43 C 194/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: jméno žalovaného , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 76 665,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 665,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 665,60 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení a dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 079 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou/návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne 12. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 76 665,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 6. 2025 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo zrušením pravomocných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180 a Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, kdy žalobkyně požaduje vydat bezdůvodné obohacení představující náklady řízení, které byla povinna na základě zrušených rozsudků žalované zaplatit.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 59 628,80 Kč jako náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, byl prvoinstanční rozsudek k odvolání žalobkyně potvrzen a bylo jí uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 036,80 Kč. Žalobkyně tedy žalované na základě těchto pravomocných rozsudků uhradila na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 76 665,60 Kč. K dovolání žalobkyně byly tyto rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2754/2024-231.

3. Žalovaná, která se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, bezdůvodné obohacení ani přes výzvu nevydala. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 76 665,60 Kč, přičemž žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 665,60 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení, když žalovanou vyzývala předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025 k vrácení bezdůvodného obohacení do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne 4. 6. 2025.

4. Žalovaná podala proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, který odůvodnila svým vyjádřením ze dne 4. 8. 2025. Žalovaná nepopírá, že by od žalobkyně obdržela uvedené úhrady, ovšem nárok na vydání bezdůvodného obohacení považuje za sporný, když podle jejího názoru toto plnění nepředstavuje bezdůvodné obohacení, nýbrž legitimní nárok na náhradu nákladů řízení, který jí byl pravomocně přiznán rozhodnutím dvou soudů. Nejvyšší soud nezrušil rozhodnutí nižších soudů s tím, že by žalovaná zcela pozbyla šanci na úspěch ve věci samé. Žalovaná nadále zastává přesvědčení, že bude ve věci sp. zn. 33 C 174/2023 úspěšná i v dalším řízení.

5. K tomu žalovaná zpochybnila řádnost předžalobní výzvy žalobkyně, která jí byla doručena dne 4. 6. 2025. Podle názoru žalované je nutné striktně rozlišovat mezi výzvou s hmotněprávními účinky (výzvou k plnění dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na jejímž základě se pohledávka stává splatnou) a výzvou dle § 142a o. s. ř., která má procesní účinky ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalovaná uvádí, že teprve poté, co marně uplyne lhůta stanovené výzvou dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze dlužníka vyzvat v režimu § 142a o. s. ř., kdy až v tomto okamžiku má předžalobní výzva svůj zamýšlený účinek.

6. Sporné a nesporné skutečnosti.

7. Mezi účastníky je nesporné, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023–180 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 59 628,80 Kč jako náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024–208 byl prvoinstanční rozsudek k odvolání žalobkyně potvrzen a bylo jí uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 036,80 Kč. Žalobkyně žalované na základě pravomocných rozsudků uhradila na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 76 665,60 Kč. K odvolání žalobkyně byly tyto rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2754/2024–231.

8. Dále je mezi stranami nesporné, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2025, č. j. 33 C 174/2023–269 ve věci opětovně, kdy uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 140 339 Kč s úrokem z prodlení a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 146 254,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

9. Dále je mezi stranami nesporné, že žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalované kvalifikovanou výzvu ze dne 3. 6. 2025, která byla právnímu zástupci žalované doručena dne 4. 6. 2025.

10. Mezi stranami je toliko sporné, zda má žalobkyně nárok na vrácení žalované částky a z jakého právního titulu.

11. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 59 628,80 Kč jako náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, byl prvoinstanční rozsudek k odvolání žalobkyně potvrzen a bylo jí uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 036,80 Kč. K dovolání žalobkyně byly tyto rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2754/2024-231.

13. Žalobkyně žalované na základě pravomocných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180 a Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208 uhradila na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 76 665,60 Kč (prokázáno dokladem o provedení platby ze dne 30. 8. 2024 a dokladem o provedení platby ze dne 2. 7. 2024).

14. Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 3. 6. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, které však žalovaná nevyhověla. Žalované byla výzva doručena dne 4. 6. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 6. 2025 spolu s dodejkami adresovanými žalované a jejímu právnímu zástupci).

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobkyně uhradila na základě dvou pravomocných rozsudků, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, na náhradě nákladů řízení celkem částku 76 665,60 Kč. Tyto rozsudky byly zrušeny a vráceny soudu I. stupně k dalšímu řízení rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2754/2024-231. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025 k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 76 665,60 Kč.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Jak již vícekrát konstatoval Nejvyšší soud, mimo jiné např. ve svém usnesení ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3754/2020, nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2013, sp. zn. 25 Cdo 272/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1701/2014). Nejen vznik nároku, ale i jeho výše je závislá na rozhodnutí soudu. Pohledávka vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. 22 Cdo 1314/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 33 Cdo 498/2014). Je-li nárok na náhradu nákladů řízení konstituován soudním rozhodnutím, je toto soudní rozhodnutí také právním důvodem plnění a jeho zrušení má za následek odpadnutí právního důvodu plnění, čímž vzniká na straně příjemce náhrady nákladů řízení bezdůvodné obohacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014), přičemž se neuplatní ani závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a o obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, o tom, že je třeba zkoumat, zda povinnost k plnění dle hmotného práva skutečně existovala, jelikož čistě procesní nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný korelát v rovině hmotného práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015).

21. Jelikož v tomto případě byly zrušeny nákladové výroky jak v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, tak v potvrzujícím rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, a to rozsudkem Nevyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2754/2024-231, staly se již zaplacené náklady podle těchto zrušených nákladových výroků bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť odpadl právní důvod jejich plnění, když Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že rozsudky soudu I. a II. stupně zrušil. V tuto chvíli proto neexistuje právní důvod, na základě kterého by měla žalovaná právo na částky uhrazené žalobkyní představující náklady řízení vzniklé ze shora jmenovaných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze, když byly Nejvyšším soudem zrušeny. Soud se dále plně ztotožňuje s žalobkyní, že pro posouzení nároku žalobkyně v tomto řízení je zcela nerozhodné, zda žalované bude v budoucnu přiznán nárok vůči žalobkyni či nikoli, neboť soud rozhoduje o stavu, který existuje ke dni vydání rozhodnutí.

22. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat do 7 dnů od doručení výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení. Nejpozději měla tedy žalovaná plnit dne 11. 6. 2025, počínaje následujícím dnem 12. 6. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 665,60 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 12. 6. 2025 činila 12 % ročně. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč rozhodl soud v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Vzhledem ke všemu výše uvedenému rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a judikaturu tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 079 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 067 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 665,60 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (žaloba/návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, převzetí zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření k odporu žalované ze dne 1. 9. 2025 a účast na jednání dne 31. 10. 2025) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 150 Kč ve výši 4 861,50 Kč, zaokrouhleno na 4 862 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

25. K tomu soud pro úplnost dodává, že předžalobní výzva, tak jak byla žalované doručena dne 4. 6. 2025 splňuje náležitosti kladené na tuto výzvu, když žalobou uplatněná pohledávka je splatná. Požadovala-li žalobkyně po žalované vrácení bezdůvodného obohacení do 7 dnů ode dne doručení výzvy, stala se pohledávka splatnou dne 11. 6. 2025. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019). K tomu také soud dodává, že dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 není forma výzvy k plnění závazku předepsána, nejčastěji jde o písemnou upomínku a za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje i žaloba. V tom případě splatnost nastává první den po doručení žaloby dlužníkovi.

26. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).