13 Co 97/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem adresa zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o určení dědického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. srpna 2024, č.j. 27C 38/2023-237, Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že spoluvlastníky bytové jednotky č. číslo (LV číslo) v budově adresa, na pozemku č.parc. číslo, spolu s podílem o velikosti 804/133072 (tj. 201/33268) na společných částech domu adresa bytový dům (LV číslo) a pozemku č.parc. číslo - zastavěná plocha a nádvoří (LV číslo), vše v katastrálním území adresa, obec adresa, jsou žalobkyně s podílem o velikosti 1/6, 1. žalovaný s oddílem o velikosti 1/6 a 2. žalovaná s podílem o velikosti 4/6 (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prhu 4 na náhradě nákladů řízení 2 742,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení spoluvlastnických podílů účastníků jakožto zákonných dědiců jméno FO, zemřelého dne datum, k předmětné bytové jednotce s podílem na společných částech, k níž nebylo jako ke spornému majetku v rámci pozůstalostního řízení vedeného pod sp.zn. spisová značka tamního soudu přihlíženo, když podle žalobkyně nebyla darovací smlouva z 10.12.2020, kterou zůstavitel spolu s manželkou - - 2. žalovanou tuto bytovou jednotku darovali svému synovi - 1. žalovanému, platně uzavřena, protože zůstavitel nebyl pro svůj zdravotní stav schopen posoudit následky tohoto právního jednání. Vyšel z toho, že žaloba byla podána po právní moci rozhodnutí o dědictví a po provedeném dokazování dospěl s odkazem na § 189 odst. 1 a § 193 odst. 1 z. ř. s. k závěru, že žalobkyní byl nesprávně uplatněný žalobní petit, vycházeje ze závěru vyjádřeného v rozsudcích Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka či Krajského soudu v místo sp.zn. „spisová značka“ že „Dědic se může dle ust. § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění naléhavého právního zájmu dle ust. § 80 o. s. ř. určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží ke dni smrti zůstaviteli jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle ust. § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců nepřihlížel“. Tento nedostatek pak nelze zhojit poučovací povinností soudu, neboť v tomto případě by šlo o poučení hmotněprávní. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalovaným žádné náklady nevznikly. Výrok o nákladech státu (odměna znalkyně) odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že se žalobou domáhala určení spoluvlastnických podílů k bytové jednotce, když v průběhu řízení o pozůstalosti po jméno FO vyšlo najevo, že tuto bytovou jednotku zůstavitel spolu s 2. žalovanou darovali 10.12.2020 1. žalovanému darovací smlouvou, která však nebyla uzavřena platně z důvodu duševní poruchy zůstavitele a poněvadž tento sporný majetek nebyl v pozůstalostním řízení řešen, bylo třeba o něm rozhodnout v tomto řízení ve smyslu ust. § 189 odst. 1 z. ř. s. Ačkoliv soud prvního stupně vedl poměrně rozsáhlé dokazování, nakonec překvapivě dospěl k závěru, že byl nesprávně formulován žalobní petit a žalobu proto zamítl vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka. Zjevně ale přehlédl, že se žalobkyně vůbec nedomáhá určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem uvedeného majetku, ale naopak určení vlastnického práva dědiců k majetku, který nebyl v řízení o pozůstalosti řešen, resp. nebylo k němu přihlíženo v důsledku jeho spornosti. Žalobní petit byl formulován zcela v souladu s ust. § 189 odst. 1 z. ř. s. a zmíněnou judikaturou a právní posouzení soudem prvního stupně je zjevně nesprávné, neboť se vymyká předmětu sporu a výrok o věci (I.) odporuje odůvodnění, kde soud hovoří o nesprávnosti jiného petitu. Proto závěrem navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žalobě bylo vyhověno.

4. Žalovaný ad 1. se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Žalovaná ad 2. ve svém písemném vyjádření uvedla, že s odvoláním žalobkyně souhlasí, když po zvážení všech okolností dospěla k závěru, že žaloba je po právu. S manželem sice darovali byt synovi, ale skutečností je, že manžel nebyl v době darování v dobrém zdravotním stavu a opravdu už v plném rozsahu nemusel rozumět darování a jeho důsledkům. V podstatě jen vyhověl přání syna, ale o jeho svobodném rozhodnutí už není možné mluvit. I ona byla dlouho pod vlivem syna v podstatě vyhověla tomu, co si přál a jak chtěl věci uspořádat. Syn se začal chovat nevděčně, neprojevuje o ni žádný zájem a jeho chování považuje za nemorální. V podstatě po darování začal jeho zájem o ni postupně upadat. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a neshledal podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku.

7. Není pochyb o tom, že v rámci pozůstalostního řízení vedeného týmž soudem prvního stupně pod sp.zn. spisová značka vznikl mezi dědici (účastníky tohoto řízení) spor o to, zda předmětná bytová jednotka s podílem na společných částech domu a pozemku je součástí dědictví po jméno FO, zemřelém datum, když v něm žalobkyně od počátku namítala, že darovací smlouva z 10.12.2020 je neplatná z důvodu, že zůstavitel (otec) nebyl s ohledem na své zdravotní postižení takového právního jednání schopen. Soud proto také v pozůstalostním řízení k tomuto spornému majetku nepřihlížel a nebyl vypořádán.

8. Vzdor tomu, že soud prvního stupně provedl poměrně obsáhlé dokazování týkající se zdravotního stavu zůstavitele (zprávou praktické lékařky tituly před jménem jméno FO, žalobkyní předloženým znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie vypracovaným znalkyní tituly před jménem jméno FO a výslechem této znalkyně, fotografiemi, videonahrávkami a výpověďmi několika svědků), nakonec žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka s tím, že byl žalobkyní nesprávně uplatněný žalobní petit, jímž se domáhá „určení, že je spoluvlastníkem uvedené nemovitosti společně se žalovanými, a to dle jejich zákonných podílů“, čemuž neodpovídá zápis v katastru nemovitostí, kde je na základě darovací smlouvy z 10.12.2020 veden jako vlastník 1. žalovaný. Soud prvního stupně zřejmě přehlédl, co je předmětem tohoto řízení a jakého určení se žalobkyně svojí žalobou domáhá. Od okamžiku, kdy nabude rozhodnutí o dědictví právní moci, totiž zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv byla zohledněna v rámci pozůstalostního řízení. Naopak § 189 a § 193 z. ř. s. výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva, příp. pasiva pozůstalosti může definitivně vyřešit jen ve sporném řízení, přičemž z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli. Po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva či právního vztahu anebo jako v tomto případě určení spoluvlastnických podílů k bytové jednotce s podílem na společných částech (viz též soudem prvního stupně odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 24 Cdo 2680/2022). Je proto třeba přisvědčit jediné a zásadní odvolací námitce žalobkyně, že se vůbec nedomáhá určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem uvedeného majetku, žalobní petit že je formulován zcela v souladu s ust. § 189 odst. 1 z. ř. s. a zmíněnou judikaturou a právní posouzení soudem prvního stupně je zjevně nesprávné, neboť se vymyká předmětu sporu a výrok o věci samé odporuje odůvodnění rozsudku, kde soud hovoří o nesprávnosti jiného petitu.

9. Za popsané situace proto nemohl odvolací soud postupovat jinak, než rozsudek soudu prvního stupně zrušit [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

10. Na soudu prvního stupně bude, aby se zabýval namítanou neplatností darovací smlouvy z 10.12.2020 a pokud by vyšlo najevo, že je tato smlouva neplatná, bude se muset zabývat tím, co z předmětné bytové jednotky s podílem na společných částech patřilo do společného jmění zemřelého jméno FO a pozůstalé manželky, následně jak a kdo dědil (v tomto případě ze zákona, poněvadž zůstavitel nezanechal závěť) a podle toho pak určit podíly na bytové jednotce s podílem na společných částech. Ve svém novém rozhodnutí pak také soud prvního stupně rozhodne o nákladech celého, tedy i tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.].