14 CO 150/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částka s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky částka s úrokem 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení s odůvodněním, že dne datum způsobil jméno příjmení, který řídil značka automobilu, r.z. anonymizováno číslo, dopravní nehodu, při níž utrpěla pojištěnka žalobce jméno příjmení, datum narození, zranění, které si vyžádalo anonymizována dvě slova. Žalobce uhradil smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, náklady na ambulantní péči, hospitalizační péči, léčiva, prostředky zdravotní techniky a na dopravu v celkové částce částka. Na základě znaleckého posudku revizní lékařky žalovaného byla tato částka snížena o částka.

3. Žalovaný namítal, že není věcně pasivně legitimován. anonymizováno r. z. anonymizována dvě slova - anonymizováno bylo v době dopravní nehody zařazeno do Integrovaného záchranného systému a vztahovala se na něj výjimka z povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla. Pokud je s takovým vozidlem způsobena škoda, má poškozený právo na náhradu škody vůči Ministerstvu financí. Žalovaný je pouze pověřen k likvidaci nároků poškozeného.

4. Dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle tohoto zákona nemá složka integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla neužívaná k podnikání a zařazená do průběžně aktualizované přílohy poplachového plánu integrovaného záchranného systému kraje.

5. Dle § 11 odst. 1 zákona újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí Ministerstvo financí.

6. Dle § 11 odst. 2 poslední věta zákona činnosti spojené s náhradou újmy hrazenou ministerstvem může na základě dohody vykonávat jménem ministerstva jím pověřený pojistitel.

7. Jelikož dopravní nehoda byla způsobena vozidlem, které je součástí Integrovaného záchranného systému, je k náhradě újmy způsobené jeho provozem povinno Ministerstvo financí, a to i v případě, že na základě dohody vykonává jeho jménem činnost spojenou s náhradou újmy jím pověřený pojistitel. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován a žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému náleží náhrada nákladů řízení sestávající z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony po částka (1. vyjádření k žalobě, 2. účast na jednání dne datum), tedy celkem částka.

9. Uvedený rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že smyslem § 11 odst. 2 poslední věty zák. č. 168/1999 Sb. („ Činnosti spojené s náhradou újmy hrazenou ministerstvem může na základě dohody vykonávat jmé-nem ministerstva jím pověřený pojistitel.“) není pouze prostá administrace činností třetí osobou (pojistitelem), ale že sjednáním takto zákonem předvídané dohody musí dojít i k převodu povinností Ministerstva financí na pojistitele – včetně jeho pasivní legitimace v soudním řízení. Pokud by běžnou komunikaci a sporná mimosoudní jednání s poškozenými vedla žalovaná, zatímco Ministerstvo financí by následně vedlo soudní spory, pozbývá tato skutečnost jakéhokoliv smyslu a jistě neodpovídá záměru zákonodárce. Opačný přístup by mohl způsobit i nežádoucí právní nejistotu adresátů příslušných zákonných norem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil a žalobě vyhověl.

10. Žalovaný ve svém vyjádření požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobce ve své polemice, co je míněno„ činnostmi spojenými s náhradou újmy“, pomíjí samotné ustanovení § 11 odst. 1 zákona, které výslovně uvádí, že újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí ministerstvo. Žalovaný nemůže jednat v soudním řízení jménem stát. instituce, neboť k tomu nemá žádné zmocnění. Žalovaný má s stát. instituce toliko uzavřenou smlouvu o vyřizování škodných událostí, nebyla mu však udělena plná moc k jednání jeho jménem před soudem. ulice řízení by mohla vystupovat toliko jako vedlejší účastník na straně žalovaného.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odborná literatura vztahující se k ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. (příjmení, L., příjmení, P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, číslo s.) zcela jasně vymezuje, že splnění případných závazků k náhradě újmy způsobené provozem tuzemských vozidel s výjimkou z pojištění odpovědnosti musí být zajištěno ze strany státu. Újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí Ministerstvo financí a poškozený má právo na náhradu újmy proti tomuto ministerstvu. V případě soudního sporu by žalovaným zřejmě měla být Česká republika, nikoliv přímo Ministerstvo financí. V případě šetření nároků na náhradu újmy uplatněných vůči Ministerstvu financí, s ohledem na hospodárnost nakládání s prostředky státního rozpočtu není důvod, aby Ministerstvo financí zřizovalo zvláštní útvar pro šetření těchto újem, a proto zákon výslovně předpokládá a umožňuje, aby činnosti spojené s náhradou těchto újem na základě dohody s Ministerstvem financí vykonával jím pověřený pojistitel. Pojistitel pak při šetření nároků na náhradu újmy vůči Ministerstvu financí jedná jménem tohoto ministerstva a také újma je hrazena ministerstvem.

13. Z výše uvedeného je zřejmé, že povinným subjektem pro úhradu újmy způsobené provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti je stát, za který jedná Ministerstvo financí, což je ostatně výslovně uvedeno v ustanovení § 11 odst. 1 zákona. Tomuto musí odpovídat i označení žalovaného v soudním sporu, kterým je Česká republika – Ministerstvo financí. Případný ministerstvem pověřený pojistitel má oprávnění pouze technického charakteru při šetření takových nároků, ale není povinným subjektem, není v případném soudním sporu věcně pasivně legitimován.

14. Jelikož závěr soudu I. stupně je správný, odvolací soud napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalovaný má nárok nana náhradu tří úkonů (vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast na odvolacím jednání), celkem částka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže Nejvyšší soud ČR posoudí dovolání jako přípustné. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (výjimky stanoví § 238 a § 238a o.s.ř.), jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.