12 Co 79/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , st. příslušnost stát zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 132 828,21 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. listopadu 2025, č. j. 17 C 94/2024 - 108

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů činí 10 717 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 132 828,21 Kč, Anonymizováno, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 94 268,14 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 268,14 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení (výrok I). Zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 75 617 Kč (výrok III).

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2021 smlouvu o osobní kreditní kartě, prostřednictvím které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru s úrokem ve výši 13,9 % vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, žalobkyně ho proto v souladu se smlouvou zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení zbytku úvěru. Podanou žalobou se na žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 136 328,21 Kč, představující jistinu úvěru ve výši 94 268,14 Kč, smluvní úrok ve výši 21 809,37 Kč, poplatky za zaslané upomínky ve výši 3 500 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 10. 1. 2024 na částku ve výši 16 750,70 Kč, smluvní úrok z prodlení z jistiny ve výši 94 268,14 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení ve výši 13,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 94 268,14 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že skutková tvrzení žalobkyně byla neurčitá, nebylo zřejmé, jak žalobkyně vyčíslila poplatky za upomínky. Argumentoval však tím, že to nebyl on, kdo úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpal.

4. Soud I. stupně ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , a to stejně jako právě napadeným rozsudkem, pouze s tím rozdílem, že výrokem II zamítl žalobu co do částky 3 500 Kč představující poplatky za zaslané upomínky. Proti vyhovujícímu výroku I přechozího rozsudku týkajícího se zaplacení částky 132 828,21 Kč s příslušenstvím a proti nákladovému výroku III předchozího rozsudku podal žalovaný odvolání, na základě kterého byl předchozí rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a III odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. V předchozím odvolacím řízení odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o osobní kreditní kartě ze dne 28. 6. 2021 a periodickými výpisy z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , přičemž zjistil, že úvěrový účet žalovaného měl č. , č. účtu, , úvěr měl být splácen z uvedeného běžného účtu a že na tento běžný účet byly z úvěrového účtu připsány platby v celkové výši 113 000 Kč, konkrétně dne 25. 1. 2022 částky 10 000 Kč a 30 000 Kč, dne 3. 2. 2022 částka 10 000 Kč, dne 7. 2. 2022 částka 5 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částka 30 000 Kč, dne 25. 3. 2022 částka 20 000 Kč a dne 30. 5. 2022 částka 8 000 Kč.

6. Na základě opakování dokazování tak odvolací soud v předchozím odvolacím řízení měl za prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně na svůj běžný účet, nikoliv kreditní kartou, jak původně uzavřel soud I. stupně.

7. Odvolací soud proto původní rozsudek soudu I stupně zrušil s tím, že je na soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda a jak žalobkyně zkoumala při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného a potažmo platností smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a znovu posoudil oprávněnost nároku žalobkyně.

8. Soud I. stupně provedl dokazování, v němž zjistil skutečnosti obsažené v odst. 7-22 napadeného rozsudku, na které soud I. stupně pro stručnost odkazuje a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný dne 28. 6. 2021 uzavřeli smlouvu o osobní kreditní kartě, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, se smluvním úrokem ve výši 13,9 % ročně, přičemž žalovaný se takto sjednaný úvěr zavázal vrátit a splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru, nejpozději ke 25. dni v měsíci. Téhož dne žalovaný žalobkyni požádal o vydání osobní kreditní karty. Žalovanému bylo žalobkyní na úvěru poskytnuto celkem 113 000 Kč v sedmi transakcích, přičemž žalovaný žalobkyni na splátkách uhradil celkem 18 731,86 Kč na jistinu dluhu a 3 954,93 Kč na smluvní úrok.

9. Před uzavřením smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřeli účastníci řízení již dne 21. 7. 2020 smlouvu o hypotečním úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru žalovaný předložil potvrzení o výši pracovního příjmu. Sjednaný úvěr byl na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 18. 1. 2021 zajištěn zástavním právem k nemovitosti ve spoluvlastnictví žalovaného, zapsané na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, . Předmětný hypoteční úvěr byl žalovaným řádně splácen. Potvrzení o výši příjmů žalovaného (byť více než rok staré) měla žalobkyně k dispozici i při sjednávání úvěru k osobní kreditní kartě, při ověřování úvěruschopnosti tedy žalobkyně vycházela z těchto údajů, ověřených zaměstnavatelem žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných z interních i externích registrů, kdy u žalovaného nebyl veden žádný negativní záznam, proto byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena kladně. Žalobkyně měla také přehled o majetku žalovaného, když žalovanému poskytla úvěr na zakoupení nemovitosti v hodnotě 4 500 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením poskytnutého úvěru z kreditní karty do prodlení, přičemž žalobkyně žalovaného nejprve upomínkou ze dne 18. 9. 2022 vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dlužné částce nezaplatil ničeho, žalobkyně proto dne 19. 10. 2022 odstoupila od smlouvy, přičemž odstoupení bylo doručeno do vlastních rukou žalovaného dne 22. 10. 2022. Žalobkyně následně úvěr ke dni 3. 11. 2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala k doplacení zbylé dlužné částky ve výši celkem 101 380,16 Kč. Ke dni 10. 1. 2024 dluh žalovaného činil celkem 136 328,21 Kč včetně smluvního úroku a úroků z prodlení, kapitalizovaných k tomuto dni.

10. Poté soud I. stupně v rámci právního hodnocení s odkazem na § 2395 a násl., § 1968, § 1970 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru tak byla platně sjednán, žalovaný úvěr čerpal, avšak ho řádně nesplácel. Soud I. stupně proto žalobu shledal důvodnou.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení podle vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu v celkové výši 75 617 Kč, a to za 10 úkonů právní služby v celkové výši 65 800 Kč, k níž náleželo deset náhrad hotových výdajů po 300 Kč a soudní poplatek ve výši 6 817 Kč.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal nesprávnost závěru soudu I. stupně o skutkového stavu v tom směru, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o osobní kreditní kartě posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tvrdil, že žalobkyně vycházela z více než rok starého potvrzení o jeho příjmu ze dne 5. 6. 2020, nepředložila aktuální doklad o jeho příjmových poměrech, nemohla před uzavřením smlouvy dne 28. 6. 2021 disponovat periodickým výpisem z účtu za období od 5. 6. do 6. 7. 2021 a neprokázala, že by měla k dispozici informace z registrů , registr, , , registr, /, registr, . Z toho dovozoval že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost neplatná a žalobkyni náleží pouze dosud nevrácená jistina úvěru.

13. Žalovaný dále napadal výrok o náhradě nákladů řízení. Namítal, že soud I. stupně nesprávně aplikoval vyhlášku č. 254/2015 Sb., pokud žalobkyni přiznal, Anonymizováno, paušální náhradu 65 800 Kč za deset úkonů a vedle toho náhradu hotových výdajů 3 000 Kč. Podle žalovaného měla být žalobkyni kromě soudního poplatku přiznána pouze paušální náhrada 300 Kč za úkon, celkem 3 000 Kč. Navrhoval proto změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobkyni byla přiznána jen částka 94 268,14 Kč jako nevrácená jistina úvěru a na náhradě nákladů řízení vedle soudního poplatku pouze 3 000 Kč.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že před uzavřením smlouvy o kreditní kartě posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to podle své interní metodiky a vnitřních předpisů, jejichž dodržování podléhá dohledu , právnická osoba, . Tvrdila, že vycházela zejména z bankovních, nebankovních a dalších registrů a databází, z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z obratu na jeho běžném účtu, z jeho úvěrových splátek, finanční rezervy a pojištění úvěru.

15. K námitce týkající se periodického výpisu z účtu žalobkyně uvedla, že tímto konkrétním výpisem za období od 5. 6. 2021 do 6. 7. 2021 sice ke dni uzavření smlouvy nedisponovala, avšak jako banka měla informace o pohybech na účtu žalovaného průběžně. Poukázala zejména na příchozí platbu 62 690 Kč ze dne 7. 6. 2021 od společnosti , právnická osoba, Dále uvedla, že žalovaný neměl ke dni, Anonymizováno, 28. 6. 2021 v úvěrových registrech žádný záznam, řádně splácel hypoteční úvěr u žalobkyně a byl spoluvlastníkem nemovitosti v k. ú. , adresa, , k níž byla žalobkyně jediným zástavním věřitelem.

16. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný působil jako jednatel společností , právnická osoba, a , právnická osoba, ., které byly jejími klienty, a proto měla jako financující banka přehled i o finanční situaci těchto subjektů, z nichž žalovanému plynul příjem.

17. Závěrem navrhla potvrzení výroku I. rozsudku soudu I. stupně a změnu nákladovéhého výroku II. tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 9 817 Kč, sestávající ze soudního poplatku 6 817 Kč a paušální náhrady 3 000 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není ve věci samé důvodné.

19. Odvolací soud zopakoval dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování potvrzením o výši pracovního příjmu žalovaného ze dne 5. 6. 2020, z něhož vyplývá, že zaměstnavatelem žalovaného je společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , v níž je žalovaný jednatelem firmy a manažerem od 1. 2. 2019 na dobu neurčitou s čistým příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 42 750 Kč měsíčně a hrubým ročním příjmem bez pojistného za poslední zdaňovací období ve výši 55 020 Kč měsíčně.

20. Současně odvolací soud zopakoval dokazování periodický výpisem z účtů žalovaného číslo , č. účtu, za období od 5. 6. 2021 do 6. 7. 2021, z něhož vyplývá, že na účtu žalovaného byla dne 7. 6. 2021 evidována příchozí úhrada od společnosti , právnická osoba, ve výši 62 690 Kč a dne 8. 6. 2021 příchozí úhrada od společnosti , právnická osoba, . ve výši 16 221 Kč a dne 15. 6. 2021 splátka úvěru/úroku ve výši 17 255 Kč, dne 16. 6. 2021 příchozí úhrada ve výši 200 000 Kč , právnická osoba, , a dne 21. 6. 2021 nákup bezkontaktní kartou 39 600 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, .

21. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, který dovodil, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházela i ze skutečností, že s žalovaným uzavřela dne 21. 7. 2020 smlouvu o hypotečním úvěru na částku 4 500 000 Kč se splátkou ve výši 17 255 Kč měsíčně a zároveň s ním uzavřela zástavní smlouvu, na základě které jí vzniklo zástavní právo k ideální polovině nemovitosti pozemku parc. č. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č. p. , číslo, rodinný dům v k. ú. , adresa, a dále vycházela z údajů žalované vyplývajících z jeho běžného účtu č. , č. účtu, za období minimálně od 5. 6. 2021, z něhož i po zopakování dokazování odvolacím soudem vyplynulo, že dne 7. 6. 2021 byla žalovanému na jeho účet zaslána společností , právnická osoba, platba ve výši 62 690 Kč a dne 16. 6. 2021 platba ve výši 200 000 Kč. Po zopakování dokazování potvrzením o příjmu ze dne 5. 6. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl jednatelem v uvedené společnosti. Žalovaný zároveň splácel úvěr z hypoteční smlouvy, jak vyplynulo z platby ve výši 17 255 Kč dne 5. 6. 2021. Smlouva o osobní kreditní kartě pak byla uzavřena až dne 28. 6. 2021.

22. Na základě doplněného dokazování tak má odvolací soud za to, že žalobkyně, která měla k dispozici potvrzení o výši pracovního příjmu a zároveň informaci o tom, že žalovanému dne 7. 6. 2021 přišel příjem od jeho zaměstnavatele ve výši 62 690 Kč a navíc informaci o tom, že žalovaný je vlastníkem poloviny nemovitosti ve , adresa, , dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, který splácel hypoteční úvěr, ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet i úvěr z kreditní karty. Závěr soudu I. stupně o tom, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně, tak byl správný.

23. Žalovaný v průběhu řízení v řízení netvrdil, že by žalovanou částku uhradil, závěr soudu I. stupně o tom, že žaloba byla důvodná, tak byl zcela správný a odvolací soud proto výrok I napadeného rozsudku podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Nesprávný však byl závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný by měl uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 75 617 Kč, když soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že náhradu nákladů řízení vypočítal podle vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za 10 úkonů právní služby na částku 65 803 Kč s tím, že k ní měly náležet ještě náklady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč. Správná výše nákladů řízení žalobkyně však činí podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobkyni pak náleží náhrada nákladu řízení za žalobu, písemné podání ze dne 3. 7. 2024, přípravu na jednání dne 9. 9. 2024, účast na jednání dne 9. 9. 2024, přípravu na jednání dne 11. 11. 2024 a účast na jednání dne 11. 11. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 19. 3. 2025, přípravu na jednání odvolacího soudu dne 3. 6. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 6. 2025, příprava na jednání dne 15. 9. 2020 a účast na jednání dne 15. 9. 2025, příprava na jednání dne 24. 11. 2025 a účast na jednání dne 24. 11. 2025, tj. celkem za 13 úkonů právní služby ve výši 3 900 Kč, k níž náleží soudní poplatek za žalobu ve výši 6 817 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 10 717 Kč.

25. Odvolací soud neshledal, na rozdíl od soudu I. stupně, jako účelně vynaložený náklad žalobkyně úkon žalobkyně spočívající v doplnění tvrzení ze dne 5. 8. 2020 a doplnění důkazů ze dne 2. 10. 2025, neboť se jednalo o doplnění tvrzení a důkazů týkající se úvěruschopnosti žalovaného, která měla být obsažena již v žalobě. Soud I. stupně nicméně nesprávně nezahrnul do výčtu důvodných vynaložených nákladů řízení žalobkyně přípravu na jednotlivá jednání.

26. S ohledem na uvedené důvody proto odvolací soud změnil výrok II napadeného rozsudku tak, že správná výši náhrady nákladů řízení žalobkyně činí částku ve výši 10 717 Kč, jinak výrok II napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. když ve věci samé nebyl žalovaný s odvoláním úspěšný, a proto je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení představováno třemi úkony nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádřením k odvolání ze dne 12. 3. 2026, přípravu na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026. Jedná se tak celkem o 3 úkony právní služby podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a), b) a c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky po 300 Kč. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení žalobkyně tak činí částku ve výši 900 Kč.