13 Co 371/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. října 2025, č.j. 70C 110/2025-49,

I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozvedl manželství Jméno manželky, rozené rodné přijmení, narozené Datum narození manželky a Jméno manžela, narozeného Datum narození manžela, uzavřené dne datum před adresa, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství. Ačkoli se manželé na příčinách rozvratu manželství neshodli (manžel spatřoval hlavní příčinu ve vzájemném odcizení, manželka v údajném alkoholismu manžela), z výpovědí jich obou jednoznačně vyplynulo, že se v průběhu manželství začaly objevovat problémy, které se postupně zhoršovaly (odsouzení manželky k podmíněnému trestu odnětí svobody, COVID, údajný alkoholismus a agresivita manžela apod.) a nakonec vedly k odstěhování manžela ze společné domácnosti, avšak rozpory se i poté dále prohlubovaly, kdy manželka manželovi znemožnila přístup do společné nemovitosti, ale i do bytu, který je v jeho výlučném vlastnictví, také mu zrušila dispoziční oprávnění k účtu, na který je zasílán příjem z pronájmů společných nemovitostí a rovněž manžel zablokoval své účty, aby se k nim manželka nedostala. Dovodil tak, že obnovení manželského soužití nelze očekávat, a to ani za pomoci odborníka, když vzájemné vztahy účastníků se neustále zhoršují a i při vědomí § 389 odst. 2 z. ř. s. neshledal manželkou navrhované přerušení řízení z důvodu účasti manželů na rodinné terapii či mediaci účelným, když i samotné chování a jednání manželky nesvědčí o tom, že by měla skutečný zájem napravit narušené vztahy a obnovit společné soužití. Námitka podjatosti soudkyně tituly před jménem jméno FO byla manželkou vznesena při jednání konaném datum, při němž došlo k rozhodnutí ve věci a nebyla shledána důvodnou, proto nebyla věc předkládána odvolacímu (správně nadřízenému - - pozn. odvolacího soudu) soudu (§ 15b odst. 2 o. s. ř.). S odkazem na § 755 a § 756 o. z. proto soud I. stupně návrhu vyhověl, když z provedeného dokazování vyplynulo, že se na rozvratu manželství podíleli oba manželé, a dodal, že manžela ani nelze nutit setrvávat v manželském svazku. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s.

3. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné a přípustné odvolání, neboť má za to, že manželství není natolik hluboce a trvale rozvráceno, jak dovodil soud I. stupně. Manželství trvá od roku 1993 a s ohledem na tuto časovou osu nelze předpokládat, že oba manželé budou fungovat a mít stejné postoje jako při jeho uzavření. Manžel nepředložil žádný relevantní důkaz, na základě kterého by bylo možné dojít k závěru, že manželství již nelze zachránit a obnovit manželské soužití za pomoci mediátora či rodinné terapie, přičemž ona o tento postup projevila opakovaně zájem, rovněž intenzivně řešila manželovu špatnou životosprávu - nadměrné užívání alkoholu. Dále uvedla, že ji soud I. stupně dostatečně nevyslechl a velmi necitlivě v průběhu jejího výslechu kladl otázky a zasahoval do volného líčení skutečností, které chtěla v rámci své účastnické výpovědi soudu sdělit a vylíčit. Nastalou situaci v manželství přikládá syndromu vyhoření u manžela, který se nesrovnal s krizí středního věku a tuto řešil nadměrným užíváním alkoholu. Tento stav měl a má vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti a vede k nepřiměřeným reakcím a neadekvátnímu řešení každodenních činností, tak jak je život přináší. Tím, že soud nevyužil jí navrhované možnosti a nenařídil účastníkům mediaci v povinném rozsahu alespoň tří hodin, účastníky následně rozvedl v nestandardně rychlém průběhu řízení prakticky během 14 dnů, a to bez předložených důkazů na podporu a prokázání tvrzení manžela či jejích. Odkázala na protiprávní postup soudkyně tituly před jménem jméno FO, který vyjádřila v námitce podjatosti, a neztotožnila se s tím, jak se s námitkou podanou při jednání datum nalézací soud vypořádal, když o námitce podjatosti mělo být rozhodnuto samostatně, soudkyně měla jednání ukončit a vyčkat rozhodnutí odvolacího soudu. Za protiprávní postup považuje i to, že spolu s rozsudkem jí byla zaslána také výzva datovaná datum k úhradě soudního poplatku z odvolání, přestože z jejího podání ze dne datum nelze dovodit, že jím podala odvolání proti rozsudku, které podává až nyní. Domnívá se, že měly být provedeny další důkazy, které by potvrdily či vyvrátily jednotlivá tvrzení účastníků a že mělo být rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti soudkyně tituly před jménem jméno FO, která až následně po podané námitce rychle a bez přítomnosti manželky v jednací síni ukončila dokazování a vyhlásila rozsudek, aby tak navodila situaci, že námitka podjatosti je vznesena v závislosti a souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. V neposlední řadě namítala, že ani na jedno z jednáních nařízených na datum nebyla řádně a včas obeslána a i tato skutečnost bránila soudu I. stupně ve věci rozhodnout. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu za současného rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně tituly před jménem jméno FO tak, že bude věc přikázána jinému soudci téhož soudu.

4. Manžel ve svém písemném vyjádření zopakoval, že manželství účastníků je dlouhodobě zcela nefunkční, ti spolu dlouhodobě ani nebydlí a on na obnově manželství nemá zájem. Podle jeho názoru se již před soudem I. stupně manželka snažila řízení zdržovat (např. navrhovala mediaci či rodinnou terapii) a sama mu přitom činila různé naschvály ohledně užívaných nemovitostí a dodnes - i přes zaslanou výzvu - mu nebyly zpřístupněny společné nemovitosti. Trvá na tom, že soud I. stupně postupoval procesně správně a oba manželé měli možnost se k věci dostatečně vyjádřit v rámci své výpovědi. Zdůraznil, že manželství je hluboce a trvalo rozvráceno a že s manželkou žít nechce a nebude. Popřel její tvrzení ohledně nadměrného užívání alkoholu a poukázal na to, že manželka neuvádí nic, co by svědčilo zachování manželství, resp. obnovení soužití manželů, ba právě naopak. K žádnému obnovení soužití nedošlo ani nedojde, každý z manželů si již žije svým životem a tento stav je neměnný. Celou dobu je toho názoru, že záměrem manželky je řízení jen zdržovat a prodlužovat; to souvisí i s námitkou podjatosti podanou manželkou proti soudkyni tituly před jménem jméno FO, která je podle něho zcela nedůvodná a souvisí s popsanými procesními obstrukcemi. Nelze ho nutit setrvávat v manželství, které neplní žádnou ze svých funkcí, když s manželkou žít nechce. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

6. Nejprve se odvolací soud zabýval odvolacím důvodem zakotveným v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. zda napadený rozsudek vydal vyloučený soudce, a dospěl k závěru, že tomuto tak není. V průběhu jednání konaného datum vznesla manželka prostřednictvím své právní zástupkyně námitku podjatosti soudkyně tituly před jménem jméno FO – aniž by k námitce uvedla cokoli bližšího- s tím, že námitku odůvodní ve lhůtě 5 dnů. Pokud měl soud za to, že tato námitka není důvodná, neboť jak napadená soudkyně v bodě 10. odůvodnění rozsudku uvedla: „nemá žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům, účastníky ani jejich zástupce nezná, manžela nijak nezvýhodňuje a k manželce, resp. její právní zástupkyni se chová korektně jako ke kterémukoli účastníkovi řízení či jeho zástupci“ a v závěru tohoto jednání ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, nepochybil, když v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. jednání neodročoval a nepředkládal věc svému nadřízenému soudu k rozhodnutí o této námitce. Ostatně jak také manželka avizovala, vznesenou námitku podjatosti odůvodnila dodatečně podáním z datum tím, že jmenovaná soudkyně se již při prvním jednání konaném datum, kterému nebyla z objektivních a omluvitelných důvodů přítomna, arogantně a zcela zaujatě vyjadřovala ve věci, právní zástupkyně jí musela přímo z jednací síně kontaktovat telefonicky s hlasitým odposlechem a dotázat se, proč není přítomna jednání; jednání z datum bylo následně nestandardně odročeno toliko o 7 dní, kdy soudkyně trvala na stanovení termínu přes telefon, ke kterému v jednací síni prakticky donutila její právní zástupkyni; při jednání odročeném na datum byl proveden její výslech, ale velmi nepříjemný, necitlivý a arogantní přístup tituly před jménem jméno FO vedl k jejímu téměř zhroucení a poté co opustila soudní místnost soudkyně jednání nepřerušila, pokračovala v něm, a to dokonce vyhlášením rozsudku ve věci; celkový přístup a chování soudkyně k oběma účastníkům a rovněž tak k právním zástupkyním jich obou byl absolutně odlišný. Z uvedených tvrzení manželky a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by měla napadená soudkyně takový poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, z něhož by bylo možno dovozovat, že je důvod pochybovat o její nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).

7. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že i kdyby snad v absentujícím postupu soudu I. stupně podle § 15b odst. 1 o. s. ř. bylo namístě shledat jeho pochybení (jakože to namístě není), otázku podjatosti soudce by i tak v situaci, kdy tento rozhodl o věci samé a bylo podáno odvolání, bylo nutno posoudit v odvolacím řízení, nikoliv rozhodnutím nadřízeného soudu podle § 15b o. s. ř., jímž by odvolací soud stejně nebyl vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněné pod č. 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Pokud pak jde o věc samu, zásadním a jediným důvodem rozvodu manželství rozhodnutím soudu jakožto jediného způsobu zániku manželství za života manželů je kvalifikovaný rozvrat manželského soužití, kterým se rozumí rozvrat hluboký, trvalý a nenapravitelný, pročež nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.). Soud I. stupně proto správně zjišťoval, zda je v souzeném případě tato skutková podmínka rozvodu splněna, a poněvadž dospěl k závěru, že tomu tak je, zjišťoval i příčiny tohoto rozvratu. S tímto jeho závěrem se odvolací soud ztotožňuje, když v řízení bylo prokázáno, že rozpory trvající mezi účastníky několik let postupně gradovaly a vedly k tomu, že účastníci po celou dobu netvoří rodinné společenství, od února 2025, kdy se manžel odstěhoval a odmítá se vrátit, žijí odděleně, nekomunikují spolu, rozpory mezi nimi se dál prohlubují (zablokování účtů, odnětí dispozičního práva k bankovnímu účtu, znepřístupnění nemovitostí), manžel nemá o obnovu manželského soužití zájem, s manželkou žít nechce a nebude. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud manželství účastníků rozvedl, když manželka ani netvrdila, že by rozvod byl v rozporu s jejím zájmem [§ 755 odst. 2 písm. b) o. z.] a správně také rozhodl o nákladech řízení.

9. Pokud manželka v odvolání namítala, že jí spolu s rozsudkem byla zaslána též výzva soudu I. stupně z datum k úhradě soudního poplatku z odvolání, z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně manželce vyměřil soudní poplatek vskutku nesprávně již na základě jejího podání z datum, jímž právě jen odůvodňovala jí datum vznesenou námitku podjatosti a které soud I. stupně nesprávně posoudil jako odvolání (viz č.l. 57), ač to bylo manželkou podáno až datum. Uvedené pochybení nicméně nemohlo mít a ani nemělo vliv ani na správnost rozhodnutí soudu I. stupně, ani na výslednou procesní korektnost celé situace, kdy manželka odvolání podala a zaplatila jemu odpovídající soudní poplatek. K námitce manželky, že ani na jedno z jednání nařízených na datum nebyla řádně a včas obeslána, třeba poznamenat, že první jednání ve věci, nařízené na datum, k němuž byla řádně a včas předvolána (viz doručenka připojená k č.l. 13 spisu), bylo na základě její žádosti (z důvodu pobytu mimo území ČR) přeodročeno na datum, a ačkoliv manželka byla ve adresa od datum a věděla o zásilce, kterou měla uloženu na poště do datum, tudíž měla a mohla předpokládat, že jde o předvolání k jednání soudu, k jednání datum se nedostavila a o termínu jednání odročeného na datum byla informována telefonicky právní zástupkyní a souhlasila s tím, že se k němu dostaví (viz protokol o jednání z datum na č.l. 39-40 spisu). Podle § 392 z. ř. s. klid řízení může v řízení o rozvod manželství nastat pouze ze dvou důvodů, a sice: a) pokud jej v průběhu řízení navrhnou oba účastníci nebo b) pokud jej navrhne navrhovatel v případě, kdy se druhý z manželů bez předchozí omluvy k jednání nedostaví. Ani jeden z těchto důvodů v daném případě nenastal a manžel navíc v reakci na vyjádření manželky k návrhu v podání datovaném datum uvedl, že s návrhem na přerušení řízení nesouhlasí a není žádný důvod pro případnou mediaci či rodinnou terapii. V bodě 12. odůvodnění rozsudku pak také soud I. stupně dostatečně a přesvědčivě vyložil, proč řízení nepřerušil. Z tohoto pohledu proto nelze odvolací argumentaci manželky přisvědčit. Lichá je rovněž její odvolací námitka, že měly být provedeny další - aniž by uvedla jaké - důkazy, když oběma účastníky navržený důkaz oddacím listem (§ 134 o. s. ř.) a jejich účastnickým výslechem (§ 389 odst. 1 z. ř. s.) byl proveden, stejně jako byl proveden manželem navržený důkaz e-mailovou výzvou manželce prostřednictvím její právní zástupkyně z datum ke zpřístupnění společných nemovitostí v adresa a bytu 3+1 v adresa. V bodě 7 odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně náležitě vysvětlil, proč neprovedl manželkou navržené důkazy vyžádáním zpráv od organizace právnická osoba, od adiktologa a nemocnice, kde manžel pracuje (srov. § 390 z. ř. s., § 120 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř.).

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., když nebyly shledány žádné okolnosti případu, které by přiznání jejich náhrady některému z účastníků odůvodňovaly. Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].