14 Co 62/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 397 974 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. listopadu 2025, č. j. 29 C 118/2025 – 159,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 31 528 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobkyni 397 974 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 4. 2025 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení 93 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudkem.

2. Žalobkyně si jako pojistník pojistila u žalované jakožto pojistitele své nemovité věci – jednotky č. číslo a číslo, vymezené v budově na adrese adresa, bytový dům, stojící na pozemku parc. st. č. číslo, zapsaným na LV číslo vedeném pro k. ú. adresa, obec adresa (dále jen „jednotky žalobkyně“). V důsledku pojistné události, povodní v září 2024, došlo k poškození těchto jednotek se škodou 542 136,16 Kč na nemovitých věcech a 22 000 Kč na movitých věcech, celkem 564 136 Kč. Žalovaná v důsledku podpojištění majetku plnila po zápočtu spoluúčasti žalobkyně částku 137 955 Kč. Žalobní žádání je rozdílem zjištěné škody 564 136 Kč se započtením spoluúčasti 5 %, tj. 28 207 Kč, a žalovanou již vyplacenou částkou 137 955 Kč.

3. Žalovaná nesporovala základ nároku a výši zjištěné škody. S odkazem na § 2854 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pojistné plnění krátila z důvodu na tzv. podpojištění. Z pojistné smlouvy nelze dovodit, že žalobkyně pojistila jen jednotky, nikoliv celou budovu na adrese adresa.

4. Dle nesporných tvrzení účastníků došlo k pojistné události kryté pojistnou smlouvou a žalobkyni vznikla škoda v jí tvrzené výši. Spornou zůstala toliko otázka, zda úmyslem žalobkyně bylo pojistit celou budovu na adrese adresa (včetně všech v něm vymezených bytových a nebytových jednotek), či zda zamýšlela pojistit jen své jednotky.

5. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí nebytových jednotek, které jsou vymezeny v budově na adrese adresa. V téže budově jsou vymezeny další jednotky 1–14, které vlastní společnost právnická osoba. (dále jen „právnická osoba“). Dle mailové korespondence, která předcházela uzavření pojistné smlouvy (mail svědka jméno FO ze dne 29. 8. 2022 zaměstnankyni žalované jméno FO), je žalobkyně dětskou skupinou název a pojištěn má být majetek „vlastní na adrese adresa“. Svědek jméno FO, zprostředkovatel pojištění, vypověděl, že byl v přesvědčení, že žalobkyně pojišťuje toliko své dvě jednotky. Dne 31. 8. 2022 byla uzavřena pojistná smlouva s obchodním označením „pojištění podnikatelů název“ se sjednaným místem pojištění „adresa“ a předmětem pojištění „název“. Za žalobkyni smlouvu podepisovala předsedkyně výboru spolku, za žalovanou svědek jméno FO. Z výpovědi předsedkyně výboru žalobkyně jméno FO a místopředsedkyně výboru žalobkyně jméno FO bylo zjištěno, že budova má tvar „L“. Žalobkyně provozuje svoji činnost v suterénu budovy se samostatnou střechou. Na to navazuje zbytek obytného domu, kde jsou byty ve vlastnictví právnická osoba. Žalobkyně nemá žádný důvod pojišťovat i zbývající část budovy. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému splnění dluhu do 22. 4. 2025.

6. Po právní stránce soud I. stupně provedl výklad pojistné smlouvy dle § 556 odst. 1 o.z. Rovněž aplikoval § 2854 o. z., dle kterého je-li pojistná částka v době pojistné události nižší než pojistná hodnota pojištěného majetku, použije se pro určení výše pojistného plnění částka odpovídající výši škody snížená v poměru, v jakém je v době vzniku pojistné události pojistná částka k pojistné hodnotě pojištěného majetku; to neplatí, ujednají-li strany, že pojistné plnění sníženo nebude.

7. Žalované byla známa skutečná vůle žalobkyně při kontraktaci smlouvy. Tou bylo pojistit jen jednotky žalobkyně. Rovněž žalovanou pověřená osoba svědek jméno FO měl v době uzavření smlouvy za to, že žalobkyně uzavírá smlouvu toliko ohledně svého majetku, tj. ohledně jednotek žalobkyně. Takto ostatně i jednal se zaměstnankyní pojišťovny mailem ze dne 29. 8. 2022. Spolek žalobkyně nemá žádné osobní ani obchodní vazby na společnost právnická osoba, která jediná vlastní zbývající část budovy. Jak předsedkyně, tak místopředsedkyně žalobkyně, jednoznačně odmítaly zájem na pojištění zbývající části budovy. Toto jejich prohlášení není tendenční s ohledem na jiné provedené důkazy. Žalovaná tento úmyslu žalobkyně znala.

8. Jsou irelevantní námitky žalované, že ve smlouvě je uvedena adresa budovy, v níž se provozovna žalobkyně nachází, bez další specifikace, a že jejím obsahem je též formulace „název“. Žalovaná se dovolává textace smlouvy, která nemusí konvenovat skutečnému zjištěnému úmyslu strany žalující. Holé uvedení adresy, aniž by se vzal v úvahu kontext, může znamenat stejně dobře pojištění celé budovy, tak toliko upřesnění lokace („místo pojištění“), na kterém se nachází předmět pojištění. Smlouva je standardizovaným produktem žalované, v němž se tabulka s vymezeným předmětem pojištění jako název objevuje opakovaně i v jiných řízeních.

9. Vzhledem k tomu, že úmyslem žalobkyně bylo pojistit toliko její dvě jednotky, nikoliv celou budovu, a žalované byl tento úmysl žalobkyně při kontraktaci znám, nebyla žalovaná oprávněna dle § 2854 o. z. uplatnit podpojištění. Mezi stranami nebylo sporu, že ke škodě kryté smlouvou došlo ve výši 564 136 Kč. Po odečtení spoluúčasti žalobkyně 5 % a částky 137 955 Kč je důvodný nárok 397 974 Kč. Žalobě bylo vyhověno, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího splatnosti dlužné částky stanovené žalobkyní v její předžalobní výzvě (tedy 22. 4. 2025).

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení činí 93 252 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 19 899 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 9 900 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast při ústním jednání dne 10. 9. 2025 a 10. 11. 2025, tj. celkem 49 500 Kč; c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 5 úkonů, tj. celkem 2 250 Kč; d) náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a. t. za cestu adresa-adresa a zpět k ústnímu jednání soudu dne 10. 9. 2025 a 10. 11. 2025 (při průměrné spotřebě 5,9 l benzínu/100 km, vzdálenosti adresa-adresa a zpět celkem 818 km, základní sazbě 5,80 Kč/km a ceně pohonné hmoty 35,80 Kč/l), tedy za pohonnou hmotu v částce 1 728 Kč a mimo pohonnou hmotu v částce 4 744 Kč, tj. celkem 6 472 Kč; e) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. po 150 Kč za 16 půlhodin (cesta adresa-adresa a zpět k ústnímu jednání soudu dne 10. 9. 2025 a 10. 11. 2025), tj. 2 400 Kč; f) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 12 731 Kč.

11. Žalovaná napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním. Namítala, že soud I. stupně aplikoval § 556 odst. 1 o.z. nesprávně. V případě této smlouvy nejde o situaci, kdy by její text byl nesrozumitelný, nejednoznačný nebo by si použité pojmy odporovaly. Předmět pojištění byl určen jednoznačně adresou budovy. „Pokud je význam smluvních ujednání jasný a srozumitelný, aniž by vznikaly pochybnosti o jeho obsahu, je třeba takový význam respektovat a nelze jej pod záminkou interpretace měnit, a to ani v případě, že by se takový postup jevil v daném případě vhodný či rozumný“ (LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1768, marg. č. 6.). Soud I. stupně se snažil změnit obsah smlouvy, jeho rozhodnutí je nesprávné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, eventuálně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Text pojistné smlouvy, jak vyplývá z provedeného dokazování, není jednoznačný a nepřipouštějící jiný výklad. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (dále „NS“), např. 23 Cdo 71/2022 nebo 23 Cdo 197/2024, podle které „text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy.“ 13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že bylo sjednáno pojištění podnikatelů název, kdy byl předložen výpis žalobkyně ze spolkového rejstříku. Jako místo pojištění je v celé smlouvě uvedena adresa adresa, předmětem pojištění je název. Mimo jiné bylo sjednáno i pojištění proti povodni a záplavě s limitem pojištění 1 000 000 Kč a spoluúčastí 5 %, minimálně 25 000 Kč.

15. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

16. Dle § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. V rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících.

18. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod R 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, pak vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč., jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3857/2023.

19. Nejvyšší soud rovněž opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5598/2017, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, a ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2804/2024).

20. V rozsudku NS ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 197/2024, Nejvyšší soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR („ÚS“), podle které text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených se založením a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

21. Z veškeré judikatury výše uvedené vyplývá, že prioritní při výkladu právních jednání je vůle (úmysl) jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi právního jednání znám. Jen tehdy, když je vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu. To nezpochybňuje ani odborná literatura uvedená žalovanou v odvolání, dle které nelze měnit význam smluvních ujednání, pokud nejsou pochybnosti o jeho obsahu.

22. V tomto případě však pochybnosti o obsahu smluvních ujednání vznikly a projevená vůle účastníků není ve smlouvě jednoznačně formulována. Žalovaná se mýlí, pokud argumentuje, že předmět pojištění byl určen jednoznačně adresou budovy. Ve smlouvě byl předmět pojištění sjednán jako název a jako místo pojištění byla uvedena adresa adresa. Nebylo jednoznačně sjednáno, jaké budovy nebo stavby byly předmětem pojištění. V tomto směru již soud I. stupně uvážil, že smlouva je standardizovaným produktem žalované (formulářem), v němž se tabulka s vymezeným předmětem pojištění jako název objevuje opakovaně. Tedy smlouva ve vymezení předmětu pojištění není jednoznačná a výraz užitý ve smlouvě (název je třeba podrobit výkladu dle § 556 odst. 1 o.z.

23. Odvolací soud se pak plně ztotožňuje s hodnocením věci, jak jej provedl soud I. stupně a na jeho rozsudek plně odkazuje. Skutečnou vůlí žalobkyně bylo pojistit jen jednotky žalobkyně, nikoliv celou budovu. To vyplývá z výpovědi jak předsedkyně, tak místopředsedkyně žalobkyně. Ostatně bylo sjednáno podnikatelské pojištění žalobkyně jako spolku. Žalobkyně tak ani neměla pojistný zájem na pojištění ostatních částí budovy, nota bene, pokud je vlastníkem této zbývající části budovy subjekt odlišný od žalobkyně (společnost právnická osoba). Žalované byla známa skutečná vůle žalobkyně pojistit jen svůj majetek, a to při kontraktaci smlouvy, jak zejména vyplývá ze svědecké výpovědi zprostředkovatele pana Schrebenského (vypověděl, že žalobkyně nepožadovala pojistit obytnou část budovy a dle přesvědčení svědka chtěla pojistit jen nemovitosti spolku a jeho prostory) a z jeho mailu zaměstnankyni žalované jméno FO ze dne 29. 8. 2022 (žádost o zaslání nabídky pojištění pro žalobkyni, kdy se jedná o dětskou skupinu název na adrese adresa).

24. Žalovaná tedy při výplatě pojistného postupovala neoprávněně dle § 2854 o. z., když pro „podpojištění“ krátila pojistné plnění. Je její povinností pojistné plnění vyplatit v celé mezi účastníky nesporné výši.

25. Na základě uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a vyhovující rozsudek soudu I. stupně včetně správného výroku o příslušenství a akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady procesně úspěšné žalobkyně 31 528 Kč sestávají z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 9 900 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání), celkem 19 800 Kč; b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za 2 úkony, tj. celkem 900 Kč; c) náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a. t. za cestu adresa-adresa a zpět k jednání odvolacího soudu, a to za pohonné hmoty 999 Kč (průměrná spotřeba 5,9 l benzínu/100 km, cena benzínu 41,5 Kč/l, vzdálenost adresa-adresa a zpět 408 km) a za opotřebení vozidla 2 407 Kč (základní sazba 5,90 Kč/km, vzdálenost 408 km), celkem 3 406 Kč d) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. po 150 Kč za 13 půlhodin (cesta adresa-adresa a zpět k odvolacímu jednání 10 půlhodin, zpoždění jednání soudu 3 započaté půlhodiny), celkem 1 950 Kč e) daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % ze základu 26 056 Kč, tedy 5 472 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže Nejvyšší soud ČR posoudí dovolání jako přípustné. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (výjimky stanoví § 238 a § 238a o.s.ř.), jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.