14 Co 201/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení existence nájemního vztahu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. února 2025, č. j. 10 C 267/2024-37,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Rozsudkem ze dne 20. února 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má právo nájmu k nebytovým prostorám v 1. poschodí , místo, č. , číslo, o výměře 1403,6 m2, prostorám západního, středního a východního schodiště včetně prostor , místo, a jejího zázemí o výměře 309,4 m2 nacházejících se v přízemí v , místo, č. , číslo, , prostorám západní části v přízemí , místo, č. , číslo, o výměře 120 m2 , a k volné ploše o výměře 1200 m2 dle Plánu volné plochy, v , místo, , adresa, , nacházejícím se na pozemku č. p. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 200 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uvedeného určení s tím, že užívala nejdříve předmětné nebytové prostory na základě podnájemních smluv uzavřených se společností , právnická osoba, . V řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo pravomocně rozhodnuto o vyklizení žalobkyně z nebytových prostor. Po pravomocném skončení řízení o vyklizení mezi účastníky vznikl faktický nájemní vztah. Dopisem ze dne 25.3.2020 , funkce, , právnická osoba, vyzval žalobkyni, aby bezodkladně do 72 hodin vyklidila a předala nebytové prostory s tím, že budou sloužit jako nouzové prostory pro osoby bez domova. Dne 30. 3. 2020 proběhla prohlídka nebytových prostor, při které bylo zjištěno, že prostory nejsou vhodné pro ubytování lidí bez domova. Žalovaný žalobkyni sdělil, ať je v tomto stavu dále drží. Žalovaný neučinil žádný krok k převzetí nebytových prostor. Žalobkyně tak usoudila, že žalovaný nemá zájem o nebytové prostory a dopisem ze dne 8. 6. 2021 žalovanému oznámila, že opětovně začala nebytové prostory užívat a žádá o fakturaci za užívání od června 2021. Žalovaný prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . vystavoval žalobkyni faktury za nájemné za užívání nebytových prostor a služby s tím spojené. Žalobkyně obdržela dne 11. 2. 2022 dopis zástupce žalovaného, kterým vyzval žalobkyni k úhradě nájemného a služeb. Mezi žalobkyní a správcovskou společností , adresa, byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny. Žalobkyně tak má za to, že mezi účastníky vznikl konkludentním způsobem nájemní vztah. Účastníci svým faktickým jednáním dali najevo, že užívací právo k nebytovým prostorám považují za nájemní vztah. Nově má správu provádět společnost , právnická osoba, ., která zaslala žalobkyni výzvu k vyklizení. Je tak dán naléhavý právní zájem na určení existence nájemního vztahu k nebytovým prostorům.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že Obvodní soud pro , adresa, usnesením ze dne 5. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému uložil povinnost strpět užívání prostor celého prvního poschodí , místo, č. , číslo, o výměře 1403,6 m², prostor západního, středního a východního schodiště, včetně prostor , místo, a jejího zázemí o výměře 309,4 m², nacházejících se v přízemí , místo, č. , číslo, a prostor v západní části přízemí , místo, č. , číslo, o výměře 120 m², vše v , místo, , adresa, , číslo, , adresa, , žalobkyní (výrok I), a navrhovatelce uložil podat do jednoho měsíce od právní moci usnesení u příslušného soudu žalobu o určení podnájemního vztahu (výrok II). Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 17. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , byla tam žalované (zde žalobkyni) uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci (zde žalovanému) nebytové prostory v 1. poschodí (2. nadzemním podlaží) , místo, č. , číslo, o výměře 1403,6 m2, prostory západního, středního a východního schodiště včetně prostor , místo, a jejího zázemí o výměře 309,4 m2 nacházejících se v přízemí (v 1. nadzemním podlaží) , místo, č. , číslo, , prostory v západní části přízemí (1. nadzemní podlaží) , místo, č. , číslo, o výměře 120 m2 a volnou plochu o výměře 1200 m2 dle , adresa, volné plochy, který tvoří přílohu rozsudku, to vše v , místo, bývalých , místo, v , adresa, , nacházející se na pozemku č. parc. , číslo, , č. parc. , číslo, , č. parc. , číslo, a č. parc. , číslo, a č. p. , číslo, , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, , do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, . Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , bylo dovolání proti rozsudku Městského soudu v , adresa, odmítnuto.

4. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , vedením exekuce k vymáhání nepeněžité povinnosti podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 3. 2019, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 19. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , a to vyklizení věcí podnájemce povinného , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobkyně, , z nebytových prostor v 1. poschodí (2. nadzemním podlaží) , místo, č. , číslo, o výměře 1 403,6 m2, prostory západního, středního a východního schodiště včetně prostor , místo, a jejího zázemí o výměře 309,4 m2 nacházející se v přízemí (v 1. nadzemním podlaží) , místo, č. , číslo, , prostory v západní části přízemí (1. nadzemní podlaží) , místo, č. , číslo, o výměře 120 m2 a volnou plochu o výměře 1200 m2, vše v , místo, , adresa, , nacházející se na pozemku č. parc. , číslo, , č. parc. , číslo, , č. parc. , číslo, a č. parc. , číslo, a č.p. , číslo, , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, , a pro náklady oprávněného a náklady exekuce. Návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 27. 3. 2024 byl zamítnut. Návrh žalobkyně na zastavení exekuce byl rovněž zamítnut usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 2. 2025, č. j. , spisová značka, .5. , funkce, , právnická osoba, se dopisem ze dne 25. 3. 2020 obrátil na společnost , Jméno žalobkyně, . v souvislosti s prostory užívanými jí v , místo, , adresa, – 1. poschodí , místo, č. , číslo, , prostor západního, středního a východního schodiště, včetně prostor , místo, a jejího zázemí nacházejících se v přízemí , místo, č. , číslo, a prostor v západní části , místo, č. , číslo, s tím, že předmětný objekt byl vytipován jako vhodný za účelem ubytování osob bez domova, kterým byla nařízena karanténa v souvislosti s onemocněním Covid – 19. Žalovaný vyzval společnost , Jméno žalobkyně, ., aby předmětné prostory bezodkladně poskytla žalovanému pro zmiňovaný účel. Je přitom odkazováno na postup dle zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 6. 2021 oznámila , právnická osoba, ., že na základě rozhodnutí , orgán, , která opět umožnila otevření provozovny, budou fakticky opětovně užívat nebytové prostory.6. , právnická osoba, . dne 13. 12. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o dodávkách elektřiny. Žalovaný dne 4. 3. 2020, 23. 6. 2020, 24. 9. 2020, 21. 6. 2021, 20. 9. 2021, vystavil žalobkyni faktury za užívání prostor bez právního důvodu a zálohy na služby. , právnická osoba, . dne 17. 8. 2021 upomenula žalobkyni o úhradu dlužné částky za období od 2020/07-09 do 2021/07-09 dle předpisu úhrad. , právnická osoba, . provedla vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. , funkce, , právnická osoba, . provedla přehled předpisu a plateb na uživatele (nájemce) – žalobkyni za období od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2022 s tím, že nedoplatek je 7 270 067 Kč. Dopisy ze dne 10. 2. 2022 a 14. 3. 2022 žalovaný prostřednictvím svého advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky 8 653 450 Kč za dlužné nájemné a služby.

7. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný se exekucí domáhá vyklizení nebytových prostor žalobkyní, je zde dán naléhavý právní zájem na určení, zda je žalobkyně nájemcem nebytových prostor.

8. Soud I. stupně s odkazem na § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 36 a § 68 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o , adresa, , dospěl k závěru, že nájemní smlouva ohledně prostor výše uvedených mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaný se pokoušel o zajištění ubytování pro osoby bez domova, kterým byla nařízena karanténa v době koronavirové pandemie, a vyzval žalobkyni k uvolnění prostor. Tím, že žalovaný tyto prostory nepřevzal, nelze dovozovat, že uzavřel se žalobkyní nájemní smlouvu. Žalovaný jednal jako orgán veřejné moci v přenesené působnosti dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Z takového jednání nelze dovozovat jakékoli důsledky do soukromoprávních vztahů. Ani z dopisu žalobkyně ze dne 8. 6. 2021, kterým správní firmě oznámila, že opětovně bude užívat nebytové prostory, nelze dovozovat, že došlo k uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný nezveřejnil záměr na pronájem nebytových prostor na úřední desce, ani , funkce, , právnická osoba, nerozhodla o uzavření nájemní smlouvy. Navíc dne 10. 6. 2021 Městský soud v , adresa, vynesl rozsudek, kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve věci č. j. , spisová značka, , že žalobkyně je povinna vyklidit předmětné nebytové prostory, v době, kdy údajně již měla být uzavřena nájemní smlouva. Ze skutečnosti, že žalovaný prostřednictvím správní firmy zasílal žalobkyni faktury za užívání nebytových prostor, ve kterých je přímo uvedeno za užívání bez právního důvodu, a to i na fakturách po 1. 6. 2021, nelze rovněž dovozovat jakékoliv uzavření nájemní smlouvy. Rovněž ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, kterou se žalobkyní uzavřela společnost , právnická osoba, . nelze dovozovat uzavření nájemní smlouvy na nebytové prostory. Tato společnost neměla ani oprávnění nájemní smlouvu uzavírat. I když ve výzvě k úhradě dlužné částky z února a března 2022 advokát vyzval k úhradě dlužné částky za nájemné a služby, nelze dovozovat, že skutečně došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu o určení existence nájemního vztahu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

10. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil význam faktického chování účastníků řízení. Žalobkyně je přesvědčena o existenci titulu, který jí opravňuje k řádnému užívání nebytových prostor. Existenci nájemního vztahu dovozuje žalobkyně zejména ze skutečnosti, že žalovaný prostřednictvím správcovské společnosti pravidelně od června 2021 vystavoval faktury za užívání prostor, zasílal evidenci předpisů a plateb v souvislosti s užíváním prostor a prováděl vyúčtování služeb. Účastníci se fakticky chovali jako strany nájemní smlouvy, od června 2021 došlo konkludentním způsobem mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření nájemní smlouvy. Řízení o vyklizení prostor nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené a není vůbec významné pro toto řízení, žalobkyně tuto žalobu zakládá na jiných skutečnostech a tvrzeních, které nastaly až po ukončení řízení o vyklizení. Smlouvu o dodávkách elektřiny soud I. stupně posoudil izolovaně, správcovská firma uzavírala tuto smlouvu jménem žalovaného. Pokud by žalobkyně byla považována za neoprávněného uživatele a žalovaný by usiloval o její vyklizení, pak by neuzavíral se žalobkyní smlouvu o dodávkách elektrické energie, na jejímž základě bylo umožněno žalobkyni prostory užívat. Není správný závěr soudu I. stupně, že dopis žalovaného ze dne 25. 3. 2020 nemohl založit domněnku o existenci nájemního vztahu, když byl dopis sepsán žalovaným, resp. , funkce, , jako orgánem veřejné moci v působnosti dle krizového zákona. Žalobkyně přípis obdržela, pokynu vyhověla a prostory začala užívat až v druhé polovině roku 2021, když dopisem ze dne 8. 6. 2021 žalovaného informovala, že začala prostory užívat. Žalovaný na základě uvedeného dopisu začal žalobkyni vystavovat faktury za užívání prostor. Žalovaný nebytové prostory nepřevzal a akceptoval jejich užívání žalobkyní. Z popsaného jednání žalovaného žalobkyně dovodila, že žalovaný akceptuje faktický stav, tedy to, že žalobkyně předmětné prostory užívá a je připravena hradit nájemné. Žalovaný dokonce vyhověl žádosti žalobkyně, aby jí byly od června 2021 vystavovány faktury za užívání prostor. Žalobkyně z uvedeného usuzovala, že došlo k uzavření nájemní smlouvy, k prokázání tvrzeného žalobkyně navrhla provést výslech jednatele žalobkyně , jméno FO, . Soud I. stupně tento důkaz neprovedl s tím, že je nadbytečný. Jednatel žalobkyně se měl vyjádřit zejména k subjektivnímu přesvědčení žalobkyně o existenci nájemního vztahu a dále k chování žalovaného, ze kterého žalobkyně objektivně dovozovala, že i žalovaný považuje vztah mezi účastníky za vztah nájemní. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Důkazy předložené v řízení vypovídají o tom, že žalovaný soustavně usiloval o vyklizení žalobkyně z prostor, které neoprávněně užívá. Žalobkyně nemůže mít za to, že se chová jako oprávněný nájemce v situaci, kdy proti ní ve stejnou dobu žalovaný řádně vede řízení o vyklizení prostor, které je ukončeno pravomocným rozsudkem konstatujícím povinnost žalobkyně neoprávněně užívané nebytové prostory vyklidit a žalovanému je předat. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 3. 2019, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 21. 2. 2020,, Anonymizováno, je vedena exekuce u Exekutorského úřadu , adresa, k vyklizení žalobkyně z nebytových prostor. Žalovaný tedy vede nepřetržitě od roku 2013 nejprve soudní řízení a následně exekuci a usiluje o vyklizení žalobkyně z neoprávněně užívaných prostor. Žalobkyně se exekuci aktivně brání a nadále protiprávně prostory užívá, aniž má užívací titul. Svými žalobami sleduje jediný cíl, a to maření vedené exekuce a prodloužení neoprávněného setrvání v předmětných prostorách.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. a doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.).

13. Z rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 19. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , vzal odvolací soud za prokázané, že ve věci žalobce , právnická osoba, proti žalované , právnická osoba, ., za účasti vedlejších účastníků – , Jméno žalobkyně, a dalších dvou fyzických osob, o zaplacení finanční částky a o vyklizení nemovitých věcí, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou finanční částku a uložil jí povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci nemovitosti tvořící , místo, bývalých , místo, v , adresa, , , adresa, , včetně pozemků č. parc. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, zahrnující 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejná prostranství a zděné oplocení , místo, včetně , místo, . Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nájemní vztah účastníků skončil ke dni 31. 12. 2012.

14. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , vzal odvolací soud za prokázané, že Nejvyšší soud ve věci žalobce , právnická osoba, proti žalované , Jméno žalobkyně, , o dovolání , právnická osoba, proti usnesení Vrchního soudu v , adresa, ze dne 7. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , rozhodl tak, že změnil usnesení Vrchního soudu , adresa, ze dne 7. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , tak, že se potvrzuje usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 8. 11. 2022, č. j. , spisová značka, . Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 8. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , zamítl žalobu pro zmatečnost podanou společností , Jméno žalobkyně, proti rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně o vyklizení nebytových prostor. Vrchní soud v , adresa, pak napadeným usnesením změnil usnesení soudu I. stupně tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , přičemž shledal v řízení zmatečnostní vadu. Usnesení pak napadlo , právnická osoba, dovoláním.

15. Po takto doplněném dokazování (provedeném pro upřesnění geneze sporů mezi účastníky) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

16. Odvolací soud předesílá, že obecně pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 1994, sp. zn. IV.ÚS 2/93). V nyní projednávané věci však pravomocné rozhodnutí o žalobě na vyklizení zde žalobkyně z nebytových prostor překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. netvoří, neboť žalobkyně tvrdí, že teprve po rozhodnutí ve věci vyklizení vznikl mezi účastníky nájemní vztah a tato otázka při rozhodování o vyklizení zde žalobkyně řešena být nemohla.

17. Soud I. stupně se správně nejprve zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť jeho existence je předpokladem úspěšnosti žaloby o určení.

18. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popř. tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti dle § 80 písm. b/ o.s.ř.; prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže.

19. Avšak i v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, připouští soudní praxe, že je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, a nebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky).

20. Soud I. stupně správně dovodil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je v projednávané věci dán, neboť probíhá exekuční řízení pro povinnost vyklidit předmětné nebytové prostory, ač dle tvrzení žalobkyně nyní mezi účastníky existuje smlouva o nájmu těchto prostor a žalobkyni hrozí újma na jejím právu prostory užívat.

21. K otázce uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky uvádí odvolací soud následující.

22. Podle § 546 o. z. právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

23. Projev vůle, ať již ve formě konání či opomenutí, může být vyjádřen výslovně, ale též nevýslovně, tj. konkludentně, za předpokladu, že tento konkludentní způsob nevzbuzuje pochybnosti o tom, jakou vůli chtěl subjekt projevit. Za konkludentní projev však nelze bez dalšího považovat opomenutí ve formě mlčení či jinou nečinnost samy o sobě. Zda tedy mlčení, resp. jiná nečinnost, budou spjaty s právními účinky, je vždy otázkou posouzení konkrétního případu. Mlčení lze považovat podle ustálené soudní praxe za projev vůle jen tehdy, jestliže lze s ohledem na okolnosti konkrétního případu s určitostí usuzovat, že jím byla projevena vůle určitého obsahu (srov. R 88/1954, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3883/2011).

24. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

25. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

26. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

27. Podle § 1740 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

28. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

29. Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že podstatou smlouvy je souhlasný projev vůle smluvních stran, nesoucí se primárně k uzavření smlouvy a sekundárně ke stanovení jejího obsahu. K tomu, aby mohla smlouva vzniknout, je tedy třeba, aby se setkaly shodné projevy vůle kontrahujících stran, což platí i pro smlouvy uzavřené konkludentním způsobem. Akceptací přitom není každé konkludentní jednání, nýbrž jen takové, z něhož bezpochyby vyplývá vůle návrh přijmout. Podstatná pro posouzení vzniku smlouvy tímto způsobem je rovněž časová návaznost konkludentního úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti akceptace. Východiskem pro závěr, zda smlouva byla uzavřena, musí být zjištění, čeho chtěli účastníci v daném případě dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. 29 Odo 740/2004, rozsudek ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4485/2018, či rozsudek ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1076/2022).

30. Současná právní úprava kontraktačního procesu též nevylučuje, aby jak návrh na uzavření smlouvy, tak jeho následné přijetí, byly učiněny jinak než slovy (nevýslovně čili konkludentně), pakliže obě tato jednání budou shodného obsahu a bude z nich bezpochyby seznatelná vůle stran smlouvu určitého obsahu uzavřít (§ 1731 a násl. ve spojení s § 546 o.z.).

31. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ze skutkových zjištění nelze dovodit, že by žalovaný učinil vůči žalobkyni takové jednání, jež by mohlo být kvalifikováno jako nabídka na uzavření nájemní smlouvy, kterou by žalobkyně svým faktickým jednáním mohla přijmout a ani žalobkyně vůči žalovanému neučinila takové jednání, jež by mohlo být kvalifikováno jako návrh na uzavření nájemní smlouvy, který by žalovaný svým faktickým jednáním přijal a podle smlouvy jednal. Samu skutečnost, že žalovaný poté, co žalobkyni vyzval k uvolnění prostor v době pandemie, prostory nepřevzal, nelze hodnotit jako nabídku na uzavření nájemní smlouvy. Stejně tak sdělení žalobkyně žalovanému, že prostory bude opět užívat, nelze kvalifikovat jako návrh na uzavření nájemní smlouvy, který by žalovaný přijal tím, že zasílal žalobkyni faktury k úhradě finanční částky za užívání prostor a čerpání služeb. Jak zdůraznil soud I. stupně, žalovaný ve fakturách (prostřednictvím správcovské firmy) uváděl, že se jedná o užívání bez právního důvodu. Nad to z geneze celého soudního sporu mezi účastníky je zřejmé, že žalovaný i poté, co bylo odvolacím soudem rozhodnuto o uložení povinnosti žalobkyni nebytové prostory vyklidit, dále usiloval o její vyklizení, a byl-li rozsudek odvolacího soudu v řízení o žalobě pro zmatečnost zrušen, podal proti rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, dovolání. Vůli žalovaného uzavřít se žalobkyní nájemní smlouvu tak z žádného jeho jednání, ať již výslovného či jiného způsobu jednání, dovodit nelze. Soud I. stupně správně uzavřel, že nájemní smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena a žaloba na určení existence práva nájmu tudíž nemůže být úspěšná.

32. Soud I. stupně nepochybil, jestliže neprovedl výslech jednatele žalobkyně pro jeho nadbytečnost. Tvrzené subjektivní přesvědčení žalobkyně o existenci nájemního vztahu by totiž na závěru o neexistenci nájemní smlouvy ničeho nezměnilo a ke zjištění chování žalovaného, ze kterého žalobkyně dovozovala, že i žalovaný považuje vztah mezi účastníky za vztah nájemní, nebylo třeba provádět výslech jednatele žalobkyně, neboť tvrzení žalobkyně o chování žalovaného uvedená v žalobě byla prokázána provedenými listinnými důkazy.

33. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a z týchž důvodů jako soud I. stupně přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení jako nezastoupenému účastníku podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání).