žádosti o úvěr, kontokorent, neuvedl žádné informace o svých výdajích, proto žalobkyně stanovila výši výdajů na částku 3 860 Kč, v dalších žádostech o úvěry již žalovaný uvedl své výdaje. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové a nesplátkové produkty a kreditní karty. Žalobkyně tak neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry splácet, proto mu je poskytla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 7. 8. 2013 rámcovou smlouvu č. 1178738 a dále dne 17. 8. 2013 dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému zřízen účet č. , č. účtu, . Žalovaný mohl disponovat s penězi na účtu jen do výše dostupného zůstatku na účtu a zavázal se na něm udržovat tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, a pokud by se dostal do mínusu, byl povinen k výzvě žalobkyně uhradit příslušnou částku (rámcová smlouva ze dne 7. 8. 2013, ceník, obchodní podmínky žalobkyně účinné od 1. 6. 2013, obchodní podmínky žalobkyně účinné od 28. 11. 2022, dodatek číslo 1 k rámcové smlouvě ze dne 17. 8. 2013). Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 10. 2. 2021 dodatek č. 20 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. , IBAN, ve výši 579 236 Kč, kdy částka 485 236 Kč byla určená ke splacení původního úvěru a částka 94 000 Kč nebyla vázána žádným účelem, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 375 Kč (dodatek číslo 20 k rámcové smlouvě ze dne 10. 2. 2021, akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2020, podmínky pro používání úvěru, pojistná smlouva ze dne 1. 9. 2020 včetně všeobecných pojistných podmínek, pojistné podmínky účinné od 15. 12. 2016, přihlášení k pojištění ze dne 9. 11. 2017, přehled cen pojištění od 15. 7. 2021, výpis z běžného účtu ke dni 24. 2. 2021). Žalovaný na poskytnutý úvěr č. , IBAN, uhradil celkem částku 140 392 Kč (splátkový kalendář k úvěru č. , IBAN, , dodatek číslo 26 k rámcové smlouvě ze dne 16. 9. 2021, dodatek číslo 34 k rámcové smlouvě ze dne 18. 8. 2022, dodatek číslo 36 k rámcové smlouvě ze dne 19. 1. 2023, přehled plateb k úvěru č. , IBAN, ). Žalobkyně se žalovaným dále uzavřela dne 25. 1. 2022 dodatek č. 30 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. , IBAN, ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 345 Kč (dodatek číslo 30 k rámcové smlouvě ze dne 25. 1. 2022, výpis z běžného účtu ze dne 25. 1. 2022, pojistná smlouva ze dne 1. 9. 2020 včetně všeobecných pojistných podmínek, pojistné podmínky účinné od 15. 12. 2016, přihlášení k pojištění ze dne 9. 11. 2017, přehled cen pojištění od 15. 7. 2021). Dne 11. 11. 2022 byl mezi účastníky uzavřen další dodatek č. 35 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna výše pravidelné splátky a žalovaný byl povinen z původních 345 Kč hradit 1 000 Kč (dodatek číslo 35 k rámcové smlouvě ze dne 11. 11. 2022). Žalovaný na poskytnutý úvěr č. , IBAN, uhradil celkem částku 12 105 Kč (přehled plateb k úvěru č. , IBAN, , splátkový kalendář k úvěru č. , IBAN, ). Žalobkyně se žalovaným dále uzavřela dne 28. 8. 2020 dodatek č. 18 k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě kontokorentu ve výši 20 000 Kč, kdy se žalovaný mimo jiné zavázal kontokorent splatit do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek žalovaný dostane do mínusu, a dále bylo stanoveno, že k datu měsíční splatnosti úroků bude žalovaný mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc (dodatek číslo 18 k rámcové smlouvě ze dne 28. 8. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke kontokorentu, podmínky pro používání kontokorentu účinné od 19. 5. 2019, podmínky pro používání kontokorentu účinné od 21. 4. 2022). Žalovaný však porušil smluvní podmínky, přičemž na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 558,34 Kč (mimořádný výpis z běžného účtu za období od 16. 5. 2023 do 13. 12. 2023, přehled čerpání a splácení kontokorentu). Žalobkyně před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru, resp. jednotlivých dodatků, zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k úvěru č. , IBAN, , akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k úvěru č. , IBAN, , přehled žádostí o úvěr, úvěrová zpráva ze dne 25. 1. 2022, úvěrová zpráva ze dne 10. 2. 2021, úvěrová zpráva ze dne 28. 8. 2020). Žalobkyně vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného všechny výše uvedené úvěry poskytnuté žalovanému zesplatnila ke dni 20. 9. 2023 a opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, a to včetně úhrady nepovoleného debetu na účtu žalovaného ve výši 3 055 Kč (mimořádný výpis z běžného účtu za období od 16. 5. 2023 do 13. 12. 2023, výzva k zaplacení dluhu – zesplatňující dopis ze dne 20. 9. 2023 včetně podacího archu, přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, výzva k zaplacení dluhu – předžalobní výzva ze dne 22. 11. 2023 včetně podacího archu).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě rámcové smlouvy a dodatků k této smlouvě úvěr ve výši 579 236 Kč, úvěr ve výši 20 000 Kč a dále úvěr ve formě kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyně dne 20. 9. 2023 všechny uvedené úvěry zesplatnila. Žalobkyně dále žalovanému na základě rámcové smlouvy a dodatku k této smlouvě zřídila a vedla běžný účet a žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku, což však porušil, kdy se dostal do nepovoleného debetu v částce 3 055 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020, znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 a znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. a dále dle § 2662 a násl. o. z.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

13. Dle § 2664 o. z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.

14. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

16. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 438 844 Kč, jistiny ve výši 7 895 Kč, jistiny ve výši 19 441,66 Kč a jistiny ve výši 3 055 Kč.

18. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovaného případně posuzovala pouze za použití interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a na základě sdělení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně však ani nezjišťovala, natož aby ověřovala výši výdajů žalovaného. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného.

19. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

20. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnuté finanční částky, resp. zbývající neuhrazené částky poskytnutých úvěru ve výši 438 844 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ), ve výši 7 895 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ) a ve výši 19 441,66 Kč (u poskytnutého úvěru ve formě kontokorentu), kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný již na poskytnutou jistinu úvěru č. , IBAN, uhradil částku 140 392 Kč, na poskytnutou jistinu úvěru č. , IBAN, částku 12 105 Kč a na poskytnutou jistinu úvěru ve formě kontokorentu částku 558,34 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů, tj. zbývající neuhrazené části jistiny ve výši 438 844 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ), ve výši 7 895 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ) a ve výši 19 441,66 Kč (u poskytnutého úvěru ve formě kontokorentu).

21. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částky 438 844 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ), 7 895 Kč (u poskytnutého úvěru č. , IBAN, ) a 19 441,66 Kč (u poskytnutého úvěru ve formě kontokorentu) uložil soud žalovanému zaplatit se splatností k 90. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný nebyl v řízení nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 90 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

22. Soud dále dospěl k závěru, že žaloba co do zaplacení částky 3 055 Kč představující nepovolený debet na účtu žalovaného je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o účtu ve smyslu § 2662 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést běžný účet pro žalovaného a žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku do účtu. Žalovaný se však dostal do nepovoleného debetu v částce 3 055 Kč. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 055 Kč, a to spolu s výše uvedenými jistinami poskytnutých úvěrů ve lhůtě 90 dnů plynoucí od právní moci rozsudku.

23. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 19 200,60 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 417 Kč, nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky, a také náhrady za cestovné dle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve spojení s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, ve výši 2 947 Kč (žalobkyně použila při cestě ze svého sídla, resp. sídla svého právního oddělení na adrese , adresa, , k soudu a zpět, při počtu celkem 410 km, osobní automobil RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 4,1 l/100 km, palivo NM, sazba náhrady činí dle § 1 písm. b) vyhlášky u osobních vozidel 5,60 Kč za 1 km jízdy, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty je dle § 4 písm. c) vyhlášky stanovena na 38,70 Kč). Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 88 %, neúspěch 12 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 76 %, tedy z částky 25 264 Kč se jedná o částku 19 200,60 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř.