13 Co 20/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalované: právnická osoba ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 182 710 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 11. 2025, č. j. 27 C 240/2024-190,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21 465 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částky 90 750 Kč (výrok I), 12 100 Kč (výrok II) a 79 860 Kč (výrok III), každou shodně s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve výroku IV zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni v téže lhůtě na náhradu nákladů řízení částku 129 737 Kč k rukám jejího zástupce.

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedených částek jako dlužných cen díla podle dvou smluv o dílo uzavřených mezi účastníky v rámci emailové komunikace, to vše spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve fakturách, jimiž dlužné ceny díla se souhlasem žalované a dle jejích pokynů vyúčtovala, a dále náklady spojenými s uplatněním každé jednotlivé pohledávky ve výši 1 200 Kč.

3. Vyšel ze zjištění, jež podrobně popsal pod body 8 až 53 odůvodnění napadeného rozsudku a na něž lze (pro stručnost rozsudku odvolacího soudu, který, stejně jako soud prvního stupně, nepochybuje o opodstatněnosti žaloby; k tomu viz níže) plně odkázat, stejně jako na závěry o skutkovém stavu učiněné soudem prvního stupně na podkladě těchto dílčích skutkových zjištění ve vztahu k oběma smlouvám, týkajícím se vykonání a hmotného zachycení určitých konkrétních projektových činností (zhotovení projektové dokumentace, souhrnně řečeno) pro stavby (stavební projekty) soudem prvního stupně pro zjednodušení označené jako „, adresa, “ a „, adresa, “. Uvedená stavební díla projektově (generálně) zajišťovala žalovaná a žalobkyně pro ni provedla určité (takto mezi nimi „zasmluvněné“) činnosti jako subzhotovitel, a to za ceny, na jejichž výši se účastníci ve výsledku bez výjimky vždy shodli (90 750 Kč, 12 100 Kč a 79 860 Kč, vše vč. DPH) a žalobkyně je žalované vyúčtovala fakturami vystavenými na tyto částky dne , datum, se splatností dne , datum, . Žalovaná je však žalobkyni přesto nezaplatila, v případě ceny díla na „, adresa, “ (90 750 Kč a 12 100 Kč) z důvodů své (v emailu ze dne , datum, explicitně přiznané) platební neschopnosti.

4. Při právním hodnocení uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel z jím citovaných ustanovení § 2586 a násl. (o smlouvě o dílo) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovodil, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo na konkrétní projektové činnosti týkající se „, adresa, “ a „, adresa, “. Shledal, že žalovaná dílo týkající se „, adresa, “ provedla, a má tudíž právo na zaplacení jeho vzájemně odsouhlasené ceny činící 79 860 Kč. (Jedinou) námitku žalované vůči žalobě na zaplacení této částku, spočívající v prosazování údajné závislosti (provázanosti) prací žalobkyně jako subzhotovitele na obou projektech, pročež se nemohl stát splatným nárok na zaplacení ceny díla „, adresa, “, nedokončila-li žalobkyně jí určené dílo na projektu „, adresa, “, shledal soud prvního stupně „průhledně smyšlenou“, nepochybuje na základě provedeného dokazování o tom, že obě díla (zadaná žalované jako generálnímu zhotoviteli odlišnými objednateli) a právo žalobkyně na zaplacení činností jí vykonaných nebyly vzájemně závislé. Zásadní námitku žalované, že žalobkyně nedokončila (své) dílo na projektu „, adresa, “, a proto jí nepřísluší právo na zaplacení jeho ceny, soud prvního stupně rovněž nepřisvědčil, akcentuje, že žalobkyně nemohla dílo představované dokumentací pro provedení stavby dokončit k výslovnému pokynu žalované, aby práce na díle zastavila. O tom, že žalovaná za z tohoto důvodu nedokončené dílo (neúplnou dokumentaci) zaplatí žalobkyni 90 750 Kč vč. DPH (75 000 Kč bez DPH) se přitom účastníci výslovně dohodli. Konečně dílo představované statickým posudkem pro demolici uvedeného rodinného domu určeným pro stavební úřad (12 100 Kč vč. DPH, 10 000 Kč bez DPH) žalobkyně provedla. Platební nevůli žalované tudíž soud prvního stupně kvalifikoval s ohledem na zjištěné okolnosti věci jako v zásadě nepoctivou s tím, že „přišla s výhradami, až když měla za dílo zaplatit“.

5. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl jako důvodné (třemi meritorními výroky rozsudku reflektujícími zjevně skutkovou samostatnost zažalovaných nároků) a přiznal žalobkyni rovněž příslušenství zažalované částky, představované jednak úrokem z prodlení požadovaným důvodně po uplynutí lhůty k plnění stanovené žalované ve fakturách, jednak náklady spojenými s uplatněním každé ze tří samostatně fakturovaných pohledávek; v tomto směru aplikoval ustanovení §§ 1963, 1970 a 1972 o. z., jakož i §§ 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných jím citovaných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Na jejich podkladě přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu a nákladů jejího zastoupení advokátem.

7. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním. V něm s odkazem na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d), f) a g) o. s. ř. namítla (v písemném vyhotovení odvolání výlučně k nároku žalobkyně na zaplacení částky 90 750 Kč vč. DPH jako ceny za nedokončenou projektovou dokumentaci pro „, adresa, “), že (a proč) měl (musel) být součástí této dokumentace rovněž statický posudek a že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl žalovanou k prokázání tohoto tvrzení navržené důkazy, mj. i znaleckým posudkem, když zodpovězení této otázky vyžaduje odborné znalosti. Náležitým věcným neposouzením této otázky soud prvního stupně podle žalované věc nutně nesprávně právně posoudil, neboť se nevypořádal (nemohl vypořádat) s námitkou žalované, že (byť nedokončené) dílo trpělo uvedenou vadou (absencí statického posudku), kterou žalovaná přitom žalobkyni řádně vytkla, pročež žalobkyni nemohlo vzniknout právo na zaplacení jeho ceny. Soud prvního stupně podle žalované nesprávně nerozlišuje mezi vadností díla a jeho úplností. Skutečnost (odvolatelkou nezpochybňovaná), že žalobkyně dle pokynu žalované zastavila práce na díle, neznamená, že neúplné dílo „mohlo“ (správně v kontextu argumentace odvolatelky zcela zjevně „nemohlo“ – pozn. odvolacího soudu) být vadné. Opačný závěr by podle žalované vedl k absurdním závěrům, „kdy by žalobkyně bývala na díle ani nemusela začít pracovat, neboť by fakticky nezáleželo na tom, co a v jaké kvalitě žalované předá“. Žalovaná tak podle svého přesvědčení byla oprávněna vytýkat vady z jejího pokynu nedokončeného díla a soud prvního stupně pochybil, pokud se s touto její obranou náležitě nevypořádal. Skutečnost, že „žalobkyně cenu za dílo fakturovala a žalovaná tuto fakturaci odsouhlasila“, tudíž ještě neznamená, že je nárok žalobkyně na zaplacení fakturované částky skutečně po právu.

8. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, event. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila, vyvracela odvolací námitky, považujíc napadený rozsudek v jeho skutkových závěrech i co do právního posouzení za věcně správný. Úvodem vyjádření k odvolání poukázala na to, že se v něm žalovaná explicitně vymezuje toliko proti prvnímu výroku napadeného rozsudku, důvody druhého výroku (79 860 Kč jako cena za zhotovení stavebně konstrukční části dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení projektu „, adresa, “) a třetího výroku (12 100 Kč jako cena za posudek statika k demolici rodinného domu ve , adresa, ) však zcela opomíjí. Odvolací argumentace podle žalobkyně nemůže zpochybnit význam soudem prvního stupně správně akcentované souhlasné vůle stran, které se dohodly na úhradě dosud odvedené práce na nedokončené části díla, od pokračování na němž se upustilo, neboť pro žalovanou jeho dokončení (s ohledem na změnu stanoviska jejího objednatele, který se rozhodl dům ve , adresa, namísto rekonstrukce zbourat) již nemělo žádný význam. Žalobkyně má – ve shodě se soudem prvního stupně – za to, že pokud dílo nebylo dokončeno, a je tím pádem neúplné, nemá smysl řešit (jako to činí žalovaná ve zcela převážné části odvolání), co všechno mělo být jeho součástí a pomocí jakých důkazních prostředků to snad měl soud prvního stupně zjišťovat.

10. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Žalovaná při jednání odvolacího soudu potvrdila, že napadá rozsudek jako celek, absenci nároku žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výrocích II a III („, adresa, “ a demoliční posudek) odvíjí i nadále od toho, že všechny posuzované činnosti byly žalovanou poptány už v „prvotních emailech“ jasně a výslovně jako propojené („několik projektů se bude řešit, aby se zjistilo, zda spolupráce bude vyhovovat“), šlo tedy o „konglomerát prvotních spoluprací“, na základě kterých se mělo teprve rozhodnout, zda se bude ve spolupráci pokračovat. Nadto je dána fakturační a časová souvztažnost všech činností žalobkyně, nedokončení byť jedné části díla tak činí nesplatným nárok žalobkyně na zaplacení jí vykonaného jako celek. V procesní rovině věci soudu prvního stupně žalovaná dále vytkla, že zažalovaný nárok „svévolně“ rozdělil do tří výroků, nerespektuje v tomto ohledu žalobní petit.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

13. Soud prvního stupně učinil ve věci zcela správná a pro své rozhodnutí postačující skutková zjištění, na něž lze v podrobnostech pro stručnost odkázat. Správně vystihl, že mezi účastníky, podnikateli v obdobném oboru (mj. projektová činnost ve výstavbě), byly uzavřeny hned tři skutkově samostatné, k tomuto oboru jejich podnikání vztažené a takto nepochybně úplatné dohody vztažené k dvěma zcela odlišným (mj. v osobách „koncových“ objednatelů) „stavebním akcím“ („, adresa, “, „, adresa, “, a ve vztahu k němu pak samostatně projektová dokumentace pro rekonstrukci a posudek pro demolici). Správný je i závěr soudu prvního stupně, že nároky žalobkyně na zaplacení podle těchto dohod nebyly navzájem podmíněné, jak se žalovaná (až v řízení) snaží tvrdit. Pokud by tomu tak bylo, resp. pokud by byť jen vůle žalované k takové úpravě vzájemných práv a povinností snad měla směřovat, jistě by se o tom žalovaná žalobkyni v průběhu mezi nimi obsáhle vedené kontraktační komunikace nepomněla zmínit, když už ne na jejím samotném počátku či v průběhu upřesňování předmětu jednotlivých děl, tak zcela jistě v rámci závěrečné „fakturační“ korespondence. Nic takového však ani náznakem neučinila. Není zde, zcela jednoduše, žádných v odvolání ohlašovaných „prvotních e-mailů“, z nichž by mělo něco takového byť jen vzdáleně vyplývat, vyúčtování pak žalovaná odsouhlasuje zcela explicitně a samostatně ve vztahu k té které ze tří zakázek, neuvádějíc ani přibližně, že by snad žalobkyně neměla mít nárok za odvedenou práci na „, adresa, “, protože dosud v úplnosti neodvedla sjednané dílo ve vztahu k „, adresa, “. K tomu odvolací soud doplňuje, že účastníci si v právních vztazích počínají zpravidla způsobem odpovídajícím tomu, jak byla právní jednání založena. I podle odvolacího soudu proto není sebemenšího důvodu pochybovat o neprovázanosti smluv v žalovanou až v řízení namítaném smyslu, stejně jako o tom, že uvedená námitka je zcela účelová, mající (alespoň nějak) opodstatnit platební nevůli či neschopnost žalované, jistě jde-li o prokazatelně dokončená díla týkající se „, adresa, “ a demoličního posudku. Skutková odvolací námitka žalované, že se soud prvního stupně důkazně nezbýval otázkou vadnosti byť nedokončeného díla představovaného projektovou dokumentací pro „, adresa, “, je nedůvodná, uvedená otázka totiž postrádá ve světle níže rozvedeného jakýkoliv právní význam.

14. Soud prvního stupně rovněž nepochybil v úsudku, že zjištěný skutkový stav věci je nutno právně posoudit podle ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., které správně identifikoval, mezi účastníky uzavřené smlouvy správně hodnotil jako smlouvy o dílo, jeho právním konkluzím, a to vč. a zejm. závěru o provedení díla jeho dokončením a předáním, jde-li o „, adresa, “ a demoliční posudek, odvolací soud nemá co vytknout. Žalovaná v řízení (a to ani odvolacím) netvrdila, že by vůči žalobkyni, kdy pořadem práva uplatnila jakákoliv práva z odpovědnosti za konkrétně vymezené vady díla, jde-li o „, adresa, “ a demoliční posudek, její jediná obranná námitka v tomto ohledu o podmíněnosti nároku žalobkyně na zaplacení explicitně dohodnuté ceny těchto děl je nedůvodná, jak rozvedeno již shora.

15. Pokud jde dále o „, adresa, “, ve vztahu k němu soudem prvního stupně zaujatému právnímu posouzení věci lze vytknout jistou nekonzistentnost, pokud pod bodem 71 uvádí, že dílo bylo dokončeno a předáno, aby dále pod bodem 74 připustil, že (potud) k dokončení díla (nesporně) nedošlo, a současně kusost závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení byť nedokončeného díla, nedošlo-li k dokončení z pokynu žalované (objednatele) a shodly-li se smluvní strany na honorování nedokončené části díla (a rovněž i výši takového honoráře).

16. Ve výsledku (výroku) je však napadený rozsudek i potud věcně správný. Na podkladě soudem prvního stupně podrobně a přesvědčivě zjištěného skutkového stavu (potud srov. zejm. body 32, 37, 37, 39, 40, 41 a 47 odůvodnění napadeného rozsudku) totiž nelze pochybovat o tom, že spolu účastníci v době následující po zastavení prací na dokumentaci pro provedení stavby „RD , adresa, “ ve „stávajícím modelu“ (viz bod 32, tj. rekonstrukce) jednali o další spolupráci (na t. č. zamýšlené novostavbě), žalobkyně tuto podmínila úhradou již provedených prací (bod 38), žalovaná s tím souhlasila (bod 39), sama navrhla výši úhrady (tamtéž), žalobkyně s tím souhlasila (bod 40) a žalovaná uvedené ukončila jasným pokynem k zaslání vystavené faktury k jejím rukám (bod 41). Uvedené podle odvolacího soudu nelze vyložit jinak, než že účastníci uzavřeli dohodu o tom, že žalovaná zaplatí žalobkyni cenu nedokončené části díla v určené výši. Ať už je tuto dohodu namístě právně kvalifikovat jako novaci smlouvy o dílo, dohodu o narovnání či prostě jen inominátní smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., podstatné je, že jde o dohodu zřetelně se neprotivící žádným kogentním ochranným zákonným ustanovením, a tedy nevzbuzující pochybnosti o její platnosti (už s ohledem na zásadu in favorem negotii v § 574 o. z.), zakládající z vůle stran zcela konkrétní závazek (srov. § 1725 o. z.), jehož splnění se žalobkyně domáhá podanou žalobou a jemuž je tato dohoda postačující hmotněprávní oporou (pacta sunt servanda) zcela bez ohledu na to, zda honorovaná část díla snad vykazovala vady, jak se žalovaná (rovněž až v řízení) snaží tvrdit, v reálném čase nic takového netvrdíc. V něm se naopak žalovaná více než rok (!) po dání pokynu k zastavení prací na díle a bezmála půl roku (!) po převzetí faktury žalobkyni omlouvá (!) za „extrémní zpoždění s úhradou“ (e-mail ze dne , datum, , bod 47 odůvodnění), o údajné neúplnosti díla tedy, ač profesionál v oboru, zřetelně nic netuše. Není zřejmé, proč by žalovaná měla dle svého vlastního návrhu honorovat něco, co žalobkyně neprovedla, naopak je patrné, že se účastnicí shodli na ocenění provedeného (vykonaného), s jasným vědomím, že to není vše. Žalovanou vznášená otázka neúplnosti plnění žalobkyně ve vztahu k „, adresa, “ je tudíž bez významu, pročež soudu prvního stupně nelze vytýkat, že se jí důkazně blíže nezabýval (nesprávným by byl naopak postup právě opačný).

17. Byť je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I napadeného rozsudku nikoliv jako dlužnou cenu díla na „, adresa, “, ale jako dluh podle dohody účastníků uzavřené poté, co se stalo dokončení díla neproveditelným, na správnosti tohoto výroku napadeného rozsudku to ničeho nemění.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve všech výrocích o věci samé, včetně přisouzeného příslušenství (potud lze na důvody napadeného rozsudku plně odkázat), tak v závislém výroku o nákladech řízení, správném jak co do základu, tak co do vyčíslení výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšné žalobkyně. Na soudem prvního stupně provedené vyčíslení výše jejích nákladů postačí pro stručnost rovněž odkázat.

19. Jakkoliv lze žalované přisvědčit, že k rozdělení v žalobě petitorně souhrnně vyčísleného žalobního požadavku do třech samostatných výroků nebyly dány žádné zásadní důvody a v soudní praxi jde o neběžný postup, věcně jde o okolnost nemající žádný význam ani potenciál působit žalované jakoukoliv procesní újmu, pročež odvolacímu soudu uniká smysl této námitky, k níž se proto netřeba dále vyjadřovat.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni podle nich přísluší plná náhrada jeho nákladů sestávajících z odměny advokáta žalobkyně za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu ve výši 2 x 8 420 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 2 x 450 Kč a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. rovněž z náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je , právnická osoba, , prostřednictvím které zástupce žalobkyně vykonává advokacii (jako její společník), v sazbě 21%, počítané z odměny a náhrady (v souhrnné výši 17 740 Kč), a tedy činící 3 725 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 21 465 Kč.

21. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalované zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.