13 CO 66/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání druhé žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k druhé. žalované potvrzuje.

II. Druhá. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částka spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z jednotlivých uvedených částek, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě žalobkyni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení částka.

2. Na základě zjištěných skutečností vzal za prokázáno, že žalovaní měli podle smlouvy o nájmu bytu z datum pronajatý byt číslo nacházející se v domě adresa stojícím na pozemku číslo kat. území část obce, ulice a číslo. Rozsudkem tamního soudu z datum rozhodnutí, č.j. spisová značka -21, který nabyl právní moci dne datum, bylo žalovaným uloženo předmětný byt vyklidit do 15ti dnů od jeho právní moci, což žalovaní nesplnili a byt byl proto vyklizen exekučně dne datum. Nájemné spolu s platbami za služby spojené s nájmem činilo částka, avšak za období od května 2018 do července 2019 neuhradili žalovaní ničeho.

3. Zejména na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že od rozsudku sp.zn. spisová značka, který nabyl právní moci datum a vykonatelnosti datum, žalovaní neměli právní titul k bydlení v předmětném bytě, přesto jej užívali až do exekučního vyklizení dne datum. Až do té doby žalobkyně nemohla s bytem disponovat a žalovaní jí za dobu od května 2018 do datum ničeho nezaplatili. S odkazem na § 2295 o. z. proto žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Dodal, že žádosti žalovaných, aby mohli dluh splácet ve splátkách každého z nich po částka měsíčně, nemohl vyhovět s ohledem na výši dlužné částky a výši žalovanými nabízených splátek, neboť zaplacení služné částky by trvalo řádově několik let. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podala druhá žalovaná včas odvolání, ve kterém uvedla, že je invalidní důchodkyně III. stupně, pečuje o nezl. syna jméno, pobírá dávky hmotné nouze a je nemajetná. S prvním žalovaným v uvedeném bytě bydlela a v dobré víře se domnívala, že úhrady za byt platí on a když zjistila, že tomu tak není, zajistila splátkový kalendář. Její bývalý partner však nedoložil žádné další doklady a proto byla nucena se z bytu vystěhovat. Bohužel se opět spolehla na to, že předání bytu zajistí on, neboť se v té době zhoršil její zdravotní stav a neměla již sil na vyřešení této situace. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a finančním a majetkovým možnostem proto žádala, aby soud rozhodl o prominutí dlužné částky nebo stanovení splátkového kalendáře v maximální výši částka měsíčně.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že napadený rozsudek je zcela v souladu s právem, a to jak ve smyslu hmotněprávním, tak i procesním. Zcela chápe situaci žalované, kdy se mohla s žádostí o splátkový kalendář či prominutí dlužné částky obrátit přímo na ní, když jak sama uvedla, dříve již splátkový kalendář zajistila. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a to jen ve vztahu k 2. žalované, neboť v posuzovaném případě mají žalovaní postavení samostatných (nikoli nerozlučných) společníků, tedy každý z nich jedná v řízení sám za sebe a tedy jen s účinky pro svou osobu (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), tudíž účinky odvolání 2. žalované se 1. žalovaného, který sám odvolání nepodal, nijak nedotknou, a odvolání neshledal důvodným.

7. Odvolací soud neshledal, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z postačujících skutkových zjištění, jím zjištěný skutkový stav nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil správně i po stránce právní.

8. Jak vyšlo v řízení najevo, žalovaní byli na základě smlouvy o nájmu bytu, uzavřené dne datum s žalobkyní jakožto pronajímatelem, společnými nájemci bytu číslo nacházejícího se v domě adresa v obec a číslo, ulice a číslo (§ číslo, § 2271 o. z.), přičemž nájem, který byl sjednán na dobu určitou od datum do datum, skončil výpovědí danou žalobkyní žalovaným z důvodu dluhu na nájemném a službách s nájmem spojených, načež byl předmětný byt datum exekučně vyklizen poté, co žalovaní nesplnili povinnost tento byt vyklidit a vyklizený jej žalobkyni předat do 15ti dnů od právní moci rozsudku, která jim byla uložena rozsudkem tamního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci datum a vykonatelnosti dne datum. Protože žalovaní po sledovanou dobu od datum do datum uvedený byt užívali již neoprávněně, resp. jej žalobkyni vyklizený neodevzdali až do jeho exekučního vyklizení, domáhá se žalobkyně zcela v souladu s § 2295 o. z. náhrady ve výši sjednaného nájemného a soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Argumentace druhé žalované, že se domnívala, že nájemné hradí první žalovaný a poté, co se z bytu vystěhovala, že se spolehla i na to, že odevzdání bytu zajistí první žalovaný, je na rozhodnutí této věci bez vlivu, neboť jako společný nájemce do skončení nájmu výpovědí ze strany žalobkyně, ale ani později neučinila sama či spolu s prvním žalovaným ve vztahu k žalobkyni coby pronajímateli nic, co by vedlo ke skončení jejího/jejich nájmu nebo k odevzdání bytu. Zdravotní stav druhé. žalované (invalidita III. stupně), ani její majetkové a finanční možnosti, na které ve svém odvolání poukazuje, nejsou důvodem k tomu, aby jí byla dlužná částka prominuta. Každým z obou žalovaných nabízené splátky částka měsíčně (podaní datované datum a založené jako č.l. 30) a druhou. žalovanou v jejím odvolání nabízené splátky již jen ve výši částka měsíčně, by pak ve svém důsledku vzhledem k výši dluhu znamenaly neúměrné zvýhodnění žalovaných (dlužníků) na úkor žalobkyně (věřitele). Nelze přitom pominout, že již soud prvního stupně poskytl žalovaným k úhradě žalované částky lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku a nestanovil jim zákonnou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé. žalované podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla i v této fázi řízení úspěch, byla přiznána náhrada nákladů v paušální výši částka, a to pouze za jeden úkon (účast při odvolacím jednání) v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.