39 C 236/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 57 208 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 208 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14 048 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 14. 8. 2025. 2025 domáhala zaplacení částky 57 208 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že dne 16. 12. 2014 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu , Anonymizováno, životní pojištění č. , hodnota, , pojistné bylo sjednáno ve výši 548 Kč měsíčně, v pojistné smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně žalované zaplatila pojistné v celkové výši 104 024 Kč, žalovaná žalobkyni naopak vyplatila částku ve výši 46 816 Kč jako odkupné. Jelikož pojistná smlouva je dle názoru žalobkyně neplatná, představuje rozdíl ve výši 291 390 Kč bezdůvodné obohacení žalované.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. , Anonymizováno, Speciálních pojistných podmínek pro , Anonymizováno, pojištění (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv (čl., Anonymizováno, , Anonymizováno, SPP). V těchto fondech pak dochází ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Charakter fondů se liší umístěním finančních prostředků, dosahovaným výnosem a mírou rizika, přičemž investiční riziko nese pojistník. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy pak vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek.

3. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy (čl. , Anonymizováno, SPP), od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy. Rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Nakládání s pojistným upravuje článek , Anonymizováno, SPP, dle kterého je pojistné sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, která je poté snižována o další poplatky (např. cena pojištění, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatek) popsané v SPP. Jednotlivé poplatky jsou popsány v článku , Anonymizováno, SPP. O některé poplatky uvedené v článku , Anonymizováno, SPP se pak snižuje pojistné, v důsledku čehož nejsou umístěny do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a o některé je kapitálová hodnota snižována přímo. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva dále v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), který je podle článku , Anonymizováno, SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu, který byl žalobkyni předán, žalobkyně jej neobdržela ani jiným způsobem, ani s ním nebyla žalovanou seznámen. Výše těchto poplatků je důležitá právě s ohledem na skutečnost, že o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Žalobkyně dále poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Odkázala na závěr Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, tedy že: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“ Dále se žalobkyně odkázala rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ Přehled poplatků se podle žalobkyně nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ustanovení článku , Anonymizováno, SPP.

5. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřovala ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za platnou, neboť žalobkyně byla seznámena se Sazebníkem a dále, že napadená ujednání nejsou neurčitá. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně byla seznámena se Sazebníkem nejen při uzavření smlouvy, ale opětovně i v roce 2017, a to při jednání s ohledem na žalobkyní podanou žádost o změnu v pojistné smlouvě, o kterém byl vyhotoven záznam, a tento žalobkyně vlastnoručně podepsala, přičemž znovu podepsala prohlášení, že výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, který je k dispozici na internetových stránkách a na všech obchodních místech žalované. Tvrzení žalobkyně ohledně údajného neseznámení se se Sazebníkem proto označila za nepravdivá a účelová. Žalovaná poukázala také na to, že posuzovaná pojistná smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., nikoli předchozí právní úpravy, tedy je judikatura prezentovaná žalobkyní pro potřeby tohoto řízení neaplikovatelná. Žalovaná naopak upozornila na posuzování platnosti pojistné smlouvy za účinnosti nového občanského zákoníku u zdejšího soudu, a to pod sp. zn. 36 C 115/224, jakož i sp. zn. 39 C 139/2024 (u stejné předsedkyně senátu, jako je toto řízení), který byl potvrzený rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 36 Co 163/2025-233, přičemž všechna tato rozhodnutí shledala uzavřenou pojistnou smlouvu za platnou, a podané žaloby za nedůvodné.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) (viz č.l. 126) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 12. 2014 pojistnou smlouvu č. , hodnota, – , Anonymizováno, pojištění. V pojistné smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, celkové měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 548 Kč měsíčně, žalobkyně na pojistném na základě smlouvy zaplatila žalované celkem částku 104 024 Kč, za poslední 3 roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované částku 17 686 Kč, zatímco žalovaná žalobkyni uhradila částku 46 642 Kč. Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ke dni 31. 8. 2025.

9. Žalobkyně sporovala uzavření i doručení dodatku č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2017, rovněž sporovala doručení přehledu/sazebníku poplatků, jakož i rekapitulací, tedy tzv. výročních dopisů.

10. Z nabídky na uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, (č.l. 53an.) ze dne 16. 12. 2014 podepsané žalobkyní bylo (nad rámec výše uvedeného, jenž účastníci prohlásili za nesporné) zjištěno, že nedílnou součástí nabídky jsou přílohy, a to mj. přehled poplatků a parametrů produktu , Anonymizováno, pojištění, jehož aktuální znění je uvedeno na internetových stránkách, jakož i všeobecné pojistné podmínky a speciální pojistné podmínky. V Prohlášení pojistníka bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka, že před uzavřením pojistné smlouvy převzala v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené výše jako přílohy a seznámila se s nimi. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)

11. Ze záznamu z jednání s klientem (č.l. 55 p.v.) ze dne 16. 12. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně projevila zájem o pojištění dalších osob, podepsala rovněž prohlášení o tom, že byla mj. seznámena se simulovaným průběhem pojištění, byly jí poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů. Dále prohlásila, že byla seznámena u , Anonymizováno, pojištění se strukturou poplatků a v souladu s pravidly platnými pro kolektivní investování byla upozorněna, že současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí a že investiční riziko nese plně pojistník.

12. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2017 (č.l. 111) bylo zjištěno, že došlo k uzavření dodatku č. , hodnota, k pojistné smlouvě, přičemž obsahem dodatku je změna adresy u pojistníka (žalobkyněˇ), dále doplnění telefonního čísla, změny adresy u první pojištěné osoby (žalobkyně) a doplnění telefonního čísla u první pojištěné osoby (žalobkyně).

13. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31. 12. 2015 (č.l. 92), k 31. 12. 2017 (č.l. 93), k 31. 12. 2018 (č.l. 94p.v.), k 31. 12. 2019 (č.l. 96p.v.), k 31.12.2020 (č.l. 97p.v.), k 31.12.2021 (č.l. 98p.v.), k 31. 12. 2022 (č.l. 99p.v.), k 31.12.2023 (č.l. 101), k 31. 12. 2024 (č.l. 109) bylo zjištěno, že jsou v těchto dokumentech (tzv. výročních dopisech) uvedeny tyto údaje: počátek a konec pojištění, běžné měsíční pojistné, pojistná částka pro případ smrti, výplaty z kapitálové hodnoty v daném období, zhodnocení připsané v daném období, stav kapitálové hodnoty, disponibilní zůstatek (maximální možná výplata), odkupné, náklady na poskytnuté pojistné služby v daném období, bonusy, zaplacené pojistné a rozpis zaplaceného pojistného, tj. kolik činí pojistné uhrazené pojistníkem na pojištění pro případ smrti nebo dožití a kolik činí pojistné uhrazené pojistníkem na ostatní pojištěná rizika.

14. Z přehledu poplatků a parametrů produktu , Anonymizováno, pojištění platného od 1. 1. 2014 (č.l. 68) bylo zjištěno, že obsahuje parametry pojištění, výši a způsob výpočtu poplatků (provozní a alokační poplatky, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek, roční poplatek za správu fondů) příp. konkrétní částku měsíčního poplatku, jakož i investiční strategii a rozpis umístění pojistného do fondů.

15. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

16. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

17. Dne 16. 12. 2014 žalobkyně uzavřela se žalovanou dne pojistnou smlouvu č. , hodnota, – , Anonymizováno, pojištění. V pojistné smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, celkové měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 548 Kč měsíčně. Nedílnou součástí byly přílohy, a to mj. přehled poplatků a parametrů produktu , Anonymizováno, pojištění, jehož aktuální znění bylo uvedeno na internetových stránkách, jakož i všeobecné pojistné podmínky a speciální pojistné podmínky. Žalobkyně podepsala prohlášení pojistníka, v němž bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka, že před uzavřením pojistné smlouvy převzala v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené výše jako přílohy a seznámila se s nimi. Žalobkyně na pojistném na základě smlouvy zaplatila žalované celkem částku 104 024 Kč. Za poslední 3 roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované částku 17 686 Kč, žalovaná uhradila žalobkyni za toto období částku 46 642 Kč. Dne 15. 2. 2017 byl na základě žádosti žalobkyně uzavřen dodatek č. , hodnota, k pojistné smlouvě, změna smlouvy se týkala adresy a telefonního čísla žalobkyně. Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ke dni 31. 8. 2025.

18. Po právní stránce soud posoudil věc následovně, a to ve znění rozhodném:

19. Platnost předmětné pojistné smlouvy je nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tj. dle zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 21. 11. 2014 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

20. Dle § 1 odst. 2 OZ, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

21. Dle § 4 odst. 1 OZ, se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

22. Dle § 574 OZ, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

23. Dle § 580 odst. 1, 2 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

24. Dle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

26. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (žalovaná zde poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat argument žalované, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.

27. Pro to, aby žalobkyni mohlo vzniknout jí tvrzené bezdůvodné obohacení, se soud I. stupně nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy, jejíž absolutní a relativní platnost žalobkyně namítala.

28. Soud předně uvádí, že tento posuzovaný případ se od jiných obdobných případů týkajících se posuzování (ne)platnosti smluv o investičním životním pojištění zásadním způsobem liší tím, že smlouva o investičním životním pojištění byla uzavřena za účinnosti OZ, tj. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“), nikoli občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

29. Soud dospěl k závěru, jak blíže odůvodněno níže, že uzavřená pojistná smlouva není absolutně ani relativně neplatná, a to s ohledem na zásadní posílení autonomie smluvní vůle v OZ, rovněž s odkazem na generální klauzuli v § 1 odst. 2 OZ a vymezení důvodů absolutní neplatnosti právního jednání uvedených v § 588 OZ, dále s poukazem na ust. § 574 OZ, tedy, že na právní jednání je nutno hledět spíše jako na platné, než neplatné, jakož i skutečnosti, že žalobkyně po uzavření smlouvy v r. 2014 opětovně v r. 2017 v souvislosti s jí iniciovanou změnou pojistné smlouvy vyslovila zájem na dalším trvání uzavřené smlouvy, když požádala o aktualizaci jejích údajů, tedy doručovací adresy a telefonního čísla. Soud považoval tvrzení žalobkyně, že dodatek č. , hodnota, nebyl uzavřen, za účelové, neboť z obsahu dodatku č. , hodnota, vyplývá, že tento dodatek byl uzavřen právě na základě žádosti žalobkyně, aby smlouva obsahovala aktuální kontaktní údaje žalobkyně, tedy její aktuální adresu a telefonní číslo. Z tohoto důvodu proto soud ani neuvěřil tvrzení žalobkyně, že jí nebyly doručovány žádné výroční dopisy, neboť tyto byly žalobkyni ze strany žalované doručovány každoročně od r. 2014, tedy i po r. 2017, kdy došlo ke změně adresy a telefonního čísla. Z obsahu dodatku je zřejmé, že žalobkyně chtěla, aby žalovaná měla platné údaje žalobkyně (bydliště a tel. č.), proto byl tento dodatek uzavřen.

30. Pokud jde o žalobkyní namítanou absolutní neplatnost sjednané smlouvy, k tomu soud uvádí, že neshledal, že by byl naplněn některý ze tří taxativních důvodů uvedených v ust. § 588 OZ, tedy 1) zjevný rozpor s dobrými mravy, 2) rozpor se zákonem, nejen tedy zjevný, ale jakýkoli (každý), avšak pouze pokud je splněna podmínka, že porušením zákona byl zjevně narušen veřejný pořádek, a 3) skutečnost, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Soud rovněž neshledal, že by byl naplněn některý z důvodů žalobkyní namítané relativní neplatnosti dle ust. § 580 OZ. K tomuto soud doplňuje, že se jedná: 1) o neplatnost, která je sankcí právního jednání, které se příčí dobrým mravům, 2) neplatnost, která je sankcí právního jednání, jež odporuje zákonu, ale jen v případě (resp. za podmínky), že smysl a účel zákona (zákonného ustanovení, s nímž je právní jednání v rozporu) vyžaduje, aby dotyčné právní jednání bylo sankcionováno neplatností, a 3) se jedná o neplatnost, která je sankcí vady právního jednání, která spočívá v tom, že má být plněno něco nemožného (tj. že byl sjednán nemožný předmět plnění).

32. Soud zdůrazňuje, že pojistná smlouva prokazatelně obsahovala kromě investiční složky také složku rizikovou, a to v poměrně širokém rozsahu pojištění široce vymezených rizik ve standardních pojistných částkách. Soud připomíná, že mezi účastníky byl sjednám produkt kombinující prvky pojistné smlouvy s dlouhodobým investičním portfoliem. Pojistné smlouvy pak patří do tzv. smluv odvážných (smlouvy, u nichž je prospěch či neprospěch alespoň jedné smluvní strany podmíněn nahodilou (nejistou) událostí, tzn., že ani jedna ze smluvních stran v době uzavírání smlouvy netuší, zda událost nastane či nikoliv. Co se týče samotného sjednání a dikce pojistné smlouvy, včetně související dokumentů, pojistná smlouva čítá toliko 5 stran formátu A4, kdy větší část dokumentu zabírají kolonky pro vyplnění údajů o pojištěném (v tomto případě pojištěných) a o sjednání případného připojištění. Ujednání tak v zásadě obsahuje jen odstavec textu označený jako „Závěrečná ustanovení“, kde jsou specifikovány přílohy, mj. přehled poplatků a parametrů jakožto nedílná součást, a dále „Prohlášení pojistníka“, a jeden odstavec textu označený jako „Prohlášení pojištěného“. Obsahem tohoto prohlášení je mimo jiné i prohlášení žalobkyně, že se před popisem smlouvy seznámila mj. i se sazebníkem poplatků a souhlasí s jejím obsahem. Podpis samotné pojistné smlouvy žalobkyně nesporovala. Soubor pojistných podmínek včetně sazebníku poplatků pak obsahuje výpočtové mechanismy pro poplatky spojené s pojistným produktem, dále výpočet slev, bonusů, rozpis investování pojistného, rizikového pojistného a obecné parametry pojištění klienta. Uvedený dokument zcela určitým způsobem definuje vnitřní fungování pojistného produktu i práva a povinnosti smluvních stran, především stran poplatků, plateb pojistného a výpočtu pojistného plnění. Roční kalkulace ve formě výročních dopisů pak podle názoru soudu stručně a výstižně klienta informovaly o vývoji investičního portfolia a jeho jednotlivých složkách, stejně tak závěrečné vyúčtování pojistné smlouvy.

33. Soud pro úplnost konstatuje, že pojistná smlouva obsahovala jak složku investiční, tak rizikovou. Zákon přitom nestanoví, jak vysoká má být tato riziková složka, tedy je ponecháno na úvaze a smluvní volnosti stran, jak vysokou částku pojistného plnění pro daný případ si ve smlouvě sjednají. Pojistná částka vychází z autonomie smluvní vůle obou stran, tedy žalobkyně i žalované. Žalobkyně si byla již od počátku uzavření smlouvy vědoma výše pojistné částky, a kdy této částky při sjednaném měsíčním pojistném může být dosaženo. Soud v tomto směru poukazuje na ust. § 4 odst. 1 OZ, tedy průměrně uvažujícího člověka. Je zřejmé, že zájem žalobkyně směřoval zejména do investiční složky investičního životního pojištění, nikoli do rizikové složky. Ve smlouvě a jejích nedílných součástech (VPP, ZPP a Přehledu poplatků) je zjistitelná cena plnění dle uzavírané smlouvy, a to na rozdíl od některých jiných zdejším soudem posuzovaných smluv o investičním životním pojištění, typicky uzavíraných před r. 2014. V případě , Anonymizováno, pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru; a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí. Tyto skutečnosti jsou ze smlouvy, VPP, ZPP a zejména Přehledu poplatků zjistitelné, tedy smlouva není neplatná ani pro žalobkyní namítanou neurčitost či nesrozumitelnost dle § 553 OZ.

34. Stejně tak soud I. stupně neshledal jakoukoli nepřiměřenost smluvních ujednání. Tento závěr soudu rovněž vychází ze zásady posílené autonomie smluvní vůle smluvních stran dle OZ, a v tomto směru soud poukazuje i na to, že sama žalobkyně opětovně v r. 2017 (tj. 3 roky po uzavření smlouvy) projevila vůli (podáním žádosti o změnu pojistné smlouvy) být uzavřenou smlouvou nejen i nadále vázána, přičemž měla zájem na tom, aby žalovaná disponovala aktuálními kontaktními údaji žalobkyně (adresou a telefonním číslem). Žalobkyně tedy projevila v r. 2017 vůli pokračovat v trvání sjednané smlouvy.

35. K výše uvedené autonomii vůle soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 392/20 z 10.3.2020, dle kterého: „autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy. Má dvě strukturální dimenze: (1.) státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce, a (2.) jednotlivec může v rámci činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Naznačenému principu ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (v tomto případně soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.).“36. Soud v souladu s výše uvedeným nálezem konstatuje, že mezi stranami byla zřejmá jejich vůle vyplývající ze smlouvy, opětovně projevená i v r. 2016, aby bylo pokračováno v trvání smlouvy. Rovněž byl zřejmý i ekonomický účel uzavřené smlouvy, a nebyl dán žádný zákonný důvod do projevené autonomie vůle a smluvní volnosti ze strany soudní moci zasahovat.

37. Soud rovněž neshledal, že by uzavřená smlouva či její nedílné součásti obsahovaly jakákoli zneužívající ustanovení dle § 1814an. OZ, tj. dle tvrzení žalobkyně konkrétně z důvodu, že by žalovaná nesplnila svou informační povinnost.

38. K tomuto soud I. stupně odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, kdy Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11.6.2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta, dovodil, že „povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není, pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ Dle názoru soudu I. stupně je tento závěr nadále aplikovatelný i za účinnosti nové právní úpravy (zák. č. 89/2012 Sb.).

39. Namítá-li žalobkyně, že na projednávanou věc dopadají závěry rozsudku SDEU ve věci C-485/19, C-243/08, C-415/11, C-531/22, C- 208/20 nebo C- 561/21, C-269/19, a proto nelze stanovit počátek běhu promlčecí doby podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, k tomu soud I. stupně upozorňuje na zásadní rozdíl, a to, že pojistná smlouva uzavřená za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. byla soudem shledána platnou, a toto je v souladu s judikaturou zdejšího i odvolacího soudu zabývající se nově i smlouvami uzavřenými dle OZ (zák. č. 89/2012 Sb.). Pro úplnost tedy soud I. stupně pouze stručně ve vztahu k argumentaci žalobce (byť nepřiléhavé), poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ve věci týkající se rovněž tzv. životního pojištění, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. Z daného rozhodnutí Ústavního soudu pak plyne, že u životního pojištění nelze aplikovat závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr. I SDEU uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a stanovení přiměřených lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty je slučitelné s unijním právem. Nejvyšší soud posléze vztáhl obecná východiska vyplývající z unijního práva a judikatury SDEU na okolnosti nyní posuzované věci a vysvětlil, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS), nýbrž šlo neplatnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv, tj. absence určitého ujednání podle § 37 obč. zák., tedy vadu projevu (srov. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3579/2022). Ústavní soud závěry obecných soudů týkající se podmínek, za kterých se spotřebitel (i podle unijních předpisů) může domáhat účinné ochrany, nepovažoval za porušující ústavně zaručená práva stěžovatele (srov. již zmiňované rozhodnutí IV. ÚS 2429/23). Na těchto závěrech pak Nejvyšší soud setrvává i po vydání rozsudku SDEU C-521/24, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 ze dne 7. 11. 2024, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, na jehož judikaturu o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí lhůty přitom žalobce opakovaně poukazoval. Nejvyšší soud v něm odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta. V něm dovodil, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání.

40. Soud v této souvislosti upozorňuje, že v projednávaném případě, jak výše uvedeno, neshledal žádný důvod neplatnosti pojistné smlouvy namítaný žalobkyní. Uzavřená pojistná smlouva byla výrazem autonomie vůle obou účastníků smlouvy. Smlouva rovněž nezakládala nevyvážený vztah, neboť žalovaná po celou dobu trvání pojistné smlouvy, která zanikla 31. 8. 2025, poskytovala žalobkyni pojistnou ochranu, tj. vyplatit pojistné plnění v případě náhodné události kryté pojistnou smlouvou. Ani skutečnost, že žádná pojistná událost za 11 let trvání pojistné ochrany nenastala, neopravňuje žalobkyni se ex post domáhat po žalované plnění, kdy soud opětovně poukazuje na to, že pojistné smlouvy pak patří do tzv. smluv odvážných, tedy se jedná o smlouvy, u nichž je prospěch či neprospěch alespoň jedné smluvní strany podmíněn nahodilou (nejistou) událostí, přičemž ani jedna ze smluvních stran v době uzavírání smlouvy neví, zdali událost nastane či nikoliv.

41. K tomuto soud uvádí, že na tuzemském trhu bylo v minulosti nabízeno poměrně široké portfolio pojistných smluv různé koncepce, kdy je zřejmé, že řada produktů byla v dlouhodobém časovém horizontu výhodnější pro pojistitele nežli pro pojištěného. Na druhé straně ve zde řešeném případě stále zjevně byly sjednány odpovídající povinnosti na straně žalované (mj. eventuální výplata pojistného plnění), kdy na uvedený typ smluv nelze a priori nahlížet jako na neplatné, tím spíše v režimu OZ. Posuzovaná pojistná smlouva v kombinaci s pojistnými podmínkami a sazebníkem poplatků je dle soudu I. stupně dostatečně určitá ve vymezení vzájemných práv a povinností smluvních stran, kdy žádný z žalobkyní namítaných nedostatků smlouvy zde buď soudem nebyl vůbec shledán (neurčité ujednání o poplatcích), případně se jedná o takové smluvní ujednání, které svým charakterem nenaplňuje definici zneužívajícího ujednání. Soud proto neshledal, že by uzavřená smlouva či její nedílné součásti obsahovaly jakákoli zneužívající ustanovení dle § 1814an. OZ. Z výše uvedeného důvodu je dle soudu třeba na pojistnou smlouvu hledět jako na platně sjednanou. Pokud žalobkyně využila svého práva a smlouvu vypověděla, nemůže se po žalované dále domáhat úhrady bezdůvodného obohacení, neboť se v daném případě jednalo o platby pojistného na platně sjednanou pojistnou smlouvu.

42. Žalobkyní odkazovaná judikatura Finančního arbitra i Městského soudu v Praze v otázkách posuzování platnosti smluv o životním investičním pojištění není pro danou věc přiléhavá, protože se vztahuje k právním poměrům smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který spočíval na jiných (mnohem striktnějších) principech a konstrukci neplatnosti tehdejších právních úkonů, důvodem nové právní úpravy představované zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo právě posílení principu autonomie vůle a mírnější nahlížení vad právních jednání se zřetelem na udržitelnost platnosti právních jednání tam, kde se to neprotiví smyslu a účelu zákona.

43. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že nebyla seznámena se sazebníkem / přehledem poplatků, že jí toto nebylo předáno, k tomuto tvrzení soud uvádí, že tuto argumentaci žalované shledal jako účelovou. Soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně výslovně prohlásila a svým podpisem stvrdila celkem dvakrát, že byla seznámena se sazebníkem a přehledem poplatků, že mu rozumí a souhlasí s jejím obsahem, a to dne 16.12. 2014 při uzavření pojistné smlouvy, jakož i při sepisu jí iniciované žádosti o změnu v pojistné smlouvě, kdy je soudu z jeho úřední činnosti známo, že při každé žádosti o změnu pojistné smlouvy je s žadatelem sepisován Záznam z jednání, v němž je obsaženo prohlášení klienta/klientky, že byla seznámena se strukturou poplatků a že vzala na vědomí, že výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, přehledem poplatků a parametrů produktu, který je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Žalobkyně rovněž nikdy po celou dobu trvání smlouvy tuto skutečnost nenamítala. S ohledem na výše uvedené proto soud považuje tvrzení žalobkyně za účelové a nevěrohodné, zvlášť za situace, kdy žalobkyně sama projevila vůli v r. 2017 uzavřeným dodatkem pokračovat v trvání smlouvy, tedy 3 roky poté, co uzavřela předmětnou smlouvu, navzdory tomu, že by jí, jak tvrdí, přehled poplatků nebyl předán, tedy, že by nevěděla, co, kolik a proč je (a má být i v budoucnu) na základě smlouvy hrazeno. Jen stěží si lze představit, že by žalobkyně za této situace nejen, že z vlastní iniciativy vyslovila vůli pokračovat v trvání pojistné smlouvy, ale dokonce by projevila vůli pojistnou smlouvu rozšířit i o další pojištěné osoby.

44. Soud závěrem shrnuje, že uzavřená smlouva byla platná, tedy žalobkyni nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

45. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak ve výroku II. uvedeno, a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Náklady řízení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), (1 úk. příprava a převzetí zastoupení, 1 úk. vyjádření k žalobě z 8. 10. 2025, 1 úk. účast na jednání soudu dne 8. 1. 2026); 1 úkon za 3 420 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 450 Kč, a dále 21% DPH z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku, tedy činí konečná výše nákladů řízení po zaokrouhlení částku 14 048 Kč.

47. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.