13 Co 95/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 57 208 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 1. 2026, č. j. 39 C 236/2025-134,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 683 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 57 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,15% ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 14 048 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím s tím, že jde o bezdůvodné obohacení odpovídající žalovanou od žalobkyně na podkladě mezi účastníky dne , datum, uzavřené smlouvy o investičním životním pojištění FLEXI č. , hodnota, přijatému pojistnému. Žalobkyně zaplatila na pojistném („pojistném“, z jejího pohledu) částku 104 024 Kč, od žalované obdržela na odkupném 46 816 Kč, žaluje proto vrácení rozdílu uvedených částek.

3. Žalobkyně smlouvu hodnotí jako neplatnou předně pro její neurčitost („rozpor se zákonem“) spatřovanou v tom, že odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „přehled poplatků“), který je podle článku 5 Speciálních pojistných podmínek pro , podezřelý výraz, životní pojištění (dále jen „SPP“), jež jsou součástí smlouvy, k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Žalobkyně však přehled poplatků neobdržela, není součástí produktového sešitu, který jí byl předán, do její dispozice se nedostal ani jiným způsobem, nebyla s ním žalovanou seznámena. V důsledku uvedeného se přehled poplatků nestal součástí smlouvy (potud žalobkyně odkazuje na ustálené judikatorní řešení podávající se z rozsudků , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tudíž jsou ustanovení smlouvy (včetně zejm. čl. 5 SPP), která jsou na obsahu přehledu poplatků závislá, neurčitá, což činí smlouvu neplatnou jako celek. Ani výkladem totiž nelze zjistit, v jaké výši byly ty které poplatky sjednány, výše poplatků je přitom zcela zásadní s ohledem na skutečnost, že je o ně snižována kapitálová hodnota smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Neplatnost smlouvy dále podle žalobkyně vyplývá i z toho, že obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, , o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), implementované do tuzemského právního řádu zejm. v § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále i jen „o. z.“). Ujednání o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty pojištění o poplatky totiž nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobila významnou nerovnováhu v neprospěch žalobkyně jako spotřebitele ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, neboť žalovaná mohla zcela rozumně očekávat, že pokud by byla žalobkyně v rámci individuálního vyjednávání seznámena s tím, že na ní budou formou poplatků přeneseny náklady samotné žalované (zejm. provizní náklady zprostředkovatele a náklady spojené se správou pojištění), pak by s takovým řešením nesouhlasila. Smlouva dále nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem (v intencích požadavků čl. 5 odst. 1 Směrnice), žalobkyně i proto neměla možnost posoudit její ekonomické důsledky.

5. Žalobkyně nepopírá, že v rámci (návrhu na uzavření) smlouvy je obsaženo i (její) prohlášení opřevzetí dokumentace zahrnující rovněž i přehled poplatků. Tento přehled však nepřevzala, při podpisu smlouvy existenci uvedeného prohlášení přehlédla, když toto je obsaženo až v závěru návrhu čítajícím několik obsahově komplikovaných odstavců. Prokázání uvedené skutečnosti (tj. seznámení se sazebníkem poplatků jakožto součástí smlouvy) je podle žalobkyně na žalované, jen samotný fakt podpisu smlouvy k takovému průkazu vést nemůže; v této souvislosti žalobkyně poukázala na § 2774 o. z. a rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne , datum, ve věci , spisová značka, .

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítala (krom dalšího), že na smlouvu je namístě nahlížet jako na platné právní jednání, uzavřené za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jehož stěžejní zásadou je zásada autonomie vůle a favorizování výkladu o platnosti právního jednání před jeho neplatností, což činí nepoužitelnou judikaturu odkazovanou žalobkyní a vykládající starý občanský zákoník. Žalobkyně potvrdila své seznámení s přehledem (sazebníkem) poplatků nejen při uzavření pojistné smlouvy, ale znovu i při jednání o změně smlouvy v roce 2017, o němž byl vyhotoven žalobkyní vlastnoručně podepsaný záznam. Žalovaná upozornila i na jí známou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze reprezentovanou jeho rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

7. Soud prvního stupně zaměřil svoji pozornost na vyhodnocení otázky platnosti smlouvy. Žalovanou vznesenými námitkami promlčení práva žalobkyně namítat neplatnost smlouvy, in eventum promlčení nároku v rozsahu převyšujícím pojistné zaplacené žalobkyní v posledních třech letech před podáním žaloby, se nezabýval. Vyšel ze zjištění popsaných pod body 8 až 14 rozsudku (mj. o obsahu smlouvy), na jejichž podkladě zformuloval pod bodem 17 tamtéž závěr o skutkovém stavu věci; na tam uvedené lze s ohledem na jeho převážnou nespornost pro stručnost odkázat. Ke (sporným) skutkovým otázkám ne/seznámení žalobkyně s přehledem poplatků, ne/uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě a ne/doručování tzv. výročních dopisů soud prvního stupně uvedl (pod body 29 a 43 odůvodnění, a tedy z pohledu struktury písemného vyhotovení rozsudku, v němž by řešení skutkových otázek mělo předcházet prvnímu posouzení věci, ne zcela organicky – pozn. odvolacího soudu), že považuje negativní tvrzení žalované za účelová a nevěrohodná. Akcentoval, že žalobkyně výslovně prohlásila a svým podpisem stvrdila hned dvakrát, že byla seznámena se sazebníkem a přehledem poplatků, že mu rozumí a že souhlasí s tam obsaženým. Po celou dobu trvání smluvního vztahu, stvrzeného v roce 2017uzavřením dodatku a ukončeného po řadě let až žalobkyní danou výpovědí, v tomto ohledu ničeho nenamítala. O sjednání dodatku neměl soud prvního stupně pochybnosti, když z jeho obsahu plyne, že byl uzavřen právě na základě žádosti žalobkyně, aby smlouva obsahovala její aktuální kontaktní údaje, tj. adresu a telefonní číslo; právě aktualizovanou adresu pak nesou výroční dopisy, tam (logicky) doručované. Podle soudu prvního stupně si lze za této situace [„že by nevěděla, co, kolik a proč je (a má být i v budoucnu) na základě smlouvy hrazeno“] jen stěží představit, že by žalobkyně „nejen z vlastní iniciativy vyslovila vůli pokračovat v trvání pojistné smlouvy, ale dokonce by projevila vůli pojistnou smlouvu rozšířit i o další pojištěné osoby“.

8. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 1 odst. 2, § 4 odst. 1, § 574, § 580 a § 588 o. z., poukázal i na „§ 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni , datum, “ (potud zřetelně omylem; smlouva byla uzavřena dne , datum, a cit. ustanovení, resp. zákon sám, v pro věc podstatných částech první a druhé, byl zrušen již s účinností ke dni , datum, – pozn. odvolacího soudu). Zdůraznil zásadu autonomie vůle (zejm. jde-li o zákonem nestanovený poměr investiční a rizikové/pojistné složky smlouvy), poukazuje v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a prioritu výkladu směřujícího k zachování platnosti právního jednání. Dospěl k závěru, že pojistná smlouva není ani absolutně, ani relativně neplatná, neboť nebyl shledán její rozpor se zákonem, dobrými mravy ani veřejným pořádkem, ani neurčitost ujednání o poplatcích, jelikož jejich výše a mechanismus byly zjistitelné z pojistných podmínek a přehledu poplatků. Odmítl námitky o neinkorporaci přehledu poplatků i o zneužívající povaze ujednání, k tomu odkázal na judikaturu , Orgán veřejné moci, (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ) a současně vyložil, že judikatura týkající se dřívější právní úpravy (v režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) není použitelná, neboť zákon č. 40/1964 Sb. „spočíval na jiných (mnohem striktnějších) principech a konstrukci neplatnosti tehdejších právních úkonů, důvodem nové právní úpravy představované zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo právě posílení principu autonomie vůle a mírnější nahlížení vad právních jednání se zřetelem na udržitelnost platnosti právních jednání tam, kde se to neprotiví smyslu a účelu zákona“. Uzavřel tudíž, že žalobkyně platila pojistné na základě právního důvodu (platné smlouvy), pročež jí nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

9. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „AT“).

10. Žalobkyně napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním, vytýkajíc mu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. V prvním ohledu žalobkyně namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o jejím seznámení s přehledem poplatků. Zpochybňuje závěr soudu prvního stupně, že podpis formulářového prohlášení zakládá prokazatelné seznámení, takové prohlášení, nadto nepřehledně skryté v malým písmem psaném závěru listiny, podle žalobkyně nepostačuje k naplnění požadavků § 1799 o. z. Na platnosti závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, se podle žalobkyně ani za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ničeho nezměnilo. Žalovaná neunesla ji tížící důkazní břemeno ohledně seznámení žalobkyně s přehledem poplatků, a soud prvního stupně proto vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když se opřel pouze o text pojistné smlouvy, aniž by existenci tohoto seznámení prokázal jinými důkazy. Z těchto důvodů považuje žalobkyně za nesprávný i závěr o určitelnosti ceny plnění a možnosti posouzení ekonomických dopadů smlouvy, přičemž nadále tvrdí, že absence těchto informací vede k neurčitosti, resp. zdánlivosti smlouvy. Současně žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci, když soud prvního stupně podle jejího názoru nesprávně posoudil otázku neplatnosti smlouvy a nevzal v úvahu ochranu spotřebitele. Tvrdí, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 a násl. o. z. a Směrnic, která činí smlouvu absolutně neplatnou, přičemž soud prvního stupně tuto otázku řádně nezkoumal, ačkoliv k tomu byl povinen i z úřední povinnosti. Dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z judikatury , Orgán veřejné moci, , která je podle ní nepřiléhavá či překonaná judikaturou SDEU, a že jeho závěry jsou v rozporu s rozhodnutími SDEU (např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) i , Orgán veřejné moci, , pokud jde o povinnost zkoumat zneužívající smluvní podmínky a zajistit účinnou ochranu spotřebitele. Soud prvního stupně podle jejího názoru rovněž opomenul posoudit transparentnost smlouvy a otázku, zda žalobkyně mohla porozumět rozsahu svých práv a povinností. Tím měl porušit její právo na spravedlivý proces a ochranu spotřebitele.

11. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ, že by měl odvolací soud pochybnosti o aplikaci Směrnice a judikatury SDEU, pak žalobkyně uvedla, že „může vždy následovat příkladu vnitrostátních soudů ostatních členských států Evropské unie a položit SDEU předběžnou otázku týkající se výkladu unijního práva“, kterou je žalobkyně na výzvu odvolacího soudu připravena formulovat.

12. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, zejm. pak závěrem o platnosti smlouvy, uzavřené za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Námitku, že žalobkyně nebyla seznámena s přehledem poplatků, žalovaná nadále odmítá jako nepravdivou, soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud jí nepřisvědčil, stvrdila-li žalobkyně ve smlouvě výslovně převzetí všech příloh uvedených v závěrečných ustanoveních (včetně sazebníku) a současně v záznamu z jednání potvrdila seznámení se simulovaným průběhem pojištění, s nákladovými parametry i se strukturou poplatků a převzetí pojistných podmínek; nejde přitom o skrytá či nepřehledná ujednání, neboť pojistná smlouva má pouze pět stran a prohlášení jsou situována bezprostředně nad podpisem. Podle žalované je nutno odlišit situaci řešenou rozsudkem SDEU ze dne , datum, ve věci , spisová značka, , na který žalobkyně odkazuje, když v ní šlo o obecnou (paušální) doložku stran seznámení s tzv. „standardními evropskými informacemi“, zatímco v posuzované věci je prohlášení žalobkyně konkrétní a vztahuje se k přesně vyjmenovaným dokumentům, takže průměrný spotřebitel musí rozumět jeho významu. Současně žalovaná poukazuje na judikaturu, podle níž pojistné podmínky nemusí být samostatně podepisovány, postačí potvrzení jejich převzetí či seznámení (rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Na podporu závěru o platnosti smlouvy žalovaná odkazuje na rozhodovací praxi zdejšího odvolacího soudu ve skutkově obdobných věcech (rozsudky věcech sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). K položení předběžné otázky SDEU žalovaná nespatřuje důvod, upozorňujíc, že „žalobci…“ (tj., jak je i odvolacímu soudu známo z jeho činnosti, osoby nacházející se v obdobném postavení jako žalobkyně a zastoupené týmž zástupcem) „…tento podnět vznáší ve všech obdobných řízeních a všechny soudy (včetně všech senátů odvolacího soudu) jej považují za irelevantní.“ Uvedený podnět podle žalované nesměřuje k vyřešení konkrétní právní nejistoty stran výkladu práva Evropské unie, ale pouze k potvrzení „vlastní (nesprávné) právní argumentace“ žalobkyně, což se žalované jeví být nepřípustné.

13. Reprodukce dalších pasáží vyjádření k odvolání, týkajících se náhledu soudu prvního stupně na otázku platnosti obdobných smluv v jiných jím souzených věcech, jakož i otázek, které soud prvního stupně ponechal stranou svého posouzení (viz bod 7 shora), by byla nadbytečná; v případě (snad) ustálenosti rozhodovací praxe soudu prvního stupně proto, že je z pohledu rozhodování odvolacího soudu bez významu, v případě soudem prvního stupně neřešených otázek proto, že ani odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na jejich hodnocení.

14. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud k podnětu žalobkyně na položení předběžné otázky nepřihlížel jako nadbytečnému a nedůvodnému a aby potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

16. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že mezi klienty (či bývalými klienty) na tuzemském trhu působících pojišťoven, poskytujících produkty „investičně-životního pojištění“, jako žalobci a těmito pojišťovnami jako žalovanými byla a je vedena řada soudních pří o předmětu obdobném souzené věci, tj. sporů o vrácení (části) pojistného zaplaceného těmito žalobci podle pojistných smluv hodnocených jimi jako neplatné a zneužívající, uzavíraných jednak za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (prozatím většina sporů, známých tedy odvolacímu soudu), jednak za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V případech smluv uzavíraných v režimu občanskoprávní úpravy účinné do , datum, rozhodoval již opakovaně i , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, ; jejich rozhodnutí není nutno citovat, účastníkům jsou známa, žalovaná, zastupovaná týmž advokátem jako zde, je žalována v řadě věcí, naopak jedním ze zástupců osob stojících v postavení žalobkyně je advokát , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve sporech ze smluv ovládaných úpravou občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je prozatím rozhodováno toliko dvojinstančně (podle toho, co je odvolacímu soudu známo ke dni vyhlášení jeho rozsudku).

17. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , s četnými poukazy na svoji další judikaturu zkritizoval nežádoucí rozdílnost rozhodovací praxe soudů o totožných věcech. zdůraznil, že rovnost v právech, vyplývající z článku 1 věty první Listiny základních práv a svobod, zakládá právo na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, a uzavřel, že jakkoliv odvolací soudy jistě nedisponují obdobně účinným nástrojem sjednocování judikatury jako dovolací soud, je nutno uvedené požadavky vztáhnout i na ně a žádat, aby byly odklony od již existující judikatury (byť i „jen“ odvolací) přesvědčivě odůvodněny a vysvětleny. Nález byl sice vydán v exekuční věci, jeho důvody se ale nepochybně vztahují i na řízení nalézací.

18. Odvolací soud tudíž nemíní (a ani nemůže – čl. 89 odst. 2 Ústavy) přehlížet, že právní jednání v postavení žalobkyně se nacházejících pojistníků (pojištěných) a žalované, představovaná obdobně konstruovanou pojistnou smlouvou „, podezřelý výraz, “, jako je smlouva uzavřená účastníky v nyní projednávané věci, kdy žalobci (tam právní nástupci pojistníků) tvrdí, že jejich právní předchůdci nebyli seznámeni s přehledem poplatků, pročež žádají vrátit zaplacené pojistné z titulu bezdůvodného obohacení, již byla opakovaně předmětem jeho posouzení, a to v (žalovanou odkazovaných) rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

19. Oběma rozsudky odvolací soud potvrdil zamítavé rozsudky soudu prvního stupně, v případě rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , (mj.) s odůvodněním, podle nějž „[ž]alobce byl v rámci předsmluvních jednání dne , datum, osobně seznámen se strukturou pojistné smlouvy, jejími podmínkami, poplatky a náklady (dokumenty, jež jsou nedílnou součástí smlouvy), byla mu poskytnuta modelace průběhu pojištění, včetně nákladových parametrů a byl upozorněn i na rizikovost daného produktu, kterou nese pojistník. Žalobce svým podpisem potvrdil, že dané informace mu byly poskytnuty, a to jasně, přesně, úplně a srozumitelně. Podpisem pojistné smlouvy také potvrdil, že před podpisem smlouvy převzal dokumenty, které jsou nedílnou součástí smlouvy – VPP, SPP, Závěrečná ustanovení, Přehled poplatků a parametrů a přehledy maximálního denního plnění odškodného, jakož i oceňovací tabulky, a byl srozuměn s tím, že aktuální znění přehledu poplatků a odškodného je uvedeno na internetových stránkách. Odvolací soud má za to, že zpřístupnění parametrů smlouvy, které jsou aktualizovány v průběhu jejího trvání prostřednictvím internetových stránek, v době, kdy je zcela standardním, že služby a informace jsou spotřebitelům nabízeny, zprostředkovávány, a i uzavírány v on-line prostředí, nemůže za situace, kdy je spotřebitel osobně seznámen a bez výhrad akceptuje, že část informací mu bude v průběhu smluvního vztahu poskytována tímto způsobem, neplatnost smlouvy založit. Odvolací soud má tak námitku, že soud I. stupně smlouvu neposoudil optikou kritérií § 1751, 1753 a 1811 OZ za nekonkrétní a spekulativní, jelikož samo posouzení předmětného právního jednání jako platného postačuje k tomu, aby byla žaloba (opřená o tvrzenou neplatnost) zamítnuta.

20. Obsáhlé odvolací námitky žalobce, které upozorňují na zásadu přednosti efektivity unijního práva a čl. 6 Směrnice Rady 93/13/EH, jsou teoretickou obhajobou postoje žalobce, aniž by se konkrétně zabývaly posuzovanou Smlouvou včetně předsmluvních jednání účastníků a aniž by v samotné žalobě žalobce vylíčil, v jakém ohledu by mělo být prohlášení v závěru návrhu na uzavření smlouvy či záznamu o jednání s klientem ze dne , datum, nepřehledné a průměrnému spotřebiteli těžko srozumitelné, přičemž není pravdou, že by bylo nečitelné. Pokud žalobce tvrdí, že nebyl s poplatky vůbec seznámen, toto tvrzení neodpovídá prohlášení na záznamu jednání s klientem ze dne , datum, , kde potvrdil, že byl se strukturou poplatků seznámen. Odvolací námitky jsou tak opakováním argumentace žalobce, kterou neprosadil v řízení před soudem I. stupně, aniž by mohly zvrátit správnost napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že byla žaloba zamítnuta ze shora uvedených důvodů spočívajících v zachování platnosti předmětné pojistné smlouvy, nezabýval se ani odvolací soud námitkou promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení vznesenou žalovanou ani promlčením práva žalobce vznést námitku neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění v 3leté lhůtě.“21. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , se pak odvolací soud vypořádal s odvolacími námitkami (tamější) žalobkyně formulovanými obdobně jako v nyní souzené věci (tamější žalobkyně byla zastoupena týmž zástupcem jako žalobkyně zde) zejm. následovně:22. „Žalobkyně v řízení namítá, že je pojistná smlouva neurčitá, neboť přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy a není zřejmé, v jaké výši byly poplatky sjednány.

23. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“) přinesl změnu v koncepci posuzování neurčitosti právního jednání. Zatímco dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl neurčitý právní úkon absolutně neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.), zákon č. 89/2012 Sb. pracuje s koncepcí zdánlivého právního jednání (§ 553 o.z.).

24. Dle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

25. Dle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

26. Ze skutečnosti, že se k nicotnému jednání nepřihlíží, předně vyplývá, že nicotné jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tj. následky, které jsou, resp. měly být, obsahem právního jednání. Nicotnost působí ze zákona a soud k ní přihlíží i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti. V tomto směru je postup při posuzování nicotnosti právního jednání shodný s absolutní neplatností právního jednání.

27. Jelikož v případě námitky neurčitosti právního jednání nejde o neplatnost, ale nicotnost právního jednání, jsou irelevantní úvahy o rozdílu mezi relativní a absolutní neplatností právních jednání a úvahy žalované o promlčení námitky relativní neplatnosti. Soud I. stupně, stejně jako účastníci ve svých podáních, se jistě ve svých úvahách inspirovali obdobnými spory, v nichž byla posuzována neplatnost pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti. Nicméně si neuvědomili, že takové smlouvy byly uzavírány za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a neurčitost právního úkonu způsobovala tehdy absolutní neplatnost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).

28. Dle § 1725 o.z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

29. Dle § 1751 odst. 1 věta prvá o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

30. Dle § 1799 o.z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

31. Důvodem nové právní úpravy představované zákonem č. 89/2012 Sb. bylo posílení principu autonomie vůle a mírnější nahlížení na vady právních jednání se zřetelem na udržitelnost platnosti právních jednání tam, kde se to nepříčí smyslu a účelu zákona. Tato zásada je výslovně vyjádřena v ustanovení § 574 o.z., dle kterého na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, a v ustanovení § 553 odst. 1 o.z., dle kterého lze obsah jinak neurčitého právního jednání zjistit výkladem (shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

32. K principu autonomie vůle se přihlásila i judikatura Ústavního soudu, například v nálezu , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , následovně: „Autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy. Má dvě strukturální dimenze: (1.) státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce, a (2.) jednotlivec může v rámci činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Naznačenému principu ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.)“.

33. Jak je již výše uvedeno s odkazem na § 553 o.z., pro posouzení právního jednání jako nicotného pro neurčitost je relevantní výklad takového právního jednání.

34. Dle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

35. Odvolací soud pak souhlasí se soudem I. stupně v závěru, že ujednání pojistné smlouvy ohledně poplatků není neurčité. Pojistník výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s přehledem poplatků s tím, že dokumenty poplatky specifikující tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy (část B, bod 2 pojistné smlouvy). Rovněž v záznamu o jednání pojistník prohlásil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění včetně nákladových parametrů a se strukturou poplatků. Byl tedy seznámen s podmínkami uvedenými mimo vlastní text smlouvy ve smyslu § 1751 odst. 1, § 1799 o.z. a ve smyslu judikatury (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V průběhu celého trvání pojistného vztahu (od , datum, do , datum, ) pojistník určitost pojistné smlouvy nezpochybnil, platil pojistné, dokonce v roce 2020 v dodatku k pojistné smlouvě poměrně významně rozšířil pojistnou ochranu. Bylo mu tedy zřejmé, že je jeho povinností platit poplatky za vedení pojistného účtu a, jelikož nezpochybnil žádný z výročních dopisů s uvedenou konkrétní výší účtovaných poplatků, rovněž výše těchto poplatků a struktura jejich vývoje během pojištění. Ve smyslu výkladových pravidel dle § 556 o.z. tak pojistná smlouva odpovídala úmyslu jednajících, byla odrazem předsmluvního jednání a následně žádná smluvní strana, zejména nikoliv pojistník, nedala nijak najevo odlišné vnímání obsahu a významu smlouvy.

36. Rozsudek SDEU ze dne , datum, , , právnická osoba, proti , jméno FO, a dalším, , právnická osoba, , který namítá žalobkyně v odvolání, na tuto věc nedopadá, jak správně uvádí žalovaná ve vyjádření k odvolání. V tamní věci obsahovala úvěrová smlouva odkaz na přehled se „standardními evropskými informacemi“ (viz příloha II. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, ), a spotřebitel nemůže vědět, co se pod tímto obecným pojmem skrývá. V nyní projednávané věci však pojistník v pojistné smlouvě i v záznamu z jednání výslovně potvrdil, že byl seznámen konkrétně se sazebníkem poplatků, který fyzicky převzal. Tato prohlášení jsou tedy zcela konkrétní a pojistník si musel být vědom, že takovým prohlášením stvrzuje seznámení se s poplatky za pojištění.

37. Ve vztahu k argumentaci žalobkyně o zneužívající povaze smlouvy pak odvolací vyšel v obou rozsudcích z řešení přijatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž „spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran)“. Proto v obou případech dovodil, že namítá-li v souzené věci žalobkyně právě absenci určitého ujednání o výši poplatků, pak takové tvrzené absentující ujednání nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti dle Směrnice. Stejného řešení se přidržel i soud prvního stupně v nyní souzené věci (bod 38 odůvodnění).

38. Shora citované důvody rozsudků , spisová značka, a , spisová značka, plně dopadají i na souzenou věc a plně se vypořádávají i s nyní prezentovanými (obdobnými) odvolacími námitkami žalobkyně. Odvolací soud tyto důvody sdílí, pro stručnost na ně odkazuje a nevidí důvodu se od nich odchýlit, žalobkyně mu – podle názoru odvolacího soudu – ani žádné přesvědčivé důvody pro takový odklon ve smyslu shora citovaného nálezu , spisová značka, nepředkládá. Skutková srovnatelnost nyní posuzované věci s věcmi , spisová značka, a , spisová značka, je přitom absolutní. I v souzené věci je tedy namístě dovodit, že žalobkyně byla, což je pro rozhodnutí ve věci zásadní, seznámena s přehledem poplatků. Ani odvolací soud pak nespatřuje – stejně jako soud prvního stupně – žádné důvody pro zpochybnění závěru o uzavření dodatku č. , hodnota, smlouvy a doručování výročních dopisů žalobkyni. V pojistné smlouvě je žalobkyně označena adresou „, adresa, “, tamtéž je jí adresován výroční dopis datovaný , datum, (na č. l. 92 spisu). Obsahem dodatku, „vystaveného“ , datum, (na č. l. 67 spisu), je – mj. – aktualizace bydliště žalobkyně na „, adresa, “, právě na tuto adresu jsou pak dle označení v záhlaví určeny (počínaje rokem 2018, č. l. 93 a násl. spisu) výroční dopisy za další časová období. I podle odvolacího soudu je tak očividně nepřijatelný závěr, že by k jednání účastníků zachycenému v dodatku č. , hodnota, nemělo dojít, nebyla to zjevně žalovaná, ale žalobkyně, kdo jedině mohl mít zájem na aktualizaci své adresy, zcela zjevně pak za účelem doručování korespondence, zejm. pak výročních dopisů.

39. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve výroku o věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení. Na správné vyčíslení výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšné a advokátem zastoupené žalované postačí pro stručnost plně odkázat.

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované podle nich přísluší náhrada nákladů zastoupení sestávajících z odměny jejího advokáta podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) AT za vyjádření k odvolání ve 3 420 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 450 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je společnost , právnická osoba, ., advokátní kancelář, prostřednictvím které vykonává zástupce žalované advokacii (jako její společník), v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z obojího, a tedy činící 813 Kč.

41. Celkem tedy náklady odvolacího řízení žalované činí 4 683 Kč, jež odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit ve lhůtě k plnění podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalované podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.