11 CO 81/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci žalobců: a) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa oba zastoupení advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o částka k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 47 C 54/2021 – 93,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům částka a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši částka.

2. Vycházel ze zjištění, že dne datum uzavřeli žalobci se právnická osoba, s.r.o. (dále jen„ společnost“) a Pauliusem Lementauskasem smlouvu o zápůjčce na částku částka, podle smlouvy částku částka předali věřitelé v hotovosti před podpisem smlouvy dlužníkům a zbývající částka částka byla převedena na specifikovaný účet. jméno příjmení se vykazoval cestovním pasem Litevské republiky číslo velvyslanectví Litevské republiky sdělilo k žádosti Policie ČR, že pas s tímto číslem není platný již od datum a byl vydán osobě ženského pohlaví. jméno příjmení byl dne datum s účinností ke dni datum zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel a společník společnosti, usnesením Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 3/2018 - 28 bylo určeno, že rozhodnutí jediného společníka společnosti z datum, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jednatelky jméno příjmení a jmenování jednatele příjmení jméno, je neplatné, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 16/2018 - 27 bylo určeno, že výlučným vlastníkem podílu ve společnosti o velikosti 100 % je jméno příjmení s tím, že osoba jméno příjmení neexistuje, a nejde tudíž o osobu v právním smyslu. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 5 a § 13 zák. č. 82/98 Sb. a uvedl, že u Obvodního soudu pro Prahu 6 se v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 21/2018 žalobci domáhají stejné částky z titulu smlouvy o zápůjčce přímo od společnosti, řízení dosud není skončeno. Žalobci se primárně mají domáhat vrácení finančních prostředků po dlužnících, vůči státu může vzniknout odškodnitelná újma až v případě, kdy by nebylo lze se uspokojit vůči primárním dlužníkům, se zřetelem k tomu je proto žaloba předčasná. Dále uvedl, že i pokud by osoba jméno příjmení neexistovala, žalobci s určitou konkrétní osobou jednali, a jimi tvrzená škoda je proto v příčinné souvislosti s jednáním této fyzické osoby. Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že ve věci není dán ani odpovědnostní titul, neboť rejstříkový soud při zápisu osoby jméno příjmení do obchodního rejstříku nepochybil, a z těchto důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadli odvoláním žalobci. Vytýkali soudu prvního stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jimi navržené důkazy, které měly prokázat, že osoba jméno příjmení neexistovala a neexistuje, neboť cestovní pas, kterým se na území ČR prokazovala, byl vydán osobě ženského pohlaví a není platný, do obchodního rejstříku tedy jako společník a jednatel společnosti byla zapsána osoba neexistující, tedy smyšlené totožnosti, svou totožnost prokazovala právě padělaným cestovním pasem. Nesouhlasili se závěrem, že se primárně mají domáhat vrácení finančních prostředků po dlužnících, tento názor by byl na místě v okamžiku, kdy by byla prokázána existence uvedené osoby, po neexistující osobě se však nemohou domáhat zaplacení předmětné částky, a jejich žaloba proti společnosti bude Obvodním soudem pro část Prahy, neboť smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu nicotným právním jednáním. Žalobci jednali v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, uvedenou osobu proto považovali za reálnou, primární pochybení rejstříkového soudu spatřují v tom, že do obchodního rejstříku byla zapsána neexistující osoba, skutečnost, že rejstříkový soud sice formálně bezvadně provedl zápis, neznamená, že by svým jednáním nemohl založit odpovědnost státu za škodu, zřejmá je i příčinná souvislost, neboť bez zápisu v obchodním rejstříku by žalobci s osobou jméno příjmení nejednali a zápůjčku by neposkytli. Závěrem navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žaloba byla podána předčasně, primárními dlužníky žalobců mají být společnost a osoba, která se vydávala za jméno příjmení, není na žalované, aby sanovala škody způsobené trestnou činností této osoby. Žalobci byli zjevně obětí trestného činu podvodu, škoda nevznikla v důsledku zápisu konkrétní osoby do obchodního rejstříku, ale jednáním zatím zřejmě neznámého pachatele. Zpochybnila i prokázání vzniku škody, neboť smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, a ke vzniku smlouvy je nutné, aby skutečně došlo k předání předmětu zápůjčky. Poukázala i na to, že žalobci nejednali s běžnou péčí a opatrností, pokud zapůjčili značnou částku bez prověření daného obchodního partnera. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobců napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

6. Žalobci se domáhají zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která jim měla vzniknout tím, že jim nebyla vrácena částka, kterou předali na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené se společností a osobou, která byla v době uzavření smlouvy zapsána v obchodním rejstříku jako společník a jednatel společnosti, následně však vyšlo najevo, že tato osoba„ jméno příjmení“ je neexistující osobou, neboť se vykazovala padělaným pasem Litevské republiky. Českou republiku činí odpovědnou za vznik této škody z toho důvodu, že v obchodním rejstříku byla jako společník a jednatel společnosti zapsána neexistující fyzická osoba, při absenci takového zápisu by s uvedenou osobou smlouvu o zápůjčce neuzavřeli. K tomu je třeba uvést, že fyzická osoba označená jako jméno příjmení byla do obchodního rejstříku zapsána na základě pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. C 60997/RD7/MSPH (žurnalizováno na č.l. 41 spisu), toto rozhodnutí nelze považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1, 2 zák. č. 82/98 Sb., neboť nikdy nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, za taková zrušující či měnící rozhodnutí nelze považovat usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 3/2018 - 28 ani rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 16/2018 - 27, neboť těmito rozhodnutími o zákonnosti zápisu do obchodního rejstříku rozhodováno nebylo. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí proto ve věci dán není. Pokud jde o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zák. č. 82/98 Sb., žalobci vytýkají rejstříkovému soudu, že před zápisem do obchodního rejstříku nezjistil, že jméno příjmení je neexistující osobou, v této skutečnosti však nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 cit. zák., neboť postup rejstříkového soudu vyústil právě ve vydání rozhodnutí ze dne datum o zápisu do obchodního rejstříku (viz výše) a postup při shromažďování podkladů, který vyústil v následné vydání rozhodnutí, nelze samostatně kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Ve věci proto nelze shledat předpoklady pro odpovědnost státu již z toho důvodu, že není dán odpovědnostní titul - existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

7. Soud prvního stupně rovněž správně konstatoval, že příčinou vzniku tvrzené škody na straně žalobců je jednání fyzické osoby vykazující se neplatným pasem Litevské republiky na jméno jméno příjmení, jednáním této osoby žalobcům vznikla tvrzená škoda, příčinu vzniku škody nelze spatřovat v pouhé skutečnosti, že tato neexistující osoba byla zapsána v obchodním rejstříku jako společník a jednatel společnosti. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že žalobci se primárně svého nároku musí domáhat po dlužníkovi (příslušné řízení žalobci rovněž zahájili a dosud není pravomocně skončeno), ve vztahu ke státu může vzniknout odškodnitelná újma až v případě, že by uspokojení žalobců vůči dlužníku nebylo možné. Poukazuje-li soud prvního stupně na skutečnost, že žalobci nejednali s patřičnou mírou opatrnosti, je tato úvaha předčasná, neboť existenci okolností, které se přičítají poškozenému ve smyslu § 2918 OZ, je třeba zkoumat až v případě, že je na straně škůdce shledána odpovědnost, což v této věci s ohledem na výše uvedené důvody konstatovat nelze.

8. Za stavu, kdy ve věci není dána existence odpovědnostního titulu a ani příčinná souvislost mezi eventuálně existujícím odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, rozhodl soud prvního stupně správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady odvolacího řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání) po částka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.