13 CO 155/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vlacha a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro manželku, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do třiceti dnů od právní moci rozsudku, jinak se ohledně částky částka potvrzu je.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno datum a rozvedeno bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci datum. Žalovaný dosáhl v roce rok (při příjmech částka, výdajích částka, odpisech částka a paušálu na auto částka) zisku částka, tj. částka měsíčně před zdaněním; v roce rok (při příjmech částka, výdajích částka, odpisech částka a paušálu na auto částka) zisku částka, tj. částka měsíčně před zdaněním; účetní ztráta za rok rok činila částka. Na osobním účtu žalovaného byl v rozhodném období obrat částka, přičemž většinu (částka) tvořila půjčka, další menší půjčky (např. kontokorent) a žalovaný z nich přeposlal částka na podnikatelský účet a bance uhradil částka. Rozhodnutím obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši částka, a to zpětně k datu datum. Žalobkyně vlastní koně, za jehož ustájení hradí částka měsíčně, anonymizováno platí částka měsíčně a za parkovné uhradila částka. Dopisem z datum vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění vyživovací povinnosti.

3. Zejména na podkladě těchto zjištění a vzhledem k ustanovení § 922 odst. 1 o. z. rozhodoval soud I. stupně o výživném nerozvedené manželky (§ 697 o. z.) za uzavřené období od datum, tj. ode dne zahájení řízení, do datum, když datum nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, a uzavřel, že životní úroveň manželů nebyla v rozhodném období odlišná, když ani jeden z manželů neměl příjmy nebo úspory, které by tomuto manželu dovolily žít na jiné úrovni než manželu druhému. Žalovanému neplynul z podnikatelské činnosti v rozhodném období žádný zisk a na živobytí si bral půjčky od banky či zálohy z podnikatelského účtu. Za nadbytečný přitom pokládal návrh žalobkyně na vypracování znaleckého posudku k zodpovězení otázky, jaký zisk mohl žalovaný vzhledem ke svým zkušenostem v podnikání generovat, neboť situace v roce rok byla značně ovlivněna celosvětovou pandemií a nelze dávat za vinu žalovanému, že podnikání negenerovalo stejné zisky jako v předchozích letech. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by měl žalovaný jiné příjmy, ať už ze zaměstnání či z jiných zdrojů (nájem atp.). Žalobkyně byla bez příjmu až do rozhodnutí anonymizováno ze dne datum, kterým jí byl zpětně od datum přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši částka. Žalobkyně také netvrdila ani neprokazovala, že by na společném účtu manželů či na osobním účtu manžela byly uloženy úspory, které by zajišťovaly zachování takové životní úrovně, kterou manželé měli v době, kdy společné podnikání generovalo zisky. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že před rozpadem manželství disponovala částkou až částka. Tvrzeno ani prokázáno taktéž nebylo, že by žalobkyně byla v rozhodném období práce neschopnou. Soud I. stupně vzal v potaz, že pravidelné výdaje žalobkyně jsou zejména díky starosti o zvířata vyšší, než výdaje žalovaného, a že žalobkyně byla necelé dva měsíce spadající do rozhodné doby (datum - datum) zcela bez příjmů. Přihlédl nicméně i k tomu, že žalobkyně vybrala ze společného účtu manželů několik desítek tisíc korun, které použila pouze na svoje výdaje. Pokud pak žalobkyně odkazovala na jednotlivé účtenky, které předložila, nejedná se pouze o účtenky z rozhodné doby, nýbrž i z doby předcházející podání návrhu ve věci a není z nich zřejmé, že se jedná o účtenky uhrazené žalobkyní. Proto se soudu prvního stupně těmito důkazy dále nezabýval, stejně jako anonymizována dvě slova, které měly prokazovat špatný anonymizována dvě slova žalobkyně, když ten vzal za nesporný.

4. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém uvedla, že manželství s žalovaným bylo bezdětné, ale spokojené a že bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, přičemž bylo určeno, že příčina rozvratu manželství stojí na straně manžela, který během manželství udržoval mimomanželský poměr se svou zaměstnankyní a žalovaný rovněž sám sebe označil za toho, kdo stál za vznikem trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství. V důsledku nečekaného odchodu žalobce (míněno zjevně žalovaného – pozn. odvolacího soudu) se jí zhoršily anonymizováno obtíže, znovu a s výraznou intenzitou se projevily její anonymizována dvě slova, což vedlo k opakovaným anonymizováno na anonymizována dvě slova. Její anonymizována dvě slova se dosud úplně nestabilizoval, rozhodnutím anonymizováno jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. V této souvislosti je rovněž nucena navštěvovat individuální psychoterapie či je jí indikována hipoterapie. Podle vyjádření lékařů není schopna výkonu pracovní činnosti; tato činnost je rovněž vyloučena z praktického důvodu, kdy časová náročnost léčby neumožňuje výkon stálé práce. Zopakovala, že před uzavřením manželství podnikala v oblasti prodeje chovatelských potřeb, že založila obchodní závod pod značkou„ jméno příjmení“ a svou formální účast na něm ukončila v roce 2014, kdy celý obchodní závod převedla na žalovaného, který si mezitím zařídil příslušné živnostenské oprávnění a ji ustanovil odpovědnou zástupkyní, kterou byla až do datum. Tím se stala zcela finančně závislou na vůli žalovaného, neboť za přetrvávající aktivní účasti na provozu jméno příjmení nepobírala žádnou mzdu či jiné finanční ohodnocení, ačkoliv podstatná část příjmů pocházela z její faktické činnosti na podnikání žalovaného (příjmy byly čerpány přímo ze zdrojů závodu). Po odchodu žalobce ze společné domácnosti, ukončení její činnosti na podnikání žalovaného a odebrání dispozičních práv k žalobcovu podnikatelskému účtu, který společně užívali k zajištění chodu domácnosti a úhradě průběžných výdajů, se ocitla bez finančních prostředků, odkázána na finanční pomoc své rodiny. Namítala, že označila a předložila soubor anonymizována dvě slova dokládajících její anonymizována dvě slova, které však soud I. stupně k důkazu neprováděl a v odůvodnění rozsudku tvrdí, že nijak neprokázala, že by byla práce neschopnou. Provedením těchto důkazů by přitom zjistil, že je podle ošetřující lékařky MUDr. jméno příjmení z anonymizována dvě slova anonymizováno od datum práce neschopná. Nebyla tak s to získat si svou prací finanční prostředky potřebné pro zajištění svých životních potřeb a úhradu nákladů na stravu, chod domácnosti apod. K výzvě soudu označila a rovněž předložila účtenky prokazující její standardní výdaje na stravu, péči o zvířata, léky, pohonné hmoty apod., avšak soud jimi důkaz neprovedl s tím, že se nejedná výlučně o účty k transakcím provedeným v rozhodném období a že z nich není zřejmé, že se jedná o účtenky skutečně uhrazené žalobkyní. Názor soudu k této problematice je příliš striktní, nerealistický, tvrdý a v praxi značně ztěžuje, až znemožňuje prokázání jakéhokoliv jejího nákladu. Soud odmítl pro nadbytečnost i provedení důkazu jí navrženým znaleckým posudkem ke stanovení příjmů, kterých by žalovaný mohl z podnikatelské činnosti dosahovat. Vypovídací hodnota předložených daňových přiznání žalovaného je přitom výrazně snížena již tím, že v rozhodném období byla v důsledku tzv. Liberačního balíčku II pozastavena povinnost evidovat tržby v systému anonymizováno, tak tím, že běžnou praxí bylo užití hotovostních prostředků k zajištění osobní spotřeby manželů a tyto finanční prostředky se tak nikdy neprojevily v daňovém přiznání žalovaného. V této souvislosti poukázala na § 913 odst. 2 větu první o. z. a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. spisová značka. Uvedla také, že její hmotná úroveň byla v posuzovaném období nulová, byla nucena hradit náklady na zajištění běžných osobních výdajů ze zápůjček poskytovaných rodinnými příslušníky a posléze jí byl přiznán invalidní důchod, zatímco životní úroveň manžela byla vyšší. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal zčásti důvodným.

8. Protože vyživovací povinnost mezi manžely trvá zásadně po celou dobu existence manželství a zaniká s jeho zánikem (mj. právní mocí rozvodového rozsudku), soud I. stupně rozhodoval správně o výživném pro žalobkyni coby manželku za uzavřené časové období od datum, kdy bylo řízení zahájeno (§ 922 odst. 1 o. z., § 82 odst. 1 o. s. ř.) do datum, když rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne datum (§ 697 o. z.). Správně také vycházel z toho, že hmotněprávním předpokladem vzniku práva na výživné mezi manžely je rozdílná životní úroveň obou manželů. Na rozdíl od soudu I. stupně však dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě byl ve sledovaném období tento předpoklad naplněn, když žalobkyně byla v důsledku svého anonymizována dvě slova bez příjmů a její životní úroveň tak byla v uvedené době nižší než životní úroveň žalobce, podnikatele, byť jeho podnikání (dříve podnikání žalobkyně, resp.„ společné“ podnikání) v roce rok negenerovala zisk, počež oba účastníci hradili své potřeby i formou zápůjček, resp. úvěrů. Odvolací soud v této souvislosti akcentuje, že podle § 913 odst. 1 o. z. jsou jedním z kritérí pro určení vyživovací povinnosti majetkové poměry výživou oprávněného a k výživě povinného, jež byly v rozhodné době diametrálně odlišné vzhledem k tomu, že žalovaný disponoval obchodním závodem, který na něj převedla právě žalobkyně.

9. Nelze přitom přisvědčit soudu I. stupně, že žalobkyně byla bez příjmu (jen) do datum, kdy jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, neboť vydání rozhodnutí o přiznání důchodu nelze ztotožňovat s okamžikem jeho výplaty i za dobu minulou (v daném případě od datum). Pokud se týká rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely, dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající částkou k zachování zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně žalobkyně je částka částka měsíčně, což za anonymizováno dny rozhodného období představuje výslednou částku částka. Poněvadž účastníci od července rok nesdílí rodinnou domácnost, vycházel přitom i odvolací soud – stejně jako soud I. stupně – z konkrétních poměrů každého z nich, jak je v průběhu řízení konkretizovali (viz podání žalobkyně datované datum a podání žalovaného datované datum). Je však iluzorní, aby žalovaný hradil žalobkyni v rámci výživného též jí vyčíslené náklady za spotřebu cigaret ve sledovaném období ve výši částka (13% z jí požadované částky částka). Přihlédnuto přitom bylo jak k tomu, že žalobkyně v posledním čtvrtletí roku rok vybrala z podnikatelského účtu a společného účtu účastníků kolem částka, tak i k tomu, že si žalovaný v r. rok poskytl z podnikání zálohu částka.

10. Odvolací argumentace žalobkyně, že ač označila a předložila účtenky prokazující její standardní výdaje na stravu, péči o zvířata, léky, pohonné hmoty apod., soud I. stupně jimi důkaz neprovedl, je nepřípadná. Soud I. stupně při jednání konaném datum důkaz těmito listinami provedl (viz protokol o jednání založený jako č.l. 108-110 spisu), a pokud se jimi nezabýval mj. proto, že nejsou jen z rozhodné doby, ale i z doby předcházející, nepochybil, neboť se jedná o účtenky vesměs z prosince rok. K další námitce žalobkyně, že soud I. stupně neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem ke stanovení příjmů, kterých by žalovaný mohl z podnikatelské činnosti dosahovat, třeba poznamenat, že je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), přičemž i odvolací soud v tomto směru považuje za v zásadě dostatečná žalovaným předložená daňová přiznání za roky rok, rok a rok. Konečně pokud se týká žalobkyní předložených anonymizována dvě slova, soud I. stupně jimi důkaz neprováděl proto, že zhoršený anonymizována dvě slova žalobkyně vzal za nesporný (§ 120 odst. 4 o. s. ř.).

11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, jinak byl ohledně zbývající částky částka jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Lhůta k plnění byla vzhledem k výši dlužné částky žalovanému poskytnuta v délce 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

13. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k poměru úspěchu ve věci (67,2%) a neúspěchu v rozsahu 32,8% by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 34,4% (§ 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k celkově nepřiznivým poměrům žalobkyně, jak jsou shora rozebrány, však byla žalovanému náhrada těchto nákladů odepřena (§ 150 o. s. ř.), což se podle názoru odvolacího soudu v majetkových poměrech žalovaného zásadně negativně neprojeví. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).