11 Co 63/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že žalobce je členem žalovaného k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. září 2025, č. j. 28C 359/2024-107,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 14 689,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je členem žalovaného, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 55 357,50 Kč.

2. Po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalobce byl členem právnická osoba (dále též „právnická osoba“) od 1. 1. 2020. Stanovy žalovaného spojují zánik členství jednak s vystoupením člena, s úmrtím nebo vyloučením, mezi povinnosti člena náleží mimo jiné zaplatit nejpozději do 31. 1. každého kalendářního roku členské příspěvky. Řádný sněm žalovaného konaný dne 16. 11. 2024 rozhodl o tom, že žalobci zaniklo členství v právnická osoba na základě jeho vystoupení a z důvodu nesplnění povinnosti člena zaplatit členské příspěvky za rok 2024 nejpozději do 31. 1. 2024. Poukázal na obsah e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným a manželkou žalobce a žalovaným a na výpovědi svědků, jejichž obsah v odůvodnění rozsudku zrekapituloval, a po právní stránce konstatoval, že práva a povinnosti týkající se členství v politických stranách a hnutích jsou upraveny v Listině základních práv a svobod, Ústavě a zákonu č. 424/1991 Sb. Dále uvedl, že o členství žalobce bylo meritorně rozhodnuto na řádném sněmu 16. 11. 2024, který rozhodl, že členství žalobce zaniklo na základě jeho vystoupení a na základě nezaplaceného členského příspěvku, žalobce proti rozhodnutí sněmu, s nímž byl seznámen, nevznesl námitky, a proto soud musí vycházet z toho, že rozhodnutí sněmu je platné a účinné a nebylo nijak zpochybněno. Členství žalobce tedy zaniklo jeho vystoupením a nezaplacením členských příspěvků. Nad rámec toho soud prvního stupně dodal, že žalobce osobně prohlásil, že si nadále členem žalovaného být nepřeje, tento záměr potvrdila vedení strany i jeho manželka, o tomto postoji svědčilo i následné jednání žalobce, který neuhradil členské příspěvky do poloviny roku 2024 a požádal o vyškrtnutí ze seznamu osob, kterým jsou zasílány e-maily s informacemi. Žalobce se tedy sám choval a jednal tak, jako by z právnická osoba aktivně vystoupil. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že z rozhodnutí není zřejmé, zda žaloba byla zamítnuta z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nebo z jiného důvodu. Dále uvedl, že ve vztahu k deklaratorním aktům orgánů politického hnutí nelze vztahovat žádnou koncepci presumpce jejich správnosti ani povinnost tyto akty žalovat, pokud byly učiněny po podání žaloby. Bylo prokázáno, že žalovaný nepovažoval žalobce po dobu několika měsíců za svého člena, žalobce zastával odlišné stanovisko, vnitrostranické postupy neznají proceduru k určování členství, pokud o něm vzniknou pochyby, znají pouze vyloučení a jeho vnitrostranický přezkum. Skutečnost, že den po podání žaloby přijal orgán žalovaného usnesení, kterým potvrdil svůj předchozí postoj, které nebylo konstitutivní, na možnosti podat určovací žalobu nemohlo mít žádný vliv. Navíc čistě deklaratornímu aktu lze čelit pouze určovací žalobou, po přijetí deklaratorního aktu směřovala žaloba materiálně i proti němu, a zůstala tak perfektní. Soudnímu přezkumu podléhá pouze vyloučení ze strany, napadat deklaratorní akt je možné pouze určovací žalobou. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že soud prvního stupně se odmítl zabývat věcnou stránkou sporu, což nepovažuje za správné.

4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že jeho stanovy ukládají členům řádně platit členské příspěvky, z jednání žalobce navíc vyplynulo, že sám informoval žalovaného o tom, že si přeje ze strany vystoupit, a dále v této souvislosti jednal, vystoupení žalobce ze strany bylo finálně potvrzeno rozhodnutím sněmu v listopadu 2024, toto rozhodnutí žalobce nenapadl žalobou a v tomto řízení o určovací žalobě již nelze posuzovat, zda sněmem bylo či nebylo rozhodnuto řádně. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

6. Soudní ochrana člena politické strany a politického hnutí je upravena v § 16a zák. č. 424/1991 Sb., výklad tohoto ustanovení již byl proveden judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1969/10 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27Cdo 2228/2017), z tam přijatých závěrů je pro tuto věc podstatné, že platnost rozhodnutí orgánů strany (hnutí) nelze přezkoumávat v jiném řízení než v řízení upraveném v § 16a zák. č. 424/1991 Sb., nelze ji tudíž napadat žalobou podle § 80 o. s. ř. a nemůže být ani posuzována jako předběžná otázka v jiném soudním řízení. Sněm žalovaného coby jeho nejvyšší orgán dne 16. 11. 2024 přijal rozhodnutí ve znění, že sněm schvaluje, že žalobci zaniklo členství v žalovaném na základě jeho vystoupení z právnická osoba a z důvodu nesplnění povinnosti člena zaplatit nejpozději do 31. 1. 2024 členské příspěvky na rok 2024. Byť toto rozhodnutí výslovně není formulováno jako rozhodnutí o vyloučení, je z něho zřejmé, že sněm rozhodl o zániku členství žalobce v žalovaném ze dvou důvodů, a v důsledku tohoto rozhodnutí tak došlo k zániku členství žalobce v právnická osoba (jde přitom o rozhodnutí konstitutivní, avšak ani jeho případné posouzení jako deklaratorního by na tomto závěru nic neměnilo). Jedná se o rozhodnutí nejvyššího orgánu žalovaného, proti němuž již stanovy žalovaného neupravují žádné vnitrostranické opravné prostředky. Pokud žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil, bylo na něm, aby zvolil postup podle § 16a zák. č. 424/1991 Sb., tedy napadl toto rozhodnutí žalobou u soudu, to však žalobce neučinil. Žalobce zahájil řízení v této věci obecnou určovací žalobou podanou dne 15. 11. 2024 (tedy 1 den před přijetím uvedeného rozhodnutí) a v průběhu řízení podanou žalobu nezměnil tím způsobem, že má směřovat proti uvedenému rozhodnutí sněmu žalovaného, předmětem tohoto řízení tedy zůstal požadavek žalobce na určení, že je členem žalovaného. V řízení o určovací žalobě však nelze jako předběžnou otázku posuzovat platnost uvedeného rozhodnutí sněmu žalovaného a (jak správně, konstatoval soud prvního stupně) je třeba z obsahu tohoto rozhodnutí vycházet.

7. Namítá-li žalobce, že řízení zahájil ještě před přijetím uvedeného rozhodnutí, nemá tato námitka na shora uvedené závěry žádný vliv, uvedeným rozhodnutím sněmu žalovaného byl v řízení proveden důkaz a samotný okamžik zahájení řízení pro posouzení věci není relevantní. S ohledem na nemožnost přezkumu platnosti uvedeného rozhodnutí v tomto řízení proto ani není možné zabývat se otázkou, zda pro rozhodnutí o ukončení členství žalobce v žalovaném politickém hnutí byly splněny podmínky upravené ve stanovách žalovaného a zda dané rozhodnutí bylo vydáno v souladu s těmito stanovami. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že dané rozhodnutí sněmu žalovaného nebylo napadeno u soudu, a proto je třeba z něho vycházet, důsledkem tohoto rozhodnutí je zánik členství žalobce v žalovaném politickém hnutí. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jeho právního zastoupení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 5 620 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 2 paušály po 450 Kč (§ 13 cit. vyhl.), to vše zvýšeno o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.