14 Co 72/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 76 665,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. října 2025, č. j. 43 C 194/2025-31,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 11 204,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76 665,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z této částky od 12. 6. 2025 do zaplacení a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení 31 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 12. 6. 2025, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 76 665,60 Kč s příslušenstvím. Tato částka byla žalované vyplacena jako náhrada nákladů řízení přiznaná rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 1. 2024, č. j. , spisová značka, (59 628,80 Kč) a Městského soudu v , adresa, ze dne 22. 5. 2024, č. j. , spisová značka, (17 036,80 Kč). Oba tyto rozsudky však byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , a již uhrazená náhrada nákladů řízení se tak stala bezdůvodným obohacením na straně žalované.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 4. 8. 2025 a navrhla zamítnutí žaloby. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozhodnutí neuvedl, že by žalovaná pozbyla zcela šanci na úspěch ve věci. Žalovaná je přesvědčena, že v dalším řízení bude úspěšná. Dále jí byla doručena pouze jediná výzva k plnění. Výzvu k plnění s hmotněprávními účinky ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přitom nelze slučovat s předžalobní výzvou s procesněprávními účinky dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Pokud výzva měla účinky hmotněprávní, neměla by žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, naopak pokud by výzva měla účinky procesněprávní, nárok se dosud nestal splatným a žalobkyně není aktivně legitimována.

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyni byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena soudními rozhodnutími, žalobkyně plnila a rozsudky soudu I. stupně i soudu odvolacího byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu. Ve věci samé bylo znovu rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 8. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , žalobě bylo prozatím nepravomocně vyhověno, a naopak žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 140 339 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů celého řízení 146 254,60 Kč. Ve věci bylo podáno odvolání. Žalobkyně dne 3. 6. 2025 žalované zaslala výzvu k plnění, která jí byla doručena dne 4. 6. 2025.

5. Tento skutkový stav pak soud I. stupně právně posoudil tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které mí v tomto směru konstitutivní povahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu /dále „NS“/ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3754/2020). Je-li nárok na náhradu nákladů řízení konstituován soudním rozhodnutím, je toto soudní rozhodnutí také právním důvodem plnění a jeho zrušení má za následek odpadnutí právního důvodu plnění, čímž vzniká na straně příjemce bezdůvodné obohacení (viz též usnesení NS ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014). Pokud jde o úvahy obsažené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, tyto se neuplatní, jelikož čistě procesní nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný korelát v rovině hmotného práva.

6. Jelikož Nejvyšší soud svým rozhodnutím rozsudky zrušil, v tuto chvíli neexistuje právní důvod na plnění částky přiznané zrušenými rozhodnutími. Soud rozhoduje dle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí. Je irelevantní, zda nakonec bude žalovaná v dalším řízení úspěšná či nikoli. Žalobě bylo vyhověno.

7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Předžalobní výzva doručená dne 4. 6. 2025 splňuje požadavky na ni kladené § 142a o.s.ř. Forma výzvy k plnění závazku pak není zákonem předepsána a může jí být dokonce i samotná žaloba.

8. Žalovaná podala včasné a přípustné odvolání dne 15. 12. 2025, které odůvodnila dne 22. 1. 2026. Soud I. stupně dostatečně nevysvětlil, proč se v daném případě neuplatní závěry rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, kdy naopak sám vycházel z rozhodnutí, která nejsou na projednávanou věc přiléhavá. Nebylo dostatečně zohledněno, že Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil, ale v odůvodnění výslovně uvedl, že o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci samé. Pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, ta by neměla být žalobkyni přiznána. Pokud výzvě žalobkyně byly přiznány hmotněprávní účinky, nemohlo se současně jednat o předžalobní výzvu zakládající nárok na náhradu nákladů řízení (viz též usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , spisová značka, . S tímto jejím argumentem se soud I. stupně nevypořádal. Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen.

9. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila. Uvedla, že soud I. stupně svůj závěr o nemožnosti zabývat se otázkou, zda povinnost k plnění dle hmotného práva skutečně existovala, když v tomto případě jde o nárok čistě procesní, podrobně odůvodnil a podložil odkazy na přiléhavou judikaturu. I pokud by žalované vůči žalobkyni v rámci opětovného rozhodnutí nakonec vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jednalo by se o jiný nárok, než který byl splněn. Důvod pro původní platbu zanikl. Dále nelze na věřitele klást požadavek dvojího vyzývání k plnění, což vyplývá též z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13. Fakticky byla žalovaná k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána, když za takovou výzvu lze považovat i samotné doručení žaloby Současně si žalovaná musela být vědoma toho, že pokud dlužnou částku do sedmi dnů nevrátí, dojde k zahájení soudního řízení. Nadto i kdyby k předžalobní výzvě nedošlo, žalovaná stále odmítá dobrovolně dlužnou částku uhradit, nemohlo by být žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení odepřeno (viz např. rozsudek NS ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4033/2013). Navrhla, aby byl rozsudek potvrzen a jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.Posouzení vzniku bezdůvodného obohacení11. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ohledně právního posouzení, zda se plnění, kterého se žalované dostalo ze strany žalobkyně, stalo po zrušení konečných rozhodnutí Nejvyšším soudem v rámci dovolacího řízení bezdůvodným obohacením, lze se závěry soudu I. stupně zcela souhlasit. Ten pečlivě v odst. 20 a 21 odůvodnění uvedl, jakými úvahami se řídil a odkázal na přiléhavou judikaturu. Jak správně uvedl (a v tomto ohledu je judikatura Nejvyššího soudu ustálena), nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu, nákladový výrok soudního rozhodnutí má konstitutivní povahu. Pokud byl tento podklad pro plnění následně rozhodnutím v rámci dovolacího řízení zrušen, stala se již dříve uhrazená náhrada nákladů řízení bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z. Právní důvod tohoto plnění odpadl.

13. Konstitutivní povaha rozhodnutí o náhradě nákladů řízení též znamená, že i v případě, že by v pokračujícím řízení byla žalovaná znovu úspěšná a byla jí opět přiznána náhrada nákladů řízení, takto nově vzniklý nárok by byl samostatný a nezahrnoval by v sobě nárok původní, který je předmětem tohoto řízení. Jinými slovy, i pokud by žalobkyně byla opětovně zavázána k náhradě nákladů řízení žalované, přestože by část této náhrady fakticky zahrnovala náhradu odměny za totožné úkony či soudní poplatky, nemělo by to bez dalšího za následek, že by dříve uhrazené prostředky přestaly být bezdůvodným obohacením na straně žalované (byť ta by v takovém případě měla možnost započtení svého bezdůvodného obohacení oproti pohledávce z náhrady nákladů řízení za žalobkyní).

14. Navíc však rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 8. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým bylo tamní žalobě vyhověno, a naopak žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 140 339 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů celého řízení 146 254,60 Kč, byl potvrzen aktuálním rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 19. 3. 2026, č. j. , spisová značka, .

15. Je nepodstatné, že věc nebyla Nejvyšším soudem skončena, ale vrácena k dalšímu řízení, stejně jako to, že v odůvodnění uvedl dovolací soud, že v konečném rozhodnutí ve věci má být rozhodnuto o náhradě nákladů celého řízení. Takové odůvodnění nákladového výroku nepředstavuje závazný právní názor dovolacího soudu, který by měl mít jakýkoliv vliv na správnost rozhodnutí soudu v této věci, jak se snaží žalovaná dovozovat. Jde o standardní formulaci vyplývající z ustanovení § 243g odst. 1 věta druhá o.s.ř. Soud nově rozhodující ve věci po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem rozhoduje o náhradě nákladů řízení dle obecných zásad občanského soudního řízení (zejména dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 o.s.ř.).

16. Stejně tak nedůvodnou je námitka nedostatečného vysvětlení, proč nelze na věc aplikovat rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 3309/2011. V odůvodnění napadeného rozsudku je zcela jasně uvedeno, že je tomu tak proto, že nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem procesním a nemá žádný korelát v rovině hmotného práva. Z daného judikátu je patrné, že jím byl řešen okamžik vzniku bezdůvodného obohacení právě ve vazbě na rozhodnutí soudu neodpovídající existujícím hmotněprávním poměrům. Vysvětlení poskytnuté soudem I. stupně v odst. 20 odůvodnění je zcela jasné a srozumitelné. Nelze tak souhlasit se žalovanou, že by postup soudu I. stupně vykazoval znaky „značné svévole“.

17. V závěrech ohledně vzniku bezdůvodného obohacení se tak odvolací soud se soudem I. stupně zcela ztotožňuje a odvolání žalované v tomto rozsahu neshledal důvodným.Náhrada nákladů řízení (posouzení výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o.z. a dle § 142a o.s.ř.)

18. Dle § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit19. Dle § 1723 odst. 1 o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

20. Dle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Výzva věřitele dle § 1958 odst. 2 o.z. je jednostranné adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka, a vybízí ho, aby plnění poskytl. Obsahové náležitosti výzvy nejsou zákonem předepsány. Výzva musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, musí být zřejmé, ke kterému závazku se vztahuje, kdo a vůči komu ji činí, musí být určitá a srozumitelná.

22. Dle § 142a o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (odstavec 1). Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal (odstavec 2).

23. Předžalobní výzva není totéž, co právní úkon, směřující k zesplatnění pohledávky. Je to úkon, v němž je identifikován věřitel i dlužník, výše a právní titul vzniku pohledávky, výzva dlužníkovi k uhrazení dluhu a upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění. Upozornění na hrozící soudní vymáhání je podstatnou náležitostí (essentialia negotii) výzvy k plnění, bez něhož tento úkon nevyvolá zákonné následky v podobě práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému dlužníkovi (viz usnesení Vrchního soudu v , adresa, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , spisová značka, ).

24. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3228/15, stěžejním důvodem pro zakotvení § 142a o.s.ř. (od k 1. 1. 2013 zákonem č. 396/2012 Sb.) bylo zamezit neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení, které zejména v případech tzv. formulářových žalob měly představovat zdroje snadného výdělku. Předžalobní výzva má představovat poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na které v případě pasivity dlužníka při plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Uvedené ustanovení přitom počítá s častou situací, kdy je dlužník nekontaktní, své povinnosti neplní a nekomunikuje s věřitelem. Ve smyslu citovaného ustanovení pro splnění povinnosti zaslat žalovanému výzvu tedy postačí, aby žalobce prokázal, že nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu odeslal, aniž by bylo rozhodné, zda výzva byla následně žalovanému doručena (srov. J. Jirsa, M. Doležal, K. Vančurová a kol.: Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář, Havlíček Brain Team, Praha 2014, str. 409).

25. Z uvedeného je zřejmé, že jak výzva dle § 1958 odst. 2 o.z., tak výzva dle § 142a odst. 1 o.s.ř. musí obsahovat shodné náležitosti, zejména označení věřitele a dlužníka, označení závazku (právní titul vzniku pohledávky), výši pohledávky a výzvu k zaplacení. Výzva dle § 142a odst. 1 o.s.ř. nadto musí obsahovat upozornění na hrozící soudní vymáhání. Obě výzvy se liší ve svých právních následcích. Zatímco následkem výzvy dle § 1958 odst. 2 o.z. je splatnost pohledávky ze vzniklého závazku, pokud byla výzva žalovanému doručena, následkem výzvy dle § 142a odst. 1 o.s.ř. je vznik práva žalobce (věřitele) na náhradu nákladů řízení proti žalovanému (dlužníkovi), pokud výzva byla žalovanému alespoň odeslána.

26. Z výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2025, včetně doručenek žalované i jejímu právnímu zástupci, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce informovala žalovanou, že jelikož zaplatila 59 628,80 Kč a 17 036,80 Kč jako náhradu nákladů řízení přiznanou pravomocnými rozsudky a tyto rozsudky byly následně zrušeny Nejvyšším soudem, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl. Citován je § 2991 odst. 2 o.z. Následně byla žalovaná vyzvána k vrácení 76 665,60 Kč do 7 dnů od doručení výzvy na sdělený bankovní účet. Závěrem bylo uvedeno, že v případě neuhrazení dlužné částky bude žalobkyně nucena bezodkladně přistoupit k vymáhání pohledávky, včetně jejího příslušenství, soudní cestou, kdy náklady soudního řízení mohou jít k tíži žalované.

27. Tedy výzva ze dne 3. 6. 2025 splňuje náležitosti obou výzev dle § 1958 odst. 2 o.z. i dle § 142a odst. 1 o.s.ř., jak jsou vymezeny výše. Byla doručena žalovanému.

28. V obecné rovině žádné zákonné ustanovení jak hmotného, tak procesního práva nevylučuje, že by jedno právní jednání mohlo mít současně jak hmotněprávní, tak procesněprávní obsah a účinky (viz např. rozsudek NS ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 645/2012). Ostatně v případě výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o.z. uvádí rovněž odborná literatura, že výzvou může být i „dokument, který zásadně plní i jiné funkce“, a dále, že „výzva může být provedena i soudní žalobou na plnění předmětné pohledávky. I ta, přestože jde primárně o procesněprávní úkon, může nést hmotněprávní obsah a mít hmotněprávní účinky. Ty jsou ale vždy, právě proto, že jsou svou povahou hmotněprávní, závislé na splnění příslušných požadavků. Např. účinky výzvy k plnění provedené v žalobě nastanou až hmotněprávním doručením žaloby dlužníkovi.“ (ŠILHÁN, Josef. § 1958 [Čas plnění a výzva věřitele]. In: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s.).

29. Otázkou, zda hmotněprávní výzva (byť konkrétně výzva dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) může současně splňovat náležitosti výzvy dle § 142a o.s.ř., se zabýval Ústavní soud (dále „ÚS“) ve svém nálezu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13. V tamním případě nebyla výzva spojená s vyúčtováním dlužných poplatků nalézacím soudem považována za výzvu dle § 142a o.s.ř., ale pouze za výzvu hmotněprávní. Ústavní soud však došel k závěru, že výzva, třebaže byla vyhotovena s ohledem na požadavek vyplývající z § 10 zákona č. 348/2005 Sb., splňovala veškeré náležitosti § 142a o. s. ř. (obsahovala lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení, byla adresována a doručena žalované a obsahovala i poučení o následcích v případě nezaplacení dluhu ve lhůtě včetně povinnosti hradit náklady řízení). Pokud Okresní soud v , adresa, k této výzvě záměrně nepřihlédl a věc posoudil tak, že stěžovatelčino podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro řádné uplatnění práva na náhradu nákladů, byl jeho výklad natolik extenzivní, že se dostal do extrémního rozporu s účelem a smyslem zákona (konkrétně s § 142a o. s. ř.). Ústavní soud ke zrušení napadeného rozhodnutí přistoupil i z důvodu, že rozsudek Okresního soudu v , adresa, nepředstavuje pouze ojedinělý náhled na věc, ale týká se i jiných sporů, a má proto přesah.

30. Takto vyjádřený názor reflektuje i pozdější rozhodovací praxe soudů nižších stupňů. Například Krajský soud v , adresa, v usnesení ze dne 4. 4. 2014, sp. zn. , spisová značka, , na citovaný nález ÚS odkázal, a uvedl, že z ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. nelze dovodit, že by dlužná částka již musela být v době této výzvy splatná (Nicméně v konkrétním posuzovaném případě nebyla výzva považována za výzvu dle § 142a o.s.ř., neboť neobsahovala poučení o možnosti podání žaloby a o náhradě nákladů řízení).

31. Dle odvolacího soudu, při respektu k nálezu II. ÚS 2697/13 (viz např. nález ÚS ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 417/09), z ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. nelze dovodit, že by dlužná částka musela být v době této výzvy splatná. Tento závěr odpovídá obecnému konsenzu o tom, že jediné jednání může současně vyvolávat hmotněprávní i procesněprávní účinky (v tomto případě jen s odchylkou týkající se doručení, resp. jen odeslání výzvy). Dále výzva dle § 142a o.s.ř. je posledním upozorněním dlužníka na existenci jeho závazku ve smyslu § 1721 a § 1723 odst. 1 o.z. (viz výše nález I. ÚS 3228/15), nikoliv na čas plnění závazku (§ 1958 odst. 2 o.z.).

32. Závěr soudu I. stupně, který výzvu ze dne 3. 6. 2025 vyhodnotil jak dle § 1958 odst. 2 o.z., tak § 142a o.s.ř., je proto správný. Odvolání žalované je nedůvodné.

33. Odvolací soud nesouhlasí s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , spisová značka, , dle kterého by docházelo k popírání smyslu § 142a o.s.ř. o předcházení zbytečným nákladům řízení, pokud by hmotněprávní úkon, vyvolávající splatnost uplatněného nároku, současně mohl obsahovat i procesní úkon výzvy k plnění. Obecně sice soudní praxe připouští, aby v jednom písemném podání byly činěny jak hmotněprávní, tak procesní úkony, ale v tomto konkrétním případě to připustit nelze. Nejprve musí být nárok uplatněn, tedy dojde k založení povinnosti dlužníka vůči věřiteli výzvou k plnění (vyvolána splatnost), a teprve poté, pokud se dlužník ocitne v prodlení, by měla následovat výzva podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Toto rozhodnutí bylo vydáno 25. 9. 2013, tedy předtím, než ÚS v nálezu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, pojmenoval jako nežádoucí praxi obecných soudů, které odmítaly připustit možnost spojení hmotněprávní výzvy (vyvolávající splatnost pohledávky) a procesní výzvy (umožňující přiznat žalobci právo na náhradu nákladů řízení) v jednom podání.

34. Odvolací soud nevycházel ani z usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. , spisová značka, , na které odkazuje monografie Náklady řízení (Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š., Pirk, T. Náklady řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, 330 s.). Zde je uvedeno, že nelze směšovat a slučovat do jednoho podání předžalobní upomínku a výzvu, v jejímž důsledku teprve nastává splatnost pohledávky, neboť v době, kdy byla první a poslední výzva k plnění žalovanému doručena, nárok nebyl ještě splatný, žalovaný žádnou povinnost neporušil, nebyl v prodlení. Jednak tamní soud řešil odlišnou skutkovou situaci, kdy žalovaný uplatněný nárok zcela splnil po doručení žaloby a výzva dle § 142a o.s.ř. neobsahovala jednoznačné upozornění na možnost podání žaloby. Jednak, jak již výše uvedl zdejší odvolací soud, předžalobní výzva je posledním upozorněním na existenci závazku dle § 1721 a § 1723 odst. 1 o.z., nikoliv jeho splatnost dle § 1958 odst. 2 o.z, jednak z § 142a o.s.ř. nevyplývá, že by dlužná částka musela být v době této výzvy splatná a naposledy judikatura Ústavního soudu ČR dovoluje učinit obě výzvy jedním podáním.

35. Ostatně výzva dle § 142a o.s.ř. ani nemusí být výlučnou podmínkou pro přiznání náhrady nákladů řízení. Podle judikatury by absence předžalobní výzvy neměla být důvodem pro odepření náhrady nákladů řízení zejména v případech, kdy žalovaný dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Jestliže totiž dlužník není ochoten či schopen existující dluh ve lhůtě dle § 142a odst. 1 nebo v průběhu řízení zaplatit, není dán důvod sankcionovat pochybení věřitele, neodeslal-li budoucímu žalovanému výzvu k plnění (viz např. usneseni NS ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 75/2015, usnesení NS ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015).

36. Aplikováno na nyní projednávanou věc, jestliže žalovaná zjevně ani nyní nemá v úmyslu částku dobrovolně uhradit, neboť zastává názor, že poskytnutá plnění nepředstavují její bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, je nepochybné, že by se bez ohledu na zaslání či nezaslání předžalobní výzvy nepředešlo soudnímu sporu. Nebylo by tak na místě sankcionovat žalobkyni nepřiznáním náhrady nákladů řízení, v němž byla zcela úspěšná. I pokud by tedy odvolací soud přistoupil na posouzení výzvy ze dne 3. 6. 2025 nikoli jako předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř., nemohlo by to mít za následek nepřiznání náhrady nákladů za celé řízení, jak žalovaná dovozuje.Závěr37. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně uzavírá, že doručením výzvy ze dne 3. 6. 2025 žalované došlo ke splatnosti pohledávky ke dni 11. 6. 2025, neboť předmětná výzva měla hmotněprávní účinky (a to v souvislosti rovněž s úroky z prodlení). Tato výzva současně splňovala náležitosti dle § 142a o. s. ř., tedy žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil § 219 o.s.ř.

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato sestává z náhrady za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 13. 2. 2026, účast na jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty 76 665,60 Kč, tedy odměna za tento úkon činí 4 180 Kč, celkem odměna 8 360 Kč. K ní náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby, tedy 900 Kč, a DPH 21 % z výše uvedených částek 21 % ve výši 1 944,60 Kč, celkem 11 204,60 Kč.